Príspevky užívateľa

Kiler by se vlastně neměla strachovat o to, že pláže jsou na území Nihilu. Přeci jen ona Nihilu pomáhala když měli problém s nějakými koňmi (I guess). "S Nihilem mám celkem dobré vztahy." přikývla zamyšleně. "Máš pravdu, nejspíše to vadit ničemu nebude." dala mu za pravdu. Ještě chvilku čekala a potom se zase zvedla a došla k vodě. Může zkusit ulovit další. Přeci jen mělo by se lovit dokud to jde. Jakmile přijde zima už tohle nebude. "Nechceš to taky zkusit?" zeptala se Arxiho s úsměvem. Schválně jestli to vůbec umí.

Kiler byla samozřejmě pro každou srandu. Tak proč si nevyrazit na pláž? Pokud tam znovu nepotká někoho jako byl Max tak musí být pláž zajímavé místo. Jistě i hezké západy Slunce. Ach zrovna ty Kiler milovala. Pozorovat jak zapadá slunce a potom se po večerech procházet byla vskutku její nejoblíbenější činnost. "Hah, jasné." zasmála se. "Prosimtě jaké podrobnosti chceš probírat? Norest není zas tak velký. Jistě se potkáme ještě několikrát a pak můžeme pokecat na pláži ne?" usmála se na něj. Pro Kilku to bylo jednoduché. Však pokud si chtějí pokecat na pláži tak jistě můžou. "Kde vůbec je ta pláž? Není to na území Nihilu?" Zeptala se ještě. Posadila se od kousek od Arxiho. "Hehe, chutná ryba?" zeptala se. Skoro vypadal, že rybu snad nikdy neměl.

Kiler po chvilce zastavila. Místo s rybami bylo tady. Netušila tedy jestli tady nějaké budou v tohle období ale pevně v to doufala. Ouška pak ale nastražila směrem k Arximu vzhledem k tomu, že něco navrhl. Ovšem zrovna tohle by nečekala. "Oh, jasně. Ráda půjdu." usmála se na něj avšak hned na to upřela pohled na vodu. Po chvilce pak vešla předními tlapkami do vody a dále sledovala hladinu. "Ale taky záleží kde to místo je." bez pohybu se zeptala. Jen mírně zavrtěla ocasem a střihla ušima. Chudák Arxi. Ono holt když se Kiler rozhodne, že jde lovit ryby tak půjde lovit ryby. Po chvilce se jí tohle přání taky zadařilo a rybku uviděla jen kousek proti proudu. Zanedlouho už byla před Kiler a ta rychle ponořila celou hlavu a rybu ulovila. Potom se s rybou v tlamě otočila a došla blíže k Arximu. Položila ji před něj a usmála. "Vezmu rybu na cestu." zavrtěla ocasem. Ze svého úlovku byla tedy nadšená. Dokonce to netrvalo ani tak dlouho.

Kdyby Kiler měla být upřímná, tak jí bylo celkem jedno jak se sem dostala. Na její slova tedy jen pokývla a pomalu přešlápla. Z toho dlouhého stání jí začaly tuhnout tlapky a to jí bylo velmi nepříjemné. Při slovech o smečce se jen zašklebila. Kdysi taky byla ve smečce, ale jen protože je z části pes tak ji vyhnali. Nebo je opustila sama? Už ani neví. A to to nebylo ani tak dávno. "Hm, jo, taky jsem byla ve smečce." přimhouřila očka. "Bez nich je ale líp." dodala potom a tiše si povzdechla. Jakožto pes měla ráda společnost. Avšak poznala kdy se s ní ostatní bavit nechtěli. "Tož co? Hodláš u těch útesů stát a lekat se při nárazu každé vlny?" zeptala se a musela se uchechtnout. Na tváři se pokusila vytvořit něco jako úsměv aby trochu uklidnila tuhle atmosféru. Třeba vlčka pak sama vytvoří nějakou konverzaci.

Za celou dobu se ani nehla. Kiler se koukala na vlka před ní. Nebo alespoň na to co z něho viděla. Ve tmě toho moc totiž nebylo. "Ne? Jen jsem procházela kolem." odpověděla a švihla při tom ocasem. Rozhodně nehodlala utyct. Nebo ne protože to řekl tenhle vlk. Pokud věděla tak ji nemohl nic udělat. Ne dokud jim nevylezla úplně na území. To by ji snad nic udělat neměl. Kiler přišlo že tahle smečka je dost divná. Ale vlastně ani neznala jejich zvyky pořádně takže by neměla soudit. "A ty tady děláš co?" zeptala se taky. Měla snad právo se ho taky ptát ne.

Kiler přišla tahle situace dost nepříjemná. Z jejich zkušenosti tohle bylo téměř nepřátelské Chovan to. Jistě Vlčka nechtěla vypadat slabá ale to před malým psem už dávno nevypadala. Neustálý oční kontakt teda přetrval. "Jsem odsud, z Norestu. Respektive už tady delší dobu žiju." odpověděla stručně. "Před tím jsem žila s lidmi. A ty nejsi odsud že ne? Tvůj pach jsem nikde v Norestu zatím necítila." dodala po chvilce. Označení samotář tedy vynechala. Ona byla spíše tulák co měl rád společnost. A narozdíl od ostatních se ona smečce nebránila.

Vlk po tak dlouhé době konečně promluvil. I když i tak toho moc neřekl. No něco Kiler říkalo, že stejně nebyl dobrý nápad mluvit zrovna s tímhle. Nevypadal zrovna přátelsky. Ale zase který vlk z cizí smečky vypadal přátelsky že? "Nenechám se zastrašit." řekla ledovým hlasem jako odpověď. Ano, ji nevyděsí nějaký vlk co právě vyšel ze stínů a s největší pravděpodobností ji chce zabít. Ona ne. Alespoň dokud si je jistá, že nedělá nic špatně.

Na to, že Kiler s lidmi žila, opravdu nebyla expert na jejich chování. Pro ni to stále byli divní tvorové. "To netuším." přiznala a pohlédla do země. Počkala než ji Arxi doběhne tak aby šel o jejím boku. Nejdříve si ani nevšimla, že je proti němu tak malá. Jako proti většině vlků. "No tak úplně ne. Spíše když jsem utekla od svého pána, tak se našli i lidé, kteří mi dali jídlo jakožto toulavýmu psovi." řekla tišeji. Ona bohužel neměla to štěstí, že by s hodnými lidmi vyrůstala. Pokračovala podél řeky, ouška nastražená, jestli neuslyší i nějakou jinou kořist než ryby. Zatím ale nezastavovala. Nejlepší místo na lov ryb bylo ještě pár honů daleko.

Kiler se celkem ulevilo, že vlčka nechtěla skočit z útesů. Sic jí nevadilo sledovat když někdo umírá, ale později z toho měla velmi špatný pocit. "Jsem Kiler, a nejsem čistokrevný vlk." ta slova jí skoro nešla přes jazyk. Byla zvyklá se představovat jako vlk a na svoji psí část už rychle zapomínala. "Jsem z části pes, ta velikost tím je dost ovlivněná." kývla na vlčku. Vlčka stále vypadala dost nejistá a Kiler se to jen potvrdilo tím očním kontaktem. Nespouštěla z ní ale oči. Nehodlala před nikým cizím vypadat slabá. A uhýbat pohledem je pro ni projev slabosti. "Kdo seš ty?" zeptala se a ani se při tom nepohnula. Opakovala chování vlčky před ní. Sem tam tedy švihla ocasem, ale jinak stála jak zastavená v čase.

Kiler byla stále přimrznutá k zemi. Šlo vidět, že si jí vlk prohlíží zatímco se k ní přibližoval. Ona neměla v plánu se pohnout nebo odejít. Byla si jistá, že neudělala nic špatně a tím pádem jí nic nehrozilo. Dokonce se i držela dál od hranic než bylo třeba. Jen aby nedělala problémy. Teď se však narovnala jelikož čím víc se k ní vlk přiblížil, tím více šlo vidět, že je o hodně větší než ona. A před takovým vlkem nemohla vypadat jako bezbranné štěně. Pohled z něj ovšem netrhla. Akorát se jen upevnila a probodávala ho pohledem. Nehodlala to vzdát ovšem. Nemohla takhle projevit slabost.

Kiler byla hloupá když si myslela, že v noci nikoho nepotká. Za hranicemi Kultu někdo byl. Někdo o HODNĚ vyšší jak ona. Raději stáhla ocas a rychle couvla. Kdyby náhodou byla za hranicemi. Věděla, že jako Killer by možná měla šanci se rvát, ale nechtěla to moc riskovat. Ani neměla chuť se rvát. Stála tam jak přikovaná k zemi a čekala co vlk před ní udělá. Možná, že po ní rovnou vyjede. I když hranice nepřekročila. Snad sejí teda nic nestane. Pohlédla vlkovi do očí a pozorovala každý jeho pohyb.

Kiler byla překvapená, že si vlk nic ze své minulosti nepamatuje. Ona si pamatovala jak žila než došla do Norestu. A raději by si to tedy nepamatovala. "Ohh, opravdu?" zeptala se překvapeně. Trochu jí bylo Arxiho líto. Vypadal jako milý vlk ale že si nepamatoval nic. Muselo být zvláštní se jeden den probudit a nic nevědět. Nebo spíše vědět tak málo. "No, lidé jsou celkem nebezpeční. Ne sami o sobě, ale umí používat nástroje - klacky, kameny, tak aby ti ublížili. Někdy si je i sami vyrobí." Kiler si při těhhle myšlenkách vzpomněla na železnou tyč. Tu kterou používal Hall když chtěl dva psy od sebe odtrhnout. Rychle se raději oklepala jelikož na tohle myslet nechtěla. "Jsou ale i lidé kteří jsou hodní. Dají ti lidské jídlo, nebo při nejlepším tě budou ignorovat. Bohužel těch je málo." dodala pak po chvilce. "Hmm, umíš lovit ryby?" zeptala se a začala jít proti proudu řeky. Očekávala že se Arxi vydá za ní. Věděla kde je totiž trochu hlubší pramen a při nejlepším i nějaké ty ryby.

Vítr změnil směr a Kiler teď měla možnost ucítit vlka co byl tak nervózní. Podle pachu spíše vlčice. Kiler tedy netušila z čeho je tak vystresovaná, ale bylo možné, že se něco stalo. Krev ve vzduchu tedy necítila ale kdo říkal, že to je zranění. Vydala se tedy zpět po svých stopách. Brzy tak uviděla i siluetu v povzdálí. Velmi blízko útesů tedy. Což bylo zvláštní. Viditelnost sice ještě byla, ale nebylo bezpečné být takhle blízko. Doklusala tedy kousek k vlčce. Vypadla dost vyděšeně. I když Kiler byla velmi malá oproti ní. Oproti každému vlku byla Kiler malá. Tím, že nebyla čistokrevný vlk. "Ehm, nemáš v plánu skočit, že ne?" zeptala se vlčky. Nerada by byla svědkem sebevraždy. Ona sama psů zabila až moc a více smrti už vidět nechtěla.

Kiler už kdysi blízko Kultu byla. Ovšem nikdy ne natolik aby se mohla pořádně podívat na ty stavby co zde lidé postavili. Naštěstí věděla co ji čeká pokud překročí hranice takže si držela velký odstup. Město pro ni bylo fascinující místo. Připomínalo jí to co všechno zažila s lidmi. Ovšem zatím nikdy neviděla, že by lidé postavili něco tak obřího jako tohle kolo. Tedy pokud se nepočítají domy. Ráda by k tomu přišla i blíže ale věděla, že to nebude možné. Kór ne když vyšla v noci. To byla pěkná hloupost. Ale byla si jistá, že vlci co zde žijí by jí neměli ublížit když zůstane za hranicemi.

Kiler i přes svou ostražitost necítila přicházejícího vlka. Vítr jí zrovna nenahrál, takže vlastně ani neměla jak. Pokračovala ve své večerní procházce. Mohla býr jen ráda, že je ještě světlo, protože se opravdu nechtěla procházet kolem útesů ve tmě. Raději se tedy posadila a nechala vítr aby jí pročesal srst a přinesl k ní nové pachy. Ovšem cizího vlka stále necítila. Zachytila mnoho starých pachů od vlků, co zde byli před ní. Jenže potom místo pachy vlka ucítila.. Nervozitu? Hnedka tedy nastražila uši kdyby náhodou měla slyšet něco více než jen šplouchání vln.