Príspevky užívateľa

Bylo pravdou, že vlk nebyl vychovaný a udělal Karimu ošklivou věc, ale nejspíše to myslel dobře. I jeho máma myslela tréning dobře a při tom to nebylo vůbec příjemná hra. Další pravdou bylo to, že na druhou stranu se zdál moc laskavý. Zahrál si s Karim sice podivnou, ale hru a taky ho z ní zachránil, když se z toho nezvládl vyhrabat sám... ale to, že ho jebnul přes palici klackem už bylo fakt nezodpovědný! Jako to ten klacek nemohl položit, nebo se popošoupnout, aby Kariho netrefil?! Toto jako fakt se stalo? Kardanisis by si ani nepomyslel, že ho může někdo taktu přetáhnout klackem a ani ve snu by se mu nestalo, že by po té raně mohl ztratit vědomí. Pouze to malé štěně štíplo. Bolest jím projela extrémně rychle a najednou plác sebou o zem.

Kardanisis ji svým útokem svalil na zem a rychle si položil tlapky na její hruď. Pak zuřivě zavrčel. Nemyslel to samozřejmě vážně. Byla to hra. Jako všechno. "Plozkoumávám segla." Odpověděl jí a samozřejmě první, čeho si všimnul bylo to její R. To jako fakt? Kde se to naučila? On to chtěl taky umět, hej! Zatřepal ocasem a byl nucen se po jejích slovech pyšně zatvářit. "To sem vylobil. Ceš to?" Pochlubil se s úsměvem na tváři. Samozřejmě se musel ujistit, jestli to opravdu chtěla, protože se mu do hlavičky vkradl nápad. Až pak si mohou pokecat. To nebylo nutné hned no ne?

Na chvilku nahlédnul, přes kámen, aby zjistil vlkovu polohu. Však pohled tím směrem ho jen překvapil. Do teď myslel, že vlk se nacházel přesně někde tam. Věděl to, slyšel ho! I vyděsilo ho to a tak na chvilku stáhnul ocásek mezi zadní nožky a radši se znovu stáhl pod kámen. Když v tom na něj něco vyskočilo! Leknutím uskočil stranou a srst na hřbetě se mu celá zježila. Uvědomil si pak ale, že to nebyl žádný vlk, ale vlče, které působilo sice hodně starší, ale to nevadí. Stále to bylo vlče jako třeba jeho sestry. Ze začátku vypadalo celkem vylekaně. Hmm, že by toho využil? Udělá ze sebe největšího borce?

Kardanisis konečně zdálo se, došel do cíle. Oh no konečně, konečně mu tu hrůzu z očí sundávala a byla pak ji mohl i vidět. Párkrát zamrkal očima, aby si jeho oči zvykly na světlo. Oklepal se a pohlédl na svou matku. Při pochvale napnul hrdě hruď a zatvářil se opravdu hrdinsky, ale pak znovu svěsil hlavu. "C-co, ono toho bude víč?" Ach ne, snad nechtěla, aby tohle dělal víckrát. To bylo hrůza, ale možná mu to půjde příště lépe.
Při pohledu na králíka začal zuřivě vrtět ocasem. Byl nadšen z toho, co to před ním leželo. Mňam! Pomyslel si. Tréning, tak to byla hrůza, ale tohle... Rozmyslel si to. Tohle bude dělat víckrát. Jestliže dostane pokaždé takovouhle odměnu, tak to stojí za to. Chvíli dělal herce a na nohu s odřeným polštářkem při pár krocích zakulhal, ale pak si přestal hrát na citlivku a rozběhl se k jídlu. Šlo už slyšet jen spokojené mlaskání a funění.

Už už byl skoro venku. Jen pár hrábnutí stačilo a byla konečně příhoda s dírou za ním. Bylo mu trapně, když pomyslel na to, že ho musel vlk vytáhnou, avšak pokusil se to nějak hodit za hlavu. Teď už byl skoro venku a dokázal se sám vykopnout ven i to přesně udělal. Kopnul zadníma nohama do hranu a byl venku. No hurá! Lehnul si na zem, aby ze sebe setřásl to všechno. Hned pak vstal na všechny čtyři a oči měl upřené do země. "To se mi moc nepodažilo." Provinile udělal na vlka psí oči. Ale už se mu ulevilo. Však netušil, co ho čeká dále.

Něco mu šťouchlo do hlavy. Kari se rychle otočil. "Au.." Zaseknul se, ale pak hned zatřásl ocasem. On se vrátil a dokonce mu podával klacek! No výborně. Kardanisis se pousmál a chňapnul po větvi. Takže ho chtěl zachránit. Teď už se jen stačilo pevně držet a u toho hrabat tlapkami, aby se s pomocí klacku vyhrabal ven. Bylo to těžké a nepochyboval, že to bylo těžké i pro něj. Jen byl silně zklamaný, že se mu nepodařilo dostat ven samotnému, takže nevyhrál. "Můžeš tahat." Nastražil ouška a ujistil vlka, že už ho může vytáhnout. Nakonec to, pro něj nebyl až takový dareba, ale to se ovšem mohlo každou chvílí změnit.

Jistě, že si i přes vůni kytiček, co měl na hlavě všimnul pachu jeho ségry. Byla někde tady, to mu bylo jasno. Na chvíli se zastavil a rozhlédl se. No dlouho to neřešil a vydal se dále. Jestli o něm sestra věděla, tak za ním půjde. Vsaďme se.
Když po něm vyskočila, rychle se otočil, ale nepolekal se, protože si hned uvědomil, kdo to je. Že to není nikdo nebezpečný. "Aaah. Plosím nezabíjej mě." Předstíral extrémně vystrašeného, ale neudržel to a nakonec se jemně pousmál. I svalila ho při svému útoku na zem a tak se musel znovu postavil. Hned na to se přikrčil k zemi, připravený též na svůj útok. "Aha tak to si ty." Zavrčel tentokrát s širokým úsměvem na tváři a vystartoval po ní. Jistě, že jí chtěl udělat radost a tak, dělal, že ji poznal až teď.

Procházel tudy s pyšně zvednutou hlavou nahoru. Rád si myslel, jaký je to šikula, že se dostal až za hranice Ignisu, jen se bál reakce třeba Jeho mámy a taky nebezpečí, která se tu mohla skrývat za každičkým rohem. Měl proto oči i uši v plné funkci. Ocásek nahoře a jemně s ním šťastně třásl. Tady muselo být i plno kytiček, které ještě neznal. Proto si každou, na kterou narazil, očichal a pořádně prohlédl. Však hned potom dal oči opět nahoru, aby zkontroloval, že se k němu neblíží někdo jiný. Ovšem že blížil. Kardanisis se skryl za první velký kámen, který uviděl a vyčkával, kdo okolo projde. Jestli se mu ten vlk nebude pozdávat, tak zůstane schovaný. Pokud bude vypadat málo nebezpečně, vyleze a udělá ze sebe pořádného borce, když už mu to herectví tak šlo.

Copak ho neslyšel? "Haló? Uč je tady nuda. Ploším vytáhni mě." Vykašlal se na nesmyslné vyhrabávání se ven a posadil se na zem. Jen upíral pohled nahoru a čekal, co se bude dít. Jestli nepřijde, tak se bude muset snažit dál a nebo vymyslet jiný způsob, jak se dostat ven. Přeci když už byl schopen vyhrabat něco, jako tuhle díru, tak nemohlo být těžké si vyhrabat něco jako schody nahoru. Jen by mu to zabralo až příliš dlouho. Ten dareba měl špatný způsob hry. Kdyby mohl, Kardanisis by ho s radostí naučil hrát si férově. A ano, takto to jeho hlava chápala. Divný vlk, který si neumí hrát a do toho nemá vychování.

Stále trochu vyhukaný, z příhody, co se mu stala kráčel zpět někam níže. Jako vždy měl účel to tu celé prozkoumat. Možná i někoho nového potká i když na to moc náladu neměl. Leda, že by to byl někdo, koho už znal. Třeba Klematis, máma, Rose či někdo z nich prostě. Našlapoval docela rychle, Aby se stihl vrátit do nory co nejdříve. Bez toho, aby ho po cestě potkal nějaký zlý vlk. To si opravdu nepřál a ještě ve tmě, tak to už vůbec ne. Slunce už by mělo každou chvíli začít zapadat a obloha červenat. I mraky byly takto na večer rudé, což bylo velice zajímavé, ale zajímavější bylo, když tu bylo tolik kytiček a on se za cesty naučil je tak nějak zajímavě zaplést dohromady. Utvořil z nich pak takovou čelenku, kterou vytvořila i Shira, když mu dala ten nepříjemný úkol. Později si to nasadil na hlavu a vesele poskakoval onou cestou, kterou si myslel, že to bylo nejvhodnější.

Hrabal nožkama o okraje díry a snažil se nějak vydrápat ven. Ten neznámý si na chvíli zdálo se odskočil. Proč? Avšak neřešil to a snažil se dále. Jednou se mu to skoro podařilo. Už byl skoro celý venku, ale hned zase zpět, protože hlína nebyla tolik silná, aby o ni zachytil své packy. Ještě to bylo obtížnější, jelikož měl pod tlapami čerstvě ušlapanou hlínu, co mu tam vlk naházel a ta se propadala. Přesně tak, jak Kardanisis doufal, že se propadat nebude. Občas i nervózně zakňučel. "Ha-haló? Já už nemůžu, pomoz mi ven." Zavolal trochu více nahlas, aby ho vlk slyšel. Zdálo se, že nebyl zrovna na blízku.

Pravda, pravda, že se bál. Však nechtěl to dávat moc najevo. Bylo by dost trapné, kdyby projevil strach při pro něj zatím normální hře. Snad ho ten vlk vytáhne, ne? Sám sebe přesvědčoval o tom, že to je jen obyčejná trochu strašidelnější hra a ten vlk ho dřív nebo později vytáhne. Teď už jen stačilo doufat, že si namlouvá pravdu. Hlínu, která na něj padala se snažil co nejrychleji ušlapávat, aby se do ní nepropadal. Kdyby ho vlk zasypal, udusil by se! Velmi rychle se u něj začaly projevovat jeho herecké schopnosti. Ach ano, předstíral, že je se situací zcela v pořádku a vyrovnaný. "Tak dobže." Odpověděl zcela tentokrát klidným hlasem. Však nožky i přes námahu se mu strachy klepaly.

Byl stále zamračený a rozčílený. Copak tohle se dělá? Hází se snad jiné vlky do díry a násilím? Kdyby mu řekl, že si tam má vlézt udělá to. Teď ho jenom naštval, ale to začalo z něj rychle opadat. Tohle mu byla tedy podivná hra. Vlk na něj začal házet hlínu, tu co vyhrabal z díry. Vlastně mu to připomínalo jeho mámu. Ta mu dala taky takový podivný úkol, pro který si musel sem tam ublížit, aby to zvládl. Sice to bylo trochu nefér, ale v jeho mladém věku viděl veškerou podobnou práci jako nějakou hru i když ty hry byly nefér a nebo nepříjemné. Hleděl se nahoru a když to bylo možné, díval se na vlka, jak na něj pomalu shazuje hlínu. Odpovědi se mu nedostalo a dost možno, že ani nedostane. On je divný. Vyjádřil si v duchu názor na toho druhého. Jakpak se vůbec jmenoval? Ani ho neznal. Ani, že by chtěl Karimu objasnit pravidla to nevypadalo. Tedy musel se z toho dostat podle svého. Žádný plán neměl a tak udělal hned to první, co ho napadlo a to pokus o výskok ven. Kdyby byly jeho nožky silnější, vyskočil by ven, ale to neměl. Byl ještě jen pitomé malé vlče. Ach měl to těžké.

Rád by vylekaně ucuknul stranou, ale bylo pozdě. Neztihl zareagovat a svalil se dolů do díry, kterou si sám vykopal. Tedy ihned, jak jeho hlavička stihla vstřebat to, co se právě stalo, musel Kardanisis vztekle zavrčet. Klidně by si do ní vlezl sám. Ten vlk ho tam nemusel shazovat násilím. Ten okamžik se mu nelíbil. Bylo to zcela z cesty, což byla pro Kariho novinka. "Au! Ploč si mě shodil?" Zabručel trochu podrážděně a v tu chvíli mu došlo, že jak se dostane ven? Při hrabání se přes okraj natáhnul aby dosáhl tlapkami na dno, ale když byl uvnitř, tak vysoko vyskočit nedokázal. Spočívala tahle hra snad v tom, že se má Kardanisis dostat ven? Byl opravdu zmatený a i zaskočený ne jen z toho, jak se z tohohle dostane, ale ještě z toho pádu do díry.

Oh no konečně! Už po něm chtěl vlk něco jiného a to aby zavřel oči. Co se tak asi bude dít? Kardanisis by si ani nepomyslel, že na něj vlk chytá to, co chystá. Takové chování on neznal. Když byl ještě skoro nemluvně, byl mnohem více nedůvěřivý, což by měl i v současnosti. Jestli se Karimu stane něco zlého, alespoň se poučí, pokud bude moct. Nadšeně naposledy zavrtěl ocasem a pak už se snažil nepřekazit napětí. Nebylo to ale tak lehké. Ach jak on by se rád zeptal proč nebo co se bude dít, až je zavře, ale to neudělal. Nechal se překvapit. "Ještli to bude na vítěže, polažím tě!" Pověděl tiše a pak zavřel oči. Přesně tak, jak vlk chtěl. Nemohl ani v nejmenším vědět, jaké má vlk úmysly. Byl jen nadšen z toho, že pozná novou hru.