Príspevky užívateľa

Kettu neměl moc v lásce koncept her. Nebyl moc soutěživý. A této skutečnosti vůbec nepomáhalo zmizení Tea. Nebo už jeho smrt. Panička žel netuší v jakém časoprostoru toto všechno je, ale ať to bylo jakkoli, Kettu chtěl být sám. Jen nepřítomně packou prohraboval okolní kamínky, kdyby náhodou našel nějaký černo červené barvy. Samozřejmě by byl rád, kdyby se mu podařilo nějakým zázrakem cosi vyhrát. Ale nechtěl dávat do toho veškerou svou energii, protože kdyby selhal, zklamání ze sebe sama by bylo o to horší. Povzdechl si. Na chmury nebyl moc zvyklý. Ne na takové. Nevěděl, jak s nimi efektivně bojovat. Hlavně, když mu teď v hlavě zvonil hlas jeho bratra. Že je jen přítěž a že ho tu nikdo nechce. Co když i to byla pravda? Co pak? Podíval se směrem na moře a pak zpátky na kamínky. Jehla v kupce sena. Začal se opět přehrabovat. Kdo ví. Třeba tu něco najde? Nebo bude mít štěstí jinde, kde jsou také kamínky. Stálo to ale za to? Nebylo by lepší pro smečku se vydat lovit?

Kettuovi bylo úzko. Teo, jeho dobrý kamarád, zčista jasna zmizel. A to nebylo dobré. Teo mu nepřišel jako vlk útěkář. A určitě by neodešel bez rozloučení se! Nebo ano? Možná by to tak bylo lepší... určitě lepší jak možnost, že by ho... Ne. Určitě byl v pořádku. Musel být.
Srdíčko mu tlouko. Se Solem při cestě moc slov neprohodil. Nebylo o čem si povídat. Oba dva měli v hlavě jen jednu věc, a to Tea. Museli ho najít dřív, než bude pozdě! Teo by to samé udělal i pro ně, tím si byl jist. Ah, jak doufal, že je v pořádku.
Náhle ucítil o něco silnější pach nezvěstného. Škubl sebou a zalapal po dechu.
"T-taky co cítíš? Teův pak je tu o něco silnější..." zeptal se pro jistotu. Třeba se mu to jen zdálo. Možná to bylo jen nějaké zbožné přání.

"Nejsi?" zopakoval překvapeně s kupodivu jistou dávkou nadšení, které docela zalitoval. Snad to nebylo moc poznat! Každopádně, důvod nadšení byl poněkud prostý. On sám přeci jen nebyl úplně zdejší! Nenarodil se tu a okolí ještě zdaleka neznal jako své packy. Ale nejspíše ho znal stále lépe jak tato vlčka. "Já jsem se tu taky nenaro-," chtěl vyřknout, ale to ho Hel zase pocákala. "Heeejj!" Takto chudák nikdy neuschne! Bude z něj věčně zmoklá slépka! Nu, neměl na vybranou. Sám do vody skočil a ošplíchl okolí. Když už, tak už. Zazubil se na vlčici. Ha! A má to!

"Určitě ano!" pokýval Kettu souhlasně hlavičkou. Nepochyboval o tom, že na to mají. Jistě se to brzy naučí a budou jako plnohodnotní a především produktivní členi smečky! Tedy, samozřejmě to nebude hned, ale nemyslil si, že by měli být oproti ostatním nějak extra pozadu.
"Fakt jo? Páni. A to chceš i na léčitele, nebo to máš jako koníček?" zvídal se. Samozřejmě práci léčitelů velice obdivoval! Byla to nesnadná práce plná veliké zodpovědnosti. Je tu tolikero bylinek! A podobných k tomu! "Určitě budu moc rád!" zavrtěl nadšeně ocáskem. Už teď byl na lekci botaniky velmi natěšený! Snad v tom nebude úplně marný. I kdyby, i základní znalost může zachránit život! Teda, aspoň si to myslel.
"Souhlasím! Nějak určitě přijdeme na to, jak ho spolu ulovit. Ty máš vlastně i loveckou výhodu! Máš dobře zbarvený kožíšek, tebe si jen tak zrakem nevšimnou." Za to Kettu úplně sneaky nebyl. Ale jeho čas přijde, až tu bude všude podzimní listí!
"No... však víš, nenarodil jsem se tu. Stále se mi někdy stýská po rodině a tak. Je to tu jiné než doma," přiznal se Kettu.

"Jo jo, přesně tohle! Ale hlavně nic jedovatého. Teda, já toho moc jedovatého neznám... Ale třeba instinktivně ví, co je dobré a co ne!" Nu, aspoň doufal. Ale dávalo by to smysl, ne? Kdyby všichni býložravci žrali každou kytku, co jim přijde pod kopyta, tak jich asi moc nezbyde, ne? Možná. Neměl moc tušení.
"No právě! Ale nějak přežít musí, takže by to dávalo smysl takto," kýval hlavičkou. Byl přeci nějaký důvod, proč přes zimu nikdy nespatřil hada a podobné tvory! A pochyboval, že přes zimu prostě... umřeli. To by bylo hrozné!
Dále sledoval želvičku, jak se dostala k zeleni a začala ji papkat. To mu udělalo skutečně radost. Hurá! Tak přeci tu v okolí bylo něco, co by si mohla dát!
"Aspoň se už brzy zasytí!" usmál se. "Páni. Nikdy bych netušil, že bychom takto někoho zachránili!" zavrtěl ocáskem a podíval se na Tea. Udělali dneska dobrou věc! Určitě se jim to eventuálně vrátí! A i kdyby ne, tak by to nevadilo. "Doufám, že už jí bude jen lépe."

"No... tak samozřejmě, že nevím, jaké přesně mám kvality. Však od toho ty tréninky jsou, abychom přišli na naše silnější a slabší stránky, ne?" odvětil skoro až zoufale. Jak může vědět, jestli má buňky na boj, když nikdy vlastně nebojoval! Může jen tušit, jestli ho to bude bavit, nebo ne, ale to je tak vše. Tušení přeci nic neznamená! Vše se může velmi snadno změnit.
"Lokki, proč si myslíš, že by nám něco tak krutého udělali? To ostatním vlkům ze smečky vůbec nevěříš?" Chudák měl z toho až na krajíčku. Nihilčané jsou přeci hodní! Kdyby je nechtěli, tak je přeci dávno vyhodí, ne? Ne?
"Jak můžeš vědět, jak se ostatní cítí vůči mně? Nikdo se tam ke mně škaredě nechoval..." zamumlal sklesle. Teo byl super vlček, Sasha byla hodná, Toshi jakbysmet, nevybavoval si nikoho, kdo by byl nějak chladný! Možná samotná panovnice, ale to ona sama je přeci přijala!
"Ne, vůbec mi nepomáháš!" vyštěkl a zalapal po dechu. Kettu a zvýšit hlas! Co se to děje?! "V-vrátím se a v žádných okovech nebudu. Nemají důvod mi ubližovat!" Chudák měl stále co dělat, aby se nerozplakal. Otočil se tedy k bratrovi zády. Nechtěl ho raději ani vidět.

Kettu celý napnutý zadržel dech a jen přikývl na slova cizince. Srdíčko měl skoro až v krku! Co když na ně ta bestie zaútočí? Co pak? Cizinec by určitě zvládl uletět, ale on? On ještě let v malíku nemá, ještě k tomu v lese! Měl pocit, že už za chvíli bude mít z toho všeho na krajíčku. Nechtěl přeci umřít!
Mladý medvěd určitě nepůsobil dvakrát nadšeně. Bylo opravdu štěstím, že dva vlci se moc nehýbali a neprovokovali ho, jinak by možná i zaútočil. Mohutný predátor byl ještě chvíli v okolí a sledoval ho. Protože se naštěstí nic nedělo, ztratil vidno po chvíli zájem. Možná to byl mladý medvědí pacholek, co neměl mnoha zkušeností, ale i on neměl potřebu bojovat za každou cenu, hlavně, když potenciální protivníci ani brvou nehnuli!
Jakmile měl Kettu pocit, že už jsou v suchu, tak si oddechl a pohlédl na cizince. "Děkuju vám..." špitl.

Kettuovi se skoro až rozzářily oči, když se dozvěděl, že je v tomto s vlčicí na stejné vlně! "Přesně, přesně!" přikyvoval hlavinkou. "Taky tomu nerozumím. Vlk si může na tomto světě vybrat, kým bude a jak se bude chovat, tak proč si vybírat zlost? Nerozumím, co z toho mohou mít." Chlapec se nám skoro až rozvášnil! "Va'Riin? Páni, toho taky znám!" vykulil skoro až očiska. "Jste dobří přátelé?" zvídal se. Nu, on vlastně tak trochu nevěděl, jaký je vztah mezi ním a Varnou, neb předmětná hra uhynula. Přišlo mu to jako dobrá náhodička, že oba dva znají stejného vlka! Cožpak byl svět opravdu tak malý?
"Vážně? To je hrozný. Jako kdyby mělo být pocákání vodou nějakou katastrofou!" protočil očima. "Nedávno mě taky jedna vlčice pocákala a vůbec by mě nenapadlo kvůli tomu udělat nějakou scénu. Však to má být sranda, ne? Ach jo... Docela mě mrzí, že je spousta vlků takto. Nedokážu si představit, co se jim muselo v životě stát, aby byli takoví." Svět byl krutým místem! Teda, samotný Kettuův život nebyl kdo ví jaká bavlnka. Což mu vlastně připomnělo bratra. Prožili víceméně stejné životy, přesto mají oba úplně opačný pohled na svět! Doteď tomu sotva rozuměl.
"I stromy?" vydechl Kettu, když Deet povídala o svém rodném kraji. Elgotské stromy! Jak asi vypadají? Fakt jako stromy? Nebo se jim jen říká stromy, ačkoli to vůbec stromy nejsou? Tolik otázek! Měl pocit, jako kdyby poslouchal nějakou pohádku. Tedy ne, že by Deet nevěřil, nebo tak, to vůbec! Jen mu to celé přišlo neuvěřitelné. Jak z jiného světa!
"Tomu naprosto rozumím!" usmál se jako sluníčko. "Zkoumat okolní svět je fakt super. Já jsem toho teda ještě moc neprozkoumal, no, rozhodně ne tolik, jako ty! Na co nejzajímavějšího jsi přibližně narazila?" Zajímalo ho, co ona, vlčice z podzemí, považovala za zajímavé a šokantné! Musela mít přeci na svět tam nahoře úplně jiný pohled, ne?
"Hmm..." pronesl zamyšleně na její dotaz. Copak jen měl on v plánu? A jo vlastně! "Dneska jsem vlastně lovil a tak, pro smečku! A souhlasím, že toto místo je fakt nádherné. No každopádně ho moc okoukané vlastně nemám, jen povrchově. Určitě by ale stálo za to ho prozkoumat blíže!"

Byl docela překvapen, že tahle vlčice opravdu šla vodu okusit! Samozřejmě příjemně překvapen. Než se však nadál, tak skočila a tím celé okolí ošplíchla! "Aaaah!" vyjekl, protože se mu ze pár kapek dostalo i do očí, což dokáže být pochopitelně docela nepříjemné. Samozřejmě to nebyl nějaký smrtící hlasitý jekot, o nikoli! Byl spíše takového, nu, překvapeného i hravého rázu. Opět se oklepal, zamrkal očkama a podíval se na vlčici, o níž se dozvěděl, že její jméno je Hel. "Těší mě!" usmál se, načež kýchnul, neb se mu nějaká ta voda dostala do nosu. Holt se nemohl na cizinku zlobit, že ho takhle pocákala! I když, on se obecně zřídkakdy zlobil. Byl úplným opakem cholerika. "Jsi zdejší?" optal se. Hel na něj spíše působila jako toulavá vlčice, ale kdo ví? Třeba i žije v nějaké zdejší smečce! Nu, jedno bylo jisté, a to sice, že to určitě nebyl Nihil. I když, kdo ví? Třeba se jednalo o nějakou zájemkyni, nebo tak!

"No, abych řekl pravdu, tak já taky moc ne," odvětil s jistým náznakem smíchu ve hlase. No, určitě plavání necvičil zdaleka tolik jako let! Hlavně let ho alespoň někdo mohl učit, třeba Toshi! Ale plavání? Takových expertů tolik nebylo!
"Ale tak jsem si řekl, proč to nezkusit? Vlk nikdy neví, kdy taková dovednost může pomoct!" povídal dále nadšeně. Chmury, které ještě měl pár minut zpět, byly ty tam. Nu, nebylo to neobvyklé, Kettu byl zřídka smutný dlouho. Snažil se být co nejvíc pozitivní! Žel to nic nemění na onom zklamání ze své magie. Ale tak, alespoň nějakou má! Lepší něco než nic, no ne?
"Jinak se jmenuji Kettu. A ty?" představil se přátelsky. Zřídka se představoval celým jménem, přišlo mu to zbytečné. Však kdo by mu říkal Lohi Kettu Saarinen? No nikdo!

Kettu se skoro až cizího hlasu lekl. Fakt tu někdo byl! A viděl ho takto! Hnedka se otočil za zdrojem zvuku a spatřil hezky zbarvenou vlčici. Ah jo, rád by byl za dobře se všemi, ale tohle mu nepřipadal jako dobrý start! Okay, nádech, výdech. Když bude vypadat nad věcí, určitě vše bude v pořádku! Přeci to nebude taková rýpavka jako Roihu, no ne? Takových je přeci minimum! Určitě to bude fajn!
"Možná," zazubil se nazpátek. "Co jiného taky dělat v tomto počasí, že?" Nu, ke čtyřicítkám bylo sice daleko, ale úplný chládek taky zrovna nebyl. Při nejhorším se může vymluvit na to, že každý má ten práh nastavený jinak! Každopádně konečně došel na souš. Ah, tohle bude trvat chvíli, než se usuší! A ta mokrá křídla určitě taky nevypadají dvakrát lichotivě.
"Předpokládám, že tu nejsi ze stejného důvodu jako já, co?" optal se přátelsky. Nu, sice jeho hlavním důvodem nebylo to se celý okoupat, ale to vědět nemusí!

Seděl u jezera a máčel si v něm packu. Toho dne byl trochu melancholičtější než co bylo obvyklé. Ale chtěl na tom zapracovat! A proč ty chmury, ptáte se? Tady Kettu se stále poněkud nesžil se svou magií. Trochu se za ni styděl. On a měnit se v rybu! Kdo to kdy viděl? Měl vždy za to, že magie bývají užitečné! A co by si o tom pomysleli ostatní? Toho se vlastně bál nejvíc. Úplně mu v hlavě zvonila slova Roihova o nomen omen! Jeho jméno Lohi znamená losos a mění se v rybu! Ah, proč se ta magie raději neinspirovala po jméně Kettu, tedy po lišce? To jsou zase špásy!
Každopádně šel do hlubší části vodičky, zavřel oka a proměnil se. Samozřejmě v rybu. Jako kdyby se něco mělo změnit! Byl to hodně divný pocit. Viděl skoro prd a nebyl zvyklý na to se jako ryba pohybovat. Měl pocit, jako kdyby byl ve vězení a čekal na popravu. Kdyby se na něj vrhnul nějaký dravec, neměl by šanci! Z té myšlenky se poněkud polekal, rychle plaval ke břehu a hnedky se proměnil ve vlka. Neproměnil se zrovna na úplné mělčině, tak skončil jako mokrá slepice. Hnedka se oklepal a rozhlédl se. Šmarja, tohle někdo vidět! A jako na potvoru i ucítil pach jakési cizinky. Úplně se zhrozil! Takto nemůže vypadat před cizíma!! To ho snad osud trestal za to, že si chtěl na svou prapodivnou magii zvyknout?

"Iris, jo, ten z naší smečky je," potvrdil její slova. Sice s ním žádnou hru neměl, ale z logiky věci minimálně musil vědět, že někdo takový existuje, to dá rozum! A kdo ví, třeba se s ním někdy seznámí i in-game.
Obezřetného jedince by mohlo napadnout, že každý by mohl o sobě říci, že není ani nebezpečný ani agresivní, ale cožpak mohl nevěřit této vlčici? Z ní přímo pozitivní energie sálá! A to měl fakt rád. Lepší jak být s někým negativním, třeba s Lokkim! Ten uměl šířit jen deprese. A o ty Kettu fakt nestál.
"Noo, vyloženě jsem agresora nepotkal," povídal zamyšleně Kettu. "Ale potkal jsem jednoho fakt zlého, který si ze mě jen utahoval! Jmenoval se Roihu. Nevím, co jsem mu kdy udělal, ale někteří to asi prostě mají v hlavě divně nastavené. Kdo by tohle chtěl druhým dělat?" nechápal. Absolutně vůbec! Byl rád, že na něj už nikdy nenarazil. Ale někdy doteď dumal nad tím, jak je možné, že znají stejný jazyk! Cožpak to může být náhoda? "A ty?" optal se nazpátek. "Či jsi měla zatím při cestě štěstí na vlky?" Nedivil by se, kdyby ještě žádného zlouna nepotkal. Stále věřil, že edgelordi jsou ve zdejších krajích v menšině! Ah, kdyby jen chudák věděl!
"Z jeskyně? Páni!" vykulil očiska. Tak o tom slyšel poprvé! Jaké to asi bylo, žít v jeskyni? A v podzemní k tomu! Nebývá tam tma? A co tam jedli? A žádné místo! Možná proto je tak drobná! "Ještě jsem neslyšel o tom, že by někdo žil v podzemní jeskyni! Nebylo tam těsno? Ty jo. Hrozně bych se bál, že by se zem nade mnou propadla, nebo tak!" zalapal po dechu pln překvapení! Na světě je vidno spousta kultur, o kterých vůbec neví! Hrozně se mu to líbilo, ta rozmanitost. Chtěl vědět víc a víc!
"Aha, takže teď jsi teda na průzkumu?" chtěl se ujistit. Páni! To musela být zajímavá práce! Ale divil se, že je tu sama. Co kdyby se ztratila, nebo tak? Jak by pak doma věděli, jestli žije, nebo ne? "A nemáš to domů už hrozně daleko?" optal se starostlivě. Už samotný Norest byl velikánský! A tady Deet určitě žije daleko za ním!
"Dobře! Moc mě těší, Deet!" usmál se a zvesela zavrtěl ocáskem. Z tohoto se může vyklubat dobré přátelství! Deet působila hrozně fajn. Ale bohužel tohle přátelství asi moc nevydrží, když se pak bude muset vydat domů.

"No, taky si myslím, že to od pohledu žádný lovec nebude! Nebo možná sežere vše, co jí přijde pod tlamu. Nevypadá jako tvor, co by se dokázal rychle přemisťovat, takže se asi musí spokojit s tím, co je nejblíž? Kdo ví! Určitě na to nějak přijdeme," řekl optimisticky. Želvička určitě sama ví, co je pro ni nejlepší a za tím nejlepším se určitě dotrmácí! I když, nehody se stávají, jinak by asi nebyla tady, no ne? Kdo ví, jak se sem dostala. Bylo to tak zvláštní, že ho vůbec nenapadla žádná možnost, jak se to všechno událo! A stejně ty myšlenky zahodil, jakmile se konečně s Teem dostal ven.
"Možná jako ježci!" vykulil očiska, když ho napadla možnost, jak želvy přečkávají zimu. "Někde se schovávají a prospí ji! Těžko si ji představit, jak se trmácí ve sněhu a hledá jídlo!" Jaké to asi je, spát zimním spánkem? Až se mu postesklo, že nic takového nikdy nezažije!
Každopádně hodil očko na želvu, která nyní byla na zemi a zmateně mžourala kolem. To přemístění muselo být pro ni jako teleportace! A začala pomalu ťapkat pryč z pláže.
"Aspoň nám neuteče," zazubil se. Ha, kdyby jen věděl! I u želv paradoxně stačí mrknout a už jsou pryč!

Kettua překvapilo, jak se k němu vlčice hned rozběhla! Pomyslil si, že bude víc zdráhavá, ale opak byl vidno pravdou. Ne, že by si stěžoval, to vůbec! Byl naopak rád! Od pohledu působila velice sympaticky.
"Vlk s bílým kožíškem?" zopakoval překvapeně. Kdopak asi? Od pohledu znal Sage a Irise, přeci jen, žijí ve stejné smečce, bodejť by nevěděl o jejich existenci! Tak to možná byl někdo z nich? "A jo, měl pravdu! My tuláky nevyháníme, pokud teda nejsou nějak agresivní, nebezpeční, nebo tak. A samozřejmě tedy nevadí, že tu jsi!" usmál se a zavrtěl ocáskem. Ty jo, možná se sem tahle vlčice i jednou přidá! Nevěděl tedy přesně, co slovo poutník znamená. Možná to byl někdo, kdo prostě putuje krajem a hledá nějaké ideální místo? Možná! A třeba ono ideální místo bylo právě Nihil.
"Jsi teda tulačka, že? Mohl bych se zeptat, odkud vlastně pocházíš?" optal se zvídavě. On sám byl přeci jen z krajů dalekých! "Pokud ti o tom teda nevadí mluvit!" dodal a trochu se zastyděl. Nerad by přeci tlačil na pilu! Nejspíš byl přeci jen důvod, proč už není doma. Možná se stalo něco špatného! I veselí vlci mohli mít za sebou něco temného a škaredého, no ne?
"Jinak se jmenuju Kettu! A ty?" usmál se. No jo, vzpomněl si, že je dobré se na toto zeptat co nejdřív! Ptát se na to po deseti minutách by bylo těžce awkward.