Príspevky užívateľa

Pro tady mladého muže bylo v podstatě všechno krom vlků tady nové. Některé vlky totiž poznával. Vlastně také aby ne, přece tu byla jeho rodina a vlci ze smečky a s některými se možná už někdy potkal. Na tuláka tu nikdo nevypadal. Když vyšli z území už se k nim žádný vlk z venkova nepřidal, takže byl spokojen. Začínal ale pomalu ale jistě pochybovat o tom, že jsou všichni tuláci tak drzí. Přeci se mezi nimi musejí najít jiní. Však Kari takového žádného krom Timiho, který byl mimochodem také smečkový vlk jen ne z té jeho neviděl, takže zatím to tak platilo. Ovšem špatné zkušenosti měl i s některými, které by měl považovat za ty, kterým mohl věřit. Doufal tedy, že tu žádného takového nepotká. No i jeho spokojenost trochu zahnalo to jezero. S koupáním neměl dobré vzpomínky a tak se mu při pohledu na tuhle vodu zježila srst. Jestli si někdo myslí, že tam vleze nebo i s někým po boku bez váhání, tak se jistě mýlí. Jemu to přemýšlení chvíli zabere. Občas se po příchodu podíval na svou sestru, aby se ujistil, že je v pořádku a někdy zas na mámu. Přeci dělal své mátince doprovod. Měl by ji hlídat jako správný chlap no ne?

Jako malý by s velkou pravděpodobností řekl, že nechce jít, protože by se bál nového a strašidelného světa za hranicemi smečky a nebo spíše by se tomuhle bývalému a budoucímu lenochovi nechtělo. Jenže věk měl na Kariho povahu obrovský vliv očividně a tak tohle období bylo tím, ve kterém měl potřebu všecičko prozkoumat a všude ze sebe dělat toho silnějšího i když to mnoho kdy nebyla pravda. A vlastně i teď trochu váhal, protože si moc dobře pamatoval na scénu s černobílou vlčicí, která ho málem utopila. Třeba ta byla silnější a lepší pochopitelně. I proto si držel od vlka odstup, aby mohl případně zdrhat. No dobře, ta nedůvěra k cizím v něm možná ještě lapěla. Sice vlk neprojevoval moc zájem, takže pokud ho nevyprovokuje, možná se mu nic nestane, ale i tak a byl mu jeho zájem jedno. Normálně by začal nějakou konverzaci. Začal by se ho vyptávat a už teď má spoustu otázek, ale zatím raději ne. Byl teď rád, že jde dělat něco nového. Bylo to vzácné období, to, kdy se mu prostě chce. "Kardanisis a nebo daffodil, ž-říkej mi jak chceš. A ty?"

No dobře, tak tomuhle snad věřit může. Vždyť to byl ignisan, to mohl zjistit podle toho, že hlídá jejich hranice, umí se omlouvat a má super práci. No možná Karimu připadala super jen pro to, že byla nová a nové věci pokud nejsou nebezpečné, jsou právě vždy super a Kari by to nejradši vyzkoušel. Sice vlk možná chtěl, aby to nebezpečně znělo, ale Kari neprojevil ani trochu strachu. To protože už za hranicí byl a tak se to vlku moc nepovedlo. Nebude mu to tu ale vykládat. Ještě by to žaloval mamce. A navíc, to, že mu nabídnul, že může jít Kari s ním neznělo nebezpečně už vůbec. Tak kdyby by se tak moc měl hranic bát, tak mu přeci tohle nenabízí a pošle jej domů, že tohle je práce pro dospělé. Každopádně tohle už bylo Kardanisisovi v tuhle chvíli jedno. Dal to najevo pouhým mávnutím ocásku, ale byl ve skutečnosti nesmírně šťastný. "Fakt? Jo jasně chci jít s tebou!" Když ale tohle dořekl, vzpomněl si na příhodu s Vlčicí, která se představila jako Dione.

No dobrá, tak po tomto musel okřiknout i sám sebe. Ono to bylo tak rychlé a Karimu se prostě ze záhadného důvodu podařilo vybuchnout. Udělal v podstatě to samé, co jemu udělal tulák, když se pokoušel poprvé lovit. Jenže Kari byl jistě mnohem větší dobrák a alespoň projevil lítost. Ne jak ten tulák. "Ups, promiň." Zašeptal jen, aby jej sestra slyšela, ale tentokrát by tím neměl vyplašit další kořist. Vypadalo to, že to bude větší nuda, než očekával, ještě, že se dokázal zabavit myšlenkami. Bez nich by mu asi hráblo. Neměl by teď absolutně co dělat krom toho, že dává pozor, aby se z chyb Clay poučil. Jenže v jeho hlavě to hrálo tak, že to prostě zvládne. Bohužel to bylo prostě jeho štěněcí ego.

Už by si pomyslel, že je po něm, ale v tu chvíli jej na chvilku vlčice vynořila z vody. Byl tedy překvapen, že jí přes ty návaly adrenalinu a to šplouchání vody a máchání packami rozuměl. Tak teď by jí nejraději kousnul, kdyby jen mohl. Prostě slabší to měli těžké. Co jí tak strašného udělal, že ho teď tady v studené vodě topila a týrala? "Pusť m..." Nedořekl svou odpověď neodpověď, protože ho znovu ta potvora ponořila. Už si ale dělal větší naděje. Možná se jej nesnaží zabít, ale jen potrápit. Tedy takhle by si to alespoň přál, když už byl v tý vodě. Pak už se to ale nedalo vydržet. Taková pohyb a namáhání a to bez dechu. Vždyť tohle bylo hrozné. Párkrát se nalokal té vody, ale rozhodně to nebylo kvůli žízni. Chtěl se nadechnout!

Zježila se mu celá srst na zádech, při popisu vlka. Ne, nevěděl proč, prostě ho to vyděsilo a před očima se mu zableskla nějaká vzpomínka na díru v zemi, ale na detaily si nevzpomněl. Nepamatoval si, kde ještě před tím, než potkal Clay na úpatí vzal tu bouli na čele a už vůbec ne tu situaci nebo snad vlka, který za to mohl. Ale ten popis... proč jen mu to někoho tak strašně připomínalo. I přes jeho zamyšlení a nesoustředění se na to, na co by měl přímo zuřil. Takže jeho ségře fakt někdo něco udělal. Kari začal na Clay vrčet, ale nebylo to stále myšleno na ni. "Kde, kde jsi toho lotra viděla?" Zeptal se.

Kardanisis by mu takovou informaci ani nesdělil. Neřekl by, že je mu to nepříjemné, prostě se zamračil a většinou ho to uklidnilo, ale i tak, prostě si takovéhle věci nechával pro sebe. On nebyl takový typ, který by řekl úplně všechno. Možná, tak upřímný názor. Vzhledem k jeho povaze. Však ještě byl štěně a v tomto věku bylo pouze těžké rozpoznat povahu. Ještě ho totiž čekala vlčí puberta a podobné věci. NO hodně toho před sebou měl. I ten lov popravdě. "Ze začátku sem byl hodný, ale pak už ne. Musel jsem to vrátit." Že by si začal trochu hrát na city? On to totiž řekl tak, že by mohli i jiní říct, že chce, aby ho Tim litoval. Ale tak, ať si jej lituje. Tohle by Karimu zrovna vůbec ale vůbec nevadilo. Tak a teď k tomu lovu... "Noo... Skoro. Nevím jak ty, ale já mám lovce v krvi. Už jsem skoro ulovil myšku!" Chlubil se. I když je Kari lovec snad stejný, jako každý jiný normální vlk, myslel si, že mu to jde nějak lépe. Ocásek měl hrdě ve vzduchu a hlavu pyšně vysoko. "Ne nejsou tam zlí vlci. Copak jsem já špatný?" Odpověděl mu na to další. Jistě, že ne. Tedy jestli byli vlci z jiných smeček ještě mírumilovnější, tak to už museli mít křídla a svatozáře nad hlavou. Vždyť v ignisu nejsou žádní špatní vlci! No a s tou magií nezbylo Karimu nic jiného, než poděkovat. "Tak dík."

Tato konverzace se mu ani trochu nelíbila, ale chtěl i přes to všechno vědět. Jakmile se totiž dozví, kdo to byl, půjde po něm jak po uzeným, ale nebude to myslet v dobru. "Jak vypadal?" Zeptal se jí ještě, aby z ní vymáčkl co nejvíce. Chálal to její váhání a to, že se snažila dělat, že to není důležité, ale ve skutečnosti je. To Kari znal. Také by se za tyto věci styděl.

No to ne, zdálo se, že se sestra pokouší Kariho předehnat,ale vyšllo to. Běžela a dokonce se mohli i oba dobře pobavit závodem po cestě domů. Kari se snažil běžet co nejrychleji a to jeho tenké, ale rychlé nožičky jen se sem tam dotkly země. Musel být vtipný pohled se na tohle dívat Dvěběžící tmavé koule vedle sebe. A však byla to jen honička Štěněcí honička.

Začal hlasitě vydechovat aby se uklidnil a nevypadal tak vztekle a tohle vždycky pomáhalo, takže za chvíli byl zcela klidný, ale to mu moc nevydrželo, protože se mu sestra svěřila s něčím, co ho opravdu rozzuřilo. No jeho kamarádům ani příbuzným nikdo ubližovat nebude, to ani náhodou. "Kdo?" Zasyčel opravdu dlouze a zasyčet jako had. Ale tak jistě by se mu mnoho vlků nedivilo. Bylo mnoho takových, kterým prostě vadilo když někdo ubližoval jejich příbuzným.

Jistě že to věděl, tedy alespoň v tomto případě to věděl, protože měl takové podezření, že tímto myslela jeho sestra nějakou konkrétní situaci a to si opravdu, ale opravdu nikdo nesmí dovolit. Nesmí si nikdo dovolit ublížit jeho sestře jinak dopadne hodně šoatně. "No to teda vím! Clay doufám, že se ti nic takového nestalo." Odpověděl jí přísně, samozřejmě na ni nechtěl nadávat, to by jí mohl ublížit on a to by bylo špatné.

Musel být vtipný pohled na tyto dvě malé kuličky poskakující vedle sebe uprostřed no buhví co to tady vlastně bylo, ale vedlo to dolů. Jakási louka nebo co. A přes tohle radování si ani nevšimnul, že se slunce blíží k obzoru. Vždyť vono za chvilku zapadne! Mp Kari byl ještě dost malý, aby se rychle vydal hledat úkryt nebo svou maminku. Rozběhnul se tedy dolů z kopce i s věnečkem na hlavě a svou sestru pobídnul. "Tak pojď AstRRo. Vsadím se, že mě nechytíš, protože jsem boRec!" I sestru teď mohl oslovovat jako astru. Už to totiž uměl. I očekával, že se vydá za ním.

Aaa tohle začínalo být zajímavé, tedy ze začátku. Po chvilce začal být trochu nervózní. Rád by se zeptal, jestli se ptá jen ze zvědavosti a nebo se jí snad něco takového přihodilo. No to snad ne! Kardanisis na ni hodil nechápavým pohledem. "To jakože proč?" Zeptal se a jeho věta zněla ze začátku klidně, ale pak jeho hlas začal být trochu ostřejší. Jakoby se na ni naštval nebo tak nějak. Na ni to ale nebylo. Držel se zatím v klidu, nevěděl, co mu na to odpoví. A jak je možné, že to Karimu takto rychle začalo myslet a hned ho napadla myšlenka, že Clay někdo ubližuje? Bylo to jednoduché. Důvodem bylo, že jemu se tohle stalo také. Moc dobře si pamatoval na hlavu ponořenou ve vodě a snažící se ji vyndat, ale marně. Však o těchhle jeho tajemstvích se nejspíše ještě hodně dlouho nikdo nedozví.

Štěstí, že tento se alespoň omlouvat uměl. Jistě to byl také ignisán s takovou. Tentokrát se na něj přestal mračit, ale na tónu hlasu se toho příliš nezměnilo. Snad změna obličeje, jako odpověď na omluvu stačila. I vypadalo to, že se mu nechystá vlk ublížit, ale samozřejmě mu moc nevěřil. Rád by osobnější informace. "Hlídkujete, Jak jako?" Tak snad tmavému vlku bylo teď jasné, že toto slovo ještě neslyšel. Tedy alespoň ne tolikrát, aby věděl, co to přesně znamená. Aby si přiznal, ne jen, že chtěl podrobnější informace k tomu, aby mu začal věřit, ale ho to trochu zajímalo. Bylo to ale zatím stejné, jako s kamenným vlčetem. "Hmm možná, ale... já še-jsem boRec, já už nepotřebuji hlídání víte." Projevil při reakci páni nějaké procento svého ega.

Jeho ocásek se teď třepal ze strany na stranu radostí. Že by už uměl R a Ř? Tak to bylo úplně nejvíc kámo. Zkusil to znovu. "RR... počkat ně... ŘŘ!" A tentokrát už věděl jak na to. Také, že se mu to podařilo. No konečně. Už byl na tom s mluvou o krok blíže k dospělosti. No... to bylo jistě tím, jak často Kari spal. To mu prospívalo. Jak řekl Stadley. "Vidíš to? Vidíš mě? To je supů-R co?" Zaradoval se ještě a trochu si poskočil. Možná teď vypadal, jako jeho sestra, když je šťastná, ale v tuto chvíli to bylo jedno.