Príspevky užívateľa

Ale jaké prosím tě! Kettu to myslil smrtelně vážně. Vlk by si mohl říci, že takového milého zrzouna by měla většina vlků ráda, což by mohla být i pravda, ale zároveň nešel opomenout fakt, že takoví jedinci se, nu, nejsnadněji šikanují. Chudák zažíval šikanu a trýznění od svého bratra a i sem tam někdo cizí ho potrápil! Ale nic takového samozřejmě Helence říkat nehodlal. Jen se na ni usmál.
"Jo, nebyl jsem tam sám, ale s někým cizím. Bez něj by to všechno bylo určitě hrozivější." To by ho možná aj ten medvěd sežral! Přeci jen, malý děcko by nevydrželo samo v klidu v takové situaci. By toho medvěda ještě omylem vyprovokoval a bylo by po něm. "Ty jo. Jste se s rodinou nějak nepohodli?" zamrkal překvapeně. Bylo těžký být sám bez rodiny. On to sám věděl. Jistě, měl tu Lokkiho, ale... Toho radši jako bratra nepočítat.

"Jumalauta, tak se jen ptám," protočil očima. Jistě, když se jednalo o Roiha, tak to byla celkem reasonable reakce. Vlastně by takto zareagovala většina jedinců. Proč být tedy takto rýpavý? Zrzku, klidni hormon!
"Tak to naprav, jinak tě s takovou nikdo nebude mít rád," zamrmlal. "Pak naštveš někoho špatného a skončíš zle." Jako třeba Teo. Ten možná taky někoho naštval, a proto skončil tak, jak skončil. Mrtvý a pohozený. Doteď nevěděl, kdo mu vzal život. A trápilo ho to.
"Tak fajn, budu ti věřit," pokrčil rameny. Ale moc mu to nevěřil. Myslil si, že vlk jako on furt myslí na nějaký 1v1 a další blbosti. Ale moc rýt do toho nechtěl. Sice vypadal kapku odvážněji a drzeji, ale přesto měl v sobě kus toho srábka, kterým doteď byl.

Celkem se podivil nad jeho reakcí. Proč má na to takovou reakci? Jestlipak to není kvůli tomu, že... "Co? Tě doma neměli rádi?" přivřel oka. Dávalo by to smysl, no né? Doma, ať už to bylo kdekoli, užívali tento jazyk, a proto ho neměl rád. Asi by ho měl tedy u něj tolik nepoužívat, ale... Ale. Kettu měl dnes svůj zlobivý den.
"Takže za to můžu jako já?" řekl skoro až uraženě. No toto! "Možná bych se takto netvářil, pokud by ses nechoval tehdy jako hulvát. No a i kdyby, já na žádnou rvačku nemyslel. To si jen pleteš svý myšlenky s těma mýma!" Ano, tady Roihu beztak neustále myslel na bitky, proto si to na zrzka projektoval! Nebo ne? Možná byl Kettu z toho všeho tak done, že opravdu vypadal, že je ready mu dát pořádnou přes čuňu.
"No co mi taky zbývá?" zamručel. Omluva furt byla omluva. Co mohl žádat víc? Reparace? Asi těžko.

Škubnul. Nečekal od něj takovou výraznou reakci. Že se vytočí i on? Jen ho poslal tam, kam slunce nesvítí. To se opravdu naštve tak snadno? Tak ať.
"Svoji vlastní medicínu rád nemáš, co?" štěkl. Takže on druhé štvát může, ale oni jeho ne? Ugh. Čím dál tím víc ho neměl rád. Hrůza děs běs.
Na vteřinku odvrátil pohled. Že by se mu ulevilo? To snad ne! Nemohl být takový surovec. Co by si o něm ostatní pomysleli? Určitě nic pěkného! "To víš. O rvačku stojíš akorát jen ty," odfrkl si. Zatím.
A stal se zázrak! Roižan se omluvil. Byla to blbá omluva, ale přeci jen něco. Možná zde díky tomu byla i naděje, že flekáč dospěje a bude z něj dobrák. Předtím by tomu aj věřil. Ale dnes? Měl své pochyby.
"Fajn. Omluvu přijímám. Asi," řekl poněkud neochotně.

No ten flekáč měl fakt dost! Že se jmenoval Roihu? Požár? Pamatoval si to dobře? Asi ano. Tak snad v takovém požáře skončí. Teda ne! Nemohl přeci tak odporné věci přát druhým. Co se to s ním dělo? Za chvíli bude na stejné úrovni jako on!
Když vlk řekl, že mu to všechno dělalo dobře, tak vykulil očiska a měl co dělat, aby to vůbec rozdýchal. "Painu helvettiin!"* vyštěkl po Rojžánkovi. A další šok! On mu řekl, ať ho klidně zmlátí! To přeci nemůže udělat. Nemůže jen tak napadnout druhého. Ano, byl na něj naštvaný. Ale že až takhle? "Nebudu tě přeci jen tak mlátit!" odfrkl si. To by pohár trpělivosti musel dobře přetéct. Normálně měl Kettu boží trpělivost, ale jak již víme, dnešek byl jinej. Ale že by byl až tak jinej? Doufejme, že ne. To by byla jeho první krvavá bitka! Ještě k tomu s blbcem od spřátelené smečky!

*běž do háje, basically (doslova do pekla)

Ťapkal vedle Dýdy a spol. Už sice bylo celkem pozdě, ale noc byla přesto ještě mladá! Možná se tak cítil díky jistým bylinkám, co mu dal nějaký milý pán z Přízračných. Hezky ho to uvolnilo a zároveň i povzbudilo! Ah, škoda, že se nedozvěděl, co se jednalo za kytky. Tak třeba příště!
"Taky, taky," pokýval hlavou. Přeci jen, cesta od plesu k pramenům byla celkem štreka! "Na tu teplou vodu se těším jak malej!" Určitě to bude příjemná koupel. Hlavně teď v noci, hezky pod hvězdičkami!
"No, abych se přiznal, tak jsem s nikým taky netancoval," pravil a celkem se zastyděl. Co si budem, mrzelo ho to. Ale aspoň byl teď s nimi. Kdyby nebyl, nejspíš by byl chudák celý osamělý a nešťastný. Podíval se na Variina a Sola. "Vy tančit nějak umíte?" optal se.

Snažil se uklidnit. Nechtěl být zbytečně agresivní, když to nebylo nutné. Nerad byl na druhé zlý a nepříjemný. Ale ta frustrace z toho všeho byla až moc silná. Nemohl ji už udržet. Hlavně ne v blízkosti... tohoto individua.
Na první slova nic neřekl. Jen se zle koukal Roižanovi do očí a skoro až funěl. Stále se snažil se udržet v klidu. V rámci možností.
"Možná mají nějakej důvod, nemyslíš?" řekl nepříjemně. "Žádná energie to není, prostě se k druhým chováš hnusně. Dělá ti to aspoň dobře?" Tohle bylo snad poprvý k životě, kdy na druhého takto vrčel! No už bylo načase. Nemůže nechat ostatní po něm šlapat věčně!

Zašvihal ocasem, když si všiml, že tu nebyl sám. A co hůř! Druhou existenci znal. Nádech a výdech. Jeho tu opravdu vidět nechtěl. Nezapomněl na to, jak si z něj dělal prdel! Za normálních okolností by to nějak vydýchal, nasadil přátelskou masku a předstíral by, že se tehdá nic moc nestalo. Dneska ale opravdu energii na maskování neměl. Bylo toho na něj tolik, že prostě nemohl. Frustrace byla moc silná. Nebyl sám sebou.
"Komu tu říkáš kámo?" zavrčel. To si už nepamatoval, jak se k němu choval? Nebo si prostě myslil, že tohle jeho chování bylo naprosto normální a v pořádku? Nebo snad hodlal v tom všem pokračovat? Nedivil by se. Ale už nebyl malým miminem. Vyrostl! Může se bránit!!

"Jasně, jasně," přikývl s úsměvem. Tady Rufus byl vidno hrdý na svou smečku a na její způsoby, tedy... časté cvičení kondice? Ale Přízrační asi žádní flákači taky nebyli, když si ty dvě smečky furt prý dýchají na záda. Ale jistě ho ani nenapadlo jeho pohled zpochybňovat, kdeže!
"Jo, taky máme povolání! Ale abych se nějak přiznal, tak zatím jsem si žádné definitivně nevybral. Ale už bych měl! Ale je to celkem těžký, vybrat si jenom jedno z toho. Ty jsi měl asi v boji jasno, že?" svěřil se. Rychle dospíval, nebude trvat dlouho a už se zbaví onoho dětského postavení pážete. Ale to bude znamenat to, že bude muset fakt něco dělat. Tedy ne, že by byl líný. Cvičil často a rád. Jen doteď nevěděl, jakou cestou se vydat. Jako kdyby ani jedna nebyla ta správná.
"To by bylo super! Jestli by tu byly nějaké ceny, tak asi nějaká ozdoba, že. S těma to tu umíme," zazubil se. "No, necháme se překvapit. A jestli letos nic nebude, tak bych se zkusil přimluvit u panovnice, jestli by něco takového mohlo být i příští ples." A kdo ví, třeba by se povedlo! Jen by do té doby musel sebrat kuráž. To už bude trochu složitější.
Kettu však soutěživý nebyl. Kdyby nějaká soutěž byla, tak by se nejspíše nepřihlásil. Jen by seděl v davu a fandil svým kamarádům. Byl by taková zrzavá roztleskávačka.
"Určitě!" přikývl. "Mám ti to ukázat rovnou na tvém ocásku? Jestli by ti to bylo nepříjemné, tak to ukážu na svojem, to by určitě nebyl problém."

Po dlouhé době konečně vypadl z území. Daleko z území, do končin, které tu ještě neviděl. Potřeboval být chvíli sám. Úplně sám. Jen doufal, že není pryč už natolik dlouho, že by se o něj začal Sol bát. Nechtěl by mu omylem způsobit bolest navíc. Už tak si toho vytrpěl dost!
V horách už byla poněkud zima, ale ne taková, že by se musel klepat. Byl přeci jen teprve začátek podzimu! Pořádné mrazy teprve přijdou. A až přijdou, určitě nebude šlapat po horách.
Zíral na jezerní vodu a přemýšlel. Sotva věděl nad čím. Bylo toho příliš. Sotva věděl, co od života už čekat. Kam mířit. Byly i dny, kdy uvažoval nad tím, že smečku opustí a najde svou starou rodinu. Tento den nebyl výjimkou. Necítil se být Nihilu dost užitečný. Vždyť doteď ani nevěděl, jakou pozici zastávat! Špeh? Vždyť lhát neumí. Léčitel? Ne, to taky nebylo ono. Rytíř? Už lepší, ale stále měl pocit, že by mezi ně nezapadl. A šaman? Na ty bylo mít třeba nějaké speciální vlohy. Nemohl se prostě vzbudit a říct si, jo, dneska budu šaman a basta.
Namočil svou packu do studené vody. Jak tyto chmury ukončit? Nechtěl neustále žít ve smutku. Bylo to vyčerpávající. Necítil se sám sebou. Chudák byl tak mimo, že by si ani nevšiml vlka v okolí, kdyby tu nějaký byl!

Střihl ouškem. Kéž by měl pravdu? Odtušil, že zdaleka nezná celý kontext situace, ve které se Rufus nacházel. Ale kdyby byl někdo v nebezpečí, tak by přeci nezaháleli a šli hledat, že? Kdo ví. Zdaleka nevěděl vše o Ignisu a jejich kultuře. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než dát vlčkovi pouze prostou podporu. Více mu pomoci nemohl. Jistě, mohl se nabídnout a pomoci mu onu vlčku najít, ale odtušil, že by ohniví nebyli rádi, kdyby se do jejich záležitostí vrtal Nihilčan.
"Jako že Přízrační jsou lenivci?" zachichotal se. Představa mu přišla vtipná, ale nemyslil si, že byla... skutečná. Určitě to pro ně taky byla hračka! "Je fajn že hodně cvičíte a tak. Taky mě to hodně baví! Ale abych se přiznal, tak ještě nejsem v nějaké kdo ví jak reprezentativní kondici. Co tě vlastně tak baví nejvíc? Lov?" Dlouho však necvičil, to byl důvod, proč tak nějak vyšel z formy. Holt s depresivní náladou šlo všechno hůře než normálně.
"Taky je to moje první akce," pokýval hlavičkou. "Myslíš, že tu budou v rámci programu i nějaké menší soutěže?" zamyslil se. On v organizaci žádné prsty neměl, takže neměl nejmenší tušení, co je tu může čekat. Možná už se nic nestane! Kdo ví?
Co se míru týče, moc o té problematice nevěděl, takže do ní úplně nechtěl zabrušovat. Raději.
"Myslíš tohle?" optal se a packou si ošmatlal svůj cop. "Noo, jak to říct... Nedávno mi začaly z hlavy růst dlouhý chlupy, které měly i trochu jinou texturu jak zbytek srsti. A neupravené nevypadaly moc... lichotivě. Tak jsem si je upletl v cop! Dalo to hodně práce a nemyslím si, že by to šlo udělat s každým kožichem, takže se určitě nemusíš kvůli tomu cítit nějak blbě nebo tak, kdyby ti to nešlo. Aby to šlo udělat, tak ta srst musí být opravdu dlouhá! Hm, třeba tvůj kožich na ocasu mi přijde celkem dlouhý, tak by to možná šlo udělat i tam?"

Helenka svým barvitým popisem Kettuovi až vyrazila dech. Vůbec nevěděl, co říci, protože taková slova by v životě nečekal! Že vypadá jako divý oheň a zároveň poklidný západ slunce? Něco tak pěkného neslyšel jakou dobu! Naposledy jeho kožich popisoval Roihu, který ho přirovnal akorát k veverce. A přeci jen, vypadat jako veverka je něco úplně jiného než vypadat jako západ slunce! Nemluvě o tom, jak se ho vlčice jemně dotkla. Byl by červený až za ušima, pokud by to ve vlčí říši bylo možné! Tak toto ze své zrzavé šišky na nějakou dobu jistě nedostane.
"Něco tak hezkého mi nikdo snad ani neřekl..." zamumlal skoro až neslyšně. Na pořádnou reakci ale neměl možnost, protože na to už Helenka z jezera vyšla. A on samozřejmě hnedky vylezl i s ní, načež si všiml, že slunce začalo zapadat. To tu byli tak dlouho? No to uteklo! Ale to už tak bývá, když má vlk dobrou společnost, že? O úkazu na obloze se ani nezmiňoval, neb mu to bylo trošku trapné. Přeci jen, před chvíli byla jeho srst k západu slunci přirovnána!
"Tak to buď ráda. Jsou fakt velcí!" zasmál se. "Když jsem byl ještě o dost menší vlče, tak jsem se vydal ven za území Nihilu, hezky na menší průzkum. Při cestě jsem u říčky potkal jakéhosi zvláštního cizince a najednou! Dupot, funění a hrozný smrad. A za keři se objevil fakt velký medvěd. Asi neměl radost, že tu jsme byli v takové blízkosti, a tak zařval. Z těch ostrých zubů šel strach. Chvíli vypadalo, že nás bude chtít sežrat! Snažili jsme se ho nijak neprokovat, dělali jsme, že tu ani nejsme. Ani muk. Srdce tlouklo o sto šest a měl jsem co dělat, abych ani pípnutí nevydal! Ale povedlo se. Nedělali jsme nic, co by ho mohlo vyprovokovat. Snad proto to medvědisko přestalo brzy bavit a šlo někam jinam! Myslel jsem si, že tohle bude můj poslední den. Bylo to fakt hrozně zvláštní. A abych řekl pravdu, díky té zkušenosti jsem pak už jen tak za území sám nevlezl," vyprávěl a ke konci se uchechtl. Ani dnes tolik mimo území nechodil! Měl by to napravit a vydat se někdy na pořádnější průzkum.

Vydechl. Ano, co jiného mohl čekat? Že by takovou situaci Sol zvládal s lehkostí? Těžko. Chudák přišel téměř o celou svou rodinu. Jen blázen by se jen otrkal a šel dál, jako kdyby se nic nestalo. Ale jak mu pomoci? Jak mu pomoci, když sám pomoc potřebovat? Nárazy vln do skal se náhle pro něj staly skoro až ohlušujícími, ačkoli objektivně příliš hlasité nebyly. Bylo toho příliš.
"Hrozně moc mě to mrzí, Sole, hrozně moc," řekl a snažil se, aby jeho hlas byl co nejpevnější, ačkoli měl sám na krajíčku. Nemohou se tu oba zhroutit. "Nemusíš se kvůli tomu s maminkou cítit tak špatně... Ona určitě chápe více než kdo jiný, že potřebuješ být chvíli sám. Nezlob se na sebe, prosím..." Nevěděl, jak Sola adekvátně uklidnit. Možná by zvolil lepší postup, pokud by se sám necítil tak špatně. Ale cítil. Bylo mu mizerně a někdy by byl nejraději, kdyby ho odnesly vlny. Aby ho odnesly na poklidné místo a mohl na vše zapomenout. Ale to by bylo moc jednoduché, že? Odmítal ale tohle setkání dělat jakkoli o sobě. Sol podporu potřeboval více.

Kettu samozřejmě poslouchal slova Rufusova. Trochu se zachvěl, když se zmínil o tom, jak dlouho neviděl svou kamarádku. Tea taky dlouho neviděl. A když ho konečně našel, tak byl už po smrti. Zadoufal, že toto zmizení dopadne dobře. A pokud ne, tak... Co když se tu potlouká nějaký sériový vrah? Cvok co vraždí vše? Může být i teď tady mezi nimi.
"Určitě se brzy ukáže!" snažil se ho povzbudit. "Možná jen potřebuje být chvíli sama, nebo tak něco." Alespoň v tom lepším případě. Samozřejmě nemohl vědět, že ona kamarádka jest samotnou betou smečky a že by neměla jen tak mizet z důvodů duševního zdraví, alespoň ne na tak dlouhou dobu, že by se o ní soudruzi začali bát!
"Né, vůbec se nemusíš omlouvat, to se stane někdy každému," zasmál se. Určitě nechtěl, aby se kvůli tomu cítil Ruf špatně! Nebylo přeci třeba.
"Rozumím ti," přikývl. "Ne každý den vlk vidí tolik vlků ze všech smeček pohromadě na jednom místě! Navíc z Ignisu je to pěkně daleko, že?" No, alespoň měl křídla, takže kdyby ho bolely packy, tak by je mohl využít! "Ale určitě dnešek bude celkově fajn. Snad by tu nikdo naschvál nedělal vlny, ne? Třeba na letošní ples budeme za pár let nostalgicky vzpomínat..." Alespoň v to doufal. Protože co mu zbývalo, když ne naděje? Nebyl se sebou úplně spokojený, nevěděl, co se sebou dělat a jak se posunout dál, vlastně si i myslil, že se to jen tak nezlepší. Ale přesto chtěl alespoň doufat, že třeba za pár měsíců či let už bude dobře.

Pokýval hlavičkou a pousmál se. Nemyslil si, že by se *muselo* jít s někým. Jistě, bylo to podporované. Ale že by to byla povinnost? To by bylo zlé! Je přeci v pořádku být chvíli i sám, no ne? Ne ale, že by si to přál. A tak ho vlastně napadlo, s kým tu je vlastně Sol? Jistě se to brzy dozví. A bude překvapen!
"V Ignisu?" zopakoval trochu překvapeně. Jistě o Ignisu slyšel kdejaké věci. Možná tedy podvědomě čekal nějakého velkého zjizveného svalnatého rváče, a ne zdánlivě obyčejného vlčka, co si chtěl jen popovídat. "Jaké to tam je?" zvídal se tedy. Třeba je to tam vlastně hrozně fajn! Ne, že by dumal nad tím, že by se z Nihilu odstěhoval..
Podíval se letmo očkem na okolní ozdoby. "Jojo, souhlasím! Já konkrétně bohužel u zdobení nebyl, takže i pro mě je to celkem překvapení. Ale můj dobrý kamarád tu zdobil, takže mu určitě vyřídím, že vlkům se to líbilo! Mít na takové věci oko je celkem umění..." Nemyslil si, že by výzdobu zvládl podobně hezky. I když, kdo ví? V životě to nezkoušel, takže nemohl vědět, jestli na to měl vlohy! Každopádně si na to uvědomil, že vlček se stále nepředstavil. Nebo představil? Božínku! To by byl trapas, kdyby ano. Ale ať už to bylo jakkoli, faktem bylo, že vůbec nevěděl, jak Ignisana oslovovat. "Jak ti mohu říkat?" optal se tedy a zadoufal, že nenastane nějaká awkward situace.