Príspevky užívateľa

"Oh..." Možná druhým nedůvěřuje tolik, nebo spíše nedůvěřuje tolik druhým smečkám? Těžko říci, do hlavy jí neviděl a komunikace byla vskutku složitá. "To chápu, není úplně jednoduché se někam přidat. Má to své výhody i nevýhody, tak jako vlastně všechno." Ano. Ve smečkách třeba mohou být i zrádci jako Bellanna, kteří mohou vlku obrátit život naruby. Ale smečka stále obecně pokládá takovou stabilitu. A když se něco stane, vždy může někdo pomoci.
"Jinak mé jméno je Kettu," vyřkl, protože si uvědomil, že se vlastně vůbec nepředstavil. No toto!!

Oh. Tak to přeci jen byla pravda. Nemohla mluvit. Tak to bude složité. Muselo to být... osamělé. Nemoct komukoli říci půl slova. Nejspíš ani neměla žádné kamarády, respektive udržet si je s takovým handicapem znělo skoro až nemožně. Kettu ji nechtěl pohodit jak kus smetí někam do stoky, ne, na to byl až moc.. hodný.
"Dobře..." Oukej, neví, kde je. Bude jí tedy muset nějak vysvětlit co a jak. "Místo, na kterém teď jsme, se nazývá Norest. A v Norestu je několik smeček, Nihil, Azaryn, Přízrační a Kult. Já jsem z Nihilské smečky, ta tu sídlí nedaleko odsud. Vidíš ty hory u moře? Tak tam. Momentálně přijímáme členy," vyřkl. Nevěděl teda, jestli by Voltaire přijala němou vlčici, ale jestli prokáže, že je šikovná, tak... proč ne? Chtěl jí aspoň dát nějakou naději, že nemusí celej svůj život žít jako tulák a živořit o samotě.
"Azaryn sídlí na severu vedle Přízračných, u nízkých hor a vřesoviště," pravil a ukázal packou přibližně směr. "Nemají rádi, když jim někdo cizí chodí na území. Narušitele by mohli i hodně vážně zranit." No moc toho o nich nevěděl, ale toto považoval za důležitou informaci, která může vlku zachránit krk. "Kult žije na tom divném místě, ve městě, a věří v nějakého boha. K nim se taky nechodí, pokud nejsi věřící. A Přízrační žijí vedle Azarynu, máme s nimi dobré vztahy, žijí tam dobří vlci."
Uvědomil si, že chudera se nemůže ani zeptat na nějaké doplňující otázky. Bude muset nejspíš odhadnout její myšlenky a zeptat se tak, aby mohla odpovědět ano/ne. "Chtěla by ses někdy do nějaké smečky přidat?" zvídal se. To by mu mohlo říci, jestli chce o některé slyšet ještě něco více.

Chvíli si myslel, že se dostal do snu, jakmile uslyšel známý hlas. Hel? Tak dlouho ji neviděl, tak dlouho si s ní nepovídal! Ani si vlastně nebyl jist, jestli žije. Jistě slyšel něco o tom, co se stalo v zimě, ale to bylo nejspíše tak akorát vše. Mohlo se mezitím vše změnit.
"Hel!" zvolal překvapeně a postavil se. Hned se na ni ohlédl, a tím vlastně ukázal svou zjizvenou tvář. Okamžitě se usmál, byť nuceně. Nechtěl kazit její dobrou náladou svou špatnou náladou a chmurami. "Tak strašně dlouho jsme se neviděli! Co nového? Všechno dobré?" ptal se hned energicky. Těžko říci, jak dlouho mu tato energie vydrží.
Uvědomil si, kolik věcí se od jejich posledního setkání změnilo. Stal se šamanem, měl vize, byl s Dýdou, ta zemřela, Nihil se málem rozpadl... Nebyl už tolik naivním neviňátkem jako předtím. Bylo mu ze sebe vlastně celkem zle.

Byl z vlčice minimálně zmatený. Usmívala se aj její oči zářily, ale neřekla zhola nic. Jen kývala hlavou a vůbec spíš používala jazyk těla. Nechápal proč. Bylo to upřímné či si z něj střílela? Dělala z něj blbce? Ale tak, vzhledem k těm jizvám... by se možná ani nedivil, kdyby se jí někdo kdysi pokusil i jazyk vyříznout.
"Uhhmmm... A s čím přesně potřebujete pomoct? Víte, kde jste?" Kettu nebyl typ vlka, který by hned někoho obviňoval ze lži, nebo tak. Takže zatím pracoval s tím, že vlčice měla nějaký upřímný důvod, proč mu ještě nic neřekla.

Kettu se procházel po pláži a naslouchal zvukům moře. Písek byl teplý a nejraději by skočil do vody, ještě ale s koupáním se chtěl počkat. Jeho rány už sice byly... v rámci možností zahojeny, přesto chtěl počkat. Nebo se jen podvědomě trestal za znetvoření smečkového zrádce? Ano, bil se v rámci sebeobrany, ale stále ho síla jeho magie celkem děsila. A jeho samotného teď zdobila jizva přes levou stranu obličeje. Zázrak, že to nebylo horší, měl za to, že Bellanny roh měl potenciál mu tvář rozervat ještě více.
Najednou pak spatřil světle zbarvenou vlčici, kterou zde viděl takřka poprvé. Díkybohu neslyšel její villain speech, takže se jí nebál. Možná chyba? Na chvíli se zastavil a zapřemýšlel, jestli za cizinkou vůbec jít. Rozhodl se, že půjde. Nemůže se trýznit věčně, že? Ale co když mu to jen přinese další trápení? Dávno si uvědomil, že ne všichni vlci jsou dobří.
Došel k vlčce. Byla opravdu... hezká, až ho to překvapilo. Až natolik, že zapomněl cokoli říct. Trapas.

Byl natolik zabořen do svých myšlenek, že si cizí vlčice sotva všiml, nu naštěstí se tak stalo. Všiml si jejích jizev, hlavně té přes oko, které měla zakalené. Nejspíše na něj byla slepá. Nedávno mohl dopadnout úplně stejně jak ona; také měl jizvu, která se táhla od levého očka až ke krku, protivnice ale naštěstí oko tolik nezasáhla. Kdo ví, čím si tato vlčice prošla? Být takto zjizven nebylo obvyklé.
"Zdravím," pozdravil zjizvenou šedou. Zatím působila přátelsky, ale kdo ví, zdali přátelská opravdu bude. Ucítil z ní pach tuláka. "Potřebujete s něčím pomoci?" ptal se. Předpokládal, že tu bude nová a bude chtít vědět o smečkách a tak. Netušil, že mluvil s vlčicí, která mu neřekne ani ň.

Kettuova zranění se po tom všem s Bellannou nezahojila úplně podle představ. A jak by jinak, že, když do jeho tváře zaryla svůj roh? Musel by se stát zázrak, aby skončil bez jizvy. A zázrak se dnes nekonal.
Těžce nesl zradu léčitelky a následky jejího činu. Nechápal, jak se něčeho takového mohla dopustit. Co s ní posledně interagoval, tak mu nepřišla zlá. Ale vidno se mýlil. Co přijde potom? Přišel si vyčerpaný.
Také se mu do mozkovny zarylo to, co jí provedl. Jistě, jednalo se o sebeobranu, bez které by mohl skončit násobně hůře, ale přesto. Ty spáleniny byly odporné a ten pach spálené kůže jen tak z hlavy nedostane.
Sedl si k řece a chvíli pozoroval svůj odraz. Pak se tlapou jemně dotkl jizvy, která se mu táhla přes levou stranu obličeje až ke krku.

Unaveně přivřel oči. Takže to jen on byl obdařen smůlou? Jak to bylo? Pochyboval o tom, že by byl nějak vyvolený, co by viděl události budoucnosti. Proč také zrovna on, že? Byl naprosto... obyčejný. Neudělal nic, čím by si toto zaslolužil.
"Jsem velice rád, že vy jste ten problém neměli. Já ho mám, a tak jsem tě chtěl varovat. Mé vize jsou skutečné a začaly v době, kdy jsem se dal na toto povolání. Kdysi... kdysi jsem měl vizi o smrti jednoho vlka. Než jsem mohl cokoli udělat, naplnila se," řekl a pak se odmlčel. Nerad na to vzpomínal. Cítil se bezmocně. Nevědomost je někdy ta lepší varianta, uvědomil si. A bude to jen horší. Vize měl čím dál častěji.

Kettu špatně snášel situaci, která potkala Nihil. Zrada Bellanny, její odchod a odchod jejích vlčat. Na ten den si bude navždy pamatovat, neb má kvůli němu jizvu táhnoucí se od levého oko až ke krku. Někteří by mohli říct, že byl až zohyzdněn.
Melancholicky poslouchal zvuky moře. Byl nešťastný a vlastně už ani nevěděl, co má se svým životem dělat. Měl pocit, že tu už nikoho neměl. Jeho přátelé byli pryč. Z původní party zbyl jen on. Rodinu, byť stála za nic, vlastně taky neměl. Lokki byl kdo ví kde.
Co by v této situaci udělal jeho otec? Nerad na něj myslel, ale stále si pamatoval, že jestli někdo uměl dělat pragmatická rozhodnutí, tak to byl on. Kéž by tuto vlastnost v celé své kráse podědil.
"En ole paha, en ole paha, en ole paha..." mumlal si pro sebe, naprosto mimo. Kdyby ho teď někdo chtěl zakousnout, byla by vhodná chvíle.

Cítil jak mu zvoní v uších a bolela ho hlava. Byl velmi vděčný za vodu od Fäoline a poděkoval jí. Stále byl ale nervózní z toho všeho chaotického povyku kolem. Bylo mu zle. Doufal, že se všechno rychle vyřeší, ale nebylo tomu úplně tak. Tušil, že tato událost smečku změní. Jak moc bylo otázkou,
Byl vděčný za příchod Sashy, která ho začala ošetřovat. Sykl bolestí. Dezinfekce nikdy nebyla příjemná záležitost. "Díky," zasípal. "Ještě mám velkou ránu u křídla." Tušil, že minimálně na tváři bude zohyzdněn odpornou jizvou, která mu tento den bude věčně připomínat. Teď ale byl rád, že vůbec mohl žít.

Byl rád, že se tu objevil Ezio. Mohutný vlk by jistě mohl být ku pomoci, pokud by se Bellanna o něco pokoušela. Také mu i panovnici pomocí magie dal energii, ale ta krvácení zastavit nemohla. Daleko nedojde.
Znervózněl ale, když na scénu přiběhli Toshi a jeho vlčata. Ti by určitě bránili Bellannu. Ne, ne... Teď se už nic nesmí pokazit.
"Bellanna zaútočila na panovnici a chtěla ji zabít!" vyštěkl co nejhlasitěji, ale přesto už zněl chraplavě. Potřeboval vodu. A vůbec ošetřit. Magie Ezia ho ještě nějakou chvíli udrží na nohou, ale určitě ne natolik dlouho, aby se dostali k noře za nějakým léčitelem.

Vydechoval. Bellanna začala ustupovat, byla celá od krve, slzy v očích a podlomila se jí kolena. Pravděpodobně bylo po všem.
Zaťal zuby a odbelhal se rychle zpět za Voltaire. Byl zraněný a ona taky. Ale žila. Pokud chtějí žít, musí se jim však dostat co nejdříve zdravotní péče. A té se jim od Bellanny samozřejmě nedostane. Varovně ji probodl pohledem a zavyl, jak nejhlasitěji to šlo. Prosím, prosím, ať tu někdo je... Nejlépe Sasha, Ghaa'yel či někdo jiný, kdo umí ošetřit škaredé rány. Nebo alespoň někdo, kdo by byl schopen zrádkyni zajmout, protože jemu už docházely síly.

Cítil, jak ho protivnice začala mlátit tlapou, ale snažil se nepouštět, ať to bolelo sebevíc. Musí to ukončit co nejdříve. Vždyť ani neví, jak na tom Voltaire je! Co když je už mrtvá? Nebo jí do smrti zbývají pár okamžiků? Netušil. Ano, dělal, co mohl, ale přesto by si takový konec neodpustil.
Ucítil kousnutí Bellanny, trhl hlavou, aby alespoň uštědřil kus bolesti navíc, než ji bude muset pustit. A pustil ji, snažil se uniknout jejímu sevření. Tušil, že se souboj už chýlí ke konci. Alespoň doufal, protože mu bylo uštědřeno další zranění. A ač svůj život někdy tak zatraceně nenáviděl, nebyl připraven umřít.
Krev na tváři se mu dostala do levého oka. Kolik krve vlastně ztratil? A kolik ona? Navíc ji popálil. A popáleniny se neléčí zrovna snadno, alespoň co tušil.
Při tom všem se jí ještě snažil tlapou udeřit do jakékoli popáleniny. Doufal, modlil se, aby to už skončilo. Měl pocit, jako kdyby tento souboj trval věčnost. A dlouho už také nevydrží.

Na vteřinku se zarazil. To ani žádná královna? Co tím myslela? Zabila Voltaire snad někoho? Ne, to není možné, koho by asi tak mohla mít na svědomí? Nemohl přeci brát vážně slova tohoto... blázna.
Jakmile uslyšel bolestivý jekot, začal se instinktivně vyhýbat všemu, co mohlo přijít. Cítil ale únavu a sucho v ústech. Ale nesmí polevit. Nesmí se vzdát. Bellanna mu mířila rohem do křídla a nemohl se vyhýbat věčně. Ucítil bolest v blízkosti křídla i na něm. Vyjekl. Raději se ani nedíval na rozsah ran. Zemře snad? Ne, ne. Nemohl. Ještě ne. Sebral síly a snažil se zakousnout Bellanně do spáleného ramene. Tušil, že tam to bude extra bolet. Ah, kam to jen dospěli? Ještě v zimě mu ona zachraňovala život a teď si ho chtějí vzít. Co se pokazilo? Co způsobilo tuhle situaci? Co se stalo mezi Voltaire a Bellannou? V životě by si nepomyslel, že by měly takové rozepře. Kdyby se tak nenáviděly, tak Bell nebude jednou z nejvýše postavených vlků tady, ne? Byla to tragédie.

Kettuův pohled náhle viditelně zvážněl. Ne. Musel mu to rozmluvit. Jinak by nemohl v noci kvůli svému svědomí usnout. "Chápu, chápu," začal mluvit poněkud tišeji. "Rád bych tě něco naučil. Ale," řekl vážně a šel k Eziovi o krok blíž. "Vidím, že už o tom něco víš, ale přesto to musím říct. Jsi si jistý? Jakmile si tuto cestu zvolíš, tak nebude cesty zpět. Budeš toho vědět až moc, více, než kdokoli jiný. Už se nikdy klidně nevyspíš, protože stále budeš přemýšlet nad tím, jak zvrátit to, co má nastat. Je to obrovské sebeobětování se. A všichni to budou brát jako samozřejmost."
Kettu nevěděl, že jeho živé vize nebyly tím, že by byl šamanem, ale jeho magií. Spojil si to ale dohromady, neb začaly ve stejné době, kdy se na toto povolání dal. Samozřejmě, byl za vize vděčný, ale zároveň je z celého srdce nenáviděl. Vlastně by se nebál říct, že mu zničily život. A byl by nerad, kdyby si mladík zničil život podobně.