Príspevky užívateľa

Pousmál se na její ujištění o štěňatech, která tedy opravdu nečekala. Teď už jen chvilku stačilo počkat, až se vylouhuje třezalka ve vodě a pak to hodlal dát Roo vypít. Mělo by jí to alespoň trošku pomoci. Stejně jako tento rozhovor. Svěření se se svým trápením jí určitě pomůže. Kari si tím byl jist. "U mě je tajemství v bezpečí." Ujistil i on ji. I tímto si byl zcela jist. Proto také zněl tak sebevědomě. Kari nebyl nějaký kecal, který by měl problém udržet tajnosti jen ve své hlavě. A už vůbec nebyl drbna, která by vyloženě chtěla prozradit tajemství jiných.
"Pokud tě to trápí, neuškodí ti se s tím někomu svěřit. Do toho." Pobídl ji netrpělivě. Aby si přiznal, tak ho ten její problém velmi zajímal. Nastražil tedy uši a čekal na její odpověď.

Slova Artemis donutila Kariho se zamyslet nad svým vlastním výrazem i vzhledem. Ještě před tím, než však plně zareagoval na její poslední slova, pustil se do řeči postupně od začátku. "Vlastně proč ne?" Překvapeně se pohlédl na vlčici a pokrčil docela nerozhodně rameny. Bylo zvláštní, že po něm chtěla zrovna tohle. Ani nebyla jednou z léčitelů. Chtěla po něm snad nějaký bojový trénink? Ono by Kariho nepřekvapilo, kdyby za ním přišel takový Feier a zavelel, že si jdou procvičovat vědomosti o rostlinách, ale zrovna Artemis... od té trénink nečekal.
"A nejsem otrávený... vypadám tak?" Prohlédl si své tlapky a hruď s očima plnýma nečekaného uvědomění i nesouhlasu a pak se na Art usmál. Chtěl tím dokázat, že nemá špatnou náladu a že mu její přítomnost nevadí. Sic neměl nějak extra dobrou náladu, ale rozhodně by se neměl tvářit až tak moc hořce, jak se před chvílí tvářil. "O jakém způsobu tréninku je vlastně řeč?" Zeptal se tentokrát už veseleji.

Ke štěstí Roo a jejího bratra Alarica byl poblíž zrovinka jeden z léčitelů. Byl to Kardanisis, který se zrovna věnoval blaženému odpočinku mezi keříky. Neležel tam zatím moc dlouho, proto se mu vůbec nechtělo na nohy a pouštět se do práce už vůbec. Však volání o pomoc, které se z ničeho nic ozvalo, bylo mnohem naléhavější, než Kariho lenost. Postavil se na nohy a rychle se vydal za tím hlasem. Běžel přes travnaté plošiny Smaragdového údolí tak rychle, až se za ním trochu prášilo.
Až když dorazil na místo, došlo mu, že ten naléhavý hlas patřil Roo, která tu stála nad ležícím tělem. Kardanisis vytřeštil oči na to, co právě viděl před sebou. Někde hluboko v jeho hlavě se začínaly objevovat strašlivé myšlenky. Co se Alaricovi stalo? Byl snad mrtvý? Jen doufám, že není mrtvý. Zadoufal nervózně. Ačkoliv mladého vlka moc dobře neznal, nebyl by vůbec nadšen z jeho ztráty.
Pohotově přiskočil k těm dvěma. "Co se stalo?" Nepotřeboval jediné slovo k tomu, aby věděl, že dnešním pacientem bude ležící Alaric. Obracel tedy své otázky i tázavý pohled na Roo.
Ještě před jakýmkoliv jiným jednáním samozřejmě přiložil čumák k tepně na spodní části jeho stehen zadních tlap, aby zkontroloval tep srdce, u čehož poslouchal případnou odpověď Roo.

Její otázka byla pro Kariho značně překvapivá. Být Kardanisis v její kůži, kašlal by na otázky ohledně rostlin, které mu léčitel chystá a raději by se soustředil na to, jak by měl začít rozhovor ohledně svých problémů. Možná se jen snažila na chvíli zaměřit myšlenky na něco jiného. Nejspíš byla nervózní z toho, o čem si dnes chtěla s Kardanisisem promluvit. No a tímhle se snažila uklidnit. Známá taktika. "Neboj, není to nic, co bys neměla pít... Teda pokud nečekáš vlčata." Pohlédl na ni s tušením, že Roo zatím žádná vlčata nečeká. Navíc... S kým by je měla? Že by s Rayem? "Třezalka." Dokončil svou odpověď a po jejích dalších slovech se vesele pousmál. "Nesměju se... vůbec. Myslím to vážně, na mou duši." Ze začátku se neubránil pobavenému zášklebku i uchechtnutí, však pak zapojil trochu toho herectví a dokončil větu se vší vážností. Tedy ne, že by klamal i svými slovy. Opravdu bral její problémky vážně.

Už předem na chvíli čumákem zahrabal ve svém košíku, aby našel potřebné bylinky na výrobu čaje pro Roo. Musel se při čmuchání mezi tím množstvím různých bylin hlídat, aby si neupšiknul.
Nabral do tlamy třezalku a vhodil ji do přírodní mističky s horkou vodou. Pak pohlédl zase na vlčici a hodil po ní hořký pohled. Nemyslel svou hořkost vážně, samozřejmě, ale určitě šlo poznat, že pro něj její slova nejsou nejpříjemnější. Nechtělo se ti za mnou, nevěříš mi, to je jasné. Proč mě ta tvá nedůvěra takhle štve? Pomyslel si zmateně i podrážděně. Však rychle z něj podráždění začalo slézat, když pokračovala v řeči. "Takže ne." Usmál by se, ale úsměv byl v tuto chvíli nevhodný. Místo toho mu jen v očích zajiskřil náznak samozřejmé jistoty. Z jejích nejistých slov šlo úplně slyšet, jak by nejradši řekla něco jiného, jenom to nešlo nějak ven. Roo musela být ale paličatá a v rámci možností i egoistická, jestliže měla takovou potíž projevit slabost. Však co jiného by měl jeden u Bety smečky čekat? A i kdyby nebyla na tak vysokém postavení, moc by mu to nevadilo. I on měl občas problém někomu ukázat své slabiny.

Celou tu scénu tmavý vlk pozoroval z nevelké dálky mezi kmeny stromů. Nyní mezi nimi nebylo Kariho potřeba. Vlci, kteří v tento moment obkličovali dvě huňaté můrovlčice si dokázali s vetřelkyněmi poradit sami. Však pro Kariho příjde si vhodný čas, kdy se bude hodit jeho magie. Někdo ze smečky si taktéž mohl v tom zmatku, křiku a pláči ublížit. A nejen, že měl pocit, že se mezi ty běsnící postavy v tuto chvíli nehodí, ale také, že se mu do té motanice a kousanice vůbec nechtělo. Ještě by se mezi tím vším také uvařil. Tolik ohně! A po chvilce se Karimu zdálo, že zahlédl i krev. Až zvrhlé se mu toto divadýlko zdálo. Kdyby tady velel Kardanisis, jistě by své vlky nenechal se takhle bezmyšlenkovitě vrhnout na dvě ubohá těla. Zajmul by je, oslabil a využil na trénování boje s vlčaty. Tak, aby se z těchto vlčic nestala na pár okamžiků pouhá hračka pro hromadu krvelačných Ignisanů. Však on tady nevelel a měl by respektovat rozhodnutí svých nadřízených, proto mlčky seděla a neměl k ničemu poznámky. Jen tiše vrčel se zježeným hřbetem a ze začátku si ve vší té pozornosti nevšimnul vlčete, jež se zde po chvilce objevilo a vypadalo, že se mu chce oxidovat u Roo.

Zrovna nyní a na tomto místě Kardanisis prováděl pokusy s horkou vodou a bylinkami. Takže měla Roo štěstí, že se za ním stavila zrovna teď a také, že ho vůbec našla. Měl nyní možnost jí vyrobit nějaký ten lektvárek na zdravou mysl. Kari nebyl zrovna vlk, který by trávil čas věčně na jednom místě. To nebylo nic pro něj. Dokonce ani nespal každou noc na stejném místě. Co se týkalo nory, tak kdy v té naposled v noci spal, to si ani nepamatoval. Nelíbilo se mu spát v blízkosti někoho jiného. A možná mu také vadil ten uzavřený prostor. On raději střídal otevřená místa. Už od velmi mladého věku.
"Zdravím, beto." Lišácky se na Roo zatvářil, když si konečně uvědomil její přítomnost. Otočil se čelem k ní a v tu chvíli se miska s horkou vodou nacházela přímo vedle něj. Byl to obyčejný kus stromové kůry ve tvaru misky. Nic extra. A hned poblíž misky se nacházel ten příšerně vypadající košík, v němž měl potřebné bylinky pro pokusy s vodou. "Skoro se mi nechce věřit, že ses za mnou fakt stavila." Řekl a podíval se na své nářadíčko ležící na zemi u jeho tlap. "Jen čaj?" Podezíravě ještě dodal ke svým slovům. Opravdu si nechce i promluvit?

Nevěnoval vlčici příliš mnoho pozornosti. Spíše se v tuto chvíli zajímal o sebe, ačkoliv by tedy neměl. Napil se klidně z pramene a vnímal chuť vody. Ulevilo se mu, když ucítil chladnou vodu, jak se mu dostává do břicha. Ach jak osvěžující. Až pak se napřímil, nečekajíce na nějaká další slova vlčice. "Zdravím. Chcete ode mě něco?" Zeptal se s poměrně otráveným obličejem. Však nebyl ve skutečnosti tak moc otráven, jak vypadal. Pouze ksichtík, nic víc. Pokus se mě o něčem poučovat, a končíš. Ani nevěděl proč, ale dnes prostě neměl náladu na nějaké kritizující připomínky ostatních.

Jakmile zmínil Feiera, Karimu se zježil hřbet. Tak proto si Feier tak rychle získal postavení? Proto, že prováděl nováčky po území? Ani tady mistru dalšímu léčiteli neukázal jejich sbírku bylin. No Kariho by Feiko asi zardousil, kdyby zjistil, že o ní ještě Kari neví. (Což by se pochopitelně nestalo. ) "Popravdě řečeno tě obdivuju." Řekl upřímně. Kdybych se jednoho dne vzbudil s tím, že si nic nepamatuju a k tomu byl slepej, tak to bych se šel rovnou utopit. Říkal si Kardanisis s obdivem v duchu. O tom, že Kari neuměl dodnes plavat radši pomlčíme. Ačkoliv se mu vlk nějakým záhadným způsobem protivil, zároveň ho Kari musel i obdivovat. Byl to zvláštní pocit. "Můžu na tobě něco zkusit?" Rozhodl se, že na vlkovy oči vyzkouší svou léčivou magii. Jen potřeboval, aby o tom vlk předem věděl, protože se musel tlapou dotknout jeho obličeje. "Každopádně do jeskyně by sis měl občas zajít. Případně tam něco přidat. Je to pro nás léčitele docela důležité místo." Dodal ještě opatrně. "Někdy tam i něco šlohnu na pokusy s čajíčky. Ale hlavně to neříkej Feierovi jinak uvidíš." Zašeptal Ikkemu k uchu s vážným tónem v hlase.

Dobře, dobře, teď už její přítomnost psychicky fakt nezvládal. Chtěl by jí ukázat, že by prostě měla konečně držet jazyk za zuby a nechat ho žít. Rád by totiž dál pokračoval ve svých osobních věcech. Na její poznámku ke společnému lovu nic neřekl, pouze se zákeřně usmál. Pak se však s veškerou možnou nepředvídatelností začal řítit vzduchem přímo na vlčici. Rozhodl se ji přišpendlit k zemi, jako to nedávno udělal i s Roo. Byla to mnohem pohodlnější poloha, když chtěl působit více dominantně. Sice u Roo neměl v úmyslu docílit svou polohou nějaké nadřízenosti, ale i tak věděl, že to bude prostě lepší. A vzhledem k porovnání síly mezi trénovaným vlkem a vlčicí by se mu měl jeho chvat i podařit.
"Ovšem, je to určitě větší dřina, ale vyplácí se. V tom je kouzlo." Pousmál se s ještě širším úsměvem. "Tyjo... teď nevím, jestli bych ti měl popřát štěstí, nebo se na tebe vykašlat." Ach jaký byl Kari vtipálek. Ale opravdu si tímto nebyl moc jist. Kdyby se mu tato vlčice tak nehnusila, doporučil by jí pochopitelně Ignis. Jenže tu by ve své smečce viděl stejně tak rád, jako třeba Dariuse. Teď by měl děkovat někomu tam nahoře za to, že už toho zákeřného vlka tak dlouho nespatřil ani koutkem oka.

Vypadalo to, že ani jeden z nich nechtěl již nic víc dodávat k tématu. Kardanisis usoudil tím pádem, že je čas pokračovat ve vlastních věcech. Kéž by jen Roo věděla, jak moc rád by si ji vyslechl a pokusil se jí dát nějaké rady, ale evidentně to nešlo. Nechtěla se mu svěřit s jakýmkoliv svým problémem. No jo no, nemohl ji k tomu nutit.
Jeho očka se rozzářila, když z jejího hlasu vycítil alespoň trochu toho pobavení. Bylo to pro něj, jakoby mávala praporkem na znamení udobření, šťastnýho konce či tak něčeho. Usmál se na ni tedy už pořádněji, zamával ocasem a pak už se otočil zády ke své společnici. Do tlamy uchopil svůj pofidérně vypadající košík a svižným krokem si to namířil po drsném terénu kamsi pryč. Po cestě už se jen párkrát na tmavou vlčici ohlédl, ale jinak už se jen věnoval hledání bylinek.

Jakoby se společně s Roo uklidnil celý svět. I vítr, jakoby přestal česat těmto vlkům srst. Však nebyla to pravda. Byl to pouhý klam. Mohla za to její aura, měnící se pod vlivem okolních jevů. Jeden, z těch jevů byl nejspíš Kari se svými poznámkami. Cítil se docela špatně za to, co se před chvílí stalo. Bylo mu trapně když si uvědomil, že Roo nepomohl, ale spíše ji tím jen více rozrušil. Věděl proč. Nevěřila mu. To si měl uvědomit už předtím. Ještě před tím, než si tu začal hrát na psychologa. Aby mohl Roo pomoci, musela si za ním přijít sama a požádat o pomoc. Ne on za ní. Teď už to bude vědět. Oba to snad budou vědět.
Bylo mu tmavé vlčice líto. Když se na ni teď díval, jak kouká kamsi na nebe, představil si, jak špatné věci jí asi musí probíhat hlavou. Trápila se a to mu vadilo. Věděl, jak může takové psychické trápení bolet. Přišel k ní, jemně strčil čumákem do její tváře a pak se otočil směrem ke svému odloženému košíku. Měl v plánu si vzít své zavazadlo a pokračovat v práci. Ona očividně chtěla svůj klid. "Nemáš se za co omlouvat. Já od tebe nic nepotřebuju. Ale ty kdybys potřebovala něco ode mě, stačí říct." Ujistil ji s pokusem o úsměv. V tom návalu různých emocí mu moc herectví nešlo. "Můžeme si o tom někdy promluvit, i čaj si počká." Pokusil se o nenápadný a povzbudivý vtip. Snad se mi s tím někdy svěříš. Zadoufal ještě a už už se chystal loučit.

A tmavá vlčice si ne a ne dát pokoj. Že ji to bavilo. Tady Kari už by nejradši neřešil tak trapná a naprosto smysl postrádající témata. Raději by se pustil do nějaké dospělejší knverzace, ale zkrátka chtěl mít poslední slovo. To ho hnalo vpřed. Nutilo ho to nepřestávat v slovním souboji, který by se dal označit za dosti dětinský. "Ačkoliv já osobně lovím často sám, stojím za názorem, že ve společnosti je síla. Takže proti společnému lovu nic nemám. " Odpověděl rychle a sebejistě. Pohodil namyšleně hlavou a pak pokračoval. "No... řek bych, že s druhem a velikostí kořisti jsme na tom všichni stejně. Na to má vliv přírodní prostředí, nikoliv smečka. Jde poznat, že o smečkách víš jen z doslechu, tulačko." Usmál se na ni a hruď se mu záhadně začínala obracet na jinou stranu. Jistě to bylo tím, že ho tato nesmyslná konverzace unavovala a chtěl ji ukončit. "Ve smečce dřeš pro něco, co se ti v budoucnu vrátí. Ovšem že to má i své výhody
Je to chytřejší způsob žití." Raději se ani nepozastavoval nad tím, že si vlastně ani nikdy nevyzkoušel, jaké to je žít tuláckým životem. Nechtěl se nad tím pozastavovat, protože pak by se v něm začaly rodit jisté pochyby o smečce. Začal by mít pak pocit, že by si měl vyzkoušet i jiný život a pak hodnotit. "Ne, a ty herecký výkon od své liščí babičky, že? Hrál s takovými kartami, jaké mu vlčice nabídla. Ach ano. Bylo to ponižující, ale nějak ji poslat pryč musel. Dokonce se nyní vykašlal i na své vykání.

Tentokrát se téměř leknul, když znovu promluvila. Bylo až udivující, jak rychle se změnila nenápadná nervozita na extrémně výraznou... agresi? Dalo se tomu tak vůbec říkat? No skoro i jo. Protože ke svému vzteku neměla tentokrát žádný důvod. Kari pouze neůmyslně narazil na něco, na co neměl. A přitom by se tomu mohla bez problému vyhnout.
Vypadalo to, že se asi jen tak neuklidní, pokud bude Kari jen tak ležet a plácat ji po hlavě. Otázkou je, jestli se tím snaží vyjádřit svou dominanci, nebo je jen tak moc rozrušená. U každé varianty by měl totiž problém řešit jinak. No nebyl si v tuto chvíli ničím zcela jist a tak to risknul a použil pouze řešení pro jednu z nich.
Použil své tlapy k tomu, aby ji ze sebe násilím dostal. Ovšem se jí snažil neublížit. Jednak by Roo nikdy neublížil a jednak by byla jeho surovost proti pravidlům. Přecejen tu jednal s betou smečky. Pokusil se ji nohama odstrčit, což by se mu i vzhledem k rozdílu síly vlka a vlčice, mělo podařit. U toho nahodil stejně vážný výraz jako ona a ještě vážnějším tónem vyřkl: "Kdybych byl ten, komu bys neměla věřit, už bys to věděla." Pravděpodobně bych ti něco zlýho proved ještě před tím, než by ses dostala na tento post. Ještě v té době, kdy jsi oproti mně byla bezmocné vlče. Normalně se nechoval takhle srdnatě, patřil spíše mezi ty, kteří téměř nic nebrali příliš osobně a vážně. Kardanisis byl pohodář, ale dnes byl čas se zachovat trochu jinak. Sic nevěděl o tom, že byla šikanována, nevěděl, jak moc ji trápí její minulost a rodina, nevěděl ani co se stalo mezi ní a Rayem, ale tušil, že podlehla pocitům a nechala se ovládat svými traumaty. Nesměl to nechat zajít moc daleko.

Roo začínala být docela nabroušená. A nebylo divu, když Daff narazil na její slabinu. Ze začátku mu bylo příjemné takhle slovně soupeřit, ale teď když zněla spíše naštvaně, tak už mu to tolik příjemné nebylo. Už chtěl na nohy a znovu uvolnit atmosféru jinými gesty. "To jsem neříkal. Jen kdybys NÁHODOU potřebovala pomoc, jsem ti k službám." Pověděl mile. Pak položil jednu svou tlapu na její hlavu a jemně ji poplácal. Pokoušel se tím jaksi uvolnit napětí mezi nimi. "Jen zábava, ale vážně bys neměla zůstávat nesoustředěná. Ne že bych nevěřil místním hlídkám." Pokrčil rameny. Nebo tě taky zkouším. A ani místním vlkům se nedá mnohdy věřit na sto procent. Kardanisis si moc dobře pamatoval na strakatou vlčici, která bývala kdysi také z Ignisu. Ta ho jako vlče málem utopila, schválně, a nikdo si toho ani nevšimnul. Přitom byla ze stejné smečky. A nebyla jediná. Možná býval Kari jen moc slabý jedinec, v což mimochodem pochyboval, ale i tak by se to nemělo ve smečce dít
Navíc podobnými zážitky si procházela v jednom období i Clay. Proto by na sebe měl každý dávat velký pozor.