Príspevky užívateľa

Hlásím se!

No tak pokud byl Arxi tak zvědavý tak by ho tohle snad nemělo tolik vyděsit. Kiler se tedy posadila aby mohla vše řádně vysvětlit tak aby to neznělo až moc děsivě. "No, dá se říct že já jsem alergická na cizí vlčí krev, a reaguju na ni tak že se snažím vlky kolem sebe zabít. To teda není nic nepřirozeného." řekla trochu tiše a pohled hned upřela do země. Byla to snad věc za kterou se měla stydět. Jako to že sem tam zavraždí vlka nejspíše bylo něco špatného mno. "Eeee a když je té krve na mě moc tak se změním na černý monstrum, který má akorát větší sílu jak já a stejně tak vraždí vše kolem." řekla nervózně. Snad tohle vezme dobře.

Kiler se musela nad jeho poznámkou zasmát. "Třeba jo." zasmála se. Takhle to vždy fungovalo v příbězích pro štěňata. Někdo se praštil do hlavy a vše zapomenul a druhý den se to opakovalo a vlk najednou zase vše věděl. Vtipné, ale kdo ví. Možná by to opravdu fungovalo. "Noo, dalo by se to ta brát." zamyslela se Kiler a ovšem že si hned vzpomněla na Bad-Half. Ona to tedy jako něco zvláštního nebrala. "Ale nevím jestli tě to nevyděsí." ušklíbla se na Arxiho. Ono mluvit o tom že se dokáže změnit na věc která chce zabít vše kolem sebe a že i ona sama po určité události chce zabít vše kolem sebe asi nezní úplně bezpečně. Ale třeba to Arxi pochopí.

Kiler se zamyslela. No jo no, byla zvláštní jelikož nebyla tak úplně vlk. Kříženec psa tedy. "No ano, nejsem totiž vlk čistokrevnej." neodpustila si tuhle poznámku. Dalo se říct že na to vlastně byla hrdá. Možná protože byla jiná než ostatní vlci? I když takových kříženců bylo v Norestu plno. "No umím třeba zavřít uši." řekla a následně ukázala. Tak jako to umí lundehundi, neboli její matka. Po té všechny tyto schopnosti zdědila. "Potom mám šest prstů na předních tlapkách." ukázala následně. Potom se na Arxiho zvědavě podívala. "A to tě to netrápí?" zeptala se. I když jíí by vlastně nevadilo kdyby si svoji minulost nepamatovala.

Kiler se musela zasmát. "Hehe, jsem v pohodě. Je to jedna z věcí co umím." usmála se na Arxiho. Ah jistě, pro věštinu vlků to byla velmi divná věc. Ne každý si uměl "zlomit vaz". Respektive bez toho aby si jej opravdu zlomil. "Umím pár takových zvláštností." podotkla pak tišeji. Jí to už přišlo normální. Tak to ani moc nerozebírala. Kdyby měl Arxi náladu to nějak víc řešit tak se jistě ráda rozpovídá, ale teď HVĚZDY :00. "Je zvláštní že si nepamatuješ nic o své minulosti." podotkla potom Kiler zamyšleně. Tahle konverzace tady ještě nebyla. Pamatovala si to z jejich prvního setkání a teď ji to tak nějak napadlo.

Kiler hnedka zavrtěla ocasem když Arxi řekl že chce vědět víc. Ona o hvězdách ráda mluvila. I když souhvězdí znala jen pár, vždy se jí líbil pohled na ně. A taky uvažovat jaká nová souhvězdí by mohly být. Kiler se tedy posadila a obhlížela se kolem. S tím taky přišlo to že hlavu ohla dosti dozadu aby viděla i za sebe. Pro někoho děsivé, ale pro ni normálka. Taková schopnost co zdědila po matce. "Tak třeba tam." řekla s hlavou stále divně otočenou. Potom ji tedy dala normálně a otočila se celá aby to šlo lépe vidět. "Tam je cassia nebo tak něco. Vypadá to jako hory ale obráceně." řekla a taky ukázala tlapkou. bylo to trošku hůře vidět tak nechala Arximu nějaký čas to najít. Zatím už se rozhlížela po obloze pro další.

Kiler se jen usmála. "To mě těší." odpověděla vesele. Souhvězdí nebyly tak těžké najít. Když se pohledy obou vlků střetl, Kiler se jen usmála a zavrtěla ocasem. "Chceš znát ještě něco?" zeptala se i když tím myslela souhvězdí. Nedalo se úplně říct že jich ona sama znala plno. Ona znala opravdu jen malou část z plno souhvězdí co na obloze byly. "Všechny je neznám, ale je jich tam hodně." řekla s pohledem stále upřeným na Arxiho. Po chvilce ale pohlédla jinam. Ještě by se začala červenat!

Kiler taky zavrtěla ocasem když to Arxi našel. Velký vůz byl no, řekněme velký takže většině vlků netrvalo dlouho ho najít. I přes to to bylo Kilerino nejoblíbenější souhvězdí. Z nějakého důvodu se jí líbilo ze všech nejvíce. "Znám ještě pár, ale tohle je nejznámější a moje nejoblíbenější." podotkla jen a pak se začala rozhlížet po obloze jestli neuvidí další. "Hmm, tak třeba tohle. Velký vůž má svůj protiklad a to malý vůz- ten je obráceně a zápřah je jinak prohnutý." řekla a packou zase ukázala tentokrát až nad jejich hlavy. Malý vůz byl vždy hůře vidět, ale stále nebyl nejmenší. "A když se podíváš pod něj tak tam vede ocas draka- několik hvězd se tam propojí a na konci je taky čtverec." od malého vozu nahoru ukázala packou. "Našels je?" zeptala se potom na konci a pohlédla Arximu do očí.

Kiler jen tiše seděla a užívala si atmosféry. Slunce zapadlo poměrně rychle a brzy se na nebi rozprostřela krásná noční obloha. Měli štěstí - hvězdy šly vidět a ve výhledu nezavazely žádné mraky. "Ano to jsou." nezbylo jí nic než souhlasit. Kiler hvězdy milovala. Znala pár souhvězdí od toho co vyprávěli ještě psi ze zápasů. Následně se však na Arxiho zmateně podívala. "Opravdu?" vydechla jakoby nevěřícně. Hned na to se uchechtla a posadila se blíž k Arximu. "Tak to musíme napravit!" řekla hned na to. Potom se musela zamyslet. Souhvězdí znala, jen které ukázat první? "Tak třeba tamhle- To je velký vůz." řekla a zároveň tlapkou ukazovala na seskupení hvězd. Musela tedy k Arximu ještě blíže aby měla přesný jeho pohled a mohla mu to ukázat. "Tamhle jsou čtyři hvězdy co tvoří čtverec, a další tři co tvoří zápřah nebo tak něco." vysvětlila aby ulehčila hledání. Nevěděla tedy co přesně dané pojmy myslí, jen to slyšela od jiných.

No a teď už obě vlčky pobíhaly skoro jako štěňata. Kiler tedy se svojí výškou štěně mohla připomínat. Ale musela uznat, že t byla zábava. Na chvilku se nechat unést a chovat se jako štěně bez starostí. Štěně? V Kiler tohle probudilo vzpomínky, Pěkné i špatné. Nepamatovala si moc věcí co byly před zápasy, ale mohla si být jistá, že nějakou zábavu si jistě užila. Rychle po Lunary prskla vodu z žeky hned jak to šlo. Usoudila, že nejlepší bude se celá namočit a potom se znovu oklepat někde blízko téhle vlčky. A to taky udělala. Do vody rychle vběhla a pak už běhala kolem a voda jí stříkala z kožíšku. Když jí pak přišlo, že je dost blízko, oklepala se. Bohužel tento proces chvíli trvá, takže se vlastně ani netrefila. "Hah, jenom počkej!" Kiler si ani neuvědomila, že tohle může být nebezpečné. Prostě se nechala unést hrou.

No jo no. Arxi byl vlk z Nihilu, ten to k pláži opravdu daleko neměl. Ona se tedy zdržovala poblíž, alespoň v tenhle čas když tedy byli domluvení. Protože věděla, že kdyby byla někde až moc daleko, určitě by tohle nestihla. Což by ji samozřejmě mrzelo. Slunce pomalu zapadalo a oběma vlkům to krásně osvítilo kožíšky. Kiler měla srst zbarvenou teď do oranžova a i ty její červené fleky na tom byly podobně. Za to Arxiho černé skvrny byly stále černé. "Ano, západy Slunce jsou vždycky krásné." hnedka musela souhlasit. "Ale za to v noci.. Hvězdy vypadají krásně." neudržela se a prostě tohle musela zmínit. Kiler byla hvězdami fascinována. Byla schopná rozpoznat nějaká souhvězdí, ať už existující nebo smyšlená.

Kiler vyplavala na břeh. No tohle! Není schopna tuhle Vlčku ani předběhnout a ještě spadne do vody. To snad neumí brzdit? Sama sobě takhle vynadala a pak už to neřešila. Stane se no. Lunary se jí pak začala smát. Ce, ta uvidí! Kiler tedy hned přišla přímo k ní a až tam si oklepala vodu z kožíšku. Takže teď už byla mokrá i Luna. Hah. Kiler se potom rychle otočila a dělala jakoby nic. I si k tomu zavřela očka aby vypadala jakože jde velmi pyšně a nějaká voda s ní nemá nic společného. Pak se sehnula aby se napila a pohledem sjela na Lunary. Jen ať ví co potom plánuje. Třeba z tohohle bude nakonec steneci hra!

Kiler až moc dobře znala tento pojem rádoby bohů. Též v nějaké kdysi věřila. Ovšem čím starší byla tím víc jí docházelo, že nějací smyšlení bohové jí nepomohou. Nebo minimálně ji před ničím nezachrání. Jestli nějací byli tak jim nezáleželo na jejím životě. Komu taky ano? "Ach, tak." pokývla chápavě. Celá se napnula, když vlčka najednou vykřikla. Nečekala by že tak najednou zařve. Takže se samozřejmě lekla. Jak jinak. Hned jak její mozek zpracoval o co šlo, vystřelila jako střela. Její soutěživost se tady silně projevila a ona prostě musela být první. I když s tímhle zpožděním se jí to stoprocentně nepovede. Ať běžela jak rychle chtěla, k řece doběhla jako druhá. A co hůř, neubrzdila to a do řeky spadla! Hnedka tedy začala plavat ke břehu, voda cákajíc všude kolem ní.

Kiler hned květiny očichala a potom svůj pohled znovu upřela k Arximu. "Oh opravdu?" zeptala se tak blbě. "Ono, snažila jsem se nenarušovat moc území tak mi to trochu zabralo.." dodala hnedka. "Nechtěla jsem tě nijak vyděsit." usmála se na něj. Byla pravda, že musela trochu něco málo obcházet. Proto jí to taky zabralo delší dobu. Nebo byl jen Arxi až moc rychlý. Kiler totiž nijak extra nespěchala. Přeci jen mohli by se potkat i později v noci. Ale jistě ji zamrzelo, že Arxiho trošku vyděsila. Muselo to být pro něj nepříjemné. Nechala si oblíznout čumáček a pak se taky zasmála. "Taky tě ráda vidím, jsem ráda, že i tys dorazil i když na mě až moc rychle." zasmála se.

útesy ----> řeka Cona
Kiler ráda poslouchala vyprávění ostatních. V tomhle byla snad stejná jako každé malé vlče. Vyprávění tedy mělo pár nedostatků, ale zdálo se, že vlčka se zrovna o minulosti moc nechce bavit. Tak ji s tím Kiler samozřejmě nebude obtěžovat. "Ach tak, zajímavé." řekla jen aby taky nemlčela. Ona dost často neodpovídala na vše. "Mé jméno?" zeptala se udiveně. Jistě, někdy dostávala dotazy a narážky na její jméno ale na původ se ještě nikdo neptal. Zvláštní! "Oh, no dali mi ho lidé- respektive můj pán Hall." řekla a při těch slovech se jí trochu sevřelo hrdlo. Na tyhle časy nevzpomínala často a kdysi to ani neměla ráda. Čím starší však byla tím více to přestávala řešit. Minulost nebyla zas tak špatná. "Dostala jsem ho na psích zápasech." dodala pak ještě po chvilce. "Co tvý jméno? To sis vybrala sama?" zeptala se taky ze zvědavosti.