Príspevky užívateľa

Stejně jako ostatní i Kiler už byla připravena. Po pravdě ani netušila že skupinka tuláků může něco takového zvládnout. V tlamě měla co nejvíce krystalů mohla. Chvíli počkala než do jezera vzhodi své věci ostatní a pak se jen naklonila nad hladinu a krystaly pustila. Ty dopadly do temné vody a jako ostatní věci začaly klesat. A už by měl být znovu ten svatý klid. Mohli si dělat co chtěli bez otravování nějakými duchy. Ti by se teď měli dostat pryč z jejich světa. Někam kam patří. S povzdechem se otočila na ostatní a vydala se na odchod...

Kůň nebyl zrovna největší. Kiler se vcelku divila že si Net myslel že ho jen tímhle zabije. Tímhle ho tak na nejvyš unaví a to by trvalo dost dlouho. A mezitím už měl kůň na zdech dva vlky. Zvedl se ze země kam jej Nef dostal. A vypadalo to že se to moc nevydaří.Kiler probíhala kolem jak šílená. Stále se držela před koněm aby si myslel že nemá kam utéct. A už jí to vysilovalo. Jednak u toho ještě hlasitě štěkala. A dech ji již pomalu docházel. A v tom ji něco napadlo. Jak ty krystaly dostat z koně. "Hej vy dva! Chytněte každej alespoň dva krystaly do tlamy a pevné držte! Možná vám to vylomi zuby ale..." poslední větu řekla opravdu tiše. Avšak pak už neváhala a rozběhla se k boku koně. Ani neviděla jestli vlci ty krystaly pořádně drží ale neměla na výběr. Odrazila se a vší silou do nich vrazila. Ozvalo se hlasite křupnutí a teď už všichni leželi na zemi. Kiler se skokem též povedlo nějaké shodit. A doufala že zbytku zůstaly v tlamě. Koně už nechala být, že zad mu řekl silný proud krve a tak se vydal na útěk. Ještě se za ním otočila avšak pak už vzala krystaly a vydala se k jezeru.

Kiler už byla na místě a čekala na ostatní zástupce skupin. Byla si jistá že tohle bylo to místo ze snu. Vedle sebe měla pár zářiče modrých krystalů a čekala na zbytek tuláků. Nebo spíše na ty co to tam měli vhodit. Už se těšila až zmizí ty otravné duše. Zdálo se totiž že měli všechno. Tedy ona měla krystaly. Vlci věděli že mají jít k tomuhle jezeru. Pohlédla na černou hladinu jezera. Vypadalo to úžasné přesně jako z toho snů. Byla si jistá že to je ono. Teď už se jich zbaví.

Kiler byla ráda že se z vlky nemusí dohadovat. Takhle to budou mít rychle za sebou. Došla na své místo a počkala ať tam dojdou i ostatní. Přes trávu na ně mohla vidět jak čekají ať ona po koní vyběhne. Když už chtěla vyrazit, kůň se otočil a podíval na Nefa s Hailey. V tu chvíli Kiler stihla všechna krev v žilách. Ani nadýchala než kůň zase sklonil hlavu a znovu se pásl. Neviděl je. Pomyslela si s úlevou. Mohla jít. Ještě jednou přehodnotila situaci aby kůň neběžel špatně a ... S hlasitým štěkotem se vyřítila z trávy. A vyšlo to! Běžel přímo za dvěma dalšími vlky. Kiler hned za ním a chňapala mu po nohách. Kdykoliv se jí kůň pokusil kouknout tak uhnula do strany. Mohla být jen ráda že ji netrefil. Snažila se i nějak zabránit aby kůň nezměnil směr a neutekl tak kolem něj začala běhat do kruhu a snažila se vždy být přímo před jeho obličejem aby neutekl. To vše doplňovala hlasitým vrčením a štěkotem.

Kiler se snažila ignorovat její narážku. Moc dobře věděla, že ony dvě se prostě nesnesou. A nedivila by se. Moc se jí nechtělo hnát do přátelství s vlkem kterému ublížila. Tohle bylo o dost jiné než s Tyjou. Ta nezaútočila první. Nef nevypadal, že by proti ní něco měl. Tady se taky Hailey nechovala jako u ledovce. Uši naklonila dopředu když Hailey něco vyštěkla. Hned se vydala jejím směrem a stále větřila. A měla pravdu. Opravdu zde byl pach ještě silnější. Teď tam obě vlčice stály a hledaly kterým směrem se nejdřív vydat. A brzy tu záři i viděla. Stejnou jakou nedávno když byla s Matery vyhánět koně. Tentokrát byla modrá. Zářivě modrá. Instinktivně se přikrčila a naznačila i ostatním ať to udělají. Vešla do křoví a ano! Byl tam kůň a ještě k tomu sám! Dnes měli štěstí. "Vy toho koně obejděte tamtudy a já půjdu tímhle směrem. Vyběhnu na něj a on poběží k vám - a vy po něm skočíte Jeden z nás mu pak ulomí ten krystal." vysvětlila celý plán tiše. Řekla to sice stručně, ale bylo to pochopitelné.

Květiny již Kiler nedržely a místo toho je Dino soustředil na Avable. Což bylo dobře, protože stačila chvilka a mohli být její večeře. Killer by možná ještě sílu měla jenže to už by Kiler nesnesla psychicky. Takže teď to viděla tak, že vyhrávali. A to už běžel Stadley s jídlem pro šedohnědou vlčici. Než stihla Kiler něco udělat už za ním běžel Dino. Zajíce dal Avable. Udělal dobře, že k ní nepřišel blíž a zajíce jí jen hodil. Nikdy nevíš co ten druhý udělá. A to Kiler věděla z vlastní zkušenosti. Kiler jen pohlédla nahoru a v duchu se modlila k všem bohům aby to zabralo. Možná ž ani ty kytky nezaberou a všichni tři vlci se budou muset dát na útěk. "No to by jsme si ten hrob kopat mohli." souhlasila s Dinem.

Kiler hned jakmile se s ostatními tuláky dohodli se vydala směrem kde koně viděla naposledy. Blízko Nihilu. A bylo i štěstí, že tady nějaký ten pach zachytila. A tak celou skupinku vedla tím směrem. Nebyla sic moc nadšená, že jde zrovna s Hailey, ale snažila se dělat, že si vůbec nepamatuje to jak na ni zaútočila. A snad jí to i celkem šlo. U řeky byl pach koní tak nějak nejsilnější. S největší pravděpodobností, zde i nějaký bude. Čich ještě má na rozdíl od sebevědomí. "Jo, tady to je určitě. Ten pach je tady nejsilnější." řekla směrem k Hailey. Nehodlala se s ní o tom nějak hádat. Byla si tím úplně jistá.

Vypadalo to že se všem zdálo to samé. Už ta skutečnost že všichni usnuli naráz byla poněkud zvláštní. Jak už řekla Khione tak bylo velmi pravděpodobné že tohle byla nějaká vize. "Možná... Možná ty věci máme sehnat." řekla a pohlédla po ostatních. Neviděla sice důvod proč je sehnat a co s nimi avšak doufala, že je zde nějaký vlk co by i na tohle přišel. Jistě věděla jen to, že s tímhle mají jistě co dočinění ti duchové. Takže to jistě nějak souvisí s nimi. Měla ještě stále nepříjemný pocit z těch duchu co jen tak poletovali kolem a sledoval pohyb každého vlka. Co po nich jen chtěli?

Killer dostala další ránu do břicha. A tentokrát už se nezvedne. Síla ji docházela tak jen ležela a zhluboka oddechovala. Ještě se kolem ní rozrostla tráva, no bezva. Bad-half Kiler už pomalu odcházela a pod černou srstí prosvitla ta šedá. Rány na břiše taky zmizely. Veškeré rány co si udělala Bad-half totiž zůstávaly jen jí a nikoliv i Kiler. A platilo to i naopak. Zmateným pohledem se rozhodla kolem sebe. Byl tam Stadley a ten vlk Dino kterého znala jen chvíli. A kolem ní ty kořeny. Nehodlala s nimi bojovat, jen se pokusila zvednout. I když rány na břiše, co zůstaly pouze Bad-half už Kiler neměla, bolest tam stále cítila. Pořád to bylo její tělo. "Musí žrát." řekla směrem k Dinovi. Stadley už však pravděpodobně pro něco takového šel.

Kiler nad tímhle vůbec neuvažovala. Že by si zatarasily cestu. Takže hned jak to Dione řekla zamrazilo ji v zádech. "No, možné to je. Jen doufám že se tak nestalo." řekla zaraženě. Je opravdu vcelku velká šance že se tohle stalo. Co by potom vlčice udělaly? Ani jedna neměla křídla takže tak snadno by se odsud nedostaly. Skočit nepřipadalo v úvahu pokud se nechtěly zabít. Musely by hledat jinou cestu. Pokud nějaká byla. "No asi bychom potom musely najít jinou cestu ven." řekla své uvažování i nahlas. Však nic jiného jim nejspíše nezbývalo. Avšak Kiler věřila že jejich pokus shodit podlahu nezasáhl až tak daleko ale možné to bylo.

Kiler byla po té cestě unavená a bylo očividně že i všichni kolem. Rychle tedy usnula i když v blízkosti po většinou cizích vlků ale usnula. Neměla na výběr než jim věřit. A zdál se jí sen. Zvláštní sen avšak nemohla se probudit. Jakoby se mělo stát něco důležitého. A stalo. V tom snu, vlci - kteří se zde teď setkali - běželi s ní. Něco je snad lovilo? Těžko říct. No všichni běželi k zvláštnímu jezeru. Celé černé bylo. V uších ji pískalo avšak stihla ještě něco vidět. Byl to zářící krystal. Ten stejný co měli ti koně. A liška, mrtvá. Pak ještě nějací motýli. S trhnutim se probudila a začala se rozhlížet kolem. Byla úplně zadýcháná a měla nepříjemný pocit. Zdálo se že i zbytek se probouzel. "N... Něco jsem viděla. Zdál se mi sen. Bylo tam jezero a ty krystaly, ještě liška. Myslíte že to něco znamená?" vyhrkla ze sebe rovnou, dřív než to zapomene. Duše kolem nich kroužili jako lovci avšak toho si teď nesměli všímat. Museli se soustředit.

Kiler už otravovalo jak kolem ní sem tam proletělo nějaké světlo. A pořád to něco šeptalo. Bylo jí řečeno že jsou to duše zesnulých vlků. Ona tady ani žádné příbuzné neměla a i toho jí bylo vcelku líto. Avšak ostatním to přála. Jen kdyby ta světla nebyla tak otravná. Zde se měla setkat s ostatními tuláky a společně měli vymyslet plán jak tyto duše poslat zpět do jejich světa. Jak to ještě nevěděla. A doufala že bude alespoň jeden tulák co bude vědět jak je poslat pryč. Třeba jim to řeknou i sami duše. Počasí už nebylo jak v létě. Už byla větší zima a Kiler musela být neustále v pohybu aby se nezačala třást. Mohla teď jen čekat na ostatní než přijdou.

Kiler sic nevěděla co je to alkoholik avšak taky se zasmála. Dovtípila se k tomu jelikož tak nějak věděla co je alkohol. "No to nejspíše jo." zasmála se. O smečkách musela popřemýšlet. "No vím o Ignisu. To je smečka za nekonečnýma pláněma. Potom o zázračných nebo tak nějak. A ve městě je nejspíše taky nějaká avšak o nich nevím vůbec nic." řekla co věděla. "Nihil je opravdu dobrá smečka, mám tam kamarádky." usmála se na Dina. Sice nevěděla proč se tak zajímal o smečky i když ona když přišla tak se rovněž do nějaké chtěla přidat. "Ale být tulák je taky super. Náhodou si můžeš dělat co chceš a nikdo tě nehlídá jestli neporušuješ pravidla." dodala ještě po chvilce.

Killer hlasitě vyštěkla když jí Avable kousla do ucha. Znovu se jí však pokusila zakousnout do krku jenže Avable jí jela drápy po břiše. Zadní tlapkou se jí pokusila oddělat a to se jí nakonec i povedlo. Poodešla kousek dál nevšímajíc si, že jí z břicha kape krev. Odrazila se a zakousla se Avable do zad. Jenže pak se jí celý kožich zježil když ucítila pachy dalších dvou vlků. A ne jen to - jeden totiž šel k nim. Než však Killer něco stihla udělat tělem jí projel silný elektrický proud. Vyjekla bolestí a než se stihla vzpamatovat ležela už na zemi jen pár metrů od svojí kořisti. Od Avable. Nejradši by toho kdo jí takhle překazil plán roztrhala na kousky avšak místo toho jen ležela na zemi a hlasitě oddychovala. Pokusila se se postavit, ale zvládla si jen tak nějak sednout. Vypadalo to, že už je po boji jenže tak snadné to být nemohlo. Kiler už by to nejradši skončila a vzdala se jenže Killer sehnala zbytky svých sil a skočila po Avable. Zakousla se jí znovu do krku a snažila se dostat až ke kůži. Srdce jí stále bušilo z toho elektrického šoku.

Kiler už cvakaly drápky po hladkém kameni tak se jen ohlédla na díru kterou sem vešla a čekala na Dione. "Pokud by se někdo takový našel, tak bych dala snad cokoliv aby mě tohohle zbavil." řekla zcela vážně. Jen to tak musela i myslet. Někdy si tohle totiž užívala. Navíc si byla vědoma toho, že bez téhle její alergie by byla snad úplně neschopna boje. Avšak Kiler věděla, že takový vlk zde nejspíše není. Takže mohla být jen ráda že se nemusí rozhodovat. "Dej si pozor Dione. Celkem to tu klouže a mohlo by se to taky propadnout." snažila se být milá. Ostatně jako vždycky když se někoho pokusila zabít. Ale taky hlavně nechtěla aby se jí bála i Dione. Na to už však bylo nejspíše pozdě.