Príspevky užívateľa

Dost bylo již kamenů a stínů. Teď už nebude řešit, jestli je na kameni nebo ne. Jeho sestra hledala jeho, zrovinka jeho a jen pro to, aby si s ním popovídala. No to jistě muselo být něco velmi zvláštního nebo důležitého... A nebo se taky jen nudila. To byla také možnost. "Co ti teda leží na srdci Clay?" Pobídnul ji, aby už mu začala povídat. Teda jestli se ho zeptá, jak se dneska má, asi jí jednu vlepí, protože se právě moc těšil na to překvapení, co na něj vyvalí. "Mimochodem, k noře, protože si chci odpočinout a chci stín. Možná si tebe nebo Klematis." Odpověděl ještě mezi tím tiše a rychle, aby tím třeba nějak nepřerušil napětí nebo nepřekazil Clajiny plány.

Výtečně, ta vlčice mu odpověděla no rozvinout konverzaci se mu moc nepodařilo. Řekla totiž, že nemá rušit a to se mohl Kari jen zklamaně zamračit a dívat se dále na svou sestru, aby věděl, co má dělat až bude na řadě. I když on si dostatečně věřil na to, aby si myslel, že to dokáže i bez cizích rad. No uvidí se. Raději tedy dával pozor, byl to přeci rozumný hoch. Nejraději by tedy modré vlčici řekl, že z nich můžou být také kamarádi, když se tak hezky kamarádila s mámou. No jednak už nebylo vhodným rozhodnutím mluvit s ní a druhak i kdyby to udělal, bylo by to jistě velmi trapné vždyť jejich věkový rozdíl byl velký. Bohužel toto zatím jeho mladá hlavička moc nepobírala. No na věci ohledně učitelky přestal myslet hned, jak spatřil kousek od Clay myš. To se prostě neudržel a... "Tam, tam je!" Vyjeknul, čímž sice zahnal nudu, ale také tím mohl zahnat tu myš.

Při jeho další otázce se musel znovu zamračit. Vždyť povídat si o špatných věcech bylo nepříjemné. Tedy alespoň Karimu to nijak nepomáhalo. "To ano, jeden si se mnou nejdříve normálně povídal a pak mě začal ul-rážet a velice se tím bavil." Řekl takové shrnutí setkání s Mikem. Vždyť nebylo normální, aby ho urazil dokonce několikrát, opravdu ho to muselo bavit. Fuj! "Jeden mi vyplašil kořist a ani se mi neomluvil, asi to udělal schválně nebo co." Možná to neslušné chování myslel Kari až moc vážně. Však i kdyby to nebylo schválně, tulák byl jistě velice nevychovaný, jako to asi všichni. Tedy ale o něčem třetím ještě nikdy neslyšel a tak úplně přerušil konverzaci o tulácích a vrhnul se na tohle. "To je mi divné." A zase krátká odpověď. Jak se jen tato třetí skupina jmenovala, když to nebyl ani tulák a ani smečkový vlk. A nebo byl z jiné smečky? Jak tohle sakra fungovalo už mu vůbec nedocházelo. Pak se otočil směrem, kterým vlče ukázalo. "Jo z tama jsem. PRoč t-tam nemůžeš?" Že by žádní tuláci a nebo ty jiné skupiny nemohli na území? No bylo to dost možné a Kari měl důkazy. Nikdy totiž ještě na území někoho, kdo není ze smečky nespatřil. A Tim zřejmě ještě nespatřil Kariho magii. Byl z toho totiž očividně velmi nadšen a tak se na něj Kari pousmál. "To je takové kouzlo, které už umím od malička... je dost na nič."

Uraženě se zatvářil. Zdálo se, že ho ségra prokoukla. No tohle už tedy bylo jedno. Kardanisis na ni naklonil hlavu na stranu a pak vyskočil na kámen také. "A co tady děláš tedy ty? Mám namířeno k noře... teda měl jsem pž-řestávku." Posadil se vedle ní. Raději odkročil od tématu o tom, že se jí nelekl. Nejspíše to bylo jasné. Však to, že mu zabrala místečko se mu nelíbilo. Strčil do ní tedy tak, aby spadla dolů a nebo se alespoň šoupla kousek dál a udělala mu místo. Přece nebude stát mimo tento krásný stín, když si to místo našel první.

Kari souhlasně přikývnul. Tak dobře, zkusí to takhle. Naklonil svou hlavičku zase k ní, aby to dobře slyšela. Ani nevěděl, proč tak potřeboval, aby to slyšela, vždyť to on se to tady učil. "Rrrž!" Zkusil to podle popisu. A ano, ono to u trošku znělo, jako Ř. Neúspěch byl ale podobný. Stále to nebylo úplně ono a tak se rozhodl tohle zkusit znovu. "Rrřž. Ou už to je lepčí, podívej. RrŘ!" Konečně to už bylo skoro ono. Párkrát zatřepal ocáskem, protože byl šťastný z toho, jak se mu začíná dařit. Za chvíli už z něj bude tak dobrý mluvec, jako dospělák.

Najednou ho cosi napadlo zezadu. Málem by zapomněl na ten svůj klid a extrémně rychle se s leknutím postavil na nožky a vzpamatovával se z toho pádu z kameně. Srst na hřbetě se mu celá zježila a tohle bylo snad poprvé za jeho život, co si sic skoro nevědomě, ale přece dovolil vycenit tesáky. Takové malé jehličky se mu v tlamě zaleskly. Však hned ten zuřivý výraz shodil dolů. Byla to totiž jeho sestra Clay a pravděpodobně se jej zas pokoušela ulovit. Tak teď se cítil opravdu trapně. Rychle dal hlavu zase vzhůru a snažil se tvářit sebevědomě. "NazdaR. Viděl jsem tě. Nelek jsem se." Promluvil a na chvilku mu pohled sklouzl jinam. Ve skutečnosti se totiž strachy málem poch... jistě že počůral.

Nejspíše si ten tréning spojil se špatnou zkušeností. Máma měla totiž poněkud jiný způsob, jak naučit vlčata samostatnosti. Dosti nepříjemný, takže si to Kari spojil s něčím nepříjemným, ale účinný. Však informace se mu hodily. Možná by se mu podařilo myš v ten den mimo území ulovit. Jemu přeci bylo jasné, že si jej myška nesmí všimnout, ale vlk mu to překazil. Vlk totiž nebyl potichu no jo. N sestřino šťouchnutí zareagoval tak, že po ní hodil zákeřný výraz. Jakoby chtěl říci, že jí to chce oplatit, však to už se musel vydat za modrou vlčicí bokem, aby mohla jeho sestra provést první zkoušku lovu. Takže lov. Doufal tedy, že jenom lov. Ach takový lenoch on byl. Posadil se vedle vlčice na zadek a nějakou chvíli na ni upíral pohled. Byla taková menší a dosti zvláštní. Kari sice už potkal zvláštní vlky, ale stále upoutávali jeho pozornost. Možná to bylo tím, že Kari nijak moc těch zvláštností neměl. "Vy se znáte s mámou?" Ačkoliv si chtěl o vlčici zjistit trochu více, řekl první věc, co ho napadla. Chápal, že je teď dost možná zabraná do toho nudného tréningu, ale prostě, proč ne. Ovšem nesměl zapomenout na slušné vychování.

Kardanisis jen zlehka občas mávnul ocasem. Tentokrát si na to dělal mnohem větší naděje. tentokrát už věřil, že se mu podaří naučit i to proradné Ř. Tedy pořádně se nadechl a spustil tak, jak by se měl orientovat podle sestry. "LLžž!" Aaa kruci. Nepovedlo se. Však tentokrát si věřil. Při R se mu to přeci také několikrát na začátek nepovedlo. To dá. "Počkat počkat... eče jednou." Dal packu do vzduchu aby Clay zabránil v nějaké odpovědi. Chtěl to rychle zkusit znovu ani nevěděl proč. "LLrr! Eh tak nic." Vydechnul a tentokrát už nechal Clay, ať mu to vysvětlí více do detailů.

Polehával si zde na jednom větším šutru co našel. Odpočíval po dlouhé cestě ještě od řeky. Ani se popravdě nenudil. Byl ten typ vlka, který se uměl i sám zabavit a třeba i bez pohybu. Naslouchal, jak okolo pískaj ptáci. Tedy moc příjemné to nebylo, bylo jich od doby, co si vůbec ještě pamatoval čím dál, tím víc. A teprve to horko. Tož to se nedalo vydržet. Ani pro ty rostliny to jistě příjemné nebylo. Sice slunce ony rády, ale tráva rychle schla. Kardanisis byl právě na břiše rozvalen a pěkně nad těmito věcmi přemýšlel skryt ve stínu stromu. Stíny před sluncem skvěle chránily. Packy před sebou a oči polozavřené. Kdepak se vlastně poděli jeho sourozenci nebo vlci, které už potkal?

Na chvíli už se začínal uklidňovat. U něj nějaká zlost nevydrží dlouho a obzvláště ne v tomhle případě. Jen to bylo nevychované a mračilo se to na něj. Na jeho sestru se vlče zdálo být milé, ale rozhodně mu nevěřil tak, aby sto ke své sestře pustil blíž. Popošel blíže a směřoval si to přímo před sestru. Zatím udělal ale jen takový náznak, že ať si dává pozor. Co když to je zas nějaký zlý tulák a snaží se je oklamat? Co když chce Clay nebo jemu ublížit? "Ty se nám nepředstavíš?" Taková nezdvořilost. Možná tu byla ještě možnost, že vlčeti začne věřit, ale rozhodně ne s tímto přístupem. Ať se na něj nemračí a radši řekne, co je zač, nebo se ani na ty Clajiny tečky nepodívá.

Sotva stihl říci. "Jak myslíš." A už měl hlavu ve vodě, ale ne, že by si ji tam ponořil sám. Ona ho tam vlčice strčila. V tom šoku si trošku lokl vody, ale naštěstí se hned nezačal dusit. Pouze se napil no. Chvilku jen zůstal v šoku, ale reflexivně už škubal celým tělem, aby se dostal zpět na vzduch. Jenže ta potvora ho tam držela, a ono nebylo tak lehké se z takovéhle situace vykroutit. Štěstí, že byl Kardanisis alespoň trochu ducha přítomen. Pokusil se nejdříve potopit hlavu hlouběji, aby se jí dostal ze sevření spodem a tak se mohl vynořit, jenže tady moc velká hloubka nebyla. Dosáhnul i packami na dno, takže by mu mohla klidně hlavu přišlápnout u dna a to ovšem nechtěl. Tak moc se snažil svou hlavičku vytáhnout a podařilo se mu jen na chviličku čumáček vynořit. Kdyby tohle věděl, takovou kravinu by nedělal.

Kardanisis začínal pomalinku červenat. Ach tuláky on tak nesnášel. Jako sice byl dospělý a mnohem jistě lepší, než Kari, ale Kari byl pořádný ignisán a on jen podivný tuláčisko. Hned, jak začínal pociťovat takové to hřání v břiše, přesně to, čemu se říká plamen zlosti, začal se uklidňovat. Nebude se tady přeci nějak vztekat a dělat divadýlko jen pro to, že neumí lovit a ten vlk se zřejmě cítí něčím víc. Klídek, klídek. Říkal si v duchu, aby se uklidnil a jednou hlasitě vydechl. Tímto vztek vypustil. "Ne, to neumím, jšem štěně. Ještě mě to ni-kdo neučil." Odpověděl mu mnohem klidněji, ale mračil se trošku stále. Jako a ještě se začne smát. To by byl opravdu vrchol. Co je tady k smíchu? Už teď podle toho vlkova výrazu šlo vidět, že ten smích drží. "Prosíím." Poprosil jej s opravdu falešným a nuceným tónem v hlase i dráždivým úsměvem.

Kardanisis se na ni pobaveně podíval. Vždyť ve vodě většinou ryby byly a Kari ryby sice mockrát za svůj život nestihl vidět, ale nepřišly mu i tak moc zajímavé. Přišel k ní blíže a jen očima se nakouknul tam, kam hleděla i vlčice. "To tak většinou bývá. Ve vodě jsou l-Ryby." Odpověděl jí a znovu se pobaveně usmál. Jakoby snad tyhle živočichy ještě neviděla. Kéž by mohl vědět, co si na něj chystá. Teď jí to ale moc nevycházelo, jestli chtěla, aby Kardanisis naklonil hlavu dolů. Mu se stačilo nakouknout jen očima. Však i přes to byl moc moc zranitelný, protože byl menší a jistě i slabší než ona.

Aaa skvělé. Právě spatřil se něco pohnout v trávě. Zanedlouho mu i došlo, co to je. Zajíc! Kardanisis už se chystal vystartovat z trávy. Nebyl by schopný něco takového ulovit, ale prostě si myslel a nebo spíše si dělal velké naděje. Když v tom mu ten jeho slavný lov zas někdo překazil. No to si ze mě zas někdo dělá srandu ne? Pomyslel si opravdu naštvaně. Kdyby alespoň tmavý vlk pozdravil, jenže ne, on musel Kariho přivítat takhle a ještě do toho mu vyplašil kořist. Viděl už totiž zajíce zas prchat někam do pryč a v tom případě už nemohl být schopný jej ulovit ani ten dospělý vlk. "DobRý den. Vyplašil jste mi kožist. Ř." Podíval se na vlka docela nabroušeně, stejně, jako na toho tuláka naposledy, ale nemračil se ovšem moc. Vlk by mohl být pro Kariho nebezpečný a určitě by si nepřál, aby po něm třeba vlk vystartoval. To by totiž mohla být Kariho smrt. "Lovím."

Kari jen nechápavě naklonil svou malou hlavičku. Přeci nechtěl uprostřed tak super hry odejít? No očividně asi ano což Kardanisise dosti zmátlo. Nechal ho ale. Nemohl mu přeci v tom bránit, ani by to nedokázal. Tak malé vlče nedokáže někoho zastavit jak slovy, tak tělem. Ach jaká to byla nevýhoda, když byl vlk tak malý a slabý. "Tak jo, měj se." Trochu zmateně mu odpověděl a upíral oči na něj. "!Ale ploč?" Sotva tuhle větu dopověděl a už vlka viděl mizet kamsi pryč. Tedy nehodlal tady jen tak stát a sám. Raději se vydal zpátky ke své mamince a sestrám. Jeho nožky teď upalovaly rychle do bezpečí.