Príspevky užívateľa

"Ty jo," vydechl. Tahle schopnost zněla jak z jiného světa! Jistě, v reálným životě nebyla kdo ví jak užitečná, ale přesto. "To zní dobře! Nemůže se nám tam ale něco stát? Nějaké nežádoucí účinky, nebo tak?" Vkradnout se k někomu do jiného vesmíru znělo... Skoro až nebezpečně! Nevěřil, že by Bella schválně vytvořila nějaký pekelný svět s lítajícíma kosatkama a medúzama, či jedovatými krokodýli, ale co když se mohlo stát to, že... No, že by přestala mít kontrolu nad tím snem? Asi nad tím chudák moc dumal. Ale asi se mu nedalo divit. Na takovém místě by asi byl hodně zranitelný.
"Zatím ne," přiznal se. Některé byly tak neurčité, že nemohl s jistotou říci, jestli se už staly, či ne. Ale ta poslední už byla zřetelnější. "A upřímně doufám, že to tak zůstane," zašvihal ocáskem. Zrzek by si přeci nemohl přát smrt vlka!
"Opravdu?" řekl překvapeně. To bylo zvláštní. Čím to bylo? Jako *vyvolený* se určitě necítil, respektive určitě nemohl být víc speciální než Sage s Leonem. Nebo se prostě... nechtěli svěřit? Pokud viděli něco důležitého, tak by asi bylo v lepším zájmu smečky ji držet v mlze. Těžko říci.
"Díky. Fakt si toho cením," pousmál se Kettu, ale vlastně se celkem obával rostlin, co dokázaly navodit jiný stav vědomí. Kettu zatím spíš využíval poněkud... nudnější způsoby čtení budoucnosti, které se spíše opíraly o pozorování přírody. Hvězdy a tak. A hlavně, při fetování nemohl zůstat sám, že!
"To ne..." zasténal, když mu mudra oznámila, že má horečku. Snad proto se cítil tak bídně. Ale taky věděl, jak horečky dokážou být nebezpečný. Ale určitě jsou zde kytičky, které mu ji srazí.
Samozřejmě poslušně otevřel tlamu. Hezky pořádně! Jak u zubařa!

"Hm?" vydal ze sebe překvapeně. "Jakože sny, které nešlo rozeznat od reality a mohla sis v nich dělat cokoli?" ujistil se, zdali tomu rozumí. Znělo to nepochybně zajímavě, ale ano, v praxi to asi žádné terno opravdu nebylo. Ale kdo ví, třeba se mýlil.
Přikývl. "No... víceméně. Někdy se zaseknu, přejede mi mráz po zádech a něco uvidím. Možná se snaží naši předkové takto se mnou komunikovat. Varovat mě. V tomto mě opravdu mrzí, že tu jsem jako šaman jediný. Musím na všechny tyto věci přijít sám." Někdy jeho vize dávaly smysl, někdy ne. Musel si to vždy nějak rozklíčovat. Blbé ale bylo to, že zatím nedokázal přijít na to, v jakém čase se vize mají odehrát. A to byl pořádný problémek.
Kettu měl právě tendence věci u sebe spíše zlehčovat a ostatní příliš neobtěžovat. Ale snažil se být protentokrát ohledně svýho zdraví co nejvíc upřímnej.
Na dobré zprávy s mírným úsměvem přikývl a podrobil se dalšímu vyšetření. Kettu měl jistě minimálně zvýšenou teplotu. Možná horečku? Kdo ví. Ale určitě by to vysvětlovalo jeho pocit vyčerpání, slabosti a malátnosti.

Kettu přikývl. Bella měla štěstí, že měla dobrou a užitečnou magii. Určitě se při takové práci hodila. Měla v tomto evidentně větší štěstí jak on. Chudák nevěděl o nikom, kdo by měl podobně trapnou magii jako měnění se v hloupou rybu. A ach ne! Zrovna se i zeptala, co má za magii on. "Žádnou," odpověděl, až ho vyděsilo, jak rychle dokázal zalhat. Možná by se svěřil Solovi, ale Bell zatím ne. Pokud teda jeho kecy neprokoukne.
"Za magii beru spíše to... šamanství. Od té doby, co jsem šamanem, tak mám vize," pravil. Vlastně nevěděl, že ty vize jsou jeho druhá magie. Jak by taky, že? Byla by to až moc velká náhoda.
"Hrozně unaveně," zamumlal a na povel si hačnul. "Samozřejmě i ten kašel je nepříjemný, ale ta únava mi přijde horší." Kdo by se taky rád cítil slabě, že? Snad to nebylo nějaké velmi špatné znamení.

Ustaraně přikývl. Mohl doufat, že tato karanténa pomůže, ale bylo celkem jasný, že je jen otázka času, než se nakazí další. A další. Bylo to děsivé, ale doufal, že toto opatření alespoň trochu pomůže. Nemohli nechat nakazit celou smečku, no ne?
"Musí být v tomto případě žahavá hodně, co?" zachraptěl. "Škoda, že s tím nemohu pomoct magií..." No jo, chlapec neměl žádnou užitečnou magii. Nejspíš se s tou svou nikomu ani nevěřil. Celej Nihil nemusel vědět, že má tu nejtrapnější schopnost pod nebesy, no ne? Měnit se v rybu. Kdyby aspoň v nějakou pirani! Ale né. Musí to být kapr, co jde vidět na kilometry daleko.
"Našli jsme je u kaňonu. Byla s námi i jedna léčitelka z Kultu. No a ti tuláci... Byli dva. Jeden živý a druhý mrtvý. Ten mrtvý zemřel na tu nemoc. Taky byl léčitel a používal právě ty řečený kytky na potlačení příznaků, ale zásoby došly a pak podlehl. Nemoc začala kašlem, který se pak zhoršoval a zhoršoval, únava, na jazyku se pak objevily i skvrny... A pak to v jeho případě skončilo smrtí." Snažil si vzpomenout na víc, ale to bylo tak vše, co si pamatoval. Ještě nepomáhalo to, jak se chudák cítil mimo. Nejen z nemoci, ale i z vize ohledně Aikana.

Mírně se zamračil, když řekla, že to nic není. Jak může vědět, že to nic není? No, třeba je to fakt obyčejná viróza, ale... vidno nebyla. Deet tu už byla. A velmi pravděpodobně nakazila i ji.
"Deetrah tu už byla?" řekl překvapeně. Nejspíš ji to skolilo trochu dřív. Nebo se sotva minuli. Uf, kdyby o tom věděl, tak podá informace ještě dříve! Ah, další trapas. "To znamená, že můžeš mít tu stejnou nemoc, ne?" Hned by už zkoumal Bell jazyk při jejím mluvení, ale to by bylo panečku neslušné! No jo. Měl holt obavy. Když na to umřel nějakej tulák, tak proč ne Bell? Navíc vlčice zcela evidentně byla březí. Kettu by se ale měl více strachovat o své zdraví, neb jeho jazyk už flekatej byl.
Nešťastně si povzdechl, když Bell žádala identifikaci kytky. "Opravdu netuším... Bylo mi jen řečeno, že svítí v noci, to je vše. Nevím, jestli je takových kytek více." Vlk by doufal, že takových prazvláštních kusů moc nebylo! Ale kdo ví. Něco málo už o kvítkách věděl, ale rozhodně nebyl žádnej expert.
Ucítil, jak na něj jde zase kašel. Odvrátil od Bell pohled a zakašlal. Jako kdyby to mělo nějakej význam, když je sama nakažená! "Pardon," vydal přesto ze sebe.

Kettuovi rychle došlo, že Bell na tom rovněž není zrovna nejlépe. Nevěděl však, zdali je to obyčejné nachlazení, nebo něco horšího. Nerad by ji tedy vyrušoval. Ah, jak trapné! Ale bohužel tu další léčitelku, Sašu, neviděl. Nu, nezbývalo nic jiného, než žádat Bell.
"Omlouvám se, nevěděl jsem, že jsi taky nemocná," zasípal Kettu, přičemž si následně odkašlal, aby nezněl tak mrtvolně. Hned začal v hlavě šrotovat, co ta tulačka řekla, jaký kytky zabíraj. Když si o ně zažádá rovnou, tak může nechat chudáka Bell odpočívat.
"No, jak vidíš, taky jsem lehnul... Nejsou v zásobě, eee... šalvěj, řebříček a nějaká svítivá rostlina?" požádal. Až teď odtušil, že jeho žádost mohla vyznít poněkud drze. On je snad léčitel, aby si mohl kázat léčbu? Ale myslel to dobře. Jen nechtěl Bell moc obtěžovat.

I Kettua dostala nemoc, jen o něco později jak Dýdu. Začalo to prostým kašlíkem, o kterém se domníval, že prostě vyleží. Slabej průběh a tak. Bohužel kašlík nabíral na síle a cítil, jak on sám slábnul. Nepomohlo mu ani to, jak měl furt na mysli tu vizi, kterou měl pár dnů zpátky. Smrt. Někdy by o dost raději žil ve sladké nevědomosti. Ale to už holt bylo součástí jeho práce. Měl vůbec na to? Nemít toho plnou hlavu? Co když uvidí i svou vlastní smrt? Vizi o konci smečky? O nějaké velké zradě? A pokaždé se musel rozhodnout, jak s informací naložit. Fakt doufal, že nikdy nezískane vizi tak příšernou, že by ji i panovnici musel zatajit.
Nu, každopádně dorazil do nory. "Zdravím," řekl a hledal pohledem medika.

Jistě by ho mrzelo, kdyby se dozvěděl, že ho bratr vskutku považuje za trosku a lůzra bez špetky zdatnosti. Hoch se snažil! No fakt jo! Sice jeho povolání zrovna s fyzickou zdatností nesouviselo, ale však co? Šaman byla vážená pozice!
"To není obyčejná rýmička," řekl nepříjemně. Nelíbilo se mu, že si z jeho stavu takto utahoval. Někdo už na tu chorobu umřel! A nerad by byl další. Na smrt nebyl připraven. A kdo taky ano, že?
A pak se stala ó ta slavná vize! Byl z ní chudák úplně mimo. Měl co dělat, aby nezačal popadat dech.
"Proboha..." hlesl, jakmile mu došlo, co vlastně viděl. Musí to někomu říct! Ale komu? Tomu prašivci před ním určitě ne.
"Já neumírám... Ale někdo ano," řekl jen.

Kettua ta představa kutálení se dolů spíše děsila! To by zmrzli na kost, no né? Nebo by někde nabourali a vyrazili by si všechny zoubky! A bejt bezzubej vlk, nu, to nebyla žádná výhra, to bylo jasný. Rád by ještě zůstal v celku!
"No zkoušet to radši nebudu!" zazubil se. A ona snad taky ne!! By ji v tom musel zabránit. Aspoň někdo z nich musí být trochu rozumnej!
Co se týče sněhové koule, tak ta už nabyla celkem velkých rozměrů. "Myslím, že už větší nebude," prohodil. Respektive by s ní už pak jen těžko hnuli!

Uvnitř si nešťastně povzdechl. Opravdu se mu stýskalo. Nebo ne? Byl to stále jeho bratr... Či spíše jen tesknil po *myšlence* bratra? Po tom konceptu? Bylo mu smutno z toho, že jejich vztahy byly od ideálu extrémně vzdáleny.
"Ale já ti nepřikazuju!" řekl skoro až nešťastně. I kdyby, on byl kníže a Lokki pouhým bojarem, takže by měl už tak prokázat aspoň trochu respektu... Ale postavením argumentovat nechtěl.
"Jsem nemocný, Lokki. Nechci, abys něco chytil," vysvětlil mu a ustoupil o krok dozadu. Začal se celkem bát, že by mu chtěl bratr ublížit! Ale to by snad neudělal, no né?
Z té myšlenky se mu udělalo nedobře. Co jen komu provedl? Zavál studený vítr a ucítil, jak mu začíná běhat mráz po zádech. Chlad, co postupoval od obratle k obratli, až k jeho mozkové kůře. Zachvěl se.
Všude byl sníh, který se mu dostával do očí. Nekonečné bílo a samota. V okolí les. I toho dne si sýkory prozpěvovaly. Ale náhle utichly. Celý les utichl. Skrýval se. Ale před kým?
Rozhlédl se. Přišel si jako kořist. Bylo na něm tisícero očí. A čekaly, než udělá chybu. Strach neunesl. Začal utíkat, dokud neuviděl v dáli šedého. Aikan! Vlk, co k nim chodil. Otec vlčat Brisy. Už na něj chtěl volat, ale vtom se na něj vrhrl bílý stín. A sníh se zbarvil rudě.
Kettu se hned po zářezu dostal do reality a zmateně zalapal po dechu. Co se to stalo?

"Oh!" Kettu se skoro až lekl, když se za ním jak bubák plížil. A ten bubák byl nikdo jiný než jeho bratr. "Lokki! Takže jsi neodešel?" řekl překvapeně. Nějakou dobu ho neviděl. Delší dobu. Dávalo by tedy smysl, kdyby odešel hledat svou původní domovinu, nebo tak. Chtěl ale chudák vědět, co dělal?
Zakašlal a zakryl si tlamu packou, aby zbytečně neprskal. Svého bratra rád neměl, ale to neznamenalo, že by ho chtěl nakazit potenciálně smrtelnou chorobou.
"Moc se ke mně nepřibližuj," varoval ho. Něco mu ale říkalo, že jeho bratr bude mít vlastní rozum. A vzhledem k jeho oslovování a zazubení se by se vlastně ani tak trochu nedivil, kdyby dnešek byl jeho posledním dnem.

"Jo, doufám, že už se taková zima nebude opakovat," přikývl. Svatý podzim, fakt že jo! A na jaro se taky už velice těšil... "Snad nezažijeme i podobně šílený léto," dodal. Extrémně vysoké teploty? Žádná voda? Jedno horší jak druhé, přátelé a kamarádi! Hlavně nic nepřivolat. Hlavně nic nepřivolat...
Pousmál se. "Moc ti děkuju, fakt si toho vážím." V těžkých dobách byla mentální podpora více než důležitá!
"No, jestli budeš chtít, tak bych ti někdy mohl zkusit vyložit budoucnost, nebo tak," zazubil se. Jako šaman měl dělat pořádně šamanské práce! Být ten ezo magor smečky!

Kettu se cítil poslední dobou poněkud mizerně. Byl unavenější a pokašlával. Snad na něj nešla kokora? Velmi pravděpodobně se nakazil od té tulačky. Začal se bát. Její přítel na nemoc zemřel. Co když skončí podobně? Měl by skočit za Bellou, ale co když ji taky nakazí? Nechtěl ohrožovat druhé! Ale když si nenechá pomoci, tak umře a tím nepomůže vůbec nikomu... Leda svému bratrovi. My o vlku, že?
Zakašlal. Snad kvůli tomu si ani nevšiml přítomnosti svého bratra. Si chudák bude myslet, že zejrá na ducha!! Což by bylo příhodné, vzhledem k tomu, že se vlastně duchařinou zabývá...

"No právě," pokýval hlavou. Mít vážnou nemoc znělo opravdicky děsivě. Ještě nikdy na delší dobu marod nehodil, takže neměl tucha, jak to vlastně přesně pocitově probíhá. Ale tušil, že to bude velmi děsivá skutečnost. Ale ne! Nemohl mysliti na nějaké děsuplné záležitosti. Stres přeci není zdravej. Musí se uvolnit!
Konečně se zasmál, když mu Dýda přispěchala se sněhovou gulí na pomoc. Ano! Pokoří všechny rekordy! "To si piš!" zavrtěl ocáskem a začal makat ještě rychleji. Už mu z toho plácání sněhu začaly pěkně studit packy, ale tím se nemohl nechat tolik zastrašit! "Hlavně ať se to pak neskutálí dolů!" To by byla panečku nebezpečná zbraň!

Kettu překvapeně zamrkal. On... ztratil paměť? Ale jak? Jak se to mohlo stát? Dělal si z něj srandu? Možná ano, když si jméno své pamatoval, ale těžko říci. Byla to divná situace. Ale určitě ho nehodlal obviňovat z nějakých lží! Tak zlý býti nemohl.
"Oh... dobře," vydal ze sebe vidno velmi překvapen. Kdo by taková slova kdy čekal, že?
"Ne, jsem normálně z Nihilu, nemarodím," zavrtěl hlavou. Alespoň prozatím... Kdyby jen věděl, co přinese budoucnost! "Je ti už aspoň lépe?" zeptal se jemně. Jestli mu nekecal, tak netušil, z čeho by mohl mít ztrátu paměti. Úraz? Nemoc? Magie? Něco jiného? Muselo to být děsivé. Nic o sobě nevědět.