Príspevky užívateľa

Kilera sama byla zmatená jak lesní včela. Jestli totak vypadá smrt, tak fakt chcípnout nechce! A to si myslela, že to bude bezbolestný a že po tý smrti ju nic nečeká. Už to byla klidnější představa než tohle. Čím si to zasloužila? Proč ju musel takhle někdo nachytat?
Ze zamyšlení ju vytrhla Verd, která se omlouva aza svý dotazy. Ale však nebylo proč, bylo to chytrý a hlavně bezpečný. Co když měla Kiler nějakou umírací nemoc? Nebo nějaký prokletí? Kdyby ho chytly holky taky, to by se ona ani mrtvá už nikdy nedostala k žádnýmu klidu a pokoji! "To je dobrý, cenim že si obezřetná." spíš ju tak nějak pochválila. Co taky, bylo to správný. Za to Helenka byla úplně hotová z toho. A nikdo se jí nemoh divit. Však si pohřbila kamarádku! A ta kamarádka ožila, nebo furt byla živá, nebo vlastně kdo ví. Kiler se taky zabořila do srsti Helenky a zavřela oči. Byla ráda že mohla cítit její pach, že mohla bejt k ní přitulená a v nějakym relativnim bezpečí. "Už nikdy, slibuju." přitiskla uši k hlavě. Ještě furt myslela jak hrozný místo to po tý smrti bylo. Všude prázdný, nikdo ju neslyšel. Ne, tohle už fakt nikdy, ona nesmí nikdy umřít. Tam se nevrátí, to fakt ne.

Meno postavy: Kiler
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata
S kým a kde hrala: našla ji Hel u černého jezera, pohřbila ji spolu s Verd v lesní říčce
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 4
Krátke zhrnutie príbehu: Vzala si náhrdelník s lebkou, umřela, našla ji Helenka a odtáhla ji blíž ke svému úkrytu kde ji následně spolu s Verdandi pohřbily, následně se kletba zlomila a kiler vylezla z hlíny ven
Dopad na postavu: Kiler si tímto alespoň ve svojí hlavě upevnila vztah se sesterstvem a trochu si přeje aby bylo sesterstvo více spolu. Nemá teď pochyby že na ní ostatním záleží. Na druhou stranu má teď strach umřít protože se bojí že ji čeká jen svět prázdný, kde bude navždy bloudit jako duch bez možnosti s ostatními komunikovat. Taky se bojí že ji znova někdo pohřbí zaživa.

Bylo zcela pochopitelný, že byly holky v šoku. Šak aj Kilera byla celkem v šoku. Ona zdrhla smrti! Nebo ju smrt nechtěla? Ježišmarjá, co ona udělala že ani smrt si ju nechce vzít? Helenka hned začala křičet. No ještě aby ne když tu právě ze země vylezla vlčica co si všeci myslela že už je dávno po smrti. Aj ona. Aj sama Kiler byla přesvědčená, že umřela. Co jinýho by to bylo? Šak chcípla! Určitě!
Oproti Helence Verd byla ostražitá. Nevěřila Kiler. Což se jej nejdřív trochu dotklo ale po krátkym zamyšlení došla k tomu, že ona by asi taky nevěřila random mrtvole co právě vylezla z hlíny. "Jejda- Jo, jasný." ještě se trochu zakoktala a čučela kolem. Bylo to fakt reálný? Už byla zas živá? Koukla na svý tlapky, trochu s nima pohla. Byly jenom trochu ztuhlý (možná z toho že BYLA MRTVÁ), ale jinak fungovaly. Vážně byla zpátky.
"Oh uhm,, Víš že moja pamět už za ty roky není taká jak bejvala, ale věřim že to bylo při vzniku sesterstva, minulá zima.. Pamatuju si jak sme se tam ještě s tou léčitelkou a s Majdou motýlkem klepali u ohňa-" snad to bylo dost na to aby jí uvěřili. Aby kvůli týhle smrti nepřišla o svý nejky! Ono, hlavně už si toho fakt moc nepamatovala, za ty roky už to bylo horší a horší.
"Holky já byla asi fakt mrtvá- Já vás viděla! Jak ste táhly mý tělo a zakopaly mě!" vyhrkla ze sebe. A Rašelina šla za nima. Kde vůbec je? napadlo ji. Rašelina po zakopání Kiler vzala roha někam pryč. Asi taky věřila že Kilera je mrtvá. To ju teď bude muset hledat ach ne.
"Já su ráda zpátky.." špitla a pohlídla na svý kámošky.

Duch Kiler se samozřejmě vlastního pohřbu účastnil, to by taky bylo aby ne. Šak každého zajímá jakej názor na něj měli vlci kolem ne? A kiler nebyla jiná, byla zvědavá a hlavně.. co teď jako mrtvola měla dělat jinýho že? Nevěděla jak dlouho bude jenom blbou dušou co tu bude tak procházet a poslouchat ostatní. Bylo možný že jedneho dňa se vypaří aj ten poslední zbytek kiler co na tým světě ještě byl. Možná proto tady nenašla nikoho jinýho. A nebo půjde do nebe! Zasloužila by si to vůbec? Na starý kolena taky způsobila nějakej chaos, jako ten útok na ignisaky. Třeba za to skončí v pekle, kde ju budou do konce světa jenom mučit. No, co ji ještě čeká.
Kiler se na vlastním pohřbu posadila vedle Hel. Strašně moc jí chtěla utišit, nějak jí říct že to bude dobrý a že bejt mrtvá asi není tak zlý jak by jeden čekal. Však co? Teď je navždycky volná. Nebo alespoň než se nějak vytratí aj zbytek její dušičky. Do tý doby má volno, a to je asi hezká myšlenka.
Kiler z toho až na chvilku chtěla brečet. To bylo tak smutný, až na chvilku zapomněla že to ona je ta mrtvola co brzo půjde pod zem. Achjo, chtěla toho ještě hodně udělat. Ale smrtka asi nečeká. Teď když je pohřbena, neměl by si pro ni někdo přijít? Pro její duši? V co ona vlastně věří? Co teď bude? Odpověď přišla asi v trochu jiným smyslu než by kiler čekala.
Najednou se cítila těžká, nohy jí zeslábly a hlavně v hlavě měla mlhu. A pak temno a velká rána.

Probrala se zas, někde ve tmě, na sobě takovej tlak. Zkusila otevřít oči ale do těch jí jenom spadla hlína. Cože?? Hlína?? Proč už není venku? Co se to stalo? Kiler měla hlavu ještě lehkou, v mlze, moc nemyslela ale věděla jenom jednu věc - odsud se musí dostat. Tělo ji ještě bolelo, nohy skoro necítila, ale přece našla nějakou sílu aby se začala cukat a kopat všude kolem. "hEj!" snažila se volat. Holky notak! Vždyť ona žije, stal se zázrak, vyhrabte ju! Trochu volnost, nohu dostala ven. Hlína kolem se začala bortit a kiler vylezla. Živá. Ona žila? Nohy ještě pohřbený, koukala ven, na Helenku a Verdi. Co tohle mělo být? Byla mrtvá? Zdálo se jí to? Vždyť je viděla, byly tu, a její mrtvý tělo..
Vykašlala hlínu.
"Uhm vlčky?.." špitla. Tak tohle bylo strašný.

Kilera, nebo teda spíš už jenom duch Kilery, se procházela kolem svýho mrtvýho těla. Možná trocha doufala, že se jenom probere a tohle bude jenom hnusnej sen. Nebo nějakej hloupej vtípek!! Třeba jej někdo dal něco do žrádla? A teďkons se určitě chláme někde za rohem, jak stará babka Kilera v halucinacích někde stresuje že chcípla. Ale ať čekala jak chtěla, tak se nic nedělo. A začínala mět pocit, že to už byly hodiny od teho co tu sebou švihla na zem a jej tělo se nepohnulo. Jen to její vědomí tu tak lítalo kolem, zmatený a ztracený ve světu mrtvol.
Po chvile se ukázala aj Kilerina vačica. Rašelina, ach chuděra malá. Určo byla ztracená a zmatená, když viděla Kilerino mrtvý tělo jenom tak ležet. Rašelina totiž Kileru leavla někdy když kiler našla ten přívěsek s lebkou. Asi z něho dostala strach či co! No a pak si zalezla někam do křoví a vyšla až teď. A to na inspekcu Kilery. Ovšem tý mrtvý Kilery, co ležela vedle jezera. Rašelina se schoulila vedle těla, snad truchlila a smutnila bo svý Kiler. Bo Kiler byla ta co Rašelina v zimě zachránila, a ta vačica pak už šedou vlčicu nenechala bejt.
A další pohyb, něco se dejě. Kiler sebou škubla, jak zaslechla svý jméno někde volaný. Vyběhla za tím zvukem, jakoby snad byla živá, jakoby se nic nestalo a v křáku vedle neležela její zdechlina. A hodně rychlo zesmutněla když zjistila, že hlas patří Helence, její kamarádce ze sesterství. Helence která s ňou sesterství založila a pomohla tak vlčicám toulavym přežít krutou zimu. Helenko dál už nelez prosimtě! Chtěla po ní vyštěknout ale žádnej slyšitelnej zvuk nevydala. Nikdo živej ju neslyšel, byla chcíplá přece! A nezbejvalo jí nic než jenom zděšeně sledovat reakci červenkavý vlčice, jak popošla a našla bezvládný tělo ležet v trávě. Chtěla by ju obejmout a říct jí že to je v cajku. Že s ňou nic není a že aj jako mrtvá si poradí. Šak ona si vždycky poradila. Ale mohla jenom sledovat jak Helenka naříká nad jejím tělem, a jak ji bere za zátylek a táhne pryč. Tak takový to je chcípnout? Žádný nebe, žádný peklo. Jenom nekonečný sledování svejch kamarádů jak si žijou bez vás. Kilera sice měla celkem na čase, už žila dost dlouho na to aby mohla čekat že si pro ňu smrtka dojde brzo! Ale že zrovna totak? A že ju pak ani nikdo nepřivítá? Kde jsou ostatní mrtvý.
Rašelina se zvedla a jenom ticho následovala Helenku, jak táhne Kilerino tělo pryč ze scény, duch Kilery vlčku taky následoval. Šak co jinýho by taky měla dělat?

Dny už se ochlazovaly a vypadalo to že zas dojde zima. Kilera už se na to trocha aj chystala. Nějaký věci co ulovila si hezky uložila na hezký místečko, aby si je v nejhorším mohla vyzvednout. Nerada by dopadla jako minulej rok kdy málem chcípla. No ne, ta to už měla svý roky. Navíc teď sa chtěla aj trochu víc kámošit s Volti. Volti vypadala jako fajn vlčka, a být s ní kámoška určitě nebylo špatný. Navíc teď měla nějaký problémy že, tak proč by jí stará Kilera nemohla pomoct?
Dneska se zatoulala až k jezeru černýmu. Ani nevěděla co ju sem dotáhlo, asi nějakej osud nebo tak. Neměla moc co na prácu, tak se jenom procházela kolem. Jenomže po chvile teho ťapání si všimla nějakýho třpytu v keřu kousek od ní. Zvědavě naklonila hlavu na stranu a došla blíž. A hej! Další řetízek! Tentokrát však s lebkou jééé. No ten byl hezkej. Kilera hnedkons zavrtěla ocasem a ohlídla se kolem. Třebars někomu spad a teď ho hledal. Nebo proč by tu jinak jako ležel random řetízek. No ale když sa na něho tak dívala, ten by jej ladil s tím modrym co už má! Jeden s modrym vlkem a druhej s lebkou, to by nemuselo vypadat zle ne? "A tak proč ne že." zachraptěla stařena a sehla se po řetízku. Vzala ho do huby a vyšla. Měla z něho takovej divnej pocit v tý hubě, takový lechtání. Ale to neešila, možná byl jenom moc studenej, nebo něco sežrala předtím. No moc chytrej krok to nebyl. Po pár krocích si ho nasadila na krk, až cinkl do teho druhýho co už měla. "Slušivej." zavrtěla ocáskem a zvesela si poskočila. No a vyšla zase dál. Ještě kus od jezera ušla když v tom ucítila bolest v hrudi. A pak se sesypala na zem jako pytel zemáků. A na chvílu černo..

Pak se Kilera probrala. Hlava jej třeštila a svět se motal jak na kolotoču. "No ty kráso." řekla ještě se zavřenýma očima a pak se oklepala. Koukla kolem a vyšla. Jenomže ono to byl takovej divnej pocit. Co se jí stalo huh? Ohlídla se a tam.. tělo? Její tělo? Hnedkons se zastavila.
"Já su mrtvá??" zeptala se tak nějak do éteru. Ne že by ju tady někdo slyšel. Ale jo, muselo to tak bejt. Vždyť její tělo leželo toť před ňou. Bezvládný a celkem mrtvý. Ještě došla k němu aby zjistila jestli třeba nedýchá a toto není jenom sen nebo něco takovýho. Ale ne. Bylo to mrtvý. Tak stará Kilera chcípla ve 12 letech! Na vlka asi dobrý, aj když teda měla s tím životem ještě nějaký plány. Zdá se že už bylo načase. Kilera si teda sedla vedle sebe a koukla kolem. Neměl by pro ňu někdo přijít třeba? Někdo kdo jej řekne jak to vlastně funguje jak chcípneš? Posmrtnej život kde? Ale nic se nedělo. "Hej jako vim že bez hříchu zas nejsu ale aspoň uvítání by bylo slušný ne?" vyštěkla zase do okolí. Ale asi ju nic neslyšelo. Ani ptáci kolem sebou nehnuli. Nešťastně si povzdechla. "Tož to mi neřikej že po smrti je to takhle.. nudný. Co mám jako dělat?" štěkla znovu a chvilu čekala, snad na nějakou odpověď. A ticho. Jenom někdesi zpívali ptáci. Nešťastně se teda zvedla od svý mrtvoly a došla k jezeru. Pohlédla do vody a trochu ju překvapilo že jako mrtvou se viděla. Sic tak jako, průhledně. Ale přece jenom! Jenomže co teď má jako dělat?

I tota stará tulačka zaslechla ten Nihilskej rozruch. Chvilu se snažila poslouchat, esi to je zas nějaká z těch jejich oslav nebo esi to je fakt to co si myslí. Bitka? Na území Nihilu? Z hor se ozýval křík takovej, že to snad každej pozná že jde o život. No, asi ju nezabije když se aspoň dojde podívat, omrknout ten rozruch. Koukne někde z dálky a pak odejde, šak to nemůže být tak zlý.
No opak byl ale pravdou. Když tam Kiler došla, uviděla Voltaire poškozenou, zakrvacenou, a taky modravou léčitelku, Bellanu. Obě vlčky od krve. Kiler se hned zježila srst na zádech. Voltaire!! Hned se svižným klusem vydala k panovnici Nihilu. "Co se tu stalo?! Voltaire!!" vyjekla zděšeně a jen stála nad zrakvenou panovnicí. Prosím ať je v cajku. Jen na ni myslela. Nemohla pomoct, eště by tu situacu zhoršila. "Možu nějak pomoct?" zeptala se tak nějak všeckých kolem. Jenom kdyby mohla donýst nějaký bylinky, nebo pomoct to krvácení zastavit, něco takovýho.

Kilera sebou plácla na zem, snažila sa stát, ale ňák jej to nešlo. Eště trochu se pokusila postavit na nožky, a matnym zrakem koukla po vlčkách kolem. Snad aby je poznala, nebo aby věděla, esi ju tu chtěj nechat umřít na tu zatracenou nemoc. V ouškách už jí z tej cesty pískalo, že to by šlo jenom těžko poznat, co tu ty vlčky povídaj mezi sebou. Ani nemohla moc říct, esi to bylo dobrý nebo ne. Snad už tu byla léčitelka, nebo někdo, kdo jí vrazí ňáký kytky do huby, a ona najednou ožije a přežije. Koukla kolem, šak to byla Volti! "Voltaire?" chraplavým hláskem sa ozvala. A aj ten ocas se jí zaškubal. No že by ju zachraňovala sama panovnica nihilská? Snad to nebude ona kdo jej bude ty kytky do huby vrážet ne? Tak daleko ještě nejsou přeci. A přesto byla z tý její přitomnosti nějak šťastná. Možná na tu smrt byla ready. Nebo ne? Nebo chtěla žít, se svojema kamarádama. Když už je v tý zimě našla.

Ach joj, co že jí to děvče říkalo babi? Byla už snad taká stará? Aj když, ty rozrůstající se šediny na jejím čumáku to asi trocha potvrzovaly co? Měla aj pocit že snad kvůli tej zimě zestárla eště víc! No jaj. Teď už z ní fakt babka je! A Majda určo neváhala jí to řádně připomenout. Ale Kilera se na ňu nemohla zlobit přec. Majda byla neškodná holka, a nemyslela to ani zle. "Vždyť my co?" zeptala se a naklonila hlavičku, jak sa Majda snažila vyplivnout ze sebe ty slůvka kterýma by to všechno mohla popsat. Chjaj co ju chytlo?
"Dobrý poslouchám." řekla Kiler a posadila se na zadek, a ušiska fakt nastražila. To štěknutí do ucha ju donutilo se oklepat. Až tak zle na tým nebyla!
No nedalo se upe říct že by čekala to co Majdě vyleze z huby. Ne že by to bylo neslušný nebo nějaký nechuťárny to ne! Ale spíš teď Majda zněla trochu delulu.. Na druhou stranu šak Kilera nemohla moc nic podceňovat. Šak byla pravda že na Ignisáky zaútočila spolu se sesterstvem, tak mohla čekat nějaký problémky z teho. Aspoň se dycky mohla ohradit tým že to bylo čistý zoufalství. A navíc, ona nakonec nikeho nezabila. To jenom nešťastnou náhodou Verd.
"No, to fakt netušim.." řekla trocha zaraženě. Celý jí to moc pod čumák nesedělo. A Majda pokračovala. "Hm.. tohle celý je celkem vážný Majdi, to doufám viš. Si si jistá že to na nás poslal ignis? Mysiš že to by udělali jó?" rači si to chtěla ujistit. Ono, jeden nikdy neví co ten druhej viděl. "Jak viš že to byl vrah od ignisa? Řekl něco takovýho? Ňáký ty poznávací znaky že to je ignisák?.." ptala se dál. No že by ignis kles tak nízko jo? To se jí nezdálo. To možná bylo něco co by kult udělal, ti měli mindrák z teho jak byli zavření furt ve svým městečku ale že by ignis?

Kilera měla oproti Majdalence zcela jiný problémy. Teda hlavní jej problém byla ta její skoro smrt. No nemoc ju dohnala tak jak by sama nečekala. Starou tulačku to málem zabilo, kdyby ju nedošli zachránit ti Nihilští. Nebo teda ehm.. kdyby ju tam Hel nedotáhla. Až tak tvrdohlavá ta stařešina byla. Radši chcípnout než přiznat slabost. Aj když nemoce upe nejsou slabost.. ale to vysvětlujte Kileře! Stařena šak měla štígro, bo smrt jí nakonec jenom pohrozila a zas odešla, nechajíc ju žít eště nějakejch pár let. Smrt se asi týhle starý vlčice bála nebo co. Nebo to by si Kiler ráda myslela že.
Nechtěla se moc zdržovat v Nihilu, bylo to pro ňu takový blbý. Jim to tam vyžírat, aj když jí pomáhali dobrovolně. No, ona do teho určo nikoho nenutila. Spíš oni nutili ju do toho uzdravování ha! No ale hned jak mohla tak sa snažila si něco najít k jídlu. Sama. Škoda jenom, že ta nemoc jí pokazila plíca a teď teho moc neuběhla. No ta zas bude muset trénovat výdrž, totak na starý kolena.
Aj když sluch už jej pomalu slábl, zaslechl svý jméno někde v lesíku. Ráda bych řekla že poznala ten hlásek, co ju volal, ale ne. Na hlasy asi pamatováka nemá nebo co. No, aj tak moc neváhala a vydala se za hlasem. Znělo to dost zoufale na to, aby to neomrkla. Třebars se nad tím nakonec aj pobaví.
Jenomže ono ne. Von ten hlásek byla totiž její kámoška Majda. Ta se kterou přečkávala zimu, s těma křídlama jak od vážek. Taková milučká děvčica. Ostatně, kdo jinej by Kileru nazval 'babičkou'. To si troufla jenom tota vlčka! "Jejda nekřic tu jak na lesi!" vyštěkla vesele po Majdě, a zavrtěla ocasem hned co ji viděla. Aj když ony tu na lesi byly. Nebo jak se tohle vlastně bere. "Co sa děje taky strašnýho že zníš že brzo zhebneš?" zeptala se a naklonila hlavičku. Ohledně teho, proc vlastně v Nihilu je nejdřív neodpověděla. To by sa Majda musela zeptat znovu a specificky na to samozřejmě. Tak lehký jí to neudělá.

Poprosím si magický předmět (podoba dlouhé kosti) pro kiler
Úkryt pro lailah
A přívěsek pro norek (teprve se rozhodnu jestli malý nebo velký pokud to je ok)

Kiler se stav trocha zhoršil. Hlavně za to mohla ta delší cesta, kerou musela podstoupit ve svým stavu. No, taky ju nikdo nikam neponese že? Možná by se stařešina ani nenechala nosit, dyž si tak stála za tím, že ona je zdravá a v poho. Aj když nebyla. Aj když měla teďka horečku a pomalu nevěděla kde je jak se jí točila hlava. Cestou jenom slepě ťapala za Hel. K temu ju možná donutil strach o vlastní život. Nebo něco jinýho, těžko říct. Hlavní bylo, že se do Nihilu nakonec dostala. A ti jí určitě pomožou. Musej. Šak ona jim kdysi dávno pomohla. Co jí to Machiavelli tehdá říkal? To si nevzpomene.
Slyšela kolem sebe Hel mluvit, něco řešila, asi za Kiler. Takovej její mluvčí. Chjo, to je neštěstí. Ona by si to ráda řekla sama, kdyby věděla co se děje. Vlků kolem asik bylo dost, bo jich aj víc ucítila. Nebo to byly jenom zarytý pachy v zemi?

Prej tw: nadávky
Nesežrali to, nebo minimálně ne Stadley co se tam tak na randoma objevil. Bože, proč zrovna on. Nevypadal jako nejstabilnější vlk z celý smečky. Šak když ho potkala na plese tak se najednou celej zasekl a pak odešel že, to nezvládá nebo nevim. Na jeho poznámku se Kiler jen ušklíbla. Tohle jí nijak neublížilo, bo si byla jistá, že neděla nic špatně. Ona by to od sebe asi aj čekala. Hlad dělá věci, a snaha žít taky. To by Stad mohl vědět, dyž už nejni děcko. "Zoufalý situace si žádaj zoufalý činy. Snad bys radši bych chcípla co?" zašklebila se na něj s takým tím posměšným ksichtem. Fakt si byla jistá že v týhle situaci ona není ta špatná. Bere od bohatejch a pomáhá chudejm. Na rozdíl od modrý tramvaje, kerá si hřeje prdel v ohnivý smečce s jídlem kolik jenom chce Stadleymu by stačil jeden pohled na sesterstvo aby viděl že strádaj. Zatímco vlci z ignisu nevypadali nijak vyhladovělí, už vůbec ne dyž měli energii se rvát!
Stadley ale zdá se nebral žádný její kecy a rovnou chtěl vraždit. No dobře mu tak teda. Chce se nechat k hladu ještě zabít nebo co? Aj když byli teda ignisáci v přesile. A další na cestě. To nebylo dobrý. "Tak seš sakra mrdlej?" vyštěkla zděšeně když se Stadley vrhnul na Verd. Kiler by ju šla zachránit, ale moc dobře věděla, že s takovou by chcípla v boju. To jí za to nestálo. Verd je určo mnohem schopnější než Kiler. Tak jenom stáhla ocas mezi nohy a couvla dozadu. Kdyby aj ostatní po nich chtěli vyjet. Verd pak použila svoju magiu a zavelela na útěk. A na to Kiler slyšela. Začala zdrhat jak ji jenom nožky povolily. Takovej neúspěch.

Kiler

- Kiler v zimě založila společenství tuláků s Helenkou
- aktivně lákala vlky do společenství a s vlky ze společenství zajišťovala jídlo nebo jenom konverzovala a socializovala se
- ve společenství se dohodli zaútočit na azaryn
- společenství zaútočilo na azaryn (probíhá)
- kiler se nakazila nemocí
- Hel táhne Kiler do Nihilu aby se uzdravila z nemoci a neumřela (probíhá)