Príspevky užívateľa

Toho dne se mu podařilo ulovit ušáka. Byl z toho nadšený! Konečně mu jde lov víc a víc. Ale co si budem, k dokonalosti ještě něco málo chybí. A nepřestane, dokud jí nedosáhne! Nedělal to kvůli nějakým ambicím se dostat na co nejvyšší post. Sám věděl, že hlavou smečky může být jen ten, kdo se narodí do královské rodiny. To mu ale nevadilo. Rád dřel, protože prostě chtěl. Chtěl se cítit užitečný a ne jako nějaká mrtvá váha, co by táhla smečku dolů! Ale co si budem, za každou pochvalu byl velmi rád.
Došel k vodě a napil se. Voda v tomto teplém počasí dost bodla! Žel hned, jak v odrazu vody spatřil svůj odraz, si vzpomněl na svou magii a trochu se zastyděl. Tak k ničemu! Jako špatný vtip! K čemu je dobré se měnit v rybu? A k tomu tak... slabučkou? Kdyby to aspoň byla nějaká piraňa! Ale nedalo se nic dělat. Nemohl svou magii změnit, i když by rád. Musil se naučit s tím, co má. Nemělo smysl přemýšlet nad tím, co by kdyby!
Jakmile zvedl hlavičku, ucítil cizí pach. Střihl ouškem. Cizinec! Copak tu asi dělá? Možná se chce přidat! Zašvihal ocáskem. No ať tu byl z jakéhokoli důvodu, chtěl se seznámit! Rád se seznamoval s dalšími. Ale obvykle takové věci končily poněkud smolně. Když jednou potkal cizince v lese, tak narazili na medvěda! A s medvědem se vlk fakt rvát nechce. Tak zadoufal, že se něco podobného nestane i teď. Ale kdyby jo, tak by měl šanci zazářit! Hezky už vyrostl, určitě by něco zvládl! Porazit medvěda asi ne, ale...
Nu, to bylo jedno. Přelétl přes řeku a vydal se dál za pachem. Ani ho nenapadlo, že by to mohl být nějaký zlotřilec. Možná už nebyl štěnětem, ale v jistých ohledech byl stále podobně naivní.
A konečně po chvíli v tomto kraji spatřil onoho vlka, kterého hledal! Tedy spíš vlčici. Její kožíšek mu připomněl les, ve kterém už taje sníh! Trochu zvláštní asociace, co si budem.
"Ahoj!" pozdravil vlčinu trochu z dálky a zadoufal, že ji nevylekal. Působila fakt drobně! On být podobně drobný, tak se asi lekne všeho. Ale možná ho jen šálí zraky! To u něj bylo docela normální. No, to je jedno! Nedůležité věci! Co pak? Co řekne? Začít konverzaci je vždy největší oříšek! Ale jakmile se vlk dostane přes tu awkward fázi, tak už to obvykle hezky plyne.

Přikývl. No jo, lovit opeřence nebylo snadné! I když, obecně lov nebyl zrovna úplně ezy. Ačkoli hošan dřel, zatím moc úspěchů neměl! Ale to bylo docela přirozené. Samotné dítko toho moc nezvládne. Přeci jen, klíčem je lov ve skupinách, který moc nevede. Ale měl by! Třeba někdy pozve Teouše na lov.
Ale zpátky k želvičce! To je to důležité!
"Myslíš?" zamrkal překvapeně Kettu. Postarat se o ni! Teda, samos věděl, že to lze. Viděl Toshiho ptáčka a taky Floriánovu lasici. Ale nikdy by si nepomyslil, že by se něco podobného stalo i jemu! Podíval se zpátky na zvláštní zvířátko. "Asi máš pravdu, ale... vůbec nevím, jak se o želvy starat! Asi potřebují teplo a sluníčko, že? Když nemají kožíšek," zamyslel se. "Jestli je to tak, tak bychom asi měli jít co nejdřív ven." Aby třeba neumrzla, nebo tak! Uvnitř lodě přeci jen byla docela tma a bylo tu chladněji jak venku.

Kettu se také dostavil, neb ho Teo pozval. Co si budem, docela se styděl. Měla to být rodinná večeře! A on přeci součástí rodiny nebyl. Ano, byl kamarádem Tea i Sola, ale i tak! Bylo to tak zvláštní. Cítil se jako imposter, proto se bál, že tahle sešlost skončí poněkud, nu, trapně. Něco takového zažije přeci jen poprvé! Ale zadoufal, že ostatní budou taky milí a hodní a že neskončí jako páté kolo u vozu. Ale uvidíme. Jak známe RP, stát se může naprosto všechno.
Oplatil Teovi úsměv a vešel po něm do jeskyně. "Dobrý den!" pozdravil osazenstvo a hned poznal, že tam vlastně skoro nikoho nezná. Neviděl je samozřejmě poprvé, přirozeně je znal od pohledu, ale to bylo tak vše. Trošičku znervózněl. Doufal, že se s nimi spřátelí, ale spíš odtušil, že budou raději ve své skupince, což by bylo asi přirozené. Hlavně klid! Vše bude dobré! A kdyby to dopadlo fiaskem, konec světa to nebude!
Každopádně očkem hlídal Teovu želvičku. Působí sice pomalé, ale mohou překvapivě rychle zdrhnout!

"To je zvláštní," pravil a mírně naklonil hlavičku. Celé to znělo tak... tak hrozně chladně! Kdo by se chtěl bezcílně toulat, když má možnost být ve smečce? A k tomu s rodinou? Ale nechtěl moc soudit. Určitě k tomu měli své důvody! A nechtěl se v tom moc rýt. Tohoto vlčka přeci jen moc nezná!
"No a teď žiješ ještě s rodiči, nebo furt sám?" optal se trochu zmateně. Když je bratr opustil a šel jinam, tak je asi už sám? Neměl nejmenší tušení. Rodina tohoto Va'Riina zněla opravdu prazvláštně. "Ale jinak chápu, že nechceš být tulákem moc dlouho... Musí to být hrozně osamělé. Já se naštěstí toulal jen chvíli, než jsem se dostal do Nihilu. Myslím, že by vzali i tebe, pokud bys chtěl!" usmál se vřele na vlčka. Sic říkal, že by se spíše vrátil k Přízračným, ale přeci neuškodí říci, že jsou dveře otevřené i jinde! Aspoň teda doufal. Volt by ho přeci vzala, ne? Byla sice studený čumák, to jo, ale srdce měla!!
"Tak to máš fajn!" zavrtěl ocáskem. Svým způsobem mu záviděl. Ale jen trochu! Nic toxického, opravdu! "Já bych rád se svým bratrem nějak vycházel, ale oba dva jsme úplně jiní. Něco jako den a noc, i když, to asi přeháním. Společnou řeč prostě moc nenajdeme, i když bych rád," povzdechl si. Ale teď přeci není čas na nějaké smutnění! To může dělat kdekoli jindy, no ne?
"A můžu se zeptat? Jaké máš třeba zájmy?" optal se a opět Va'Riinovi věnoval úsměv. To zní jako hezké téma! Aspoň teda doufal. Byl by nerad, kdyby nastalo trapné ticho!

"Určitě! Ale abych pravdu řekl, tak jsem osobně ještě nikdy ptáky nelovil," přiznal se Kettu. Vždy mu přišlo, že si ho pokaždé všimli skoro hned. Ulovit nějakého? Nemožné! Nebo na to šel prostě jen blbě. Ale tak... co si pamatoval, tak sám ptáčky nikdy nejedl! Tak třeba chyba nebude vůbec v něm! To by bylo uklidňující vědět.
Stydlivě se pousmál. Docela se zastrachoval, že mu ta zbraň bude připadat nakonec nudně, jakmile ji uvidí. Byla by škoda Tea zklamat kvůli přilišným očekáváním! Ale nebylo v silách Kettua to jakkoli ovlivnit. Třeba to ale dopadne dobře!
"To máš asi pravdu," povzdechl si, "ale za zkoušku nic nedáme!" Když nic nenajdou, tak nevadí, a jestli něco objeví, tak super! Ty jo, jsou z nich úplní průzkumníci. Škoda, že nemají na to tu loď opravit a vydat se na cestu na širé moře! Mořeplavci!
Rozbušilo se mu srdíčko, když uslyšel stejný zvuk, co Teo. Copak to mohlo být? Netušil. Možná něco nebezpečného! Ale ani ta myšlenka ho neodradila jít dál. Teď nemůže stáhnout ocas mezi nohy! Hlavně, když Teo chtěl tak moc jít dál!
Rozběhl se za kamarádem, dokud sám nespatřil to, co on. Želvička v síti! Co to je a jak se to tam dostalo? Bylo to vlastně poprvé v životě, co želvu spatřil! Ten tvor vypadal jak naprostý mimozemšťan! "Musíme ji zachránit!" zalapal po dechu. Kdo ví, jak dlouho tam je! Může třeba za chvíli i umřít! Nelenil tedy a začal síť rozkousávat společně s Teem. Samozřejmě tak, aby želvičce neublížil, což nebylo úplně snadné. Naštěstí ona síť nebyla úplně kvalitní a navíc byla už docela stará, takže netrvalo dlouho a podařilo se ji rozkousat.
"Máme ji!" vykulil očiska a pak se podíval na Tea. "Co s ní teď? Tady přeci zůstat nemůže," špitl. Tu by umřela! Co by tu jedla a pila? Navíc... co vůbec tito tvorové žerou? Kytky? Neměl nejmenší tušení.

Kettu Solovi věnoval úsměv. "Jo, to máš pravdu, že je lepší začít od menších. Už jsem párkrát zkoušel chytit různé myšky, ale, no, jak to říct... Chtěl jsem prostě ulovit něco většího, něco, z čeho by se i někdo najedl! Ale asi jsem si ukousl příliš velké sousto." Holt se z myše nikdo nenají! Víc kostí jak kůže! A navíc, chtěl samozřejmě dostat nějaké to uznání. A taky chtěl vidět to, že je fakt v něčem dobrej. Lokki ho totiž strašil tím, že pokud nebude dost šikovný a užitečný, tak ho nikdo nebude mít rád a pak ho vyženou! A to byla pochopitelně jeho noční můra.
"Souhlasím! Dneska je fakt pěkně. Líbí se mi, jak už jsou skoro všude kytičky! Je to tu hezky barevné. Umíš vlastně nějaké už poznat? Já teda moc ne, abych se přiznal." Umět poznat rostliny, to byl teda kumšt! Protože když vlk není dost precizní, tak může omylem někoho zabít! Taková zodpovědnost Kettua svým způsobem děsila.
Každopádně se mu úplně rozzářila tvář, když Sol nabídl společný lov. Jee! "To by bylo super!" usmál se zavrtěl zvesela ocáskem. "Ve dvou se to táhne líp, tak se nám to třeba fakt povede!" dodal optimisticky. Jo, teď to určitě vyjde!! Muselo!
"Jo, líbí se mi tu moc! Jen..." řekl zprvu nadšeně, ale pak se na vteřinku odmlčel. "Ne, to nic! Fakt je to tu fajn. Jen je toho hodně a tak." Chlapec se jen bál, že s ním nebude zacházeno stejně jako s ostatními, co se tu narodili. Že by měl nevýhody a musil by se snažit 2x tolik, aby ho nevyhodili! Lokki ho holt naočkoval velmi zajímavými věcmi.

Kettu si začal představovat ty bájné kytičky co rostou kdesi daleko. Třeba nějaká obrovská houba co je velká jako strom! Nebo kytinky, co nejsou zelené, ale fialové! A proč jsou vlastně zelené? Tolik otázek a žádná odpověď!
"No, slyšel jsem to! Ale na vlastní oči jsem to teda neviděl. To samé platí i se sovama. Hm... Možná bychom někdy mohli vyčíhnout nějakou vránu a chvíli ji pozorovat! Asi bude snazší najít ji jak sovu." Najít sovu zní jako pořádný kumšt! Hlavně, když prý ani nejde slyšet! Ale kdo ví, třeba se jim někdy poštěstí. Na světě je toho tolik, byla by škoda ho zevrubně neprozkoumat.
"No, já ji zrovna tady nemám," zastyděl se, jakmile ho Teo začal nadšeně žádat, aby mu ukázal zbraň. "Ale jakmile půjdeme domů, tak ti ji ukážu! Je taková zvláštní. Vypadá, jako kdyby na ní bylo křídlo! S tím, že ta jakoby odstávající peříčka jsou ostrá jak břitva." Když mu ji nemohl ukázat, tak ji aspoň trochu popsal! Jeho udělátko vypadalo velmi zdobně, na rozdíl od toho Lokkiho. Bratrova zbraň vypadala velmi obyčejně, avšak nejspíš se s ní v praxi lépe zacházelo.
"Jo, určitě spolu něco vymyslíme, to slibuju! Na něco třeba přijdeme, jakmile toho o nich zjistíme víc," řekl nadšeně. Průzkum jistě ještě nebyl u konce, no ne? "Možná tu ještě někde budou stopy po srsti, po peří, nebo tak. Ale v té tmě asi srst moc neuvidíme. Hmm..." povídal zamyšleně. Jak složité! Ale nechtěl to jen tak vzdát. Na to byl až moc zvědavý! Musí tu být někde nějaké stopy!
"Můžeme se jít podívat dál! Třeba tu hloub v lodi něco bude!" zavelel a vydal se pomaličku dál. Byl překvapený, jak to tu bylo veliké a rozsáhlé. Z venčí to tu tak velké opravdu nevypadalo! Každopádně netrvalo dlouho a došel k dalšímu zátarasu v podobě dveří. Zaujaly ho, protože v nich byla díra, ze které šlo něco málo vidět. Pokusil se na ně zabrat a kupodivu se hned otevřely! A co za nimi bylo? Pokračování příště.

Kettu už byl ze svého bratra zoufalý. Ah, proč tolik té negativní energie? Proč to temné vidění? Jak rád by vše viděl z té lepší stránky, ale bratr mu to ne a ne dovolit! Cokoli, co řekne, to rozpáře na cáry, aniž by hnul brvou, aniž by se mu jakkoli změnil na tvářičce výraz. Ah, to i jejich otec projevil vůči nim více emocí!
"Ale Lokki! Přeci... no... Dost vlků se do smečky přidalo a nenarodilo se tam! Nejsme přeci jediní! Jako jo, třeba panovnice se tam narodila, ale to je přeci něco jiného!" lapal po dechu. A v tom si uvědomil i zvláštnost toho nihilského systému. Vlk musí být obdařen štěstím, aby se mohl stát panovníkem. Nedostane se na takovou snahu pílí a důvtipem, ale pouze tím, že se dobře narodí. Cožpak je tohle vhodné a spravedlivé? Co když se do jejich rodiny narodí někdo hloupý a zlý? Ne! To mu jen Lokki dává brouka do hlavy!
"Bude, musí být! Možná nebudu ve všem nejlepší a na špici, ale něco mi určitě půjde natolik, abych se tím věnoval celý život. Každý určitě něco má! Ty můžeš být, nevím, špehem a já..." Náhle se odmlčel, protože vlastně nevěděl, jakou cestou se vydat. Trapásek. U Lokkiho mu to přišlo trapně jasné, ale u něj? Sakra! Tímto mu jen nahrává do karet! Bylo mu z toho až nedobře.
Po posledních Lokkiho slovech jen poraženecky sklopil uši a podíval se do země. No, asi měl pravdu. Vlky, co se tu narodili, těžko vyženou pro jejich neužitečnost. Ale je? U nich to bylo mnohem pravděpodobnější. Neměli rodiče, kteří by se jich zastali.
"Už chci domů..." zamumlal si pro sebe skoro neslyšně. Už ani neměl sílu slovně na bratra reagovat. Byl to prohraný boj.

Kettu se Sola skoro až lekl. Vůbec ho tu nečekal! Úplně se zděsil představy, že ho viděl. A ta jeho představa se velmi brzy potvrdila. Docela se mu ulevilo, že si z něj nedělal srandu, ale i tak se cítil trošičku blbě, že selhal. Snad nevypadal moc jako moula!
"A-ahoj!" snažil se skrýt překvapení, ale marně, a zašvihal svým huňatým ocáskem. Povzdechl si. "Děkuju, Sole. Ještě jsem moc neměl příležitosti trénovat lov, tak to zkouším aspoň teď," řekl a snažil se aspoň trochu pousmát. Už se necítil tak blbě ze svého selhání. Fakt se snažil! A žádný učený z nebe nespadl, no ne? "Co ty vůbec tu?" optal se zvídavě a posadil se. Možná šel též lovit! "Taky jsi tu chtěl pronásledovat zajíce a králíky?" Kdyby jo, mohli by něco zkusit spolu! Jestlipak se mu už někdy podařilo chytit ušáka? Byl starší jak on, tak to bylo možné. A kdyby ne, tak, nu, bylo by hezké mít společný první úlovek! Jak romantické.

Kettu na bratra chvíli jen němě zíral. O čem to mluví? Proč by si takové hrozné věci myslel? Však kdyby je nechtěli, tak jim to dají najevo, ne? Proč by lhali? Byl z toho chudák celý skleslý. Jestli něco ví, proč si to raději nenechá pro sebe? Teď bude chudák pochybovat o všem, co vidí! Takhle přeci nemůže žít!
"A-ale!" vydal ze sebe skoro až bez dechu. "Musí přeci vědět, že až vyrostem, že se jim to vrátí! Svoje vlastní vlčata narozená před zimou by neproklínali, tak... tak proč nás jo? A... a ostatní přeci nemizí kvůli nám! Ne?" Ah, proč jen jeho bratr musel být takový pesimista? Jeho slova přeci nemůžou být pravdivá! No, panovnice se k nim sice chovala docela odměřeně, ale... taková je přeci ke všem, no ne? Určitě tu patří! Musí!
"Přeci to nemůže být tak špatné," zamumlal nešťastně a na chvíli odvrátil pohled. Přeci neudělali nic špatného. Ne?
"Určitě bude!" zalapal po dechu. Docela ho vyděsila představa, že by jeho snaha mohla přijít vniveč. Že by neměl na to se stát ani rytířem, ani léčitelem, prostě nikým. "A kdyby ne, tak... tak určitě pochopí, že ne každý má talent na vše a aspoň uznají tu snahu! Určitě všechno bude dobré... musí být." Nahlas by si to před bratrem nepřiznal, ale měl pocit, že už má chudák na krajíčku. Ah, proč ho jen musí takto trýznit? Co komu chudák udělal?
"Dneska pro nás nikdo přijít nemá... že?" zamumlal sklesle. Nějak mu začalo docházet, že schůzka zde kvůli lovu s někým dospělým ze smečky byla jen zástěra.

Skoro se až lekl, jakmile se jeho bratr ukázal. A bodejť by ne! Jeho aura vysílala hrůzu. Teda, vysílala? Měl pocit, že jenom on na tomto celém světě si myslil, že jeho bratr Lokki je zlejší bytostí, než se na první pohled může zdát. Kupodivu se kvůli tomu cítil špatně. Je to přeci rodina, pokrevní příbuzný! Nesmí se na něj dívat škaredě věčně! Je to přeci poslední kus jeho rodiny, který mu zbyl. Otce ani mámu už nikdy neuvidí.
"To mluvíš o Nihilu?" hlesl překvapeně. Ah, proč jen Lokki vždy musil mluvit v hádankách? "Ale... proč by se přetvařovali? Vždyť jsou tak milí a pohostinní! Proč by to jen předstírali?" Věděl on snad něco, co on ne? Asi by se nedivil. Lokki má o dost medovější hlásek jak on. Vždy bylo pro něj snadnější si dát vlky na svou stranu. Z jeho dalších slov mu bylo úzko ještě víc, protože byla plná pravdy. Vskutku se cítil jako vyžírka a přítěž. A bylo mu už dlouhodobě nemilé téměř nic nedělat na oplátku.
"A tvou duši to tíží?" snažil se aspoň trochu prosadit. I když tohle asi nebyla na to zrovna nejšikovnější slova. Bylo však pravdou, že Kettu měl pocit, že Lokkiho snad nic tížit nemůže. Vždy mu přišel až děsivě odměřený.
"Já nezklamu... nehodlám zklamat! Hodlám dělat vše pro to, aby se tak nestalo!" zalapal po dechu, zatímco bratrovi zíral do jeho ledově modrých oček. Ah, kde je jen ten dospělák, co měl přijít?

Kettu by se až začervenal, kdyby to bylo možné! Nu, ale i kdyby to možné bylo, tak by to stejně moc přes jeho rezavý kožuch nebylo vidět. "D-děkuju!" vykoktal, protože takový wholesome moment byl vskutku nečekaný. Ale byl za něj samozřejmě velice rád! "To je vlastně pravda. A ještě jednou děkuju. Myslím, že právě taková slova jsem potřeboval slyšet," pravil a věnoval mu poněkud stydlivý úsměv. Sice se v budoucnu bolesti asi nevyhne, pokud se fakt ukáže, že žádnou magii nemá, ale aspoň to bude spíše bolavý škrábanec než tříštivá zlomenina.
Nu, aspoň nebylo třeba stále myslet na problematiku magie, když tu měli před sebou kostíka. "Možná jo! Ale, hm, přeci i býložravci mívají delší tlamu než jakou má tento tvor! Je to zvláštní. Možná... možná mají ve své domovině nějaké speciální rostliny s tím, že na jejich konzumaci je ta jejich ne-tlama přizpůsobená!" Ty jo, jaké rostliny asi rostou na druhém konci světa? Musí být úplně jiné jak ty tady! Páni, jak rád by se podíval někam daleko! Svět je určitě na různých místech velmi rozdílný.
"No, možné to určitě je! I když, kdo ví. Třeba vrány moc velkou hlavu nemají a stejně jsou prý hodně chytrý! No, sice toto zvíře pták není, ale kdo ví, jak to obecně funguje. No každopádně... Je to fakt děsivá představa, že by tu mohli žít tvorové, co jsou o dost chytřejší jak my! Co by asi všechno věděli a uměli? Třeba i ta zbraň, co mám, je vlastně od nich!" Při poslední větě hoch skoro až lapal po dechu! Nikdy nepřemýšlel nad tím, odkud se takové věcičky vzaly. Vždy si myslel, že je dělali vlci s nějakou speciální magií, ale co když ne? Co když je to jinak?
Následně si i on prohlédl divnopracky těchto bytostí. "Ty jo, máš pravdu! Určitě se jim o dost snáze chytaj věci než nám!" Ti by třísku z tlapky vyndali raz dva! Nebo si to aspoň myslel. Každopádně si pak opět hlouběji prohlédl lebku s tím, že samozřejmě dále poslouchal Teovy domněnky."Hmm, to by asi dávalo smysl, ale nevím. Asi to tak vypadá, ale já se přiznám, že jsem ještě neviděl ani kostru vlka, takže... takže nevím, s čím to srovnat, víš?" reagoval na Teovu poznámku ohledně velkých očí. "A co se týče jména, tak to je asi na delší přemýšlení! Aspoň pro mě, teda... A jinak, jakou měli podle tebe barvu srsti? Nebo, nevím, šupin?" Možná neměli ani srst a ani šupiny! Ale co pak teda?

Tento vlček se zdál čím dál tím zajímavějším. Copak se asi stalo, že je až tady? "Ty jsi tam vyrůstal?" zopakoval zvídavě. "Mohu se zeptat, jak to, že už tam nejsi? Nelíbilo se ti tam?" Ty jo! Co se asi u Přízračných děje? Řekl by si, že jsou podobní jako Nihil, přátelští, rodinní, jen více tajemní, aspoň podle jejich jména, a navíc když to jsou spojenci! Možná... možná byl jeho bratr povahově stejný jako Lokki, prostě zlotřilec, co rád hází klacky pod nohy. Ale na to se raději konkrétně neptal. Však on sám řekne, jaký je jeho názor na Přízraky a proč odešel!
"No... to je dlouhý příběh," řekl a nervózně se podrbal za ouškem. Nerad vzpomínal na to, jak se kvůli Lokkimu ztratil a už nenalezl cestu zpátky domů. Ačkoli byl v Nihilu rád, ztrátu rodného domova mu prostě nikdy neodpustí. "Ale jinak tu mám taky bratra. Jen spolu tak moc nevycházíme." Raději neřekl podrobnosti, protože ačkoli Lokkiho rád neměl, tak o něm nechtěl říkat škaredé věci, pokud by to nebylo nutné. "Taky mě moc těší, Va'Riine!" Snad z nás budou kamarádi, pomyslil si. No jo, zrzek by se nejraději kamarádíčkoval se všema. I s Ignisem!

Kettu se rozradostnil ještě více, když si jeho očko všimlo, že jeho menší kompliment udělal vlčici radost. Rád dělal druhým radost! Bez toho by to nešlo. Doufal, že si to něčím nepokazí. Nejraději by byl zadobře s celým Norestem. Hluboko uvnitř však tušil, že to nebude možné. Určitě tu někde budou vlci jako jeho bratr Lokki! Ale těch snad bude naprosté minimum.
"Ježek jezevčíkovitý?" zopakoval překvapeně. Páni, byl rád, že to vůbec celé vyslovil! "Proč jezevčíkovitý? To znamená natáhlý?" optal se s tím, že slovo jezevčíkovitý vyslovil poněkud pomaleji, aby ho řekl správně! No jo, holt to slovo v životě neslyšel. Náhle na svou otázku stejně zapomněl, protože si všiml, jak ten tvoreček čuchal packu vlčice. A vůbec se nebál. "Páni!" vydechl. "Jak to děláte?" Něco takového viděl jen u Toshiho a jeho ptáčka! Ale tento ježeček vůbec mazlíček ani nebyl. Podíval se na Anjelku. "A proč by to nešlo? Očividně vás má rád a moc vám věří!" optal se zvídavě.

Jakmile začal vlček povídat, tak si ho více prohlédl. Ale stále ho vnímal, ne že ne! Nerad by byl nějak neslušný nebo tak! Kdyby ho chudáka nevnímal už teď, tak co by to byl za základ pro přáteství?
"Fakt? To je moc fajn," pokýval hlavičkou na jeho slůvka. No, aspoň to znamenalo, že se nemusel už v útlém mládí ztrácet a cestovat jako on. "A jo, máš pravdu! Jsem z Nihilu. Asi jsi už o něm něco slyšel, že?" tipl si. Když byl zdejším, tak nejspíš zaslechl aspoň něco málo. A kdyby ne, tak mu smečku určitě rád popíše! Ještěže Va'Riin nebyl nějakým ignisským špionem. To by měl teď Kettu na krku velký průšvih. "Ale nenarodil jsem se tam. Pocházím až ze severu!" Ah, co by na něj teď řekli jeho rodičové, kdyby ho teď viděli? Byli by aspoň trochu pyšní? Nebo vůbec? A tak ho vlastně napadlo, kam se poděli rodiče tomuto vlčku? "A jak ti vlastně říkají? Já jsem Kettu!" představil se, neb si uvědomil, že by bylo chytré své jméno vyřknout co nejdříve.