Príspevky užívateľa

Kardanisise už bolely tlapy, což se potom projevilo i nahlas. "Uč jsem unavený, ale skolo hotovo." Na chvilku se zastavil, aby mohl promluvit. Trochu zadýchaný už udělal jen pár hrábnutí a znovu se zastavil, aby si odpočinul. "Budě toto stačit?" Popravdě už by řekl, že to stačí i když nevěděl, k čemu to bude sloužit. Na takovou obyčejnou hru by očekával něco jednoduššího. Však možná ta práce bude stát za to a bude to zatím jeho nejlepší hra. No přece nad tím nebude pochybovat. I vlk zněl sebejistě. Vlastně by ho zajímalo, co to je za vlka. Odkud se tu vzal a jestli je také ten ignisán, jako Stadley nebo jeho sestry a nebo třeba on sám. Co když vůbec nebyl ze smečky. To by se s ním v tom případě neměl bavit a nebo spíše... nechtěl.

Trochu ho překvapilo, co to ten vlk začal dělat a co to po něm samotném chtěl. Už dávno si uvědomil, že má stále hodně co objevovat. Ani tuhle hru neznal, ale nedivil se. Beztak těch způsobů bylo víc a on znal jenom schovávanou. Avšak jeho nadšení to nepřekazilo. S radostí se pustil do hrabání. Nezapomněl se ovšem ještě před tím zeptat. "A čo to je za hlu? Takovou eče neznám." Na chvíli hrabání zastavil, aby u toho mluvení zadýchaně nekoktal. Při běhu, hrabání či jiné aktivitě se mluvit prostě nedalo, pokud chtěl znít dobře. Připomínalo mu to zážitek s jeho mámou. Ta si také pro Kardanisise připravila takovou zajímavou aktivitu. Ze začátku myslel, že to bude zábava, ale nakonec se to vyvinulo v dost nepříjemný zážitek i když to Shira myslela pro Kariho dobře.

Náhle začal zuřivě vrtět ocasem a na tváři se mu objevil úsměv. Tak nakonec ten vlk tak špatný nebyl. Dokonce si chtěl hrát! Ach Kardanisis měl na ty vlky štěstí. Nenašel se mezi nimi ani jeden, který mu ublížil a nebo by to chtěl. Jen si vzpoměl na jednoho, ale to byl ještě malý a byl pro něj špatný vlk úplně každý. "Vážně? Ano já lád hlaju, moč lád!" Pověděl pyšně, jakoby byl ve hrách nějaký expert stejně jako v onom slušném chování. Jen vrtěl dál ocáskem a napjatě čekal, co si na něj přichystá. Aniž by věděl co. Prostě hra je pro něj hra a hotovo. Jiný význam toho slova neznal.

No první dojem nic moc. Od pohledu se zdál být milý, ale pozdravit neuměl. V tomhle byl Kari expert. Jeho alespoň učili, že má pěkně pozdravit, ale to ten vlk neuměl. Však zbytek zatím byl jako normální. "Já vejlám?" Zeptal se pro jistotu, protože slovo vejrat rozhodně ještě neslyšel. Myslel tím snad to, jak na něj hledí? Tedy nechá se podat a nebude typovat. Však i kdyby věděl, co tím neznámý myslí, nepřestal by. Byl v téhle situaci nejistý, takže bude se dívat, ať už chce nebo ne. "Neceč mi ublížit?" Ujišťoval se raději. Byl ještě malý a uvěřil by tomu, kdyby mu vlk pověděl, že mu neublíží.

Nebyl si tím jist, ale zdálo se, že se ten vlk či vlče blížilo. Nejspíše ale musel více jíst a spát než Kardanisis, protože byl větší. Tedy pokud to bylo ovšem vlče. Teď už se nemohl udržet, už déle nešlo předstírat, že si ho nevšímá. Jednak byl zvědavý, kdo to je a druhak se ho bál. Obojí zároveň a ani strach ani zvědavost nevelelo. Upřel pohled na něj, stáhl ocas mezi nohy a kousek ucouvnul. "A-ahoj?" Promluvil nahlas, aby ho vlk slyšel, ale trochu nejistě. Pak naklonil hlavu na stranu a udělal takový ten výraz, jakoby se mu snažil vkrást do hlavy. Možná ani nebylo třeba se bát. On rád poznával nové věci.

Jistě si také všimnul neznámé osoby, která se blížila k němu. Už na první pohled šlo poznat, že nebude o moc větší, než Kardanisis. Takže dospělý vlk to nebyl. Však i přes to byl se zdál větším. Mohl by být nebezpečný jako všichni ostatní. Kari se trochu přikrčil a doufal, že si jej nevšimne i když už mohlo být pozdě. Trochu ho znervózňoval, ale tak byl na území toho Ignisu a tak to bude nejspíše nějaký Ignisan, jako Kardanisis. Měl by tedy být na jeho straně, ne? Už chtěl zavolat jedno jednoduché slovo, halo, ale nechtěl se moc prozrazovat. Takže si to rozmyslel a jen se nenápadně vydal dál a jakoby se nic nedělo, očichával kameny a rostliny, co mu přišly nějak zajímavé.

Opět se rozhodl prozkoumat nejbližší okolí i když tudy procházet bylo velmi obtížné. Ten terén no fuj. Už to bylo lepší, ale stále měl problém s tou pitomou rovnováhou a tady šlapat po takových šutrech a ještě do kopce byl otřes, ale vyplácelo se to, protože to pro něj bylo zcela neznámé, za což byl rád. Byl rád, když mohl objevovat a bez nějakých jiných vlků, kteří by ho zdržovali a nebo naopak je musel dohánět. Mohl si jít prostě po svém. Zase čenichal ke každému kamínku i vůbec každému podivnějšímu objektu, co se mu připletl do cesty.

Trochu znervózněl, ale nedal to najevo. Tak do prkýnka co s ním jeho máti provádí? Proč mu dala ten věneček přes oči. "Teď uč ne mami." Pověděl, když mu věnec na hlavě trochu poutáhla za ušima. Toš ještě před nedávnem byl slepý a teď mu máma dala šátek přes oči aby byl zase slepý. Tiše nepohodlně zabručel. A pak do této nepříjemné chvilky odešla. Po jejích slovech se mu naježily chlupy na zádech. Měl problém s chozením už tak i se zrakem, natož tady pochodovat po lese se zavázanýma očima. Ti dospělí jsou divní. Oni dokážou vnímat les i bez zraku. Pomyslel si. No jo, měli to lepší, než štěňata. "Ale... Já nechči." Ani si moc nehlídal, co říká, prostě chtěl vyjádřit nesouhlas, ale nejspíše musel. "Už jdu." Zavrčel nakonec i naštvaně. Také hned při prvních pár krocích zakopnul o jednu malou větvičku. Později to byl kámen, o který si při svém pádu odřel polštářky. Postavil se, ušel zase nějaký ten kousek a náhle bum do stromu. Ty stromy byly nejčastější překážkou, také že byl v lese. Co tedy čekal? Jednou se dokonce zamotal do křoví a tak se musel vymotávat, ale mámin hlas následovat uměl dobře. Nebyl hluchý, jen to, co se mu připletlo do cesty bylo problémem.

Zarazil se hned při první větě, co vlk řekl. Tak to teda ne! "Já budu věčí." Trochu se zamyslel i nad tou hrou. Jestli ono existovalo více her, rád by je znal, ale tak vypadalo to, že schovávaná byla na řadě jako první. Také nechtěl být ten, kdo se schovává, to ho nebaví. Karimu šlo lépe počítání. Zatahal tedy vlka po tom, co se otočil za ocas. "Ně já ču počítat." Zavrčel jemným, ale vážným hláskem. Hodlal pak, jestli se vlk otočí na něj použít ty roztomilé psí oči. Nebyl si jist, jestli to zabere, ale mohlo by. Také jeho malinkaté zoubky nešly ještě moc dobře vidět, ale usmívat se uměl.

Když se mu vlk podíval takto do očí. Uhnul na chvíli pohledem, ale pak se na něj podíval taky a stydlivě se uculil. "Plo tebe to není dobže, ale já tě pšelostu, plotože budu více spát a jíst haha." Ach ano Kardanisis chtěl od tohoto dne prostě vyrůst a to hodně rychle. S těmahle malinkýma nohama a vůbec vším se nic nedalo dělat. "Nědy s Clay hlaju na schovánou." Neuměl vyslovit slovo schovávaná a tak to řekl trošku potišejc, ale ten vlk to pochopí. Když mu rozum sestry a máma, tak proč by mu nerozuměl tento Stadley. "Zahlajeme si něčo? Ja lád hlaju, moč lád." Kardanisis se najednou jaksi rozpovídal. Bavilo ho to.

Polekaně se otočil za hlasem, který ho oslovil jménem. Kdo to krucinál byl? Opravdu nečekal, že se někdo ozve a tak ho to i vyděsilo. Ze začátku ho napadlo, že to bude Shira a nebo jedna z jeho sester Clay nebo Klematis. Ale jednak hlas se nepodobal nikomu z nich a navíc, co by jeho sestry dělaly tady? Vystrašeně zacouval a snažil se co nejrychleji najít v paměti, kdo by to mohl být. Stadley? Basil?...ne, nikdo z nich to nebyl tohle byli vlci. Pomyslel si, protože mu samozřejmě došlo, že to byla vlčice. Náhle si vzpomněl, když se vlčice přiblížila. "Lose?"

S údivem se díval na scénu před ním. Tohle bylo ještě zajímavější, než Stadleyho kolečka. Ne, že by se mu nějak extra vrátila chuť do práce, ale rozhodně byl zvědavější, co se stane dál. s nastraženýma ušima pozoroval a čekal, co máma poví dál. Věřil jí, ale samozřejmě nevěděl, co s ním hodlá provádět a tak jen nejistě přikývnul. "Já se nebojím... možná." Poslední slovo si jen tak pro sebe zašeptal. Postavil se pevně s pohledem upřeným na rostlinou čelenku.

Zuřivě zavrtěl ocasem. Byl rád, že se něco naučil. Teď už umí vyslovit slovo ignis no nádhera. Pak už jen zbydou nějaká ta písmenka a půjde to jako po másle. Bude mluvit, jako dospělý vlk. No trochu ho provokovalo, že se ten vlk začal smát dalšímu slovu, co řekl. Co na tom bylo tak vtipného? Ale podruhé toho vlka za ocas tahat nebude to už se mu nechtělo. Raději se věnoval chvále vlka. Jeho řečičky mu totiž krásně pozdvihly ego. "Ano, ano maminka bude pyšná." Zopakoval jeho větu trošku v jiném stylu. Byl najednou rád, že umí něco říct. Zjišťoval, že je velice zábavné, když je pochválen. "Dobže ja budu jist, ja lád jím a spím, moč lád." Zatřásl zase párkrát svým malým ocáskem s nastraženýma ušima.

Bezmyšlenkovitě se pustil do odpovědi. "Šilanie." Řekl jen ten začátek. Zbytek už si nepamatoval a nebo mu to nikdo neřekl, to byla také možnost. "Ig-ni-sán. Jasne ja chápu to." Teda ty názvy byly tak složité. Jestli to bylo pro dospělé vlky jednodušší. No vlastně ne jen to, ale i více věcí, tak chtěl být už velký. Chtěl vyrůst, jako to udělal modrák, jenže jak na to. "A moje sestly vylostou taky? A za jak dlouho se naučím vylůst?" No pak se ale vlk začal smát. Proč sakra? Kardanisis nic vtipného neřekl. Ani nic vtipného neznal. Teda přišel k němu blíže, chytil jeho ocas do úst a zatahal, aby vlka uklidnil. "Nauč mě vylůst!"

Kardanisis se ohlédl za sebe a pak ihned zpět. "Nebudě jí to vadit Štadlí. Maminka hodná, mhm." Stále mu trošku nebylo jasné, co myslel tím nesežere, ale to hodil za hlavu a nahodil úsměv. "Já jsem inisan? Ale pvoč si veliký?" No teda nechápal, jak krucinál mohl být Stadley nedávno vlčetem, když je teď velký. Jsou v tom snad nějaká kouzla? Že by uměl Stadley měnit tvar? Byl každopádně celý podivný, tak Kari má zuby a on kolečka. Jak divné. "Ale já či taky koleč..." Chtěl zopakovat to, co již před chvilkou řekl, ale zaseknul se tentokrát uprostřed posledního slova. Ne, rozmyslel si to. Raději si nechá ty zuby.