Príspevky užívateľa

Na to, že Kiler s lidmi žila, opravdu nebyla expert na jejich chování. Pro ni to stále byli divní tvorové. "To netuším." přiznala a pohlédla do země. Počkala než ji Arxi doběhne tak aby šel o jejím boku. Nejdříve si ani nevšimla, že je proti němu tak malá. Jako proti většině vlků. "No tak úplně ne. Spíše když jsem utekla od svého pána, tak se našli i lidé, kteří mi dali jídlo jakožto toulavýmu psovi." řekla tišeji. Ona bohužel neměla to štěstí, že by s hodnými lidmi vyrůstala. Pokračovala podél řeky, ouška nastražená, jestli neuslyší i nějakou jinou kořist než ryby. Zatím ale nezastavovala. Nejlepší místo na lov ryb bylo ještě pár honů daleko.

Kiler se celkem ulevilo, že vlčka nechtěla skočit z útesů. Sic jí nevadilo sledovat když někdo umírá, ale později z toho měla velmi špatný pocit. "Jsem Kiler, a nejsem čistokrevný vlk." ta slova jí skoro nešla přes jazyk. Byla zvyklá se představovat jako vlk a na svoji psí část už rychle zapomínala. "Jsem z části pes, ta velikost tím je dost ovlivněná." kývla na vlčku. Vlčka stále vypadala dost nejistá a Kiler se to jen potvrdilo tím očním kontaktem. Nespouštěla z ní ale oči. Nehodlala před nikým cizím vypadat slabá. A uhýbat pohledem je pro ni projev slabosti. "Kdo seš ty?" zeptala se a ani se při tom nepohnula. Opakovala chování vlčky před ní. Sem tam tedy švihla ocasem, ale jinak stála jak zastavená v čase.

Kiler byla stále přimrznutá k zemi. Šlo vidět, že si jí vlk prohlíží zatímco se k ní přibližoval. Ona neměla v plánu se pohnout nebo odejít. Byla si jistá, že neudělala nic špatně a tím pádem jí nic nehrozilo. Dokonce se i držela dál od hranic než bylo třeba. Jen aby nedělala problémy. Teď se však narovnala jelikož čím víc se k ní vlk přiblížil, tím více šlo vidět, že je o hodně větší než ona. A před takovým vlkem nemohla vypadat jako bezbranné štěně. Pohled z něj ovšem netrhla. Akorát se jen upevnila a probodávala ho pohledem. Nehodlala to vzdát ovšem. Nemohla takhle projevit slabost.

Kiler byla hloupá když si myslela, že v noci nikoho nepotká. Za hranicemi Kultu někdo byl. Někdo o HODNĚ vyšší jak ona. Raději stáhla ocas a rychle couvla. Kdyby náhodou byla za hranicemi. Věděla, že jako Killer by možná měla šanci se rvát, ale nechtěla to moc riskovat. Ani neměla chuť se rvát. Stála tam jak přikovaná k zemi a čekala co vlk před ní udělá. Možná, že po ní rovnou vyjede. I když hranice nepřekročila. Snad sejí teda nic nestane. Pohlédla vlkovi do očí a pozorovala každý jeho pohyb.

Kiler byla překvapená, že si vlk nic ze své minulosti nepamatuje. Ona si pamatovala jak žila než došla do Norestu. A raději by si to tedy nepamatovala. "Ohh, opravdu?" zeptala se překvapeně. Trochu jí bylo Arxiho líto. Vypadal jako milý vlk ale že si nepamatoval nic. Muselo být zvláštní se jeden den probudit a nic nevědět. Nebo spíše vědět tak málo. "No, lidé jsou celkem nebezpeční. Ne sami o sobě, ale umí používat nástroje - klacky, kameny, tak aby ti ublížili. Někdy si je i sami vyrobí." Kiler si při těhhle myšlenkách vzpomněla na železnou tyč. Tu kterou používal Hall když chtěl dva psy od sebe odtrhnout. Rychle se raději oklepala jelikož na tohle myslet nechtěla. "Jsou ale i lidé kteří jsou hodní. Dají ti lidské jídlo, nebo při nejlepším tě budou ignorovat. Bohužel těch je málo." dodala pak po chvilce. "Hmm, umíš lovit ryby?" zeptala se a začala jít proti proudu řeky. Očekávala že se Arxi vydá za ní. Věděla kde je totiž trochu hlubší pramen a při nejlepším i nějaké ty ryby.

Vítr změnil směr a Kiler teď měla možnost ucítit vlka co byl tak nervózní. Podle pachu spíše vlčice. Kiler tedy netušila z čeho je tak vystresovaná, ale bylo možné, že se něco stalo. Krev ve vzduchu tedy necítila ale kdo říkal, že to je zranění. Vydala se tedy zpět po svých stopách. Brzy tak uviděla i siluetu v povzdálí. Velmi blízko útesů tedy. Což bylo zvláštní. Viditelnost sice ještě byla, ale nebylo bezpečné být takhle blízko. Doklusala tedy kousek k vlčce. Vypadla dost vyděšeně. I když Kiler byla velmi malá oproti ní. Oproti každému vlku byla Kiler malá. Tím, že nebyla čistokrevný vlk. "Ehm, nemáš v plánu skočit, že ne?" zeptala se vlčky. Nerada by byla svědkem sebevraždy. Ona sama psů zabila až moc a více smrti už vidět nechtěla.

Kiler už kdysi blízko Kultu byla. Ovšem nikdy ne natolik aby se mohla pořádně podívat na ty stavby co zde lidé postavili. Naštěstí věděla co ji čeká pokud překročí hranice takže si držela velký odstup. Město pro ni bylo fascinující místo. Připomínalo jí to co všechno zažila s lidmi. Ovšem zatím nikdy neviděla, že by lidé postavili něco tak obřího jako tohle kolo. Tedy pokud se nepočítají domy. Ráda by k tomu přišla i blíže ale věděla, že to nebude možné. Kór ne když vyšla v noci. To byla pěkná hloupost. Ale byla si jistá, že vlci co zde žijí by jí neměli ublížit když zůstane za hranicemi.

Kiler i přes svou ostražitost necítila přicházejícího vlka. Vítr jí zrovna nenahrál, takže vlastně ani neměla jak. Pokračovala ve své večerní procházce. Mohla býr jen ráda, že je ještě světlo, protože se opravdu nechtěla procházet kolem útesů ve tmě. Raději se tedy posadila a nechala vítr aby jí pročesal srst a přinesl k ní nové pachy. Ovšem cizího vlka stále necítila. Zachytila mnoho starých pachů od vlků, co zde byli před ní. Jenže potom místo pachy vlka ucítila.. Nervozitu? Hnedka tedy nastražila uši kdyby náhodou měla slyšet něco více než jen šplouchání vln.

Za chladných večerů bylo nejlepší se toulat. Prostě procházet okolím a odpočívat. Dnes už Kiler lovila, takže ani neměla hlad a mohla si prostě odpočinout od všeho. Procházka kolem útesů sic nebyla zrovna nejlepší, protože hrozilo, že uklouzne a spadne, což by znamenalo jistou smrt. Navíc Kiler se svým strachem z výšek se raději držela dál. Jistě už bylo mnoho vlků co takhle zemřelo. Ale na klidné večerní procházce nebyl čas přemýšlet o smrti. Od útesů tedy poodešla kousek dál. Tak aby byla spíše na otevřené planině. Tam pak poslouchala klidné zvuky vln a ostatní okolní zvuky. Pro jednou si taky dávala pozor na pachy aby ji zase nepřekvapil nějaký vlk. Hlavně takhle blízko útesů.

Kiler hned uvažovala, že může tomuhle vlku nabídnout společný lov, když říkal, že se mu lov nedaří. Však ono už končí léto a brzy tedy přijde zima. A v zimě se no.. těžko loví. Je potřeba více zkušeností a tak dále. Než však stihla něco říct, její myšlenky přerušila otázka. Ach jistě. Mohla čekat, že se na tohle zeptá. Stačí jedna malá poznámka o lidech a vlci co o nich nikdy neslyšeli nebo zaslechli jen něco málo mají hned plno otázek. A teď už na to prostě musela být zvyklá. I když s lidmi neměla zrovna zkušenosti. "Ne to je v pořádku. Však ono je času dost." hnedka odpověděla. "Ano, dříve jsem žila s lidmi. Ale nebylo to tady. Tady v Norestu žádní lidé nejsou." odpověděla na ty jednodušší otázky. "Máš alespoň nějakou představu o lidech nebo vůbec žádnou?" zeptala se taky. Jelikož by jí to dosti usnadnilo vysvětlování. "Jo a jestli chceš můžem jít spolu na lov." ještě rychle nabídla.

Ples už pomalu končil a stejně tak kiler pomalu končila tanec s Arxim. (teda myslím že tančili srry jestli ne). Arxi už taky pomalu končil stejně jako ostatní vlci. "Ano, vlci už pomalu odcházej." souhlasila a porozhlédla se po ostatních. "Tak už půjdu." dodala. Zvedla se a přichystala se na odchod. "No děkuju, že jsi mi dělal společnost Arxi." usmála se na něj a zavrtěla ocáskem. "Tak se měj." řekla a ještě za ním rychle přiběhla a olízla mu čumáček na rozloučenou. Pak se vydala pryč.

Kiler jen švihla ocasem. Nebyla na komplimenty moc zvyklá ale velmi si je užívala. Ostatně jako každá jiná vlčice. "Těší mě Arxi." řekla rychle to co říkala vždycky. "Nihil? Ten je nedaleko odsud..." nedořekla, protože se musela zasmát. Hehe ach ano ulovit. Pro ni to teda tak vypadalo. "Ach tak, Čiže lov to nebyl huh?" usmála se na něj. Samozřejmě tohle myslela jako vtip. "Já? Taky jenom procházím. Nebaví mě sedět celý den na jednom místě. Navíc potřebuju lovit sem tam. Už to není jako když ti člověk hodí jídlo až pod čumák." trochu si i zavzpomínala na staré časy.

Kiler tohle ani nepostřehla, ale Rangoo na ni použil jeho magii. Zhypnotizovaná si tedy lehla na zem jakoby se nic nedělo a jen mu hleděla do očí. Nedalo se říct, že by zapomněla na svůj nedořešený konflikt, ale v hypnóze se moc logicky uvažovat nedá. Jí vlastně už nezbylo nic než jen dělat co Rangoo řekne nebo spíše na co pomyslí. Těžko říct jak taková hypnóza funguje. Neřešila ani co dělala ten modrásek na obloze. Teď by měl dokonalou příležitost udělat co měl před tím v plánu. Jen kdyby tam nebyl Rangoo.

Kiler udělala vlkovi prostor. Otázka na jméno přišla nedávno potom. "Heh, vůbec ne. Jsem Kiler a ty?" odpověděla a znovu se napila. Chladná voda byla velmi příjemná. Pořád však sem tam koukal po vlkovi co dělá. Ne že by nevěřila cizím, ale vlk nikdy neví. Bezpečnost je vždycky třeba. "Co vůbec děláš tady? Teda kromě toho, že ses mě snažil ulovit." řekla ironicky a tiše se zasmála. Jestli to byla nějaká hra nebo to vlk myslel vážně už se nedozví.

Kiler se hnedka usmála. Přátelsky zavrtěla ocasem a koukla stranou. "Hehe, děkuju." zasmála se trošku nervózně. Jistě snad každá fenka měla ráda komplimenty. Šlo vidět, že to ale Arximu trošku ujelo když se hnedka začal omlouvat. "Prosmitě co je na tom špatného?" zeptala se a nahodila přátelský výraz. Trošku trapná chvíle, ale tak stane se. I tak na komplimentu nebylo nic špatně. Právě naopak. Ona měla komplimenty ráda. Znovu zavrtěla ocasem a pohlédla na Arxiho. Klidně čekala co on jí řekne.