Príspevky užívateľa

"Noo, asi je to kvůli zvykům, ty jiné názvy," pomyslil si. "Ale ať se tomu říká jakkoli, tak je to asi všude podobné. Taky máme bojovníky, léčitele a tak," řekl. Nebyl si jist, zdali mohl říct... vše. Třeba o špezích a šamanech! Nevěděl, co vše je tajné nebo ne. Trochu to overthinkoval, protože nějak nechtěl naštvat panovnici. Z Volt šel celkem respekt. Hlavně byl nejistý kvůli tomu, že přesně nevěděl, jaké mezismečkové vztahy panují.
"No, hlavně na to na příště nezapomenout," zachechtal se. "Rok je přeci jen doba! I když, ten čas fakt neuvěřitelně letí..." Bylo to až děsivé. Včera byl malým dítkem a za pár měsíců ho čeká dospělost! Vůbec se na to necítil ready.
"Tak dobře!" usmál se a přesunul se k ocásku Rufusově. Packou prohrábnul jeho srst, dokud si z ní neoddělil tři nejdelší pramínky a začal je pomalu zaplétat. V průběhu práce Rufovi vysvětloval, co dělal a jak postupoval. Cítil se celkem zvláštně. Nikdy druhému vlku copánky nedělal! Raději nad tím už moc nepřemýšlet. Overthinking bolí. Nu, každopádně po chvíli cop dokončil. Hurá! "Líbí se ti?"

Mrzelo ho, že s děckama nebyl lepší. Cítil se úplně hloupě! Ale nechtěl se takto sebemrskat. Byla to jedna z jeho mála interakcí s děcky. Nemohl přeci čekat, že se hned bude vyjadřovat jak mistr! Určitě to bude dobrý.
"Dobře," snažil se pousmát, ale bylo mu jasné, že štěně úplně nepřesvědčil. Možná si to pak uvědomí později? Tedy... Nebyl úplně mimo, že? Určitě nebylo správné mrzačit mrtvá zvířátka! Nebo bylo? Aaa! "A jak se jmenuješ? Já jsem Kettu," optal se.

Nikdy si nemyslel, že by musel vysvětlovat důvod, proč není zrovna košer si hrát s mrtvolkami. Ale takto to už s děckama je, že? Musí se jim vysvětlovat kde co, co je staršímu už jasné. A jasné věci se o to hůř vysvětlují!
"Víš... i tohle zvířátko kdysi žilo. Takové věci bys mu neudělala, kdyby byl živý, že?" Nemluv blbosti mimo téma! I když jen trochu mimo. "Není správné být škaredý na zvířátko, i když není mezi námi. Kořist se loví pouze kvůli jídlu. Nic jiného by se s mrtvou zvěří dělat nemělo." Dávalo smysl to, co říkal? Netušil.

Kettu byl z toho úplně nešťastnej. Vůbec nevěděl, co dál říct. S dítky jako ona to bylo těžké. Ale musel to zkusit, když už tu byl. Nemohl přeci hned hodit flintu do žita!
"Jasně, jasně, chápu," pokýval hlavičkou, "taky jsem si nechtěl furt hrát se svým bratrem." Spíše *vůbec*, ale svůj životní příběh tomu dítku nemohl přeci říct.
"Alee..." Sakra, jak se teď vyjádřit? "Není úplně v pořádku si hrát s mrtvými zvířátky, víš?" Musí s tím přestat!

Hrála si? Zamrkal. Jak si může hrát s mrtvým ptáčkem? A... proč? Vůbec to nemohl pochopit. To jí ho chudáčka nebylo líto? Vždyť to byl kdysi živý tvor, tak proč ho tak z nudy mrzačit?
"A sourozenci si s tebou nehrají?" zeptal se a zastříhal ouškem. Vůbec netušil, jaká byla rodinná situace Brisy a spol. Rozhodně jí nezáviděl to, že musela zvládat tolik špuntíků, ještě v takovém věku! Ah, vlčku bude muset pak doprovodit zpátky do nory. Nemůže ji přeci nechat jen tak bez dozoru!

Rezignovaně si povzdechl. Ah, co říci teď? Věděl, že nemohl miminu vysvětlit, že lovit opravdu teď nezvládne. Ale aspoň nemělo hlad? I když, kdyby mělo, tak by to bylo nejjednodušší. Protože, jestli nemělo hlad, tak co a proč přesně dělalo s tím rackem? On nic takového v jejím věku nedělal! Lokki ale možná ano. Ježíši, snad ona neskončí jako on!
"Tak co si s tím ptáčkem dělala?" zeptal se jemně. Obával se, že s malou je něco špatně. Ale stále doufal, že se jen mýlil. Byl připraven jí dát lekci! Ale ne násilnou, samozřejmě. On by nikoho nebyl. Žádná výchovná!

Došlo mu, že s tímto dítkem to nebude snadné. Pomyslil si, že to bude nějaké rebelské zlobidlo, co dělalo kategoricky opak toho, co je mu řečeno. V duchu si povzdechl. Ah, proč nemůže být něco jednoduché? On s miminy přeci neuměl! Nebo možná ano? Třeba byl skrytý talent. Kdo ví?
"Uhhmmmm..." Přemýšlel, co říct! "Nemáš hlad? Mohu ti ulovit něco... čerstvějšího," navrhl s jemným úsměvem. Přeci nenechá děcko žrát takovou zdechlinku! Ale to kuře moc nevypadalo tak, že ho chtěla sníst. Ale co jiného mohla taky chtít? Vůbec netušil. Ah, proč mu to dneska nepřemýšlí! Takto bude vypadat hloupě i před miminem. A on normálně hloupý nebyl!

Po chvíli k vlčeti dorazil. Byl úplně nervózní z toho, co by se všechno mohlo stát! Přeci jen, vlčata jsou extra křehká a chráněná. Nikdo nepotřeboval v životě další tragédii!
"Co to děláš?" zeptal se celkem šokovaně, když si všiml jakéhosi zmrzačeného polooškubaného ptáka. Toho snad ulovila? Ne, nemožné! Určitě ho už mrtvého našla. Ale... co znamenalo to peří? Bylo všude kolem vlčinky! To si snad hrála? No ne! To je až moc krutá hra! Bude ji muset rychle poučit o tom, že se toto nedělá.

Zrzek byl poněkud překvapen, když spatřil ono vlče, jak tu věc začíná... trhat? Jednalo se o nějakou mrtvolu? Úplně se mu zamotala hlavinka. Co když je ta mrtvola moc stará a to dítko si jen ublíží! Léčitelům a rodičům by kleplo. A jemu taky, pokud by ji včas nezastavil! Základy prvé pomoci znal, ale když se jednalo o toto, tak... Nu, nevěděl. Nadechl se tedy a vydal se klusem směrem za dítkem. S dítky si vlastně nikdy moc nepovídal. Vždy byl on ten mladší! Ah, zrzoun holt začínal stárnout. Brzy bude dokonce dospělý! Tragédie, no příšerná tragédie. Život utíkal až moc rychle! A za chvíli skončí pod zemí. Ale ne, nebudeme teď přeci myslet na něco tak škaredého.

Kettu poklidně poslouchal zvuky moře a přemýšlel nad svou budoucností. Jistě, stále byl melancholický, ale už mu bylo oproti dřívějšku podstatně lépe. To si i pohrával s myšlenkami, že odejde ze smečky! Naštěstí se tak nestalo. Alespoň prozatím ne. Kdo ví, co se všechno může stát, že? Vlk nikdy neví! A už vůbec nevěděl, co si pro něj osud chystá. Kariéru šamana! Zvládne to vůbec chudák? Na šamana bylo třeba mít velmi pevné duševno. Ale nepředbíhejme událostem!
Zrzek si po chvíli šedého mimina na pláži všiml. A bylo u... čehosi? Zamrkal, ale prozatím to neřešil.

I Kettu sem toho dne dorazil. Na tomto místě si vlastně kdysi povídal s Toshim! Ah, to byla doba. Někdy by si s ním rád opět někdy popovídal. Ale už ne o povoláních. To je moc depresivní téma! Holt chlapec stále nevěděl, co má dělat se svým životem a velice převelice ho to znervózňovalo. Čas se chlapci krátil! Nechtěl tu být jak nějaká mrtvá váha. Nějaká ostuda! Chtěl dát smečce co nejvíc, co to šlo. Ah, chudák. Trápit se kvůli něčemu takovému! Ale on se poslední dobou tak nějak trápil furt. Bylo to poněkud nemilé, ale co se dalo dělat?
Byl natolik ve svých myšlenkách, že si ani nepovšimnul, že v okolí jest vlče.

No jo, Kettu samozřejmě musil uznat, že Sol na tom musel být nejhůř, když měl tak krátké nožičky. Ale něco za něco! Přeci jen, chlapec na plese ulovil samotnou nihilskou princeznu. A to už přeci něco znamená, no né?
Přikývl na Varny slova. Asi ho trochu překvapilo, že tam nešel kvůli tanci. Měl totiž za to, že většina tam šla kvůli tomu! I Kettu si chtěl zatrsat, ale většinu plesu strávil s nějakým Ignisákem.
Dále se šel věnovat Solovi. Byl až moc zvědavý. "A líbí se ti? Panejo... Princezna přeci nepozve jen tak někoho! Třeba to fakt něco znamená. Možná se jí hodně líbíš!" Byl za kamaráda velice rád! Kdyby se ti dva stali párem, to by bylo něco. Ale nemohl přeci myslet tak daleko! Byl to přeci "jen" tanec. Vlastně Solovi trochu záviděl. Ale jen trochu! Nebo ho spíš mrzelo to, že si moc s někým nezatancoval. Holt se cítil trochu... osaměle, nejspíš.
Hodil oka zpět na Varnu. "No, možná to snadně vypadá, ale vůbec to snadné být nemusí! Hlavně pro ty, co mají nemotornější packy," myslil si.
Následoval super hype Dýdy, když konečně spatřila pramen. A rozběhla se k němu!
"Počkeeej!" zvolal a také se rozběhl. Co mu taky zbývalo, že? "Kde na to bere tolik energie?" zafuněl spíše pro sebe.

"Měli mě rádi," zopakoval naštvaně. Otec se sice k němu choval zvláštně, ale... Určitě ho rád měl! O tom nepochyboval. Alespoň zatím. "A jak jsem se sem dostal tě zajímat nemusí. Ale odkud ty vůbec jsi? U nás jsi určitě nevyrůstal, ne?" zamračil se. Samozřejmě narážel na to, že oba dva znají *blbštinu*. A tu nezná každej! A s fotříkem nevyrůstal natolik dlouho, aby mohl vysondovat, kdo všechno tím mluví. Myslil si, že moc takových určitě není.
Povzdechl si. Nechtěl být zlej kluk. Opravdu ne! Chtěl být dobrákem, ale jak jím být, aniž by si nechal takto kálet na hlavu? Už ho nebavilo být furt něčí boxovací pytel!
"Potřeboval jsem být chvíli sám," svěřil se s povzdechem. "Ale problém mít doma určitě nebudu. Není to tak, že by mě nějak... potřebovali."

Kettua bylo Hel samozřejmě líto. Rodinné neshody žel znal příliš dobře. Ne tolik s rodiči, jako spíše se svým bratrem. Ah, jak mu chyběl jeho starý domov! Snažil se na něj nemyslet, ale prostě to nebylo možné. Vždy byly dny, kdy se jen tak zamýšlel, co by bylo, kdyby na území nakonec zůstal.
"Vaši tu měli špatné zkušenosti?" řekl poněkud překvapeně. "A nemyslím si, že by se na tebe zlobili. Určitě tě mají stále rádi," pousmál se. Ještě žil ve vesmíru, kde existence toxických rodin nebyla možná. Nebo jakýkoli špatných vztahů mezi rodiči a vlčetem. Mezi sourozenci, to ale ano. To si přec jen zažil, že.

Na jeho slova raději jen pokrčil rameny. Ne. Už se v tom dále nechce rýt. Už stačilo. Skoro se až za sebe zastyděl! Chudákovi z toho všeho až bolela hlava, kolikero protichůdných myšlenek brouzdalo jeho hlavičkou.
Další Roižnův výrok ho ale celkem popudil. "Vůbec nic o mě nevíš! Doma mě rádi měli!" vyštěkl. Ano, byl to vskutku sore spot. Rodinu měl rád a ona snad i jeho. Stýskalo se mu po domově. A zůstal by tam, nebýt bratra Lokkiho.
To se opravdu divím, pomyslil si, ale nahlas nic neřekl. Ale podle jeho výrazu by asi šlo poznat, co si myslí. Nic milého.
"Když myslíš," zamručel skoro až pohrdavě. "Snad neskončíš ještě hůř." Nedivil by se, kdyby ano. Svět nebyl plný dobráků. Bohužel. Furt se tu stále někde pohybuje ten, co zamordoval nevinného Tea.