Príspevky užívateľa

"Ztratil jsem... ztratil jsem dost blízkých. Ale naštěstí ne v rámci této zimy," pověděl poněkud sklíčeně. Vzpomínka na Deetrah stále byla bolestivou, byť se přes její smrt už víceméně přenesl. Ale ne zcela, to přeci ani nešlo! Jak by se vlk mohl přenést přes smrt březí partnerky? "Díkybohu už je to celé dávno," řekl trochu na odlehčenou a pousmál se. Nehodlal tu přeci před cizí vlčicí depkařit! To by bylo velice trapné.
"Rodiče v takové situaci neudělají nic. Ani nemohou, protože by to znamenalo, že jednají proti bohu, nebo tak nějak," vyřkl svou domněnku. Nebyl expertem na Kult a ani se tak nechtěl prezentovat, ale těch několik dnů ho naučilo celkem dost. Dokonce si i ceremoniálem věřících prožil! Víc nekonečné chvíle snad ani nezažil. Uf.
"Házet vlčata do chřtánu sopek," zopakoval a zachvěl se, ač začínalo být ve zdejších krajích docela teplo. "Nepředstavitelné. V tom jezírku měla ta vlčata alespoň šanci, ale toto? Strašné." On by své vlče nikdy takto neobětoval! Že? Ah, kdyby jen věděl! Kdyby si jen vzpomněl! Ale to byl zapomenutý Kettu. Kettu, který se nikdy nesmí probudit. "Bohužel existují i matky, které by toto podstoupily i dobrovolně..." Ano, měl na mysli Ghaa'yel, vlčici, která za sebou nechala několik vlčat navždy zjizvených na duši. Jestli by někdo své potomky nechal spolknout sopkou, byla by to nepochybně ona.
"Opravdu? To je zajímavé," řekl zaujatě. "U nás je totiž Nihil jedinou monarchií, tak jsem si myslel, že i jinde ve světě to bude spíše vzácnost." No jo, holt neměl procestovanou půlku světa! A asi to tak bylo dobře. Raději mít stabilní domov, že?
Také si zběžně prohlédl zvláštní stopy. Rozhodně nepřipomínaly ty vlka, vlastně nepřipomínaly nic moc, co by znal. A než se nadál, uslyšel velmi vzdálený řev čehosi, co by mělo věčně spát, ne se pohybovat po této zemi.

"Kdysi se tu stal opak. Kraj nepohltily plameny, ale sníh a mráz. Ve velkém. Objevily se i nové choroby, zvířata vymírala, celé druhy navždy zmizely. Bylo to stejně destruktivní jak kdejaký velký požár, ale... jen to utrpení trvalo déle, celé měsíce," začal povídat o poněkud nedávné minulosti Norestu. Na události kruté zimy se jen tak nezapomíná, že? Vlci umírali, dokonce i některé uvěznila lavina! Byly to děsivé okamžiky.
"Ano. Jediným štěstím je, že Kult je uzavřený, takže s ním moc konflikt nehrozí, pokud vlk vyloženě nemíří za nimi do města. A co víc, jsou ve jménu jejich boha schopni ohrozit i vlastní vlčata. Rituálně je hází do zvláštního jezírka a pokud nebudou schopna vyplavat nahoru, tak je nechají umřít. Je to odporné." A chudák Kettu to musel vidět na vlastní oči! A nemohl dělat nic, jinak by hrozilo prozrazení a jistá smrt popravou. Doteď se vlastně docela divil, že na něj nepřišli. A doufal, že jim Bellanna ohledně toho incidentu moc nenakecala.
A tak se vydali na cestu na sever. Šlo to poněkud pomaleji, protože pohyb v písku nebyl úplně snadným. Už se těšil, jak jeho tlapky konečně ucítí pevnou hlínu!
"Má smečka se nazývá jako Nihil a sídlí u moře. Je to monarchie, takže tam vládne panovnický rod. Prostý vlk se nikdy tedy nestane alfou, panovníkem. Je to celkem zvláštní, ale... zatím to funguje," začal povídat. Někdy byl z Arrakisova přístupu trošičku nervózní, ale zatím neudělal nic, co by byl tak velký red flag, že by se pakoval pryč. Vlastně by musel udělat něco velmi zlého, aby tak učinil. Smečce byl věrný a věřil, že to tak měl i stávající panovník. Ah, kdyby ale jen věděl o konverzaci mezi ním a princeznou Riverou!
Mezitím si všiml v písku jakýchsi zvláštních stop.

"Takže jste tedy věřící," shrnul si spíše pro sebe, přičemž se snažil nemít flashbacky na Kult. Ne, že by on věřící vůbec nebyl. Konkrétní bohy neuctíval, ale uctíval přírodní živly, což... bylo něco *trošičku* podobného té její víře. Ale jen trošičku!
Samozřejmě poslouchal její povídání, bylo by drzé přemýšlet nad něčím jiným, že? Bylo dlouhé a bohaté, to nepochybně. A také si byl nepochybně jist tím, že koncept této víry slyší poprvé a že... a že tu nebude nikdo, kdo by ji sdílel. Ucítil tendenci ji varovat před Kultem, protože ta se k nim dostat, tak ji nejspíše rituálně uříznou hlavu, protože by byla pro ně hříšnou kacířkou. Uf.
"Každopádně velice děkuji za objasnění," usmál se. "Doufám, že se... Ignis jen tak neprobere a nebude se chtít mstít." Ergo že svět neshoří v plamenech, že? Naštěstí v Norestu nebyly časté problémy s ohněm. To spíše zimy zde bývají velice nepříjemné. Nehezké to vzpomínky!
"Každopádně - o tomto všem dnes slyším poprvé a myslím, že by to tak měl každý obyvatel Norestu. A proč to říkám... Vidíte ty zvláštní nepřírodní objekty tam v dáli?" začal a ukázal tlapou směrem na siluety města. "Tam sídlí Kult, věřící v boha měsíce Hatiho. Jsou velmi nepřátelští vůči nevěřícím, takže bych se jim obloukem vyhnul. Zmínka o vašich bozích by vás mohla stát život," varoval ji, preventivně. Být tu nováčkem, tak by ho město i lákalo k průzkumu. Bylo tak jiné, fascinující, však bylo příliš nebezpečné. Už by tam nikdy v životě nevkročil. Ne, že by to minule bylo dobrovolně, že?
Ano, kudy dál, kudy dál! To byla otázka do pranice.
"Pomalu vychází slunce, takže by bylo moudré se z pouště dostat pryč," zapřemýšlel nahlas. "Půjdeme tedy směrem na sever. Tam poušť končí a nedaleko pak bude i má smečka."

"Páni, to zní krásně, skoro až snově," řekl zasněně. Mít takovou vodní plochu by se mu líbilo převelice! Ale kvůli ní by se odsud přeci neodstěhoval, že? I v obyčejnosti Norestu je docela krása.
Sopky ale zněly o poznání děsivěji, nebezpečněji. Velké hory, co jsou uvnitř duté? Takovou tu ještě neviděl, avšak, co si budem, okolí vzdálené od Nihilu neměl prozkoumané tolik zevrubně na to, aby mohl dát tlapu do ohně, že tu nic takového není. Ale taková ohnivá hora by se mezitím někdy projevila, ne?
"Ignis?" zaujalo ho náhle. "Kdo je... či co je Ignis?" Pak si ale uvědomil, že vypadal náhle... až moc zaujatě, až by to mohlo být pro cizí vlčici zvláštní. "Víte - kdysi tu totiž byla smečka se stejným jménem, proto by mě to zajímalo," vysvětlil jí kvapně. Kettu totiž určitě hodiny dějepisu jako mlád nezaspal! Hlavně, když ve smečce tehdy žil největší hejtr Ignisu, Bellanna. Žádným expertem na dějiny ale žel nebyl.
"Ano. A doufám, že to tak i zůstane," přikývl. On by samozřejmě podstatně více preferoval kooperaci jak boje, ale... kdo ví, jestli podobné smýšlení mají i zdejší alfy, že?
Snad by se i začervenal, když se cizinka srdečně zasmála! Ještěže byl zrzavej a... a vlkem. "Velice mě těší, Shintharo. A určitě by mi nevadilo, kdybyste se mnou chvíli šla. Budu za společnost rád," pousmál se.

Hned na něj začala sypat termíny, které ještě neslyšel! "Co to jsou korálová jezera a sopky?" tázal se hnedky. Deštné lesy se daly odvodit, ledová údolí také, ale ten zbytek? Mysteriózní! Možná jí zas bude moct Norest nabídnout takové moře - pokud tak nenazývala právě ta korálová jezera, že? I to bylo možné.
"Myslím, že to zní zcela rozumně," řekl jemně. "Ale obávám se, že není místa, kde by šlo žít zcela bez strachu a krve pod tlapami. Tady sice vyloženě války nejsou, ale přesto se tu mohou naskytnout menší lokální konflikty. Nebo střet s hladovými bestiemi." Doufal, že tu žádné válečné konflikty nevypuknou. Velmi, velmi nerad by bojoval a bral životy druhým. Hlavně pokud by se mu ten konflikt zdál nesmyslný. Ale bohužel... bohužel někteří si někdy nedají říci, že? Třeba Bellanna. Proč musela své strasti řešit pokusem o vraždu? Opravdu to nešlo jinak?
"Ei. Pocházím původně ze severu, ale moc dlouho jsem tam nežil. V Norestu jsem tu víceméně od dob, co jsem byl odrostlejší vlče," vysvětlil dotyčné. "Jak se vlastně jmenujete? Já jsem Kettu. To znamená liška," pousmál se.

Taky nepoznávala lebku. Fascinující. Ne, že by si myslel, že je tu každý expertem na poznávání lebek mrtvol, ale měl za to, že základy pozná každý, že? Každý, co aspoň trochu vnímá okolí.
"Z dob, kdy byl svět mladší?" zopakoval hypotézu vlčice. "Je to možné. Ale to bych si myslel, že ta lebka bude v horším stavu," pronesl zamyšleně. Inu, on žádným archeologem ani paleontologem nebyl, takže neměl nejmenší tušení, jak vypadají staré kosti. Vlastně ani neměl tušení, jak byl tento svět starý. Kdyby znal přesné číslo, tak by mu nejspíše kleplo. "No, na tom asi stejně nezáleží. Ať to bylo cokoli, tak snad nás to tady nepotká," uzavřel téma, protože mu už přišlo trochu divný se rýt v nějaké náhodně nalezené lebce. A hlavně trapný. Ne, že by se chtěl této vlčici ukázat v tom nejlepším světle, ale za blba také nechtěl být.
"Hellios? O tom jsem neslyšel, ale to jméno... mi evokuje slunce a teplo. Což asi dává smysl, jestli je to místo daleko na jihu. Že?" Ale kdo ví, pokud žila v nějakých horách, tak tam nemuselo být takové teplo, že? Těžko říci. Možná existují místa, kde je léto celoročně. Uf, to by asi nebylo úplně příjemné, že?
"To věřím," přikývl hlavou. On být týdny sám, tak by taky byl velmi rád, kdyby potkal živou duši. "Každopádně - nyní jste v kraji, který se nazývá Norest. A rozhodně nebudu posledním vlkem, na kterého narazíte. V okolí je tu pár smeček," obeznámil ji v krátkosti.

Překvapeně zamrkal, jako kdyby sotva těm slovům mohl věřit. Autumn a mít na tlapách krev jiných? Ne, ne, to byla přeci hloupost, však - však by ani mouše neublížila! Bylo sice pravdou, že když ji našli na pláži, tak zcela postrádala své vzpomínky, takže... možné bylo vše. Na druhou stranu ji našli mladou, takže to byl další důvod pochybovat, že by mohla být nějakým dlouhodobým zlosynem.
"Ah, Autumn," vydal ze sebe zdrceně z toho, jak se tato nebohá vlčice musila trápit. A s těmito slovy ji dlouze objal.
"Nedokážu si představit, jak tě tyto vzpomínky musí bolet," špitl. "A má slova stále platí, Autumn. Ať se stalo v minulosti cokoli, tak tu jsem pro tebe, dobře? Na tom se nic nezmění. Nikdy." Myslil to vážně, opravdu. Už hlavně z toho důvodu, že si nemyslel, že by mohla být nějak od přírody, od mimina zlá, že? A... a kdo ví, kde je zakopaná pravda. To, co viděla v mysli, vůbec nemusely být její reálné vzpomínky. Ale to jí říkat samozřejmě nechtěl, bylo by skoro až kruté v tak zranitelné situaci pochybovat nad jejími slovy. Nad jejím svědectvím.
"A ať se tehdy stalo cokoli, tak za to nemůžeš. Dobře?" dodal jemně.

Jediné štěstí, že vlčice příliš svou přítomnost neskrývala, jinak by se zrzek dost nejspíše lekl. Inu, přesto se nedalo říci, že by byl z přítomnosti cizinky nadšen až za hrob. Přeci jen, neznal ji. Její motivace mohly být všelijaké. Anebo také... zcela nevinné. Kultem nepáchla, což bylo velmi příznivé znamení.
"Víte snad, jakému tvoru tato lebka patří?" ozval se nakonec také. Zvláštní kořist ve zvláštní hodinu. Jaký to zajímavý způsob, jak začít konverzaci. Zatím nepůsobila nebezpečně, ale zároveň také ne krotce. Rozhodl se tedy být i nadále na pozoru. Preventivně.
"Cestujete dlouho?" zvídal se. A za jakých krajů? Nevidět tak dlouhou dobu vlka... to bylo zde skoro až nepředstavitelné. Tu v Norestu byl vlk jen zřídkakdy zcela sám.

Poušť Hasa. Místo zdánlivě mrtvé, bez života. A nedivil se. Na takovém místě by sám žít nechtěl. Díkybohu měl zrzek natolik rozumu, aby sem nešel v pravé poledne, kdy je žár nejsilnější. Místo toho tu byl velmi pozdě večer, či spíše... velmi brzo ráno? Brzy bude nepochybně vycházet slunce.
Poslední dobou neměl zrovna nejlepší spaní. Snad proto se sem zatoulal. Možná... možná ho i podvědomě lákal pohled na město. Na Kult. Jak v něm strávil několik předlouhých dnů v cizím těle. Na to už nikdy nezapomene. A to ne v dobrém, opravdu. Vůbec. Nejraději by ty chvíle navěky vymazal z paměti.
Při své cestě narazil na jakousi zvláštní lebku. Takovou ještě neviděl. Patřila nějakému masožravci, to bylo jisté. Ale jakému? Nebyl schopen to identifikovat. Medvědovi nepatřila určitě, vlkovi taky ne, kočkovité šelmě už vůbec ne. Zvláštní.
Byl natolik zamyšlen, že si ani nevšiml toho, že tu nebyl sám.

Ah ano. Vítání jara. Jaká to hezká slavnost! Bohužel pro Kettua, sotva se dokázal vzpamatovat z toho, co se stalo v Kultu. Potřeboval se... tak trochu restartovat. Ne, že by na své povinnosti úplně kašlal, ale, no, regenerace také byla důležitá! Bohužel mu unikla jakási kritická informace, a to sice, že Arrakis od něj očekával proslov.
Měl smrt v očích, jakmile ta slova uslyšel. C-cože? Však... však by mu panovník řekl, kdyby od něj očekával proslov přede všemi, ne snad? Arrakis byl sice zvláštní, ale toto by s ním přeci prodiskutoval, ne? Nadechl a snažil se udržet klidnou tvář, ač uvnitř naprosto umíral. Alespoň si tento skill v tom Kultu procvičil, co?
Ale sakra, mělo mu to přeci dojít!! Na jaro se toto tradičně dělá, no jo, jen byl prostě mimo a nikde ve smlouvě žádné proslovy přede všemi nebyly! Bude si muset něco vytáhnout z klobouku a pomodlit se, aby předkové nezuřili. Ale jistě mu tentokrát odpustí?
A tak se postavil přede všemi Nihilčany. Zatím mlčel, jako kdyby čekal, až se obecenstvo uklidní. A ve vteřinách mezitím doufal, že nastane nějaký zásah vyšší síly, který ho zachrání před touto noční můrou.

Byl na Autumn velice hrdý, že se zvládla prokousat k ceremoniálu. Neměla to vůbec v životě lehké. Aby někoho vyplivlo moře, zcela bez vzpomínek na to, co se stalo... Nejeden by se zhroutil, ale ona se zachovala jako správná bojovnice. A teď se dostala až sem! Věřil, že se jednoho dne prokouše na nejvyšší místa - tedy, pokud o to bude stát, samozřejmě. Ale určitě neskončí jako nějaký lůzr!
Povzbudivě se na Autumn pousmál, když začala skládat přísahu.

v těle Bellanny

Byl v šoku z toho, co následně přišlo. Jistě, tato možnost ho napadla, ale nemyslil si, že by to Kulťané opravdu dělali. Že by házeli svou krev do studeného bazénu. Zachvěl se a škubl sebou, neb chtěl instinktivně dětičky zachránit. Následně ho polil studený pot. Takový čin by se neobešel bez potrestání. Všimla si Lesley tohoto miniaturního pohybu? Byl moc podezřelý? Ne, ne... určitě nad tím uvažoval až trochu moc. Nadechl se.
"Nechť je Hati milosrdný," zašeptal, protože nebyl žádnou hyenou, aby si přál smrt vlčat, byť z potenciálně nepřátelské smečky. A pak si to uvědomil. Za těch několik dnů mu očividně začalo hrabat natolik, že řekl tato slova. A to je ani říci nemusel. Pohlédl na Lesley, neb ta byla v jeho blízkosti natolik, že ho nejspíše slyšela. Třeba, třeba řekl něco špatně, třeba Hati nemá být v této situaci milosrdný, nebo tak něco. Overthinker.

"Ano, dělám to tak každý rok," potvrdil její domněnku, ale tu následující vyvrátil. Alespoň zčásti. "A ne, není to něco, co musí dělat každý člen monarchie, zrovna toto je hodně šamanská věc. Každopádně vše vypadá dobře a není se čeho bát." Zatím. Jistě, jaro přišlo v plném proudu a po očku se nedělo nic podezřelého, však celý ten průzkum byl jen jeden velký kec, aby nemusel s pravdou ven. Na to nebyl ještě připraven.
Naštěstí téma nebohé Autumn bylo podstatně vážnější než nějaký průzkum okolí. A Kultu. Jeho pohled byl velmi ustaraný a k vlčici se přiblížil, čímž dal najevo, že je tu pro ni. "Takže si začínáš pomalu vzpomínat na to, co se událo?" ujistil se jemně. Dobře si pamatoval na to, jak ji vyplivlo moře s tím, že si nepamatovala takřka nic. Vůbec jí to nezáviděl, muselo to být pro ni velice těžké. "Jsem tu pro tebe, Autumn. Můžeš mi říct cokoli," ujistil ji.

A! Stalo se. Došla Lesley a chudák se zachvěl. Protože samozřejmě, že jeho magie se musí projevit v té nejméně vhodné chvíli! Jeho vize naštěstí byla krátká. Viděl v ní... malá zmučená vlčata, se životem na vlásku. A slyšel křik, ale zvukově mu přišel vzdálený, jako kdyby měl v uších zátku. A pak se zase probral. Zhluboka se nadechl a opět jeho pohled spočinul na Kulťance. Měl otázky, tolik otázek! Už už chtěl vstát a jít za jí, "seznámit se", ale to už pak oficiálně začalo oddávání, a tak zůstal na místě. Proslov té tulačky, Majdalenky, byl opravdu krásný. Jen málo vlků by bylo schopno se tak básnířsky a dramaticky vyjadřovat! Sice to bylo až trochu moc dramatické, ale aspoň na to jen tak nezapomene, hm? Byl každopádně rád, moc rád, že si k sobě Helenka a Enkidu našli cestu a že jsou spolu vidno velice šťastní. Byť tak trochu žárlil.

Kettu se cítil velice vyčerpaně. Fyzicky i psychicky. Měl pocit, že si musí neustále hlídat záda. Co když by ho totiž chtěla dostat Bellanna? Nebo jiný cvok z Kultu? Třeba- třeba už o něm ví. Přesto byl ale rád, že už je ve své kůži. Že už může na slunce, byť jeho spánkovej biorytmus byl teď naprosto převrácený.
Po tom všem ale každopádně nechtěl s nikým komunikovat. Jen si chtěl lehnout a spát. Takto by klidně prospal i několikero dnů. Ale bohužel, při cestě potkal Autumn. Čas nasadit masku!
"Ahoj, Autumn, moc rád tě vidím!" usmál se na drobnou vlčici. "Byl jsem na menším průzkumu po okolí. Jak vypadá příroda po zimě a jestli nenajdu znamení, že se má v tomto ohledu stát něco špatného," vymyslel si hned nějakou šamanskou výmluvu. A pochopitelně by ji nerad rozpitvával, takže chtěl pozornost přenést na Autumn. "A co ty? Něco u tebe nového?" zvídal se.