Príspevky užívateľa

I jeho sestřička z toho byla velmi nadšená. Byl teď opravdu šťastný z tak snadného důvodu. Konečně se naučil R a teď mu už jen stačilo Ř a s nějakým tím cvičením bude mluvit jako ten pravý dospělák. Až to ukáže mámě bude jistě velmi pyšná, velmi. Přeci její dvě dětičky už byli v mluvě borci! Tedy Kari měl ještě hodně co trénovat, ale uměl R! Podíval se na Clay, která právě poskakovala vesele kolem něj. "Nauč mě to dl-Ruhé, to Ž. Uč vím, jak na to. Jsem totiž borec víš." Řekl a touto větou si velice zvýšil sebevědomí. Ne, že by to nějak potřeboval ale dělalo mu to dobře. I měl na to právo. Naučil se přeci říct něco nového.

Kardanisis neváhal a ihned už se nadechl, že chce Timovi odpovědět. Tedy na to, že se zdál zhruba stejně starý, tu mluvu měl poněkud neúplnou. Také neuměl R a Ř, to Kari ještě před nedávnem neuměl, že by ho to naučil. Však tímto se teď moc nezabýval. Musel to štěně naučit jednu věc a to, že "Tvůj papá měl pj-Ravdu. Plno tuláků, vlastně včichni mi udělali vždy nějakou zákež-Řnost." Zamračil se a trošku se mu naježila srst na hřbetě. Nechtěl ale na ty vlky moc vzpomínat a tak se oklepal, aby srst se znovu srovnala. Nahodil neutrální výraz a znovu mohl odpovídat. "PRoč nejsi ignisán, ale ani tulák? To nejde." Že by přeci jen bylo více smeček? Kardanisis byl velmi zmatený a možná i trochu vystrašený. "Umm nově moš-c nevypadá." Radši odbočil na chvíli od tématu a natáhnul packu, aby obnovil ozdobu na Timově hlavě. Jen se dotknul pár kytiček packou a celý věnec oživl. Kytky znovu nabraly bare a stonky se zazelenaly. Ach Kari měl rád svou magii.

Kardanisis už chtěl začít poskakovat kolem své sestry dokolečka a radostně štěkat a kňučet. Však to neudělal to by mu bylo až příliš trapné. Zůstal stát pevné na místě i když bylo těžké udržet to nadšení. "Já to zvládnul, já vím. Já jsem nejlepší!" Už začínala v jeho hlase propukat ta radost. Však ještě se udržel. Pak ještě zkusil to r zopakovat, jak mu to řekla Clay. "R" Znovu se mu to podařilo a to už nevydržel a alespoň jednou se poskočil a zavyl. "Jsem boReeec!" Vrtěl svým ocáskem a usmíval se až se mu líčka červenala,

Kari se musel pousmát. Vlček totiž nepůsobil, jako nějaký protiva což bylo ovšem super. Párkrát zatřepal svým ocáskem. Na rozdíl od toho, co měl na hlavě byl celkem fajn. tedy prozatím. "Ne nejsem." Kardanisis už by se zeptal na tu stejnou otázku, ale to už vlče stihlo odpovědět samo. Vlastně už z toho, že potkal tokového jedince, měl opravdu dobrý pocit. Kardanisis už chtěl okolo něj poskakovat a radostně pištět, ale uměl se přeci ovládat. Proto na tváři znovu nechal neutrální výraz. "Jsem Kardanisis, ale můžeš mi ž-Říkat Kari." Představil se nazpátek a pak se trochu zmateně zamyslel. Jestliže tento vlček nebyl tulák, tak to musel být přeci také z Ignisu. "Ty jsi taky ignisán? PRoč nejsi na území." Zeptal se, protože vidět vlka ze stejné smečky mimo území nebylo jen tak každý den. Byl zvyklý venku vídat jen tuláky.
Při Timiho pochvale se začal trochu červenat, protože jeho znaky na čele mu ještě nikdo nepochválil. Velice mu tím zvedl právě ego. "Ty máš zase pěkný věneček. Teda, měl jsi." Chystal se Timův věnec na hlavě uzdravit, ale nijak s tím nespěchal a tak si raději počkal na jeho odpověď.

Kardanisis neváhal a beze slov si to zamířil za vlčicí. U toho si ovšem stihnul uvědomit, že mířila k vodě. To pro něj bylo ještě radostnější, protože tam mohl využít situace a napít se. Přesně to také udělal, když stejně jako vlčice do vody vlezl. Žíznivě se napil. Zvedl hlavu a aby odpověděl první jí na otázku, zda už byl ve vodě kývnul na znamení "ano". Jistě, e už si několikrát namáčel své tlapky do vody, aby se schladil. Sic plavat neuměl, ale ve vodě už byl. Aby se vlčici představil, tak se zhluboka nadechl. Jeho jméno se strašně špatně vyslovovalo. "Kardanisis. Jestli to chceš vědět, tak daffodil de Sinister Kishonikai." Doufal, že s jeho jménem nebude mít takový problém, jako jeden konkrétní vlk. Ovšem měl ho v seznamu nepřátel, ale ten seznam velice nerad znovu otevíral. Akorát si tím přivolával špatný pocit.

Jeho smysly měly pravdu. Opravdu sem někdo šel a očividně měl o společnost zájem, protože přišel až k němu. Kardanisis se tedy posadil až když byl téměř u něho a upíral na něj nedůvěřivě pohled. Tulák? Ptal se sám sebe. Snad to jen nebyl jeden z těch zlých tuláků. Však vlče to bylo a zdálo se být tak nějak zhruba stejně staré, jako Kari. To nebylo až takové nebezpečí, jako když by si to za Karm mířil nějaký odrostenec nebo dospělák. S nastraženými oušky mu pozdrav oplatil. "Rovněž zdravím." Co bylo jedno z prvních věcí, kterých si při důkladném prohlížení vlka všimnul, byl ten zvadlý věnec na hlavě. No toto. Že se nestyděl tohle nosit na hlavě. Si nemohl vyrobit jiný? A nebo také to mohl být někdo jako Clay. Třeba také nemohl se svými packami kvůli magii dotýkat kytek a nebo to neuměl a ten věnec mu vyrobil někdo jiný. Každopádně Kardanisis to hodlal napravit. Takovou zvadlost na hlavě.

Tato louka či co to bylo byla opravdu podivná. Nerostla tu žádná tráva a ani stromy. Bylo to pro něj nové a s novými věcmi většinou přišla i zábava, tedy tréning mu jako zábava rozhodně nepřišel. Rád trénoval sám ať už to byl lov a nebo stopování. Nepřítomně se na opravdu zvláštně zbarvenou vlčici pohlédl. "Dobrý den, ale co pž-Řesně budeme všechno trénovat?" Ne, Kardanisis prostě nemohl odpovědět ano či ne na otázku, zda jsou vlčata připravená. Tohle ho zajímalo nejvíce už jen proto, že tréning s někým byl takový divný a taky proto, že chtěl co nejrychleji skončit. Na její další otázku však už odpověděl tak, jak by si to ta alfa přála. "Myš a ještěrku." Krátká odpověď, ale dostatečná. Kari nemluvil moc s žádným extra nadšením. Nasadil při tom takový ten prázdný výraz, kdy se vlk netváří ani nabroušeně, ale ani šťastně.

Jen se na ni docela nadšeně díval, ale tělo zatím zachoval klidné. "Tak dobŘe, stejně znám jenom schovku." Řekl a nechal ji tedy, ať podá návrh sama. Vlastně by rád poznal novou hru. Hrát stále jen to samé byla už nuda. "To je hezké jméno Dione." Ne, opravdu to bylo takové klidné, ale ne příliš hodné jméno. Líbilo se mu. Jen kdyby tak věděl, kdyby jen znal pravého nositele jména, jistě už by z něj znovu jistota slezla. Předstíral by, že nikoho takového nezná, ale dával by si pozor. Přeci není jen tak každý den, aby se vlk představil cizím jménem bez zákeřných úmyslů. Však bohužel zas takový přehled Kari zatím neměl a tak se cítil stále docela bezpečně.

Skvěle přímo výtečné. Tady si mohl procvičit své lovecké schopnosti. Po tom co už několikrát viděl se po lese prohánět zajdu nebo na vřesovišti myš mu došlo, kde se to jídlo pořád bere. Už si i vyzkoušel zalovit, ale popravdě mu to moc nevyšlo, protože mu to zas ten tmavý tulák překazil. Ach ti tuláci. Kardanisis se plížil trávou a pachy se to tu jen hemžilo. Škoda, že jeho mladý nos ještě rozeznat ty pachy neuměl. Zatím si ale s tím, co umí vystačil a tak mu stačilo, že tu nějaké vůbec cítil k tomu, aby si mohl myslet, že tu zvěř je. Tak mladý a stejně tolik doufal, že už jako dospělý dokáže být tak rychlý a něco ulovit.

Tak a teď mu Kari dá. "No nazdaR. Kvůli tobě mi utekla myška." Byl nabroušený to byla svatá pravda a jak, ale když se nad tím trochu zamyslel, ten vlk nemohl za to, že tudy procházel a na chvíli upoutal Kariho pozornost. Však kampak to měl namířeno? Že by to nebyl tulák a jen se vracel na území? Kardaisis tedy ještě absolutně neznal všechny členy smečky a noc mu zatím moc dobře nesloužil. Nedokázal rozpoznat tuláka od ignisána. Prostě byl mimo území a tak co jiného by si měl myslet, než že je to tulák. Hnusnej tulák. I přes jeho tuláčí vzhled a podezřelost mu hodlal dát ještě šanci si to vyrušení napravit. "Nauč mě lovit, jestli nepoznáš, co tady nač-cvičuji."

Z Kariho okamžitě opadal všechen stres, když si vlčka do tlamičky vzala slovo hra. Zavrtěl trochu ocasem a jeho tvář se změnila na dosti nadšenou. Takže byla hodná. To ti pitomí tuláci byli potvory. Poprvé se mu moc nechtělo vyšilovat ze slova hra, jako malé vlče. Kardanisis už byl velký kluk přece! Nesměl být až tak nadšený z každé kraviny. No ale, když mu to slovo znovu připoměla, neovládnul se. Kardanisis se uměl však na rozdíl od své sestry ovládat a tak jen klidně řekl. "Ano, já l eh teda Rád hRy." Spustil ze sebe a jemně při tom se mu houpal ocásek. "Takže jakou si zahrajem eee..." Zaseknul se ačkoliv nevěděl vlččino jméno. A ano, žízeň ho na tu chvíli přešla. Byl teď zabraný do rozhovoru s vlčicí. "Jméno?"

Kardanisis jí to zamračení oplatil. U toho ouška připlácl k hlavě. A bylo to tu. Beztak zas nějaký ten protivný tulák. Kari už teď tuláky nesnášel. To už si raději sbalí kufry, sestru a půjde to prozkoumávat jinam. "Mimochodem zdravím, jsem Kardanisis." Málem by zapomněl pozdravit. Slušně pozdravit a u toho rovnou vlče pobídl tím, že představil sebe. To by snad mělo vlčeti trochu odvahy dodat. Samozřejmě, že neřekl celé své jméno, naposledy to dopadlo přímo příšerně, když ho celé řekl. Už teď se vlče zdálo být dosti nevychované. Ani se neobtěžovalo dva sourozence pozdravit che!

Mladý Kari si to zamířil znovu sem. Kupodivu se mu tohle území docela líbilo. Že by tu narážel na zlé tuláky se mu zrovna nějak nezdálo. Hlavně zrovna tady. Byl tady takový klid a taky voda. Čistá průzračná a chladná voděnka, ze které se mohl napít a schladit si v ní své packy. Jak uklidňující, když si do ní ty přední tlapky namočil. Ovšem i pohled na velkou vodu byl úplně dokonalý a při té pohodě to bylo ještě lepší. Nikdo nikde, jen on, příroda a tenhle nádherný pohled. O takto mladém vlčeti by si to jeden nepomyslel, ale Kari též rád někdy trávil čas sám a jen přemýšlel nad tím, jak už chce býti dospělý. Sebejistý a silný dospělák ach ano. Po chvilce si na břehu jezera lehl a předními končetinami byl stále ve vodě. Hlasitě a uvolněně vydechl, u toho zavřel oči a pokusil se na tu chvilku zrelaxovat. Ticho ale přerušila taková jedna věc. Něco mu říkalo, že je někdo poblíž. Co konkrétně mu to říkalo? Šimrání za krkem a že by už i nos k něčemu byl?

Už se chystal po myši vyskočit, když v tom si všimnul vlka opodál. Postavil se a jeho pozornost se přenesla na cizince, takže si jej pochopitelně myš všimla a utekla. Kari jen uslyšel, jak si to myška míří do úkrytu a už věděl, že nemá šanci. To si dělá ze mě někdo srandu? Právě mi utekla svačina. Pomyslel si a znovu upřel pohled na vlka. Byl tmavý a pozdával se být takový hubený. Co tohle bylo za vlka? Doufal jen, že to nebyl jeden z těch protivných vlků, na které už Kari narazil. V tomto případě byl ale prozatím ten protivný Kari. Hodlal mu jako připomenout, že mu kvůli němu myš utekla. I když si byl vědom, že nikdy před tím se mu ještě nic nepodařilo ulovit a tak beztak by se mu nepodařilo ulovit ani tuhle myšku.

Vlk a nebo tedy spíš vlčice se zatím zdála být celkem klidná. Nevrčela, neštěkla, nemračila se a dokonce měla to vychování pozdravit. No dobře, ignisáni přece nemuseli být zlí tak, jako třeba tulák Mike. Ahh a zase na něj myslel. No rychle se raději zaměřil na vlčici. Ten poněkud nezvyklý pozdrav jí hodlal oplatit. "Čau?" Nastražil ouška a podezřívavě se na ni hleděl. Kéž by šlo číst myšlenky. Zatím ale vlčici nepovažoval jako nějakou potvoru. Zdála se být hodná. Doufal, že ano, nechtěl narazit na nějakého nevychovaného jedince, který by se s ním třeba pohádal. Oni se totiž neuměli bavit slušně nebo přátelsky. "Co tady děláč-š." Upíral na ni pohled a cosi ho trošku začínalo šimrat za krkem, ale neřešil to.