Príspevky užívateľa

Byl překvapený, když se cizí vlk trochu rozpovídal. Ale příjemně překvapený. Většina zdejších mu přišla poněkud rezervovaná, takže toto byla příjemná změna. Konečně si může s někým trochu povykládat! Alespoň přejde na jiné myšlenky.
"Opravdu? Páni. To zní moc hezky," pousmál se. Bratři, odděleni od rodiny, se snaží najít jeden druhého, ať to stojí co to stojí? Taky by chtěl mít takového bratra. "Musíte mít svého bratra opravdu rád, že?" On by to samé říct nemohl. Alespoň co se týče Lokkiho. Lokki ho neustále chtěl trápit a doteď nevěděl proč. Tak rád by k němu našel cestu, ale po letech mu bylo jasné, že k tomu nikdy nedojde.

Přikývl. Asi bylo dobré znamení, že ho hned nevyháněl. Ale, nu, furt nebylo vyhráno. Atmosféra stále byla hustá. A Kettu neměl toliko zkušeností co se týče hovorů s někým, koho evidentně něco trápilo. Holt musel na něco přijít. A nepokazit to.
"No... neříkám, abys na mě byl naštvaný nebo tak, ale," začal, "ale vím o vlcích, kterým se uleví, jakmile pustí všechny své emoce křikem," pousmál se. Byli tu takoví, teď bylo otázkou, zdali by z něčeho takového měl Iris benefit. Ale to už nebylo na něm. On asi sám ví nejlépe, co na něj zabírá.

Cítil se poněkud nervózně. Vlastně ani nevěděl proč. Asi by nad tím neměl moc přemýšlet. Poslední dobou ho často přepadaly negativní myšlenky. Bude se holt muset eventuálně pořádně vzchopit. Nemůže být takto věčně, ne?
Náhle však uslyšel jakési vzdálené skřeky. Střihl uchem. Něco se děje. O pomoc se měli starat především zdatní rytíři. Ale cožpak se mohl na své soudruhy vykašlat?
Vzlétl a mířil na místo určení. Jakmile si všiml obrovského množství sněhu všude kolem, začalo mu docházet, co se stalo. Přeběhl mu mráz po zádech.
Přistál ke kuličce neštěstí, které se říkalo Ar'Kadien. Podíval se na tu spoušť kolem. Jeskyně byla zablokovaná.
"Ještě... ještě jsou uvnitř, že?" hlesl. Museli být, jinak by si tu chudák Arkáda nevykřičel své hlasivky. Sakra. Sakra, sakra, sakra! Co teď? Neměl žádnou chytrou magii, pomocí které by mohl něco udělat. Byl naprosto... zbytečný.
"Musíme se rychle pokusit je vyhrabat! Jestli jsou ještě naživu, tak nemůžeme ztrácet čas," naléhal. Bože, snad přijdou i další!! Sami je ven nikdy nedostanou.

Stále se usmíval. Ale nevěděl, co říct na to, jak se mu to daří. Asi tu starou dobrou klasiku, no ne? "Dobře, co tobě?" odpověděl tedy. Svatba nebylo místo na vybrečení se, tomu velmi dobře rozuměl, i když se z jeho mozku stávalo stresem pomalu želé.
"Určitě se nic nestane..." pronesl zadumaně. Pročpak by se mělo něco dít? Dneska ne. Možná později. Eventuálně ty rampouchy budou více a více nestabilní. Ale snad přesto nikdo neskončí jako shishkebab.
Následně přišla princezna Rivera. Snad díky tomu se výraz Kettua stal o něco... upřímnějším. Tušil, že tu šla hlavně kvůli Solovi, ne kvůli němu. Zrzek byl takové páté kolo u vozu.
"Zdravím vás, vaše výsosti," pozdravil ji formálně. Přeci jen ji neznal tolik jako Sol, že? Oslovit ji jménem by mohlo být skoro až nemístné! I když si nemyslil, že by zrovna Rivera byla naštvaná.
Přišlo mu milé, jak Solovi začala jet pusa ostošest. Jistě to bylo znamení, že i po plesu stále na princeznu házel očko. A dalo se mu divit? Byla to princezna s dobrým charakterem.
Nic dále neřekl. Věděl, že tohle bude konverzace především mezi těma dvěma. Nechtěl se moc mezi ně cpát. Znal své místo.

Kettu odtušil, že velikán u něj byl myšlenkami trochu jinde. I slepý by si všiml, že ho něco trápí. Jenže co? Neměl tušení, opravdu neměl. Mrzelo ho, že se s Irisem předtím kdo ví jak nebavil. Očividně si potřeboval promluvit s přítelem, ale tušil, že pro něj byl spíše cizincem. Nepříjemná to situace. Velmi pravděpodobně chtěl být Iris sám, ale zrzek mu do toho hodil vidle.
"Uhm... jestli tě tu nějak ruším, tak můžeš říct a půjdu. Neurazím se, opravdu," ujistil klidně Irise. Stále si myslil, že by mu mohlo prospět se někomu se svým očividným trápením svěřit, ale cožpak ho mohl nutit? I pro něj samotného bylo těžké o jistých věcech mluvit.
"Ale... jestli se potřebuješ někomu svěřit nebo si na někoho zakřičet... tak jsem tu pro tebe," pousmál se a zadoufal, že si situaci nepřečetl nějak mylně. To by byl fakt macatej trapas. Přeci jen, číst náladu u Irise bylo poněkud složitější jak u jiných jedinců. Ale ten nepřítomný pozdrav? Ta tekutina u očí? A vůbec další řeč těla? Byl by víc v šoku, kdyby se nic nedělo než naopak.

Kettu seděl v lese, který teď nebyl zelený, ale zcela bílý. I pomlácený, kvůli vichřici.
Seděl a cosi si nepřítomně mumlal. Äiti joki, isä metsä. Stále dokola a dokola. Dokud slova nezměnil. Kevät. Kevään kukat. Kevään kukat. Kevään kukat... Lumikello. Snad z těchto naprosto prázdných frází chtěl konečně přivolat jaro. Jaro, které očividně stále nechtělo přijít. Předtím se už v této době oteplovalo. Ale teď? Měl pocit, že zima nikdy neskončí. A že to byla jeho vina. Že on to přivolal. A teď bylo třeba zimního ducha vyhnat daleko, daleko pryč. Byl myšlenkami natolik jinde, že si ani nevšiml, že se v okolí potuloval cizinec. A co když byl nebezpečný?

Hrabal se v troskách, dokud neuslyšel zvuk máchání křídel a následných kroků. Vlastně se toho lekl a krátce zalapal po dechu. Musil se uklidnit tím, že to určitě nic neznamená. Nebo znamená? Ne, určitě ne. Kdo by po něm taky šel? Vždyť o něm skoro nikdo neví. Oklepal se, sebral odvahu a vydal se za zvukem. Po chvíli si dotyčného všiml. Musel se pomyslně štípnout, protože mu připomínal svýho příbuznýho! Kettu ale žádnou rodinu neměl. Kettu byl sám. Lokki neexistoval. Haikara byl mrtvý. A Oksa... Kdo ví, kde je Oksa.
"Zdravíčko!" pousmál se na cizince poněkud nejistě. "Zajímavé místo, že?" prohodil. Ah, odkdy byl takto awkward? Děsilo ho, jak se začínal měnit. Musel to zastavit. Ale jak?

Kettu dále prázdně hleděl, dokud konečně nezaregistroval existenci druhého vlka, a to sice Irise. Střihl ouškem. Co ten tu dělal? K tomu u tak studené vody? Šel za ním. Trochu bojoval se sebou, aby tak učinil, ale něco mu říkalo, že se něco děje. Ještě, aby věděl co, že? Zima očividně doléhala na mnohé z nás. Už aby byl konec.
"Zdravím, Irisi!" pozdravil ho s úsměvem. Jak dlouho se vydrží takto usmívat, ač mu do smíchu opravdu nebylo? Doufejme, že dlouho. Zrzek to ještě nemůže vzdát. "Všechno v pořádku?" ujistil se, když si jeho oka všimla toho, že opravdu stál ve studené mořské vodě. Aby nám nezmrznul!

Kettu chvíli pohledem hypnotizoval rampouchy. Jako kdyby v nich něco viděl. Ani nemrkal! Takové soustředění se panečku jen tak nevidělo. Náhle však trhl pohledem, přičemž se jeho oka zastavila na Solovi. Ah! On přišel! Samozřejmě. Rozhodl se, že ho alespoň přijde pozdravit. Aby měl s někým aspoň trochu kontaktu! Ale nechtěl se samozřejmě vybavovat moc dlouho. Nerad by rušil samotný obřad, jakmile přijde, že?
"Ahoj," pousmál se na Sola. Falešný úsměv. Ale nemůže ho přeci zatěžovat svými problémky, že? Určitě jich měl sám až až. "Myslíš, že ty rampouchy někoho z nás dostanou?" dodal dál s úsměvem, přičemž si ani neuvědomoval, jak to znělo.

Kettu moc často daleké cesty nepodnikal, nu dnešek byl výjimkou. Jistě si potřeboval pořádně pročistit hlavu. Myslet i na něco jiného. Připomenout si, že i tento svět dokázal býti krásný! Snad proto se vydal k troskám. Byly výrazné a... Určitě plné zajímavých věcí. Možná by z tama mohl vzít nějaké artefakty, které by mohl využít pro... své šamanské účely. Vlk nikdy neví, co by mohlo býti nabité energií, že? Ale ne, to znělo příliš ezotericky. Věřil však, že tyhle téměř až mimozemské věci měly nějaký význam. A rád by je prozkoumal blíže.
Mrzelo ho, že tu nemohl být s Teem. Vzpomínal na to, jak jako vlčata zkoumali starou loď. A jak v nich našli všelijaké lidské předměty i kosti. Chtěli to spolu zkoumat dál a hlouběji. Možná by z nich mohli být eventuálně i experti na lidskou minulost! Ale bohužel takového osudu se Teo nedožil. Zemřel. Snad proto si Kettu chtěl tuto starou bolístku zahojit... tímto?

Kettu už nějakou chvíli seděl u útesu a pozoroval bouřlivé moře. Fyzicky mu už bylo poněkud lépe. Čarovná směs od tuláka hezky zabrala. Škoda, že nefungovala i na uklidnění hlavinky. Něco takového by Kettu potřeboval. Už několik dnů se cítil unaveně a zmateně. Snad to bylo tím, kolik toho měl na dušičce a neměl si s kým o tom ani popovídat! A hlavně, šaman by měl být silná osobnost, ne nějakej ufňukánek. Holt zrzek nečekal, že povolání bude s sebou nosit... toto. To ani nevěděl, že vize nemá ani kvůli tomu, že by byl předky jakož šaman vyvolen, ale byla to jen... magie. Skoro až nudné vysvětlení, že? To nic však neměnilo na tom, že se obával toho, co uvidí příště. Viděl smrt Aikanovu. Co když někdy uvidí smrt Sola? Nebo... co když spatří, jak zemře on sám? Ne, ne... To se nestane, určitě.

Kettu se díky Bell cítil podstatně lépe. Alespoň fyzicky, teda. Přesto se držel více stranou. Co kdyby, že? Nemyslel si, že je ještě infekční, ale to s jistotou mohl těžko říci. Jistota byla jistota.
Psychicky se ale cítil naprosto mizerně. Přesto se snažil udržet svůj úsměv. Falešný, ale přesto úsměv. Nemohl se na tento velký den panovnice tvářit nějak nepříjemně. Byl to jediný šaman smečky. Bylo důležité, aby působil nějak reprezentativně.
Poslední dny moc nenaspal. Hlavně kvůli svým vizím. Míval je často. Skoro až děsivě často. Začal být z nich paranoidní. Měl pocit, že se mu z nich začíná míchat paměť. Byl z toho vyčerpaný. Chtěl, aby to přestalo. Ale už byl v tom, tak musel vydržet.
Jeho nervozita se ale zhoršila tím, že tu byli Přízrační. Tak moc chtěl za nějakým z nich jít a říct jim o Aikanovi. Že je v nebezpečí. Nechtěl ale kazit radovánky. V této kruté době smečka potřebovala něco pozitivního. Svatba a příchod štěňátek! No nebylo to něco krásného?

Kettuovi se z té představy skoro až zamotala hlava! Střídání extrémních počasí!! "To snad ne!" vykulil očiska. "To by byla teprve pohroma..." Pohroma, kterou by mnoho vlků nepřežilo. Ale ne, nemohl myslet na takové... příšerné věci. Co když to pak přivolá? Vzpomněl si na to, jak měl i vizi o této hrozné zimě. Co když se to fakt bude opakovat? Ne, ne... Určitě to bude v pohodě. Eventuálně.
"Vážně?" pousmál se. Byl rád, že měl Sol zájem!! "Super, takže... Můžeme jít do svatyně a tam se domluvíme dál," dodal celkem nadšeně.

Přikývl. "Já se v rychlosti půjdu podívat, jestli tu není něco většího v okolí," oznámil Kettu a vzlétl. Třeba se mu v ptačí perspektivně podaří najít něco na zoubek. Nu, minimálně bude mít pak větší přehled. Malého ušáka asi neuvidí, ale něco většího třeba ano! Pastvina působila ale jako místo duchů. Nikde ani ň! Ale pak si všiml nedaleko lesa osamělé srny. Ha! Že by?? Hnedky se vydal zpátky a následně přistál. Už z jeho výrazu šlo usoudit, že něco našel.
"Nedaleko lesa je srna. Jestli budeme mít štěstí, tak bychom ji mohli ulovit," oznámil svůj nález. Třeba nebudou o hladu! Jupí.

Přikývl. Asi to dávalo smysl. Kdyby mohla Bell ubližovat v jejím sandboxu, tak by nikdo nebyl v bezpečí. Teda ne, že by vypadala jako sériovej vrah nebo tak. Jen by to byla pak fakt mocná magie! No ještě, že o té *temné entitě* nevěděl, jinak by si eventuální trip do jiného vesmíru rychle rozmyslel.
"Ano..." zamumlal. Smrt Aikana by byla velmi špatná. Jistě, nebyl to oficiální člen smečky, ale to neznamenalo, že by ta vize byla méně hrůzná! Navíc byl partnerem Brisy a otcem jejích dětí. Bohajeho. Co měl dělat? Hlášení sic bylo předáno, ale... Nu, cítil se bezmocně. Kdyby nebyla ta pekelná zima, tak by mohli někoho vyslat směr Přízrační! Ale byl by to příliš velký risk. "Bylo tam zvíře, které naprosto splývalo s okolím. Velká kočka s křídly a obrovskými zuby. V horách." Aikanovu smrt nezmínil schválně. Měl by o tom Brise říct? Netušil. Měl dojem, že by pak chudák byla celou zimu strachy bez sebe, což by neprospělo nikomu. Ale také bylo in a way celkem kruté si to nechávat pro sebe.
"Možná. Těžko říct. Jestli, jak říkáš, žádné důležitě vypadající vize neměli, tak to mohly být vskutku jen nějaké ty náhledy, co se stát jen mohou." Už nad tím nejednou dumal a nic nevydumal. Viděl ty vize právě proto, aby jim mohl zabránit? Nebo je to přímo daná budoucnost, se kterou nehne? A co když by se mu opravdu podařilo změnit přímo danou budoucnost? Začal by se rozpadat časoprostor? Či snad celý svět??
Bylo mu smutno z toho, že Dýda na tom byla ještě hůře. Doufal, že bude ok. Nemohli přijít i o ni, né? To by chudák asi už nedal.
"No, moc jedovatá a nebezpečná snad nebude, když ji ten tulák požíval, tak... Tak snad budu v pohodě," pravil. Pokud neměl nějakou skrytou alergii! To by bylo pěkně nepříjemné.