Príspevky užívateľa

Kiler tedy vskutku nečekala, že na Arxiho narazí takhle. Choval se zvláštně. Až ji to trochu vyděsilo. No, tedy více. "Uhm, nevím o tom?" řekla zmateně a musela se zasmát. Co to do něj vjelo takhle hah. Jen raději kousek couvla. Arxiho pohled byl taky dosti zvláštní. Jakoby snad viděla.. náklonnost? To bylo něco co již dlouho nezažila. Při nejmenším ne v takovém množství. "Heh, děkuju." uchechtla se nervózně a rychle mu oblízla čumáček. Potom ho rychle obešla aby nestála přímo před jeho obličejem. Tím jak byla nízká jí to bylo trochu nepříjemné. Přišla si pak oslabená a i přes to že tomuhle vlčkovi velmi věřila, měla pocit, že kdyby zaútočil tak by byl v převaze. A ona jemu ublížit nechtěla. "Jak se máš Arxi?" zeptala se. To se přeci dělá když se dva vlci nevidí nějakou dobu.

Kiler se jen zasmála. No ano, trochu podváděla, Však to jen ze srandy a Arxi očividně srandu pochopil. Takže se nemusela bát toho že se tohle bude brát jako nesportovní chování. Jakmile se Arxi zvedl, ona jen kopírovala jeho pohyby. ANi nevěděla proč, nu však ona nebude ležet když on již jistě našel nějakou jinou zábavu. Hlavu natočila na stranu když prohlásil že 'už ví'. Netušila tedy co, však to se dozví. Pomalu za ním přišla zatímco on začal válet sníh.. ve sněhu? Zajímavé. Zvědavě ho tedy následovala, potom zkusila udělat to samé. A povedlo se. Po chviilce před sebou už měla kouli sněhu. Hah, no tohle!

Kiler se čím dál častěji toulala kolem Nihilu. Vlastně se jí nikdo nemohl ani divit. Přeci jen měla tam kamarády a se smečkou měla poměrně dobré vztahy. Nepůsobila ani žádné problémy tak věřila že nebude vadit když se podívá i k nim na území. Chtěla taky najít svého kamaráda. Ani nevěděla proč, prostě by jej ráda viděla. Všech těch zvláštních květin kolem si ani nevšímala. Neměla moc proč. Vše si odůvodnila jen tím že jaro už se blíží a tím pádem rostou i zajímavé květinky. Po chvilce pak narazila na pach Arxiho. Toho přesně hledala. A netrvalo dlouho a vlčka i kousek od sebe uviděla. Hned zavrtěla ocasem, ráda ho viděla. Tak se vydala směrem k němu.

Kiler rychle zaslechla něco kousek od ní. Zastavila se a ouška nastražila. Chvíli poslouchala zda-li neuslyší zvuky které měla spojené se zvuky zvěře. Ovšem zaslechla jen tiché vlčí tlapky. Nuž, nebyla sama. Někdo měl zda se podobný nápad jako ona. Což bylo vlastně fajn. Po dlouhé zimě kdy se nic moc nedělalo by i uvítala společnost. Kapka roztaveného sněhu ji pak spadla na čumák. Hlavou rychle zatrepala, aby se zbavila i jiných takových kapek, ještě se rychle oblizla. Pohledla pak na vlčici, bílou snad jako ten samotný sníh. Již to bylo dlouho kdy naposledy viděla vlka takhle bílého. A ještě pak ty ozdoby! Vlčka byla snad posetá nějakými zlatými doplňky. A pak pláštěm. Musela uznat že to vypadalo hezky. "Zdravím." pokyvla směrem k vlčici.

Tak Arxi ji její útok vrátil. Ne jen že se jí tedy povedlo ho do sněhu shodit, nakonec v něm skončila i ona. A tím že se nechtěla jenom tak nechat se v něm oba vyvaleli hned několikrát. Kiler se hned dala do smíchu. Už dlouho se takhle nebavila. Nakonec pak oba jen leželi ve sněhu s pohledem k nebi. "Hah, mír?" zeptala se a hlavu otočila na Arxiho. Pak zase zpátky nahoru na nebe. Ještě tedy udělala poslední pokus po něm hodit ten sníh, nakonec se však netrefila tak to rychle vzdala. Raději, přeci jen Arxi byl větší než ona.

Kiler neměla moc zimu ráda. Měla pocit, že v zimním období vždy vše tak nějak usnulo a vlkům zmizela i nálada. Jednoduše řečeno, vše bylo v takovém zimním spánku. A Kiler nebyla vyjímkou. Poslední dobou vycházela ven jen aby si něco ulovila, či snad jen pro dobrý pocit. Měla málo energie, tak si raději jen našla nějakou suchou noru a tam celé dny jen ležela a odpočívala. Neskutečně se těšila na jaro, kdy se vše zase ohřeje a toto období skončí. Už se to taky všechno blížilo. Dny se oteplovaly. Zrovna v takový den si vyrazila na lov, hlady totiž umřít nemůže. Procházela se tak kolem Nihilského území, vlastně ani nečekala že na někoho narazí. Ale jistě by jí společnost nevadila.

Bylo vlastně někdy fajn mít ten sníh. Ačkoliv Kiler ho zrovna v lásce neměla jelikož byl no.. studený. Ovšem tyto hrátky byly vskutku fajn. Vesele tedy poskakovala, aby to Arxi neměl zas tak lehké. Přeci jen ho nenechá vyhrát jen tak. Když pak vyletěl do vzduchu, jen tam tak chvilku stála a čekala co bude. Křídla totiž neměla, tak za ním ani letět nemohla. Tak jí nezbylo nic víc než jen čekat. Hlavně tedy uvažovala nad tím jakýpak trik tohle asi může být. Potom už ale nestihla nijak reagovat když ten pravý útok nastal. Stihla se je přikrčit a zavřít oči, když na ni dopadla kupa sněhu a skoro celou ji zasypala. No tohle! Kiler hlavně byla malá, tak nebylo ani tak těžké ji sněhem zasypat. "Ce!" řekla si pro sebe a rychle se oklepala. Pak kousek poskočila, jelikož tlapky měla celé ve sněhu. Škodolibě se na Arxiho podívala, následně se proti němu rozběhla s pokusem jej shodit na zem. Potřebovala tak nabrat rychlost aby se jí vůbec něco podařilo. Síly naštěstí měla dost jen záleželo jak tento útok Arxi ustojí.

Kiler kupodivu neslyšela o tom co se v Nihilu děje. Ale jestliže Arxi musel zůstat za hranicemi, tak v pořádku. Mohou si však povídat i přes hranice ne? "Neslyšela ale v pohodě." usmála se a zavrtěla ocasem. Když se pak začalo mluvit o plánu, tak zvědavě nastražila uši. Jenže místo toho jen dostala sněhem po čumáku! Vyděsila se, to teda. Následně se však na Arxiho zašklebila. Tak on takhle jo? Trochu se přikrčila a uskočila stranou. To jen aby ho zmátla. Hned na to totiž packou do sněhu kopla a ten přistál Arximu přímo na zádech! "Hah!" zasmála se když se trefila. Pak rychle zase změnila místo kde byla aby nebylo tak snadné se do ní trefit. Koulovačka, ano!

Vlci: Straka, Maxwell (design dělala Matery and I like it), Noro

Vlčice: Klematis, Lailah, Voltaire

Kiler vlastně ani neměla moc co dělat. Tak proč by si prostě nepokecala s někým koho potkala. Samozřejmě pokud i tato vlčka bude mít zájem. Pokývla tedy znovu na pozdrav jelikož by bylo divné kdyby znovu pozdravila. Kývnutí tedy stačilo. Pak k vlčce přišla blíž. Ocasem pomalu vrtěla aby ukázala že nepředstavuje hrozbu. "Smím se zeptat copak tady děláš tak sama?" zeptala se zvědavě. Z vlčky totiž šla cítit smečka. Jaká, to nevěděla, jelikož se v místních smečkách zas tolik nevyznala. Nebo minimálně nerozeznala pachy jednotlivých smeček. "A mimochodem, jsem Kiler." představila se ještě rychle.

Samozřejmě že Arxi nikdy nezapomněl na květinku. Dala ouška dozadu a nechala ho aby jí dal květinu za ouško. "Samozřejmě že ne. Chtěla jsem tě znovu vidět a navíc domluvy se snad plní." usmála se na něj. Jistě by ho nenechala tady postávat a čekat na ni. To by od ní bylo fakt špatné. Tedy když přijít mohla. Ona měla času dost, takže by bylo hloupé se na Arxiho vykašlat. "Doufám že jsi nečekal dlouho." řekla pro jistotu a zavrtěla ocasem. Nerada by slyšela že čekal dlouho. Přeci jen snažila se přijít na čas a neměla hodinky. Mohla se orientovat pouze podle slunce. "Tak co máš dneska v plánu?" zeptala se s úsměvem.

Kiler nerada zůstávala na jednom místě. Možná to byl zvyk jelikož když vlk cestuje sám, není dobré být dlouho na stejném místě, jelikož potom hrozí nebezpečí plánovaného útoku jiných. Či prostě měla ráda cestování. Nakonec se tedy dostala do kotliny a dále šla do hor. Zde pak narazila na propast. Hlubokou a temnou kde snad ani nešel vidět konec. Raději se ani nepřibližovala ke kraji. Někdy se u ní totiž objevila neskutečná touha skočit. Vlastně to je celkem známá věc zvaná "Call of the void". Nikdy to však neudělala což bylo dobře. Po chvilce pozorování okolí si všimla něčeho fialového u propasti. A když následně zavětřila ujistila se že to je vlk. Někdo nejspíše též rád cestoval tak jako ona. A proč by taky měla zůstávat sama? Kiler se tedy pomalu vydala směrem k neznámému vlku. Spíše tedy vlčici. "Ahoj." pozdravila přátelsky a zavrtěla ocasem aby ukázala že není hrozba.

Kiler se nakonec samozřejmě rozhodla že za Arxim dorazí. Už jen protože by nemohla nechat jej na ni čekat. To by mrzelo snad každého vlka. Takže jak řekl, během dvou dnů dorazila na větrnou louku poblíž Nihilu. Pěkně na večer tak jak se domluvily. Brzy pak okřídleného vlčka uviděla na louce postávat. Ve vysoké trávě se přikrčila a tiše se za ním připlížila. Jenom tak pro zábavu. Potom z trávy vykoukla a střihla ušima. Usmála se na Arxiho a zavrtěla ocasem. "Ahoj!" vyštěkla tak aby ji bylo slyšet ale ne tak aby narušila klidnou večerní atmosféru. Potom za Arxim doťapkala a na uvítanou mu samozřejmě oblízla čumáček.

Kiler tedy definitivně nečekal tuhle odpověď. Vlastně ani nevěděla jak na tohle reagovat, jelikož vždy byla s každým jen kamarádka. "Oh- Tak to mě těší." odpověděla trochu zaraženě. Ohledně toho pozvání no. Arxi byl velmi milý vlk a určitě by ho ráda viděla znovu, ale tohle tedy nečekala. "Oh, já, tohle jsem nečekala." nervózně přiznala. "Uvidím jak na tom budu." usmála se na něj. Raději si to vše pořádně promyslí než něco udělá. Hlavně když jí řekl že nemusí odpovídat hned. Olíznutí čumáku mu rychle opětovala. "Taky děkuju." řekla nakonec než se otočila a pomalu odešla z pláže.

Kiler byla ráda že to chápal. Nebo že ji za to nenadával nebo tak něco. Jakoby ona za to ani nemohla. Hnedka jak ji Arxi obejmul křídlem, se k němu taky přitiskla. Byl to fajn pocit. "Hah, to není za co." usmála se a zavrtěla ocasem. Přeci jen nebylo to ani tak těžké vysvětlit. Kiler potom zvedla zrak aby pohlédla na hvězdy. Poloha hvězd se pomalu měnila a to naznačovalo, že brzy vyjde Slunce. Když pak ještě Arxi řekl, že už by se měli rozejít jen přikývla. Možná se jí podaří ještě nachytat nějaký ten spánek po zbytek noci. Než tedy odejde z území Nihilu. "Mhm.." odsouhlasila to. Potom už se zvedla a oklepala se. "Potkáme se ještě někde?" zeptala se a pohlédla Arximu do očí.