Príspevky užívateľa

Kiler rozhodně nechtěla být na tomto místě. Ani nevěděla proč sem šla. Snad aby si připomenula tu událost s Tyjou? Ne, musí odsud pryč. Třeba se zase zblázní a napadne někoho dalšího. Avšak dnes se tak necítila. Byla prostě jenom nervózní. Z toho místa. Z těch vzpomínek na toto místo. A co líp? Zachytila pach. Nějaký vlk tady byl očividně na lovu. Nevěděla jestli se k němu chce přidat. Možná bude lepší se držet dál aby mu nějak neublížila. Nebo mu mohla pomoci s lovem. Přeci jen už nebylo léto a kořisti stále ubývalo. Každá pomocná tlapa byla dobrá. Jen aby někdo chtěl pomoct zrovna ode mě. Pomyslela si. Pomalu se tedy vydala za pachem. Jen zjistí co vlk dělá a půjde. Tedy pokud bude její stav v pořádku.

Ano Rangoo ji dostal. Teda to chtěla aby si myslel. Nenechá ho přeci vyhrát. Škodolibě se na něj usmála a zadními jej kopla do břicha. Ne moc aby přeci tak křehkému vlků neublížila. Když byl samá kost a samá kůže. "Tak to se pleteš." štěkla a zvedla se na všechny čtyři. Vůbec by ji nenapadlo že Rangovi překazila plány. Využila momentu překvapení a přitiskla Ranga k zemi. Stála teď nad ním a předními mu tlačila hrudník k zemi. "A karty se otočily." štěkla zatímco mu hleděla přímo do očí. Stála nad ním, tlapkami mu tiskla hrudník k zemi a škodolibě se usmívala. Nebyla vůbec připravena na nějaký jeho protiútok.

Kiler se po pravdě musela zamyslet či jí to baví. Ano bylo to uklidňující avšak mohli dělat plno jiných věcí. Třeba takový noční lov. Lovit v noci byla jistě zábava. "Vlastně aj celkem jo." usmála se na něj. "Aaa, hvězd víc nepoznám." uchechtla se. Ne kvůli němu ale kvůli sobě. Opravdu jich víc neznala a na jednu stranu jí to bylo i líto. Zasmála se když ji kousnul do ucha a brala to jako výzvu ke hře. "Heej!" štěkla po něm. Hned se po něm ohniska tlapkou. Samozřejmě že srandy. A už stála na všech čtyřech a hravé vrtěla ocasem jako malé štěně. Ještě se uklonila jako výzvu ke hře a pak kousek poskočila. A poskakovala dál.

Ačkoliv Kiler za svůj život mimo Norest a u lidí potkala osu mnoho, o žádných zrzavých vychrtlých nevěděla. Možná protože na zápasy se vychrtlí psi moc nehodili. A že by lidé chodili takhle lovit? O tom moc nevěděla tak to raději nerozebírala. "No ano, lidi mají jen dvě nohy." souhlasila. Sice o hnědých ještě neslyšela ale tak i vlci měli různé barvy. Tady v Norestu dokonce ještě různější než do nedávna znala. Pohodlně tam ležela a koukala na hvězdy. Třeba uvidí jiný zajímavý útvar. A mohla by si ho tak pojmenovat. Užívala si taky Rangovu společnost a byla ráda že on vypadá, že si ji užívá taky.

Kiler byla překvapená že Ranga hvězdy opravdu zajímaly. Bylo to pěkně mít vedle sebe někoho koho to zajímalo. A nad svoji novou přezdívkou se musela zasmát. "Heh, takhle mi ještě nikdo neřekl." zasmála se. A nevadilo jí to. Znělo to dobře a zároveň vtipné. Vypadalo to tak že to je její první přezdívka. A zpět ke hvězdám. "No některý jsem slyšela od lidí a jiných psů. Třeba támhle! Vidíš ty tři hvězdy nahoře a dvě dole? To je Casia (Cassiopeia), o téhle mi říkala máma." vysvětlila zatímco ukazovala na seskupení hvězd ve tvaru dvojitého W. Ano je to vlčice takže názvy tak úplně nevěděla. "A naproti medvíděti je medvědice. Támhle ten čtverec a ten pruh hvězd vedoucích od něj (Velký vůz). Tu poznám že všech nejlépe. Dobře se podle ní orientuje." řekla s úsměvem. Souhvězdí Velké medvědice měla opravdu nejradši.

Oba vlci už měli měsíc téměř nad hlavou. Nebyla půlnoc ale noc. Když se jí Rangoo zeptal na hvězdy tak jen spokojeně zavrtěla ocasem. Chtěla mu jeho ukázat no jistě. Pohlédla na nebe a zdálo se že dnes vidět půjdou. "Ano pár jich znám." usmála se na něj. Pohled potom upřela nahoru na tmavou oblohu. Rychle vyhledala ty co znala aby zjistila jestli jsou vidět. A byli tam. Se smichem se svalila na záda aby na hvězdy lépe viděla. "Tak začneme tou nejjasnější. Takhle - to je Polárka." řekla zatímco tlapkou ukázala na jasnou hvězdu na nebi. "A ta je hlavně hlavou medvíděte, to jsou ty čtyři další hvězdy." pokračovala zatímco tlapkou všechny ukazovala (Malý vůz). "Vidíš ho?" zeptala se pak pro jistotu.

Kiler byla ráda že bude mít společnost. Ji jakožto silnému extrovertu to bylo příjemné. Avšak Rangoo ji stále přišel vcelku nervózní. Nejdříve si myslela že to tak prostě má ale když jí řekl, že ve společnosti nervózní není, musela se chvilku zamyslet. Proč tedy zrovna ji přišel nervózní? "Hmm." odpověděla mu na to jen. Nebylo třeba k tomu nic říkat. Nechala ho aby si lehnul vedle ní. Tlapky si složila pod sebe a ležela tak jako kočka. "No můj spací režim je vcelku dead takže taky moc ne." usmála se na něj. A říkala pravdu. Přes léto bylo dlouho světlo a ona měla ve zvyku chodit spát až pozdě. A zůstalo jí to do teď. "Navíc můžeme pozorovat hvězdy, poznáš nějaké?" zeptala se ho. Ano, hvězdy byly super. Kiler byla schopna jich i pár poznat. A zvládla i pár souhvězdí. Mohli by tak spolu s Rangem poznávat hvězdy. To by bylo fajn.

Kiler byla překvapená jeho reakcí. Vypadal, že se jí chce vyhnout. Ale proč? Co mu ona udělala? Byla z toho vcelku zmatená a dalo se říct, že i smutná. Nevěděla totiž co mu udělala. "Jsi v pohodě Rangoo?" zeptala se slabě. Potřebovala vědět jestli mu nějak ublížila třeba svým chováním. I když si nebyla vědoma toho, že by na něj zaútočila. "Ale to víš, přišla jsem si odpočinout od všeho. Trochu si vyčistit hlavu." řekla a usmála se na něj. "To je v pořádku, někteří bývají ve společnosti.. no trochu nervózní." odpověděla klidně. Nepřišlo jí, že se choval zrovna takhle. Spíš úplně naopak jako malé vlče. "Pojď si taky lehnout ne?" navrhla mu. No snad to byl kamarád a neodmítne tuhle nabídku. I když. "Ale jestli máš něco jinýho na práci klidně běž, já se zlobit nebudu." dodala raději po chvilce.

Vlk se přiblížil ještě víc. A Kiler už poznávala jeho siluetu. Nevěřila ale, že zrovna tohohle vlka ještě někdy potká. Posledně byl trochu mimo. Pomalu zvedla hlavu a podívala se na něj. "Rangoo?" zeptala se vcelku zmateně. Posadila se a pohlédla na něj. Ano byl to on! Dlouhé uši dlouhý ocas i ty jeho zlaté věcičky. Oklepala se aby zahnala chlad který ji postupně naplnil. Neměla z toho moc dobrý pocit avšak věděla i, že nemá důvod se ho bát. Posledně se k ní choval tak mile. A navíc to byl kamarád. I kdyby na ní chtěl zaútočit, ubránila by se. Zavrtěla hlavou aby zahnala tyhle myšlenky. Počkala co on udělá. Jestli přijde za ní nebo ne. Ona za ním rozhodně jít nechtěla. Už měla vyhřáté místečko a teď když vše kolem začínalo pomalu chladnout se zvedat nechtěla.

Západ slunce už pomalu mizel a vystřídala jej brzká noc. Pořád ještě bylo šero avšak byla i větší zima. Vítr foukal a čechral Kiler srst. Byla unavená avšak díky létu byl její spací režim poněkud dead. A spát chodila až pozdě v noci. Ta teď byla delší. Což na jednu stranu bylo příjemné - Kiler měla noc ráda a dá se říct že někdy byla spíš noční vlk. Avšak v noci teď byla zima takže to nebylo tak příjemné jako v létě. Při dalším poryvu větru se zatřásla. Povedlo se jí však i přes to kvílení zaslechnout zvuk. Jakoby někdo šel a za sebou něco táhl. Vítr vanul od ní takže nemohla zachytit ten pach. Chtěla si však zachovat chladnou hlavu. Zůstala tedy ležet akorát už ne na boku ale tak, aby mohla kdykoliv vyskočit na všechny čtyři. Ještě se však přikrčila. V tom šeru pak nešla tolik vidět.

Kiler se opravdu vyděsila když si všimla že východ je zataraseny. Chvíli na to jen nevěřícně zírala a pak začala přemýšlet. Jak se odsud dostanou? "Eeh, odházet je asi zbytečný." řekla zaraženě. Netušila sic že by se odhazováním stejně nikam nedostaly - měla jiný důvod. "Některý kameny jsou moc velký - ty od tama nedostanem. Jenom by jsme si vylámaly drápky." řekla a ohlédla se zpět nahoru po schodech. Jiná cesta by mohla vést tamtudy. "Možná když se vrátíme tak něco najdeme. Cestou dolů tam byla chodba tak třeba to někam povede." řekla zamýšlené a vydala se do schodů. A jako naschvál zase spadla. No skvělý. Pomyslela si. Ta chodba někam vést musí. Nemůžou tady zůstat.

Kiler našla tuhle řeku. Slunce zrovna zapadalo a vypadalo to tady úžasné. Byly zde cítit různé pachy vlků, ani nešlo poznat jestli někoho z nich zná. Kiler se sehnula k průzračné hladině řeky. Hladina byla krásně do oranžová jak se v ní odráželo zapadající slunce. A pak se tam začala odrážet ona. její Šedo červený kožíšek s pár jizvami se vlnil na hladině. Nespokojené tam cákla tlapkou aby odraz zmizel a až potom se napila. Pořád v sobě viděla tu bestií co se pokusila zabít několik vlků. A neodpustí si to. Už taková je. Lehla si na břeh a tlapky smočila ve vodě. Ne na dlouho jelikož voda už byla chladná. Když se blížila ta zima tak nemohla čekat nic jiného. S povzdechem si položila hlavu a tlapky a sledovala svůj odraz ve vodě.

Bylo to zvláštní, že Kiler ještě nebyla na tomhle místě. Bylo to tu klidné a příjemné. Kořist teď nepotřebovala avšak využívala každé příležitosti lovu. Přeci jen blížila se zima a kořisti stále ubývalo tak si to vždy alespoň ukryla. Do zimy to pod zemí vydrží vcelku čerstvé. Do čumáku se jí dostal pach zajíce a ještě něčeho. Vlk možná? Nejspíše to byla jeho kořist nu což. Pokud ho už loví nebude mu to zakazovat. A ani mu do toho vstupovat. Většina vlků zde byla větší jak ona takže krást nepřipadalo v úvahu. Avšak když ho ulovi dřív. Přikrčila se a šla po pachu. V lese to šlo hůře a malé větvičky se jí zabodavaly do kožichu. Avšak pak se do vzduchu dostal pach smrti. Takže šla pozdě. No nevadí. Uvidí jak moc pozorný vlk je a jestli si ji všimne.

Kiler se musela zasmát nad tím co řekl Dino. Měl pravdu. Killer a hladová Avable byly silně až až. "To je v pohodě Avable." řekla s úsměvem a zavrtěla ocasem. Věděla jak se cítí a že jí to není příjemné. Z vlastní zkušenosti. Potom se ještě ohlédla na Stadleyho. Odešel, avšak proč tak náhle. No nehodlala za ním běžet aby se vrátil. Pomohl jim a až ho zase potká poděkuje mu. "Myslím že jsme všichni v pohodě ne Dino?" zeptala se zeleného Vlčka. Nevypadal že má nějaké zranění. To jen Bad-half je zraněná. Pomyslela si frustrované. Ale bylo ji to jedno. Nebyla to její chyba.

Kiler nad tím nikdy tak nepřemýšlela. Neměla totiž zatím moc co řešit. Vždy ze všech problému tak nějak vyklouzla. "Když jsi dost silný zvládneš se postavit sám za sebe." odvětila jednoduše. A myslela si že má i pravdu. Ale jak se blížila zima vypadalo to že bude málo kořisti a možná začnou i boje o jídlo. Takovou katastrofu snad myslel? Když se toulala nikdy z tímhle neměla problém. Vždy se něco našlo. Jenže na Norestu je plno vlků. A potkávají se dost často. Bude si muset najít úkryt aby se mohla v klidu nažrat? Toť otázka. "Ale zase máš pravdu... Přijde zima bude málo potravy. V té chvíli se smečka bude hodit." usmála se na něj.