Príspevky užívateľa

Kiler byla překvapená jeho reakcí. Vypadal, že se jí chce vyhnout. Ale proč? Co mu ona udělala? Byla z toho vcelku zmatená a dalo se říct, že i smutná. Nevěděla totiž co mu udělala. "Jsi v pohodě Rangoo?" zeptala se slabě. Potřebovala vědět jestli mu nějak ublížila třeba svým chováním. I když si nebyla vědoma toho, že by na něj zaútočila. "Ale to víš, přišla jsem si odpočinout od všeho. Trochu si vyčistit hlavu." řekla a usmála se na něj. "To je v pořádku, někteří bývají ve společnosti.. no trochu nervózní." odpověděla klidně. Nepřišlo jí, že se choval zrovna takhle. Spíš úplně naopak jako malé vlče. "Pojď si taky lehnout ne?" navrhla mu. No snad to byl kamarád a neodmítne tuhle nabídku. I když. "Ale jestli máš něco jinýho na práci klidně běž, já se zlobit nebudu." dodala raději po chvilce.

Vlk se přiblížil ještě víc. A Kiler už poznávala jeho siluetu. Nevěřila ale, že zrovna tohohle vlka ještě někdy potká. Posledně byl trochu mimo. Pomalu zvedla hlavu a podívala se na něj. "Rangoo?" zeptala se vcelku zmateně. Posadila se a pohlédla na něj. Ano byl to on! Dlouhé uši dlouhý ocas i ty jeho zlaté věcičky. Oklepala se aby zahnala chlad který ji postupně naplnil. Neměla z toho moc dobrý pocit avšak věděla i, že nemá důvod se ho bát. Posledně se k ní choval tak mile. A navíc to byl kamarád. I kdyby na ní chtěl zaútočit, ubránila by se. Zavrtěla hlavou aby zahnala tyhle myšlenky. Počkala co on udělá. Jestli přijde za ní nebo ne. Ona za ním rozhodně jít nechtěla. Už měla vyhřáté místečko a teď když vše kolem začínalo pomalu chladnout se zvedat nechtěla.

Západ slunce už pomalu mizel a vystřídala jej brzká noc. Pořád ještě bylo šero avšak byla i větší zima. Vítr foukal a čechral Kiler srst. Byla unavená avšak díky létu byl její spací režim poněkud dead. A spát chodila až pozdě v noci. Ta teď byla delší. Což na jednu stranu bylo příjemné - Kiler měla noc ráda a dá se říct že někdy byla spíš noční vlk. Avšak v noci teď byla zima takže to nebylo tak příjemné jako v létě. Při dalším poryvu větru se zatřásla. Povedlo se jí však i přes to kvílení zaslechnout zvuk. Jakoby někdo šel a za sebou něco táhl. Vítr vanul od ní takže nemohla zachytit ten pach. Chtěla si však zachovat chladnou hlavu. Zůstala tedy ležet akorát už ne na boku ale tak, aby mohla kdykoliv vyskočit na všechny čtyři. Ještě se však přikrčila. V tom šeru pak nešla tolik vidět.

Kiler se opravdu vyděsila když si všimla že východ je zataraseny. Chvíli na to jen nevěřícně zírala a pak začala přemýšlet. Jak se odsud dostanou? "Eeh, odházet je asi zbytečný." řekla zaraženě. Netušila sic že by se odhazováním stejně nikam nedostaly - měla jiný důvod. "Některý kameny jsou moc velký - ty od tama nedostanem. Jenom by jsme si vylámaly drápky." řekla a ohlédla se zpět nahoru po schodech. Jiná cesta by mohla vést tamtudy. "Možná když se vrátíme tak něco najdeme. Cestou dolů tam byla chodba tak třeba to někam povede." řekla zamýšlené a vydala se do schodů. A jako naschvál zase spadla. No skvělý. Pomyslela si. Ta chodba někam vést musí. Nemůžou tady zůstat.

Kiler našla tuhle řeku. Slunce zrovna zapadalo a vypadalo to tady úžasné. Byly zde cítit různé pachy vlků, ani nešlo poznat jestli někoho z nich zná. Kiler se sehnula k průzračné hladině řeky. Hladina byla krásně do oranžová jak se v ní odráželo zapadající slunce. A pak se tam začala odrážet ona. její Šedo červený kožíšek s pár jizvami se vlnil na hladině. Nespokojené tam cákla tlapkou aby odraz zmizel a až potom se napila. Pořád v sobě viděla tu bestií co se pokusila zabít několik vlků. A neodpustí si to. Už taková je. Lehla si na břeh a tlapky smočila ve vodě. Ne na dlouho jelikož voda už byla chladná. Když se blížila ta zima tak nemohla čekat nic jiného. S povzdechem si položila hlavu a tlapky a sledovala svůj odraz ve vodě.

Bylo to zvláštní, že Kiler ještě nebyla na tomhle místě. Bylo to tu klidné a příjemné. Kořist teď nepotřebovala avšak využívala každé příležitosti lovu. Přeci jen blížila se zima a kořisti stále ubývalo tak si to vždy alespoň ukryla. Do zimy to pod zemí vydrží vcelku čerstvé. Do čumáku se jí dostal pach zajíce a ještě něčeho. Vlk možná? Nejspíše to byla jeho kořist nu což. Pokud ho už loví nebude mu to zakazovat. A ani mu do toho vstupovat. Většina vlků zde byla větší jak ona takže krást nepřipadalo v úvahu. Avšak když ho ulovi dřív. Přikrčila se a šla po pachu. V lese to šlo hůře a malé větvičky se jí zabodavaly do kožichu. Avšak pak se do vzduchu dostal pach smrti. Takže šla pozdě. No nevadí. Uvidí jak moc pozorný vlk je a jestli si ji všimne.

Kiler se musela zasmát nad tím co řekl Dino. Měl pravdu. Killer a hladová Avable byly silně až až. "To je v pohodě Avable." řekla s úsměvem a zavrtěla ocasem. Věděla jak se cítí a že jí to není příjemné. Z vlastní zkušenosti. Potom se ještě ohlédla na Stadleyho. Odešel, avšak proč tak náhle. No nehodlala za ním běžet aby se vrátil. Pomohl jim a až ho zase potká poděkuje mu. "Myslím že jsme všichni v pohodě ne Dino?" zeptala se zeleného Vlčka. Nevypadal že má nějaké zranění. To jen Bad-half je zraněná. Pomyslela si frustrované. Ale bylo ji to jedno. Nebyla to její chyba.

Kiler nad tím nikdy tak nepřemýšlela. Neměla totiž zatím moc co řešit. Vždy ze všech problému tak nějak vyklouzla. "Když jsi dost silný zvládneš se postavit sám za sebe." odvětila jednoduše. A myslela si že má i pravdu. Ale jak se blížila zima vypadalo to že bude málo kořisti a možná začnou i boje o jídlo. Takovou katastrofu snad myslel? Když se toulala nikdy z tímhle neměla problém. Vždy se něco našlo. Jenže na Norestu je plno vlků. A potkávají se dost často. Bude si muset najít úkryt aby se mohla v klidu nažrat? Toť otázka. "Ale zase máš pravdu... Přijde zima bude málo potravy. V té chvíli se smečka bude hodit." usmála se na něj.

Stejně jako ostatní i Kiler už byla připravena. Po pravdě ani netušila že skupinka tuláků může něco takového zvládnout. V tlamě měla co nejvíce krystalů mohla. Chvíli počkala než do jezera vzhodi své věci ostatní a pak se jen naklonila nad hladinu a krystaly pustila. Ty dopadly do temné vody a jako ostatní věci začaly klesat. A už by měl být znovu ten svatý klid. Mohli si dělat co chtěli bez otravování nějakými duchy. Ti by se teď měli dostat pryč z jejich světa. Někam kam patří. S povzdechem se otočila na ostatní a vydala se na odchod...

Kůň nebyl zrovna největší. Kiler se vcelku divila že si Net myslel že ho jen tímhle zabije. Tímhle ho tak na nejvyš unaví a to by trvalo dost dlouho. A mezitím už měl kůň na zdech dva vlky. Zvedl se ze země kam jej Nef dostal. A vypadalo to že se to moc nevydaří.Kiler probíhala kolem jak šílená. Stále se držela před koněm aby si myslel že nemá kam utéct. A už jí to vysilovalo. Jednak u toho ještě hlasitě štěkala. A dech ji již pomalu docházel. A v tom ji něco napadlo. Jak ty krystaly dostat z koně. "Hej vy dva! Chytněte každej alespoň dva krystaly do tlamy a pevné držte! Možná vám to vylomi zuby ale..." poslední větu řekla opravdu tiše. Avšak pak už neváhala a rozběhla se k boku koně. Ani neviděla jestli vlci ty krystaly pořádně drží ale neměla na výběr. Odrazila se a vší silou do nich vrazila. Ozvalo se hlasite křupnutí a teď už všichni leželi na zemi. Kiler se skokem též povedlo nějaké shodit. A doufala že zbytku zůstaly v tlamě. Koně už nechala být, že zad mu řekl silný proud krve a tak se vydal na útěk. Ještě se za ním otočila avšak pak už vzala krystaly a vydala se k jezeru.

Kiler už byla na místě a čekala na ostatní zástupce skupin. Byla si jistá že tohle bylo to místo ze snu. Vedle sebe měla pár zářiče modrých krystalů a čekala na zbytek tuláků. Nebo spíše na ty co to tam měli vhodit. Už se těšila až zmizí ty otravné duše. Zdálo se totiž že měli všechno. Tedy ona měla krystaly. Vlci věděli že mají jít k tomuhle jezeru. Pohlédla na černou hladinu jezera. Vypadalo to úžasné přesně jako z toho snů. Byla si jistá že to je ono. Teď už se jich zbaví.

Kiler byla ráda že se z vlky nemusí dohadovat. Takhle to budou mít rychle za sebou. Došla na své místo a počkala ať tam dojdou i ostatní. Přes trávu na ně mohla vidět jak čekají ať ona po koní vyběhne. Když už chtěla vyrazit, kůň se otočil a podíval na Nefa s Hailey. V tu chvíli Kiler stihla všechna krev v žilách. Ani nadýchala než kůň zase sklonil hlavu a znovu se pásl. Neviděl je. Pomyslela si s úlevou. Mohla jít. Ještě jednou přehodnotila situaci aby kůň neběžel špatně a ... S hlasitým štěkotem se vyřítila z trávy. A vyšlo to! Běžel přímo za dvěma dalšími vlky. Kiler hned za ním a chňapala mu po nohách. Kdykoliv se jí kůň pokusil kouknout tak uhnula do strany. Mohla být jen ráda že ji netrefil. Snažila se i nějak zabránit aby kůň nezměnil směr a neutekl tak kolem něj začala běhat do kruhu a snažila se vždy být přímo před jeho obličejem aby neutekl. To vše doplňovala hlasitým vrčením a štěkotem.

Kiler se snažila ignorovat její narážku. Moc dobře věděla, že ony dvě se prostě nesnesou. A nedivila by se. Moc se jí nechtělo hnát do přátelství s vlkem kterému ublížila. Tohle bylo o dost jiné než s Tyjou. Ta nezaútočila první. Nef nevypadal, že by proti ní něco měl. Tady se taky Hailey nechovala jako u ledovce. Uši naklonila dopředu když Hailey něco vyštěkla. Hned se vydala jejím směrem a stále větřila. A měla pravdu. Opravdu zde byl pach ještě silnější. Teď tam obě vlčice stály a hledaly kterým směrem se nejdřív vydat. A brzy tu záři i viděla. Stejnou jakou nedávno když byla s Matery vyhánět koně. Tentokrát byla modrá. Zářivě modrá. Instinktivně se přikrčila a naznačila i ostatním ať to udělají. Vešla do křoví a ano! Byl tam kůň a ještě k tomu sám! Dnes měli štěstí. "Vy toho koně obejděte tamtudy a já půjdu tímhle směrem. Vyběhnu na něj a on poběží k vám - a vy po něm skočíte Jeden z nás mu pak ulomí ten krystal." vysvětlila celý plán tiše. Řekla to sice stručně, ale bylo to pochopitelné.

Květiny již Kiler nedržely a místo toho je Dino soustředil na Avable. Což bylo dobře, protože stačila chvilka a mohli být její večeře. Killer by možná ještě sílu měla jenže to už by Kiler nesnesla psychicky. Takže teď to viděla tak, že vyhrávali. A to už běžel Stadley s jídlem pro šedohnědou vlčici. Než stihla Kiler něco udělat už za ním běžel Dino. Zajíce dal Avable. Udělal dobře, že k ní nepřišel blíž a zajíce jí jen hodil. Nikdy nevíš co ten druhý udělá. A to Kiler věděla z vlastní zkušenosti. Kiler jen pohlédla nahoru a v duchu se modlila k všem bohům aby to zabralo. Možná ž ani ty kytky nezaberou a všichni tři vlci se budou muset dát na útěk. "No to by jsme si ten hrob kopat mohli." souhlasila s Dinem.

Kiler hned jakmile se s ostatními tuláky dohodli se vydala směrem kde koně viděla naposledy. Blízko Nihilu. A bylo i štěstí, že tady nějaký ten pach zachytila. A tak celou skupinku vedla tím směrem. Nebyla sic moc nadšená, že jde zrovna s Hailey, ale snažila se dělat, že si vůbec nepamatuje to jak na ni zaútočila. A snad jí to i celkem šlo. U řeky byl pach koní tak nějak nejsilnější. S největší pravděpodobností, zde i nějaký bude. Čich ještě má na rozdíl od sebevědomí. "Jo, tady to je určitě. Ten pach je tady nejsilnější." řekla směrem k Hailey. Nehodlala se s ní o tom nějak hádat. Byla si tím úplně jistá.