Príspevky užívateľa

Vlci: Straka, Maxwell (design dělala Matery and I like it), Noro

Vlčice: Klematis, Lailah, Voltaire

Kiler vlastně ani neměla moc co dělat. Tak proč by si prostě nepokecala s někým koho potkala. Samozřejmě pokud i tato vlčka bude mít zájem. Pokývla tedy znovu na pozdrav jelikož by bylo divné kdyby znovu pozdravila. Kývnutí tedy stačilo. Pak k vlčce přišla blíž. Ocasem pomalu vrtěla aby ukázala že nepředstavuje hrozbu. "Smím se zeptat copak tady děláš tak sama?" zeptala se zvědavě. Z vlčky totiž šla cítit smečka. Jaká, to nevěděla, jelikož se v místních smečkách zas tolik nevyznala. Nebo minimálně nerozeznala pachy jednotlivých smeček. "A mimochodem, jsem Kiler." představila se ještě rychle.

Samozřejmě že Arxi nikdy nezapomněl na květinku. Dala ouška dozadu a nechala ho aby jí dal květinu za ouško. "Samozřejmě že ne. Chtěla jsem tě znovu vidět a navíc domluvy se snad plní." usmála se na něj. Jistě by ho nenechala tady postávat a čekat na ni. To by od ní bylo fakt špatné. Tedy když přijít mohla. Ona měla času dost, takže by bylo hloupé se na Arxiho vykašlat. "Doufám že jsi nečekal dlouho." řekla pro jistotu a zavrtěla ocasem. Nerada by slyšela že čekal dlouho. Přeci jen snažila se přijít na čas a neměla hodinky. Mohla se orientovat pouze podle slunce. "Tak co máš dneska v plánu?" zeptala se s úsměvem.

Kiler nerada zůstávala na jednom místě. Možná to byl zvyk jelikož když vlk cestuje sám, není dobré být dlouho na stejném místě, jelikož potom hrozí nebezpečí plánovaného útoku jiných. Či prostě měla ráda cestování. Nakonec se tedy dostala do kotliny a dále šla do hor. Zde pak narazila na propast. Hlubokou a temnou kde snad ani nešel vidět konec. Raději se ani nepřibližovala ke kraji. Někdy se u ní totiž objevila neskutečná touha skočit. Vlastně to je celkem známá věc zvaná "Call of the void". Nikdy to však neudělala což bylo dobře. Po chvilce pozorování okolí si všimla něčeho fialového u propasti. A když následně zavětřila ujistila se že to je vlk. Někdo nejspíše též rád cestoval tak jako ona. A proč by taky měla zůstávat sama? Kiler se tedy pomalu vydala směrem k neznámému vlku. Spíše tedy vlčici. "Ahoj." pozdravila přátelsky a zavrtěla ocasem aby ukázala že není hrozba.

Kiler se nakonec samozřejmě rozhodla že za Arxim dorazí. Už jen protože by nemohla nechat jej na ni čekat. To by mrzelo snad každého vlka. Takže jak řekl, během dvou dnů dorazila na větrnou louku poblíž Nihilu. Pěkně na večer tak jak se domluvily. Brzy pak okřídleného vlčka uviděla na louce postávat. Ve vysoké trávě se přikrčila a tiše se za ním připlížila. Jenom tak pro zábavu. Potom z trávy vykoukla a střihla ušima. Usmála se na Arxiho a zavrtěla ocasem. "Ahoj!" vyštěkla tak aby ji bylo slyšet ale ne tak aby narušila klidnou večerní atmosféru. Potom za Arxim doťapkala a na uvítanou mu samozřejmě oblízla čumáček.

Kiler tedy definitivně nečekal tuhle odpověď. Vlastně ani nevěděla jak na tohle reagovat, jelikož vždy byla s každým jen kamarádka. "Oh- Tak to mě těší." odpověděla trochu zaraženě. Ohledně toho pozvání no. Arxi byl velmi milý vlk a určitě by ho ráda viděla znovu, ale tohle tedy nečekala. "Oh, já, tohle jsem nečekala." nervózně přiznala. "Uvidím jak na tom budu." usmála se na něj. Raději si to vše pořádně promyslí než něco udělá. Hlavně když jí řekl že nemusí odpovídat hned. Olíznutí čumáku mu rychle opětovala. "Taky děkuju." řekla nakonec než se otočila a pomalu odešla z pláže.

Kiler byla ráda že to chápal. Nebo že ji za to nenadával nebo tak něco. Jakoby ona za to ani nemohla. Hnedka jak ji Arxi obejmul křídlem, se k němu taky přitiskla. Byl to fajn pocit. "Hah, to není za co." usmála se a zavrtěla ocasem. Přeci jen nebylo to ani tak těžké vysvětlit. Kiler potom zvedla zrak aby pohlédla na hvězdy. Poloha hvězd se pomalu měnila a to naznačovalo, že brzy vyjde Slunce. Když pak ještě Arxi řekl, že už by se měli rozejít jen přikývla. Možná se jí podaří ještě nachytat nějaký ten spánek po zbytek noci. Než tedy odejde z území Nihilu. "Mhm.." odsouhlasila to. Potom už se zvedla a oklepala se. "Potkáme se ještě někde?" zeptala se a pohlédla Arximu do očí.

Hlásím se!

No tak pokud byl Arxi tak zvědavý tak by ho tohle snad nemělo tolik vyděsit. Kiler se tedy posadila aby mohla vše řádně vysvětlit tak aby to neznělo až moc děsivě. "No, dá se říct že já jsem alergická na cizí vlčí krev, a reaguju na ni tak že se snažím vlky kolem sebe zabít. To teda není nic nepřirozeného." řekla trochu tiše a pohled hned upřela do země. Byla to snad věc za kterou se měla stydět. Jako to že sem tam zavraždí vlka nejspíše bylo něco špatného mno. "Eeee a když je té krve na mě moc tak se změním na černý monstrum, který má akorát větší sílu jak já a stejně tak vraždí vše kolem." řekla nervózně. Snad tohle vezme dobře.

Kiler se musela nad jeho poznámkou zasmát. "Třeba jo." zasmála se. Takhle to vždy fungovalo v příbězích pro štěňata. Někdo se praštil do hlavy a vše zapomenul a druhý den se to opakovalo a vlk najednou zase vše věděl. Vtipné, ale kdo ví. Možná by to opravdu fungovalo. "Noo, dalo by se to ta brát." zamyslela se Kiler a ovšem že si hned vzpomněla na Bad-Half. Ona to tedy jako něco zvláštního nebrala. "Ale nevím jestli tě to nevyděsí." ušklíbla se na Arxiho. Ono mluvit o tom že se dokáže změnit na věc která chce zabít vše kolem sebe a že i ona sama po určité události chce zabít vše kolem sebe asi nezní úplně bezpečně. Ale třeba to Arxi pochopí.

Kiler se zamyslela. No jo no, byla zvláštní jelikož nebyla tak úplně vlk. Kříženec psa tedy. "No ano, nejsem totiž vlk čistokrevnej." neodpustila si tuhle poznámku. Dalo se říct že na to vlastně byla hrdá. Možná protože byla jiná než ostatní vlci? I když takových kříženců bylo v Norestu plno. "No umím třeba zavřít uši." řekla a následně ukázala. Tak jako to umí lundehundi, neboli její matka. Po té všechny tyto schopnosti zdědila. "Potom mám šest prstů na předních tlapkách." ukázala následně. Potom se na Arxiho zvědavě podívala. "A to tě to netrápí?" zeptala se. I když jíí by vlastně nevadilo kdyby si svoji minulost nepamatovala.

Kiler se musela zasmát. "Hehe, jsem v pohodě. Je to jedna z věcí co umím." usmála se na Arxiho. Ah jistě, pro věštinu vlků to byla velmi divná věc. Ne každý si uměl "zlomit vaz". Respektive bez toho aby si jej opravdu zlomil. "Umím pár takových zvláštností." podotkla pak tišeji. Jí to už přišlo normální. Tak to ani moc nerozebírala. Kdyby měl Arxi náladu to nějak víc řešit tak se jistě ráda rozpovídá, ale teď HVĚZDY :00. "Je zvláštní že si nepamatuješ nic o své minulosti." podotkla potom Kiler zamyšleně. Tahle konverzace tady ještě nebyla. Pamatovala si to z jejich prvního setkání a teď ji to tak nějak napadlo.

Kiler hnedka zavrtěla ocasem když Arxi řekl že chce vědět víc. Ona o hvězdách ráda mluvila. I když souhvězdí znala jen pár, vždy se jí líbil pohled na ně. A taky uvažovat jaká nová souhvězdí by mohly být. Kiler se tedy posadila a obhlížela se kolem. S tím taky přišlo to že hlavu ohla dosti dozadu aby viděla i za sebe. Pro někoho děsivé, ale pro ni normálka. Taková schopnost co zdědila po matce. "Tak třeba tam." řekla s hlavou stále divně otočenou. Potom ji tedy dala normálně a otočila se celá aby to šlo lépe vidět. "Tam je cassia nebo tak něco. Vypadá to jako hory ale obráceně." řekla a taky ukázala tlapkou. bylo to trošku hůře vidět tak nechala Arximu nějaký čas to najít. Zatím už se rozhlížela po obloze pro další.

Kiler se jen usmála. "To mě těší." odpověděla vesele. Souhvězdí nebyly tak těžké najít. Když se pohledy obou vlků střetl, Kiler se jen usmála a zavrtěla ocasem. "Chceš znát ještě něco?" zeptala se i když tím myslela souhvězdí. Nedalo se úplně říct že jich ona sama znala plno. Ona znala opravdu jen malou část z plno souhvězdí co na obloze byly. "Všechny je neznám, ale je jich tam hodně." řekla s pohledem stále upřeným na Arxiho. Po chvilce ale pohlédla jinam. Ještě by se začala červenat!

Kiler taky zavrtěla ocasem když to Arxi našel. Velký vůz byl no, řekněme velký takže většině vlků netrvalo dlouho ho najít. I přes to to bylo Kilerino nejoblíbenější souhvězdí. Z nějakého důvodu se jí líbilo ze všech nejvíce. "Znám ještě pár, ale tohle je nejznámější a moje nejoblíbenější." podotkla jen a pak se začala rozhlížet po obloze jestli neuvidí další. "Hmm, tak třeba tohle. Velký vůž má svůj protiklad a to malý vůz- ten je obráceně a zápřah je jinak prohnutý." řekla a packou zase ukázala tentokrát až nad jejich hlavy. Malý vůz byl vždy hůře vidět, ale stále nebyl nejmenší. "A když se podíváš pod něj tak tam vede ocas draka- několik hvězd se tam propojí a na konci je taky čtverec." od malého vozu nahoru ukázala packou. "Našels je?" zeptala se potom na konci a pohlédla Arximu do očí.