Príspevky užívateľa

Karouš jen sledoval Klem, jak si hledá místečko na spaní a následně si i pohodlně lehá. Ach jakou smůlu on měl, že ji tu musel dnes mít. Snažil se najít něco, nějakou hlášku, díky které by se mu zase zvedla dobrá, odhodlaná nálada. Ovšem za pár chviliček už se mu podařilo najít uklidňující větu - Alespoň má Kardanisis co chránit. Ach ano, to bylo povzbudivé a zároveň utišující. Najednou ho ale z myšlenek vytrhnul další velmi hlasitý zvuk, který ze sebe zase jeho sestra vydala. "Hašššš! Co jsem ti řek." Nemá být hlasitá, to jí řek. Hned na to si musel připravovat odpověď pro její další slova. Nuž nezbylo mu moc možností. Ta nejlepší asi byla ta, že by jí měl vyzradit informace o své magii. Zkrátka pravdu.
Uvelebil se vedle ní a začal s vysvětlováním. "Uhm! Už před nějakou dobou jsem přišel na svou magii. Víš, když se dotknu nějakého zranění, zahojím to... Můžu léčit a funguje to i na rostliny." Tak a bylo to venku. Nyní jí mohlo být jasné, proč ji takhle osahával před chvílí.

Pohled na jeho milovanou sestřičku, jak tam tak nehezky potlučená leží ho trápil více, než když sám přišel ke svojí jizvě na tváři. Tohle bylo ještě horší zajisté. Sic jeho nic na povrchu nebolelo, ale uvnitř ano. Chudák Clay. Co když umře? To přece nemohl šedivý brácha dopustit. Div z tohoto stresu nezblednul. V tom mu ale došlo, že on vlastně to možná umí opravit. Opravil už spousty spousty kytek a že jeho magie funguje i na vlky už taky věděl. Ach no jistě. Musí ji opravit! I když trochu váhal, naposledy se porozhlédl, zda je okolo klid a teprve potom položil svou packu na Clayinu nohu. No fuj! Tohle bylo mnohem nechutnější, než šlápnout do zaječích bobků. Ucítil na její polámané noze tu zlomenou část. Ta kost jí snad trčela ven z nohy nebo co. Nuž Kari radši obrátil pohled jinam a podíval se na děj jen sem tam. I vida fungovalo to. Jenže nebylo to tak jednoduché, jak se zdálo. Rána, jakoby začínala sice zarůstat a méně krvácet, ale kari se při tom cítil jaksi divně. U kytiček se tohle nedělo, ale jakmile sebou začala noha škubat a srovnávat se, už se Karimu podivně točila hlava a při tom na to téměř nehleděl. Clay nyní mohla pociťovat velmi nepříjemnou bolest, ale fungovalo to, coš možná oběma způsobovalo jisté nepříjemnosti, ale zdraví tmavé vlčky potom bylo důležité a tak pokračoval a nohu nesundal z té její. Po chvilce se znovu otočil a celé to vypadalo mnohem mnohem lépe, však nedokázal rozpoznat přesně, jak na tom Clay byla. Teď už ani neslyšel šustící suchou trávu, před očima se mu zatmělo. "Budeš v pořád..." Uups! Kari stihnul zamumlat tato slova, ale pak už cítil takový náraz, jak se zřítilo i jeho tělo k zemi. Na chvilku o ničem nevěděl.

Sám nevěděl, co mu tak vadilo na vlcích s Clay, ale vadili mu. Měl asi nějakou chlapskou tendenci si Clay jakožto vlčici chránit. Ne, opravdu za ní nechtěl lozit všude, jak vlče za matkou a opačně, ale tentokrát vážně žárlil na Raye. I u toho souboje se nalepila na něj a nešla Kariho ani pozdravit. Joo... byla to hrůza a na pozdravech nezáleželo, ale alespoň projít okolo něj mohla ne? "Porval jsem se. S dospělou agresivní vlčicí, která urážela Ignis." Tak a aby byl klid, pověděl jí pravdu. Ovšem, že se jeho odpověď neobešla bez toho dramatičtějšího tónu hlasu, čímž zveličkoval situaci. No a taky trochu zastínil tu věc s tím, jak byl na vlčici drzej a že to právě ona byla ta, kdo Kariho napadl. Eh! Nevadí. Taktéž se při tom znova otočil na ni a lehce škubnul hlavou, aby Clay lépe viděla na tu jizvičku. Ach Kardanisis uměl udělat moment hned zajímavějším. "Ale i tak nechci vědět úplně všechno. Jen nechci, aby jsi byla více s nějakým jiným vlkem než se mnou. A nebo mi o něm alespoň říct. Vůbec nevím, co vy dva spolu jako děláte." Samozřejmě s výjimkou Klematis. To byla taky jejich sestra přece.

Chvilku stál na místě přikrčený, aby jej cizinec neviděl. Kdyby ten vlk chtěl, tak už má Kariho nalezeného v jeho menším bunkru mezi křovisky, jenže tenhle evidentně jevil větší zájem o nebohou krysu, co nakonec stejně skončila někde tam dole. Proč? Protože ji tam ten idiot hodil. Co si jako o sobě myslel? Che! Kardanisis by pochopil, kdyby to bylo štěně, které se lovit učilo a tak to dělalo pro trénink, ale tenhle to vyloženě zabil jen pro radost. Tento vlkův chvat se Karoušovi vůbec nelíbil. Měl by se ho zeptat, co tu chce a co si jako myslí, když takhle háže jídlo do prčic. Kdyby měl na to teď Kari čas, klidně by si tam dolů slezl a snědl si ji. Pro velkého vlka to byl drobeček, ale štěněti to břich nacpalo. No dále nehodlal otálet. Připlížil se k vlku ještě blíže a bleskurychle vyskočil, jakoby chtěl vlka ulovit. Ovšem ale dával svůj mír najevo přátelským mácháním ocasem a tichým, spíše kňučivým zavrčením. Nechtěl mu ublížit, pouze si neodpustil dramatické střetnutí. Jako když si hrají dvě vlčata. Sic Kari neměl moc cizince rád, ale přátelství byl asi nejlepší způsob, jak se seznamovat s novými vlky.

Při takové procházce narazíte na mnohé věci. Takovou věcí může být třeba nové neobjevené místo, předmět ať už velký či snad malinkatý a však mezi takové nové věci patřila i zvířata či snad dokonce vlci. Pro Kariho bylo takové objevení a poznání nové tváře tuze k užitku. On si společnost nových osobností přímo dopřával. Cenil si toho. Cenil si čehokoliv, co mohlo poskytnout nové informace.
Štrádoval si to kupředu když v tom uslyšel zvuk. Zvuk připomínající dusot něčích tlap. Ovšem neslyšel chůzi. Jakoby snad někdo velkým skokem přistál někde v okolí Kardanisise. Ten se napřímil a ohlédl za sebe. Ovšem, že jej jeho sluch nezklamal. Opravdu se nedaleko objevil vlk a co to... co to měl na zádech? Oh ony to byly křídla. Kari se s nastraženýma ušima přikrčil a otočil se na danou osobnost. Jakoby na ni číhal. Škoda jen, že vítr foukal směrem od něj k neznámému. Kardanisis tedy jeho pach nezachytil, však tmavý vlk Kariho už měl jistě v čumáku. Musel být teď Kari v tom případě velmi tichý, pokud chtěl, aby si jej mezi kmeny stromů a opadanými křoviskami nevšimnul. Štěstí naopak bylo, že byl Kari tmavý a tak byl ve stínech stromů jen těžko viditelný. Ovšem se nehodlal schovávat věčně. Jak už tak bylo řečeno, poznat novou tvář bylo pro Kariho potěšením. Už si uvědomoval ty výhody. Jako malé štěně vždy nevěděl, jak se chovat aby se setkání s cizím povedlo. Teď už ano.

Přišel ke své sestře ještě blíže, když se od něj odsunula. To, že se bála, že jí ublíží i Kari tak nějak nepochopil a tak se tím nezaobíral. Prostě k ní se zděšením v očích přišel a oblíznul jí čumák. Vypadala hrozně. "Avable?!" Tentokrát se ale s překvapením znovu narovnal. Tu vlčici znal jen od pohledu a aby si přiznal, moc ji neznal. Však nikdy mu nepřišla nijak nebezpečná. Nyní měl opačný názor. Kdo by ublížil takové roztomilé Clayušce? To musel být leda nějaký magor. Určitě jí přeskočilo. Kari v tom stresu neměl čas být ani naštvaný. Co teď bude tady sám s Clay dělat? Ještě se rozhlédl kolem nich, aby zjistil, zda se opravdu někde ten vrah nepohybuje. Rád by zavyl, aby přivolal další ignisany, co by mohli Clay pomoci. Mohla to ale zaslechnout taky ta Avable. Jistě nemohla být daleko. No a tak to radši neudělal. "Neboj, už tu asi není." Znovu mu sklouzl pohled na Clay a zas si ji prohlédl. "Bolí to?" Zeptal se a pokusil se s její zraněnou nohou lehce pohnout. Hned na to jí začal starostlivě oblizoval další rány.

Jistěže si mohla dělat kamarády, ale ne, když se jim věnovala více, než jemu. Jejímu jistě milovanému bráškovi. Na to si Kardanisis přál až moc pozornosti a toho chtěl ovšem také docílit. On rozhodně nesnášel, když jeho ignorovala a raději se obracela na Raye. Možná by mu až tak nevadila kamarádka, ale on to byl vlk a ještě k tomu jejich věkové kategorie. To puberťákovi Karimu dosti vadilo. Už jen ten jeho pach, jenž mu také silně připomínal něco zlého, mu vadil. Určitě mu jeho pach vadil proto, že mu právě Rayho bratr kdysi ublížil. Takoví bratři voněli fakt podobně a i když si to Kari nepamatoval, zakořenilo mu to v hlavě. Však o tom on nevěděl, nepamatoval si to a tak si myslel, že mu prostě vadí jeho osobnost. "Ne když kvůli nim ignoruješ mě." Teprve když mu položila poslední otázku, tak se otočil a taky se přiblížil tak, že se svým čumák málem dotýkal toho jejího a zahleděl se jí do očí. Takhle to i evidentně chtěla. "Jo." K upřímnému vlku patřila upřímná odpověď.

Přišlo mu zvláštní, jak je vlčka pozorná. Chvilku se zdála dost nabroušená a teď byla dost k řeči. Dokonce i jeho sestry ji zaujaly. Zeptala se na ně. No plánoval jí s radostí odpovědět, ale teď už se mu sedět nechtělo. Zvedl se, protáhnul a vydal se za ni směrem k hranici. Ovšem, že neplánoval ji zavést k hranici. Tam to bylo pro štěně moc nebezpečné. Pouze se projdou. Za chůze se přece jen povídala lépe. "Clay a Klematis. Poznáváš nějakou?" Odpověděl jí s nadějemi, že by jeho sestry už někde potkala. Přece jen byla to dost velká pravděpodobnost. Bylo tu teď docela málo vlků. Trochu se musel podivit, že vlčata Frey ještě nezahlédl. Ale tak pokud se držela v noře, možná to i smysl dávalo. Kari moc v noře nespal, ani tam netrávil moc času. Líbilo se mu, když měl při odpočinku soukromí.

Když se nedaleko Clay a Avable procházel krajinou, zaslechl velice podivné zvuky, jež ho donutily prozkoumat onu oblast, odkud to vycházelo. Nejdříve se pokusil začenichat, kdyby náhodou ucítil nějaké cizí vlky, ale z téhle dálky nic necítil. Proto se rozhodl spoléhat na svůj sluch. O tom, že se právě teď nedaleko Kariho někdo vraždí a ještě hůř jeho sestra opravdu nevěděl. Zatím. Rozběhl se za zvukem s nastraženýma ušima. Lehce si to cválal k místu, ze kterého pravděpodobně ten zvuk vycházel. Však na chvíli nastalo ticho a tak přidal do kroku. Nechtěl, aby mu daná scéna utekla. Co by to tak mohlo být? Znělo to před chvílí, jakoby se tam někdo rval. To Kari už věděl, jak to zní, když se dva vlci žerou. Bylo to zvláštní. Pokračoval hustou a suchou trávou a tentokrát se přikrčil, aby byl nenápadný. No když zahlédl tmavou srst, do nosu se mu dostal pach krve, vyděšením vyskočil do vzduchu a bezmyšlenkovitě vystartoval z velkého trusu trávy. Rozpoznal přímo před svýma tlapama vlastní sestru Clay. Nohy se mu teď strachy třásly a srst se mu zježila. Kdo jí to tak mohl udělat? Cítil zde i pach cizí, ale ten se mu v tom stresu nepodařil rozpoznat. "Clay! Co se ti stalo, kdo ti to provedl?" Zděšeně se jí ptal doufající, že se mu odpovědi dostane, ať už bude jakákoliv. Pořádně si ji prohlédl a očuchal. Její noha vypadala strašně! Musel něco udělat! Sehnat doktora. A sakra. Byl tu vůbec nějaký?

Ach jak roztomilé tohle bylo. “Tak zkus něco jiného. Je mnoho způsobů, jak se zbavit sourozenců, teda alespoň na chvíli. Já to vím já sám mám dvě sestry.” Jistě, že to věděl a věřte či nevěřte, on měl také se sestrami problémy, tedy v tomto období spíše s Clay aby se přiznal. Však bůhví na jaké nepříjemnosti přijde třeba i u Klematis. Je vskutku těžké mít na krku rovnou dvě vlčice. Musel se bránit, aby tady nezačal kecat o svých problémech. Naštěstí byl ale schopný se ovládat, takže nic nevyžvanil. “Vymysli si nějakou hru. Třeba… řekni, že když tě nebudou celej den otravovat, dostanou odměnu. Ve skutečnosti ta odměna bude jen nějaký hezký šutr.” Plácnul nějaký příklad, co jej napadl. Naštěstí ještě tyto metody na své sestry nepoužíval, neměl proč. Však věděl, že za tohle nemohla dostat výprask či blbé kecy svých sourozenců, byla to totiž pravda. Taková odměna v podobě hezkých kamenů vskutku byla odměna. A ne jen tento způsob, bylo jich i více a Kari si byl jist, že Roo na plno jiných přijde. I Kari v jejím věku by na něco přišel. Škoda, že si takové podobné věci nevyzkoušel. Věčně se někde toulal. Myslel ovšem svá slova pouze, jako radu a ne rozkaz. To by bylo potom trochu nefér, řekl by. Sám to totiž dělal. V mnohém se jeho výpravy vyplatily a v něčem zase naopak. Nelitoval svého dětství, ale některé věci by rád z paměti vymazal. Proto varoval tuto mladou vlcici. “A plno dalších.” Usmál se nakonec.

Roo očividně nebyla ta, co společnost svých hravých sourozenců ocení. Evidentně ji naopak dosti vadili a Kari si dovolil pomyslet, že z toho má až psychické problémy. Nebo je prostě až moc pohodlná. Chce nutně svoje soukromí když to zrovna potřebuje. To taky byly ty jiné možnosti. V každém případě by to ale nebyl Kari, kdyby jí nedal jednu ze svých pěkných rad. Rozhodně si zatím nevšímal té její drzosti s jazykem. Bylo to přecejen malé vlče. “Zkus jim dát nějak najevo, že jsi ty alfa a že když ty řekneš, tak tě musejí nechat.” Pustil se tedy do svých rad. “Vypadáš, že máš k nadřazenosti povahu, ale to s tím jazykem nedělej, někdo by to mohl pochopit špatně a seřvat tě za to třeba.” Šťouchnul do ní povzbudivě tlapou. Ze svých opravdu nepříjemných situací pochopil, že je lepší nebýt hned ze začátku protivný a agresivní. Bylo lepší být na straně toho, kdo bere situaci naprosto v pohodě. Však vydrží mu to s Roo?

Wohoo! Tak Vlčka byla odvážnější, než si prvně myslel. Možná i ta povaha seděla s jejím poněkud drsným původem. No jo no, Kardanisis ale věděl, že ho první dojem nesmí zblbnout. Přímo před sebou měl jasný důkaz toho. “I od brášků se dá najít pokoj i jinak, než se toulat všude možně.” Posadil se na chvíli, jelikož ho kontakt s Roo značně zaujal. Chtěl si získat pohodlí. A co vlastně přesněji myslel svými slovy? Mohla si přece najít nějaké jen trochu vzdálenější místo či sehnat nějaký dohled. Vlastně ho překvapovalo, že ji matka až tak daleko od nory pustila. Co by bylo nejpravděpodobnějším případem, tak to, že ji prostě neposlechla a vydala se na cestu neuvědomující si rizika. “Ty chytrá.” Zatlemil se na vlče a svým hlasem se pokusil napodobit ten její dětský hlásek. ”Nora je odtud pěkně daleko. Můžu tě dovést blíž k tý noře.”

Řekl by, že je to odvážná mladá vlčice, ale zároveň si povšimnul její nezkušenosti. Sic byl tu klid, ale například být Kardanisis trochu větší potvora, mohl by si s ní začít hrát. Měl dokonalou příležitost aby ji začal nějak šikanovat. Chápal, že ublížit vlčeti i když to bylo mimo zákon, a udělal by to jen šílenec, mohlo by mu hrabnout a ublížit jí. Co když tu je i třeba nějaké zvíře, co si na vlče číhá. No on by rozhodně klid nepovažoval za bezpečný a už vůbec ne v jejím věku. “Kardanisis a klid neznamená bezpečí.” Zasmál se a chviličku zůstal ticho. Zároveň se mu ale líbilo, že může někoho poučovat a právem. Asi začne mít děti rád, protože ho tento rozhovor bavil. “Kde máš máti teď?” Optal se ještě, aby se případně mohl pohybovat v jejich okolí a kontrolovat situaci. Spíše by si měl cvičit lov, nebo obcházet území kdyby náhodou narazil na nebezpečí, ale tato práce snad mohla chvíli počkat. Nebylo v jeho povinnostech, jak dokonalé umění lovu, tak ani hlídání hranic. To se občas tímto zabýval pro svůj zájem a nebo když mu to na krátký čas někdo přikázal. Navíc se cítil nejistě, když tu teď nebyl Darach a s ním jistě plno dalších.

Podivil se tomu, když se krev nevalila jen z té jeho tváře, ale po chvilce se mu podařilo i Tazzy ublížit. Tohle bylo snad poprvé za jeho život, co až tak vážně ublížil vlku a ne zvířeti. S překvapením a vůbec i štěstím a jinými emocemi ho situace donutila udělat jeden provokující zvuk, ze kterého jen těžko vyčíst, jaké pocity právě Kari cítil. ”Ha!” Ano, přesně tenhle. Jenže pak už se na své zvuky nezaměřoval, ani nad nimi nepřemýšlel a raději si dával pozor, protože si povšimnul pomalu blížící se řeky. A sakra! Pokud něco rychle neudělá, asi spadne do vody, protože to vypadalo, že dospělá vlčice proti mladému a drobnému puberťákovi vyhrává. Takže se jí dařilo Kariho dostávat k vodě čím dál, tím více. V tom případě, že by se jí podařilo tam Kariho strčit by nastalo rovnou více závažností ze strany jeho. Ta jedna a hlavní byla, že neuměl plavat, druhá, že měl z koupání panický strach a třetí, že ho mohla silou utopit. Už se to kdysi někomu malém podařilo mimochodem. No raději by tam skočil sám a nějak se pokusil dělat mrtvého, plavat, proste cokoliv, než aby mu tam držela hlavu násilím ona. Mohl se jen modlit, že u břehu nebyla voda až tak hluboká. Hodlal to totiž opravdu udělat.

Začal tedy mladou vlčici obcházet a u toho měl na tváři takový ten trochu zákeřný výraz, který mohl ukazovat, že Kari něco plánuje. On by možná plánoval, ale neměl vychováni na to, aby si tady dělal vtípky z malých dětí. Tedy dojem lhal. Proto si jen užíval doposudného pocitu dominance. Nebyl, jako ti mládenci kteří v Kariho věku dělali to, co dělali. Karda se jen vyptával. No jo, musel se ale podivit tomu, jak krásně své jméno vlče vyslovilo. To Kari v jeho věku si své jméno ani celé nepamatoval. Chápal, že má vlčka jméno možná kratší, ale i tak. Navíc on sám neuměl to proradné písmenko R až příliš dlouho. Nakonec ho to dokonce samotná jeho sestra Clay musela učit, protože by si s tím sám neporadil. “A joo. Máš roztomilé jméno Roo.” Konečně věděl, kdo tento roztomilý tvor byl. Samozřejmě členy smečky znal snad všechny od slyšení. Některé méně, některé více, ale jméno a vzhled poznal. Ovšem krom těchto čerstvých vlčat. Konečně ale věděl, že jsou od Frey. Hmmm Kari je dobrej v odhadování. Vskutku její původ byl Heltyráckej. “Zdapak je mrňous vědom toho, jak je nebezpečné se potulovat takhle sám po okolí.” Naklonil hlavu na stranu a zastavil se. Ať se rozhlížel, jak chtěl, nikoho v okolí neviděl. Ani její rodiče. I když on sám jako malý chodil, kam se mu jen zachtělo, nemohl se ubránit této otázce.