Príspevky užívateľa

Kettu seděl a pozoroval, jak se mýtina začala plnit vlky. Vypadalo to zatím na slušnou účast, ale ještě bylo brzy říci, jak to všechno bude.
Z myšlenek ho probudila princezna Rivera, která mu pochválila jeho dílo. Pousmál se, protože to opravdu nečekal. Ne, že by si myslel, že by princezna byla tím typem vlka, který by neházel komplimenty, kdeže! Jen si nemyslel, že nějaké uslyší zrovna on.
"Moc ti děkuji, dalo to hodně práce," pousmál se. Ještě furt se z té práce cítil ztuhle! Nebylo to nic, co by dělal každý den. To už by se pak ani pohnout nemohl. "Ani vlastně nevím, jestli bych se za uměleckou duši popsal. Možná? Rád něco tvořím, hlavně v rámci šamanských rituálů, ale včera jsem s ledem vlastně dělal poprvé. Celou dobu jsem byl nervózní, aby tam něco neprasklo." Byl takový malý zázrak, že se to nestalo, že? Ještě, že tak. Nevěděl, jestli by zvládl to dělat *podruhé*.
"Tvoje plesové ozdoby se také moc povedly! Dávají tomuto místu krásnou... osobnost," také ji pochválil. A pak si všiml čehosi v jejím kožichu. "Co ti tam vlastně tak... svítí v srsti, jestli se mohu zeptat?" zvídal se. Samozřejmě narážel na lux flos.

Kettu jakožto Nihilčan byl na místě pochopitelně mezi prvními. Den zpátky dumal nad tím, že vůbec nakonec nepřijde, ale pak změnil názor. Kdyby mu přítomnost Azarynu byla nepříjemná, tak by mohl odejít, že? Vlků tu bude hafo, tak ho stejně nebude nikdo postrádat. A vlastně - co když přijde i Hel? To by určitě bylo celkem awkward.
Před začátkem plesu však princezna Rivera hodlala ostatní smečkové vlky zkrášlit, aby byli hezky reprezentativní. Jemu udělala copánky z jeho delší srsti na hlavě a zapletla mu do kožichu i květinky. Musel uznat, že její dotek byl překvapivě příjemný. Škoda, že tu už nebyl Sol, rád by viděl, jak by opět princeznu pozval na taneček. Ah, ty časy! Pamatoval si, jak měl minule s přáteli po plese ještě menší afterparty, bohužel už tyto kamarády neměl. Aspoň půjde brzy spát.
Šaman se držel spíše v ústraní, ale pokud by s ním někdo chtěl interagovat, tak neuteče.

I Kettu se rozhodl se přidat ke zdobení v rámci plesu, jen o nějakou chvíli později, nežli ostatní. Chtěl být u práce sám, a co více! Počasí mu konečně přálo. Aby mohl totiž uskutečnit svou vizi, tak potřeboval studené počasí a nejlépe i sníh. Chtěl totiž udělat vlka z ledu a sněhu, což by nešlo, kdyby počasí bylo teplé, což naštěstí nebylo. Inu, doufejme, že jeho finální výrobek do plesu vydrží, že? Snad proto to dělal *na poslední chvíli*.
Měl zde blok ledu i svou starou zbraň z domoviny. A nějaké ty kameny a podobné náčiní. Pomocí zbraně si do ledu vyryl obrys vlka, který vypadal velice obstojně. Kettu totiž na rozdíl od ostatních mých postav nebyl úplně marný, když se jednalo o umělecké věci. Jediné štěstí!
Jakmile měl hotový obrys, tak se začal zbavovat přebytečného ledu. Byla to těžká a složitá práce, protože neměl lidský ručičky ani příslušné náčiní, takže stačil jeden špatný krok a měl by útrum. Chudáka po chvíli bolelo všechno, hlavně packy měl chudák promrzlé. Měl pocit, že na tom dělal celý den, opravdu.
Vlastně by nejraději chtěl z toho udělat podobiznu Dýdy - ah, ještěže jeho mozek ho přiměl na ten *incident* zapomenout! Jak je hodný, že ho chrání před takovým traumatem! No, ale určitě se nedalo říct, že by byl oukej, to vůbec. Naštěstí byl moudrý natolik, že se do toho nepouštěl. Ještě by moře jeho slz ten led nechalo rozpustit!
A tak ledová soška vlka nakonec... nereprezentovala *nikoho konkrétního*. Jistě, bylo velice možné, že někomu bude někoho konkrétního připomínat, ale to nebylo účelem.
Nožíčkem nakonec dodělával poslední detaily, aby ledový vlk nepůsobil místy moc hranatě a směšně. Jakmile svou práci dokončil, tak se začalo stmívat. Uf! Byl naprosto vyřízený, ale aspoň zaměstnal svou mysl, aby nemyslel pořád na to, jak je na tomto světě samotinkej a jak nic nemá smysl. A taky na spojeneckou smlouvu s Azarynem. Jejich alfa by ho zabil, nebýt magie, a teď se s ním má přátelíčkovat? Ani nevěděl, jestli se chce vůbec plesu kvůli tomu účastnit. Mohl by dělat společnost Dannymu, že? Ale nee. Podívá se tam, udělá, co má, a když tak se po chvíli prostě *vytratí*.

"Možné je všechno, takže i toto," řekl dříve, než mohla Ghaa'yel reagovat. Věděl totiž, že ona by měla pesimističtější pohled na věc a poněkud nerad by už tak zřícenou vlčici zřídil ještě více. Její vzhled byl sice na první pohled trošku děsivý, ale cožpak by měl teď někdo z ní strach, když byla v takovém stavu? Určitě by si netipl, že byla starší jak vysoký dobře živený panovník, který sem za nedlouho vskutku dorazil.
"Vaše veličenstvo," pozdravil panovníka a mírně se uklonil. Než se nadál, cizinka se už začala vyjadřovat, tak ji alespoň doplnil, pro objasnění situace. "Před chvíli jsem ji našel, vyplivlo ji moře. Neví, odkud je, ztratila paměť. Sama teď v tomto stavu nepřežije, ale myslím si, že by se po zotavení mohla stát dobrou součástí smečky." Měl pro to nějaké pádné důkazy? Neměl. Mohla být klidně nemotorná a neschopná, ale to neviděl jako důvod ji nechat napospas osudu. Ale tušil, že Arrakis by na to měl jiný názor. Avšak i on musil vědět, že smečka potřebuje více vlků.

Meno postavy: Kettu
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata/obeť/osloboditeľ: zakletý
S kým a kde hrala: Enkidu v horkých pramenech (plus centrum města a sobí pláň)
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: cca 14
Krátke zhrnutie príbehu: Kettuův psychický stav šel od desíti k pěti a i kvůli tomu si u Černého jezera impulzivně vzal plášť, kvůli kterému se stal neviditelným. Jakmile mu došlo, co se stalo, byl v šoku. Ale pak si vzpomněl na mrtvou Deetrah - ta by toho určitě využila na průzkumy! Tak toho využil i on a vydal se do města, jako kdyby snad duše Dýdy měla být s ním a vidět to všechno. Tam na něj dolehla tíha jeho situace a začal být z toho jaksi zoufalý - zmizel, svět se točí i bez něj, nikomu nechybí a Dýda stejně nic tady vidět nemůže! A tak odletěl zpátky na nihilské území, kde narazil na Enkida. Snažil se mu naznačit, kdo je, což bylo obtížné. Nakonec komunikovali pomocí hýbání kamene a po několika otázkách Enkidu přišel na identitu ducha, čímž se Kettu opět stal viditelným
Dopad na postavu: Kettu byl a určitě bude z této zkušenosti na nějakou dobu vyklepaný - něco takového by podruhé zažít nechtěl. Cítil se jako kdyby byl na tomto světě sám, ale jeho deprese vyvážil Enkidu, protože, ač to zní směšně, si na zrzkovu existenci vzpomněl, a tedy v něčí mysli existuje. A taky se naučil umění alternativní komunikace.

Kettu poslouchal verdikt ranhojičky a zatím to vypadalo nadějně. Nic smrtícího, aspoň prozatím. Samozřejmě si povšiml nervozity cizinky, což bylo pochopitelné. I on by byl na jejím místě nervozní.
"Vím, že je to děsivé, ale bude to dobré, opravdu," řekl vlčici. Alespoň dnes bylo jeho myšlení jasnější jak normálně - naštěstí. Ah, taky potřeboval někoho, kdo by mu podobná slova řekl! Po těch všech ztrátách! Ale nedalo se.
Pohlédl na šedou. "Nepatří, ale to neznamená, že tu zůstat nemůže. To už je na úsudku panovníka," švihl ocasem. Nepřišlo mu správné zmatenou opuštěnou vlčici vyhazovat teď pryč. Ale to už nebylo bohužel jeho rozhodnutím. Měl obavy, jak by se Arrakis rozhodl - nebyl zrovna znám svým milosrdenstvím. To ale neznamenalo, že se o nic nepokusí.
A tak zavyl. Panovník nebo koncil určitě budou někde v blízkosti. Že?

Kettu ve své... nové podobě musel vypadat děsivě, protože ohnivé vlče začalo po jeho vynoření ječet a utíkat pryč. Nu, ale to ještě nemuselo *tolik* znamenat - přeci jen, děcka se leknou kdečeho. Utíkat ale začal i ten velký rohatý vlk. A snažil se mladého i zachránit.
Kettu ve své dračí podobě měl ale výhodu. Ve vodě se pohyboval podstatně rychleji jak vlci, a právě z toho důvodu se mu hravě podařilo brodící se vlky dohnat. Bližším terčem byl zprvu Plamen, ale toho už Zath zachránil. Nebo se o to alespoň pokoušel. Flekatý drak se tedy pokusil zakousnout do Zathovy zadní nohy - a začal tahat zpátky do vody. Pokud by se totiž ti dva dostali dál na souš, tak by byli v bezpečí. Ne, že by o tom Kettu teď věděl, ale instinktivně minimálně tušil, že voda je revírem této jeho bestie.

Kettuovy smysly v podobě ryby působily naprosto jinak jak ve vlčí formě, nu alespoň měl takový pocit. Orientace ve vodě byla složitější, ale naštěstí ji vlastně tolik nepotřeboval - stačilo rychle plavat kupředu. Myslil si, že jeho úprk vyjde celkem snáze, protože je celkem obtížné pozorovat ryby v řece, ale to nevěděl, že byl vidět celkem snadno. Proto se lekl, když ucítil proudy vody - někdo do ní skočil. Nebo spíš do ní něco hodil. Další vlna už byla silnější. Nepochybně šli po něm. Kettu se pokusil zrychlit, ale jako kapřík nemohl dosáhnout takových rychlostí, aby jim frnknul hned. Kapři koi rozhodně nepatřili mezi rychlé jedince.
Zath se blížil nevídanou rychlostí. Málem ho i lapl! I proto zrzek začal mířit ze všech sil co víc do hloubky. Přeci jen, pod vodou z principu vydrží déle jak vlk. Ale... ale jestli je někdo z nich olympijský plavec, tak bude mít po srandě. Jakmile skončí v zubech jednoho z nich, tak ho velmi snadno usmrtí. A proměnit se teď ve vlka nemohl, to by nedávalo moc smysl. A tak plaval a plaval, co mu rybí síly stačily, protože mu šlo o život. A kdo ví - možná i ve vodách Cony byla nějaká dravá ryba, co by si na něm taky pochutnala. Prostě a jednoduše, jeho existence byla teď jedním velkým terčem.
Najednou se ale začalo dít cosi zvláštního. Ucítil bolest, takovou, jako nikdy dříve. Voda v okolí začínala silně pěnit. Kettu v podobě ryby se razantně zvětšoval, celá jeho anatomie se měnila - kdyby mohl, ječel by, ale ještě jako kapřík by se zmohl leda na blub blub. Neměl nejmenší tušení, co se děje. Myslil si, že na něj jde smrt. Konečná.
Než ale svůj odchod ze světa živých zvládl zcela akceptovat, tak se proměna dokončila. Kettu už nebyl bezbranným kapříkem, ale... Čím vlastně byl? Připomínal gigantického mohutného hada se silnými ploutvemi a protáhlou hlavou s rohy. Dokonce měl i jakési zvláštní dlouhé vousky!
Kettu vůbec nechápal, co se stalo. Cítil se ale naživu, a to více než kdy předtím. Krátce zavyl, či spíš zařval. Kdeže, vůbec jako vlk nezněl. S Azaryňany by teď neprohodil žádné slovo, a to i kdyby chtěl.
Srdce mu bušilo ostošest a nenapadlo ho nic lepšího, než začít s odvetou. Jestli mu to předtím nemyslelo úplně v pořádku, tak teď už vůbec ne. Vymrštil se proti svým sokům, s touhou potopit je - stejně jako oni chtěli potopit jeho.

Jakmile Enkidu vyřkl zrzkovo jméno, tak se stalo nevídané. Kettu najednou začal být vidět. Kletba byla zlomena. Byl zpátky. Nahlas vydechl, když konečně po několika dnech mohl vidět své tlapy. Měl pocit, jako kdyby jeho neviditelnost trvala věčně. Chudák byl tak porouchaný, že jeho menší trip do města byl už jen jakousi mlhou.
Chvíli mlčel, dokud konečně nezpracoval to, co se událo. Nebo aspoň menší část.
Začal lapat po dechu. "Jsem tady, já žiju!" Opravdu stačilo jen vyřknout jeho jméno. "Tys na mě nezapomněl!" Tak samozřejmě, Kettu byl zdejší vévoda, jak by ho Enkidu mohl opomenout? Pár vteřin zpátky si myslil, že velký rytíř musí mít jeho existenci v paměti, ale pak si uvědomil, že... že to tak vůbec nemuselo být. Zrzek byl přeci světem opomenut, ne?

Trhání peří Plamenem zabolelo, no naštěstí se nejednalo o velké množství. Oškubané kuře z něj ještě nebylo, ale radost z toho určitě neměl. Teplo z jeho plamenů bylo místy už neúnosné, jak začal plát jasněji. Jakmile se mu vrhl po hlavě, tak do něj tlapou udeřil, a to několikrát. Až by eventuálně spadl dolů, chtěl ho tlapama přišpendlit k zemi, aby tato šaškárna mohla skončit, ale to už cítil ledový tlak na jeho zadních nohou. Bolest. Rohatý se asi mezitím restartoval a nakonec se rozhodl přidat. Kettu se snažil zapřít předníma tlapama o zem, ale řetězy byly silnější. A blížily se k vodě. "Toho budeš litovat!" štěkl na Zatha. Čím si tento osud zasloužil? S děckem by si určitě poradil, ale jestli by zvládl toho rohatého velikána, to těžko říci. Kettu nebyl sice malý slaboch, ale taky nebyl žádnej rytíř. Takže slova o tom, že toho bude tady alfa Azarynu litovat, byla v tomto kontextu celkem směšná.
To si ale vzpomněl na svou zapomenout magii. Ryba. Kdyby se dostal do vody, tak by se v ní mohl proměnit a zmizet. To ale nevěděl, jak jako ryba vypadal. Kapři koi nebyli zrovna... nenápadní. Vlastně ve vodě byli jak pěst do oka.
Podíval se Zathovi do očí a přestal se proti řetězům bránit. Netřeba dodávat, že ve vodě pak skončil rychle. Chlad mu pohltil celé tělo. Zavřel oči a - proměna v rybu mu vyšla, čímž se nejen dostal ze řetězů pryč, ale i mohl dýchat. Začal rychle plavat pryč. Nebo aspoň tak rychle, jak mu to tělo kapříka dovolilo.

Na dotaz, zdali je z panovnické rodiny, odpověděl kamenem negativně. To bylo nadějné. Nihil je totiž natolik scvrknutý, že tímto eliminovali tak půlku možností! Možná se nakonec vskutku dopídí ke správné odpovědi. Ale tak jako tak, celý tento neviditelný incident zrkovi ubral tak 10 let života. Nejspíš chudák vypadal, jako kdyby zažil vietnam. Nikdy více.
Na dotaz ohledně křídel odpověděl kladně. Tak!! Výše postaveným okřídlencem byl snad jen on, na to už musí přijít. Ale... Ne. Enkidu si určitě musel jeho jméno pamatovat. Musel, prostě!! Jistě, kdysi ztratil paměť, ale to bylo kdysi, ještě předtím, jak se přidal! Zrzek zatajil dech. Ať už to utrpení skončí!

Kettuovi se silně ulevilo, když Enkidu pochopil, co se snažil dělat. Hurá!! Možná se někam posunou! Špitka naděje! Opět šutrem naznačil pohyb nahoru a dolů, když se ptal na to, jestli je z Nihilu, a na dotaz, jestli je mrtvý, udělal pohyb zprava doleva. Nebyl mrtvý. Nebo si to tak aspoň myslel? Kdyby byl mrtvý, tak by nemohl interagovat s předměty okolo, ne? Jen byl neviditelný. A neslyšitelný. A vlastně ani magii nemohl používat!
Na dotaz, jestli je na vyšší pozici, odpověděl pohybem kamínku nahoru a dolů. Kettu byl jakýmsi zázrakem vévodou. No jo, na toto místo zanese osud toho, kdo umí předpovídat atentáty na hlavu státu!

Zoufale a nahlas si povzdechl. Chudák byl tak frustrovaný, že by Enkidovi tu kytičku nejraději narval do chřtánu. Ah, co to jen měl za myšlenky? Takové zlé, nečisté? Inu to asi udělá vlku nekončící stres a ztráta! Jo a samota. Blbý. Navíc, za některé věci si prostě mohl sám. Mohl by se přestat litovat a něco se sebou dělat. Ale to se řekne snadněji jak udělá, že? Zrzkův mozek nebyl stavěn na takový tlak. Vydržel být pozitivní docela dlouho, ale bohužel. Osud nebyl na zrzky milý!
Jakmile Enkidu vyřkl slova o tom, jestli říká, kdo je, tak hned položil tlapu na jeden z kamenů a začal s ním pohybovat po zemi nahoru a dolů, jako kdyby chtěl imitovat přikývnutí hlavou. Ano!! Přesně toto dělá!

Překvapivě se tmavý vlk i přes útok držel na uzdě a k bitce se nepřipojil. Možná jen chce vidět to děcko zdechnout, nebo aby vypadalo jak po třicetileté válce. Kettuovi se úplně nelíbila představa s tím spratkem bojovat jako s dospělým, ale nehodlal na něj jet úplně lehce. Byl přeci jen ještě mladý, tak by nemělo být obtížné ho zpacifikovat, pokud teda neměl nějaké eso v rukávu.
Olízl si tlamu. Cítil v ní sucho, ale ještě se to dalo vydržet. A i kdyby - byla tu v okolí voda.
Hoch se samozřejmě chopil situace, kdy mu zrzek nevěnoval stoprocentní pozornost. Pokusil se ho křídly praštit, ale to už měl v tlamě peří. Zavrčel a ohnal se čelistmi po vlčeti. Samozřejmě ne po krku nebo tak. Kettu to neměl v hlavě pořádku, ale ještě nebyl tak delulu na to, aby se pokusil vraždu nezletilce! Alespoň zatím. Jen ho zpacifikovat. Jen ho zpacifikovat...

"Bát se prát s vlčetem?" odfrkl si. Tato slova zněla naprosto absurdně. Proč by se měl bát? A hlavně proč se s ním rvát seriózně? Jistě, pořádně do něj kopl a trochu ho popálil, ale to spíše za tím účelem, aby se to děcko poučilo, poněkud drsnější cestou. Ale evidentně tu to vlče bylo tím menším problémem. Tmavý rohatý vlk začal ohnivé děcko pobízet k bitce. Doufal, že se stane opak, ale to by asi od Azarynu chtěl příliš. O co jim jako šlo? Zavrčel a probodl vlče pohledem, když kolem něj začalo kroužit jak nějaký predátor. Z nozder mu opět vyšla pára. Byl připraven. Nadechl se, otevřel tlamu s tím, že by vychrlil na vlče vodu, ale pak se náhle otočil na vysokého roháče - a vychrlil vroucí vodu na něj.