Príspevky užívateľa

Když se zrzek doslechl o tom, že musí absolvovat ceremoniál věřících, tak si myslel, že mu klepne. A to už navěky věků. Jistě, nebylo to tak, že o konceptu víry *nic* nevěděl. Ale to byl taky problém. Kettu by byl nepochybně jakož šaman, který komunikuje s duchy vlčích předků, brán jako pohan. A co by udělala tato cháska s pohany? No popravila by je!! Chudák tu už byl dobrých pár dnů a měl aj tak pocit, že tato zkušenost ho stresem zestárla tak o 10 let. Ah, jeho ubohé srdíčko!
"Pozdrav vás Hati," kývl na tmavého vlka. Inu, ten působil o dost méně vražedně jak ta vlčice z té plesnivé nemocnice (úplná bachařka!), ale stále musel dávat pozor. Jeden špatný krok a průšvih bude na světě. A Bellanna... měla navíc ne zrovna funkční křídla, takže tímto se plány na útěk mírně komplikují.
"Děkuji. Nehodlám mesiáše zklamat a jsem mu moc vděčná za tuto možnost. Můj život patří Hatimu. Jsem připravena." Připraven na dvoudenní mučení? No to sotva. Už teď byl na konci svých sil! Jistě, za ty dny, co tu byl, si nějak zvykl na jiný spánkový režim, ale toto... Nebylo to tak, že by nikdy v rámci rituálu nebdil. Ale byly to jeho rituály. A nikdy vedle něj nestál nějaký dráb, co by pozoroval každý jeho pohyb.

"Ano, ano!" pokýval hlavou. "Vždy jsem tebe a tvé sourozence moc rád vídal." Myslil si, že by bylo fajn říkat takové věci, aby mu hoch aspoň trochu věřil, protože jestli si bude myslet, že tady Bellanna je ďáblem posednutá, tak s ním bude ámen. I proto ho znervóznila otázka, kdy se poprvé setkali. Inu, ještěže byl Enkidu doslova praštěný, že? Do hlavy.
"Ty mi nevěříš, Duiny, co?" povzdechl si. "Já to chápu. Taky bych měl na tvém místě pochybnosti, ale musíš mi věřit! Tvoje máma by si z tebe takto nestřílela, ne? A ani by takto neprověřovala tu vaši víru," povídal mu tiše a naléhavě. Chudák byl z toho čím dál tím víc nervózní. Co když ho (trochu přerostlý) hoch nahlásí? Byl by s ním ámen. A on ještě nechtěl umřít (kupodivu).
"Aiduine, prosím, vím, že je to na tebe hodně, ale... Potřeboval bych znát alespoň jména a postavení zdejších, ať vím, jak je oslovovat. Máte tu taky speciální oslovování jak v Nihilu? Nechci... nechci moc vyčnívat, to snad chápeš. A pak tě, slibuju, přestanu otravovat, pokud nebudeš mít zájem mi v tomto všem dál pomáhat."

Proč to udělala? Ale... ale co?! Co k čertu udělala? Sotva si dovedl představit, co by zvráceného mohla provést tady. Bella byla totiž schopna takřka všeho, když se pokusila urvat panovnici hlavu, ač měla ve smečce malý děcka. Mysli, mysli! Co by řekla Bellanna? Argh, nevěděl!
"N-nevím," zachraptěl z toho, jak měl sucho v ústech a krku. Honem, honem něco pobožného nebo tak!! Ale co přesně? "Nevím, co mě to popadlo," dodal, snad aby si koupil nějaký čas navíc. A hlavně, ani nekecal - opravdu neměl nejmenšího tucha. Jaký to pech. "Věřím, že toto všechno... je součástí Hatiho plánu."
Chudák měl pocit, že tato konverzace trvala celá milénia. Kdyby věřil na peklo, tak by si snad i pomyslel, že v něm je.

Co si mám připouštět? Co tu Bellanna k čertu provedla?! A... provedla tu vůbec něco? Kettu by se nejraději z toho tlaku rozbulel, ale hošan byl statečný a ani slzu neuronil. Otázkou ale je, jak dlouho pod tímto tlakem vydrží, než se rozpadne. Ah, co by dal za to, aby podědil tatíkovy komunikační schopnosti! Jeho otec byl... zvláštním jedincem, ale co si vybavoval, tak měl jazyk ze zlata.
Nadechl se. "M-myslím, že je třeba si přiznat, uvědomit si naše hříchy a kát se za ně. Jen pak nám může Hati odpustit a jen pak se mohu posunout dál." Cítil, jak mu z nervů úplně vyschlo v ústech. tato konverzace mu asi sebrala několik let života.

Kettu musel z úleku až popadat dech! Nebyl to každý den, kdy by doslova o někoho v křoví zakopl, že? Ještě o tak zvláštního chlapíka!
"Ne, ne, to já bych se měl omluvit," vyhrkl, jako kdyby si snad chtěl hrát s těma omluvama na nějakého Kanaďana! Holt on byl ten, kdo na něj narazil, že? A cizinec si mohl naopak myslet, že je jeho chybou, jak stál tak... blbě skrytej.
"Já jsem Kettu Saarinen, z nihilské smečky" představil se chlapíkovi a přátelsky se pousmál. "A odkud teda cestujete? Ze severu?" ptal se, snad aby se rychle zakecal ten trapásek, co se právě udal. Uf! I ohnivec na stromě nad tím vším zahvízdal, jako kdyby se jim smál.

Kettuovi šrotoval mozek ve snaze přijít na chytrou odpověď a na to, o co tady k čertu šlo. Jestli přišla zpytovat svědomí? Byla to tady klasická otázka, nebo Bellanna... opět dělala věci? Či se tady všem přiznala, o co se pokoušela v Nihilu? I když kdo ví, možná zdejší pánbíčkáři byli natolik cáklí, aby ji za ten atentát na Volt ještě poplácali po zádech.
"Ano," vydechl. Honem, honem, co by řekl někdo věřící? "Modlím se, aby mi Hati odpustil za mé hříchy," dodal, přičemž se mu hlas stále *trochu* třásl. To... to určitě nezní nějak divně, ne? Myslí si tady, že každej se někdy zapletl do nějakých hříchů? Argh! Snažil se znít vágněji, protože měl pocit, že špatný slovo o bohu ho přinese k oprátce, ale co když ho to aj tak zabije?

Lámalo mu srdéčko, když musel tomuto malému kriminálníkovi kazit sny ohledně nihilského azylu! Ale neměl na výběr, smečka se holt řídila nějakými pravidly. A kdyby je měl porušit, tak to neprospěje ani jemu, ani Berrymu.
"Určitě můžeš, chlapče," sdělil mu jemně. Slyšel, jak se mu chvěl hlas a jak měl chudák úplně na krajíčku. Zrzek byl žel pro všechny na toto citlivější. Jó, slzičky děcek a pubošů ho obvykle zvládnou aspoň trochu zmanipulovat. "Mrzí mě to, opravdu. Ale budu tě navštěvovat venku, pokud o to stojíš, dobře?" navrhl mu jakož menší náplast.

Nebohý zrzek neměl nejmenší tušení, že se nacházel na místě, kde Bellanna chtěla urvat hlavu zdejšímu mesiáši. Teď to snad vypadalo, jako když jde pachatel si nostalgicky zavzpomínat na místo činu!! Ah, čekala ho ještě spousta překvapení.
Málem vyletěl z kůže, když uslyšel ono odklašlání si. Ježišimarja, on tu někdo je!! Snažil se udržet kamenný výraz, ale jeho očka stále byla trochu... vykulená. Kdo to byl? Neměl tušení, no dotyčná na něj působila jako výše postavená. Jako nějaká autorita!! Ale tak by na něj působil asi pomalu každej, když se v těchto končinách aj svého stínu bál.
"Pozdrav vás Hati!" vystřelil ze sebe první pobožný pozdrav, který ho napadl. No. A co teď, jako? Nebyl připraven na hlubší konverzaci, a to absolutně na žádné téma. Zadoufal, že vlčice neměla prořízlej pysk a nebude chtít plkat o... věcech.

Potlačil povzdech. Nerad by vyháněl od sebe traumatizovaného mladíka, ale co jiného mu teď zbývalo? Nihil už nebyl takovou otevřenou komunitou jako kdysi.
"Moc rád bych ti to tam ukázal, Berry, ale... to bohužel není na mě, víš?" snažil se mu vysvětlit jemně. "Něco takového by musel povolit panovník. A ten by musel vědět o tom, co se ti přesně stalo." A kdo ví, jestli by to povolil i tak, že? Už skrývali i Dannyho. Mohou si snad dovolit skrývat i dalšího? Obával se, že panovník by na něco takového nepřistoupil. To by se Berry musil přidat permanentně.

Pousmál se, když mu Berry ukázal své úlovky. "Páni, ty jsou moc hezké! Děkuji ti." Hlavně si prohlížel onen kamínek, co připomínal fosilii. Možná tu bylo nějaké naleziště trilobitů! "Takový jsem ještě neviděl," okomentoval nález s nehranou fascinací. Nebyl ale žádný paleontolog, aby si dal dvě a dvě dohromady. Nejspíš to tak bylo lepší! Ještě by ho jeho magie chvění dostala prostřednictvím vize do dob dinosaurů a už by se nikdy nevzpamatoval.
"Takže... by ses chtěl tedy podívat do Nihilu?" ujistil se opatrně.

A tak se vydali hledat kytičky a kamínky v této... ne moc příjemné krajině. Cosi na kaňonu bylo zvláštního, ale úplně nedokázal nahmatat, co přesně. Možná to tak bylo lepší, že? Nevědět vše.
Nepřekvapivě tu moc kvítí nebylo. Kamínků to bylo ale víc než dost a jiných přírodnin také. Třeba peříček! Díky bohu ne těch valentýnských. Na ta ještě bylo brzo, že?
Při sběru a hledání byl spíše ticho, což ho hlodalo, protože... nemohou chodit kolem horké kaše, že?
"Co vlastně budeš chtít dělat... potom?" snažil se nadhodit. Ano, slíbil mu, že tu s ním na chvíli bude. A ten slib hodlal dodržet! Žel ona chvíle eventuálně uplyne a je třeba myslet na budoucnost. Ač bolí.

"To je skvělé, Berry! Vědomosti ohledně léčení jsou nedocenitelné. Každý si cení dobrého léčitele." Pokud to není cvok jako Bellanna, že? Jenže i zde byla šance, že se z chlapce stane něco podobného. Ano, stále a pořád mu v hlavě hlodalo to, co řekl. Nedávalo to smysl a neustále se snažil, aby jeho příběh smysl dával. Hoch byl úplná enigma, fakt že jo.
"Jsi moc hodný. Tak pojďme," pousmál se a vydal se i s hochem ven. V okolí kaňonu nejspíše najdou víc kamínků jak bylin, kor v zimě, ale kdo ví? V Norestu bylo možné pomalu vše.
Při cestě určitě dával na hocha po očku pozor. Aby si něco neudělal, neztratil se a taky... pro případ, že jeho příběh byl pravdivý.

No Kettu by určitě na roli otce přistoupit nechtěl, či by byl minimálně ohledně toho *ostražitý*. Přeci to nebylo jeho místo, ne?? Pokud ho teda chudáka od mimina netýrali!
"To nevadí, Berry," řekl jemně. "Vlci dokáží spoustu skvělých věcí i bez ní, i když se to tak nemusí zpočátku zdát." A některé magie mohou být i naprosto k ničemu, že? Ah, jak dlouho se jako malý hoch trápil tím, že zrovna jeho magie musí být proměna v rybu! Ale pak se z ryby stalo cosi jiného...
"Tvoje pomoc se bude určitě hodit," pousmál se. "Máš rád léčitelství, co?"
Kettu ale začínal být opět tak trochu ve stresu. Dobře věděl, že tímto tlacháním jen oddaloval neoddalitelné. Hoch s ním nemůže zůstat věčně, hlavně, pokud ho bude smečka hledat, což... nejspíše bude. Stále si myslel, že chladnokrevným vrahem nebyl, ale co když za smrt druhého mohl? Panovník by určitě nebyl úplně rád, kdyby někoho takového schovával v Nihilu.

Kdyby zrzek slyšel jemné volání cizince, nejspíše by se lekl. Ket? To zní přeci jako Kettu! Bohužel pro něj, šepot zrovna nezaregistroval. Místo toho byla jeho pozornost upoutána zvláštním ptákem, který začal najednou vydávat zvláštní zvuky. No, určitě nezněly jak zpěv normálních ptáků! Skoro by se chudák až lekl.
Ohnivec si ale očividně po chvíli něčeho všiml - jeho pohled najednou směřoval ke křoví. Jeho peří zajiskřilo a odletěl pryč na strom.
Kettu zmateně zamrkal a rychle zavrtěl hlavou, aby se probral. A pak ucítil pach cizince. Čerstvý pach. Shodou okolností se vydal směrem, kam zíral mysteriózní pták. Ke křoví! Jakmile tam skoro až zakopl o předmětného cizince, tak měl co dělat, aby potlačil výkřik z úleku. Jejda.

Pousmál se. "Za málo. Přeci bych tě tu nenechal zmrznout, ne?" Inu, uvidíme, jestli tohoto rozhodnutí nebude litovat. Ale to mu přišlo nepravděpodobné. Ah, byl už moc starý na to být stále tak naivní! Vidno i přes všechna ta traumata a pochybné stavy stále věřil v to nejlepší druhých, aspoň pokud měl v ten moment jakž takž intaktní mysl.
"Ty žádnou magii nemáš?" ptal se v rámci udržení konverzace. Čím víc si budou povídat, tím víc se chlapec uklidní, že?
"Jsem z Nihilu, ten je odsud blízko. A ano, šel jsem sbírat zeleň, ač té v tomto období moc není, kameny a tak podobně. Mohou se totiž hodit na různé šamanské rituály, víš?" vysvětlil mu.