Príspevky užívateľa

Vypadalo to že se všem zdálo to samé. Už ta skutečnost že všichni usnuli naráz byla poněkud zvláštní. Jak už řekla Khione tak bylo velmi pravděpodobné že tohle byla nějaká vize. "Možná... Možná ty věci máme sehnat." řekla a pohlédla po ostatních. Neviděla sice důvod proč je sehnat a co s nimi avšak doufala, že je zde nějaký vlk co by i na tohle přišel. Jistě věděla jen to, že s tímhle mají jistě co dočinění ti duchové. Takže to jistě nějak souvisí s nimi. Měla ještě stále nepříjemný pocit z těch duchu co jen tak poletovali kolem a sledoval pohyb každého vlka. Co po nich jen chtěli?

Killer dostala další ránu do břicha. A tentokrát už se nezvedne. Síla ji docházela tak jen ležela a zhluboka oddechovala. Ještě se kolem ní rozrostla tráva, no bezva. Bad-half Kiler už pomalu odcházela a pod černou srstí prosvitla ta šedá. Rány na břiše taky zmizely. Veškeré rány co si udělala Bad-half totiž zůstávaly jen jí a nikoliv i Kiler. A platilo to i naopak. Zmateným pohledem se rozhodla kolem sebe. Byl tam Stadley a ten vlk Dino kterého znala jen chvíli. A kolem ní ty kořeny. Nehodlala s nimi bojovat, jen se pokusila zvednout. I když rány na břiše, co zůstaly pouze Bad-half už Kiler neměla, bolest tam stále cítila. Pořád to bylo její tělo. "Musí žrát." řekla směrem k Dinovi. Stadley už však pravděpodobně pro něco takového šel.

Kiler nad tímhle vůbec neuvažovala. Že by si zatarasily cestu. Takže hned jak to Dione řekla zamrazilo ji v zádech. "No, možné to je. Jen doufám že se tak nestalo." řekla zaraženě. Je opravdu vcelku velká šance že se tohle stalo. Co by potom vlčice udělaly? Ani jedna neměla křídla takže tak snadno by se odsud nedostaly. Skočit nepřipadalo v úvahu pokud se nechtěly zabít. Musely by hledat jinou cestu. Pokud nějaká byla. "No asi bychom potom musely najít jinou cestu ven." řekla své uvažování i nahlas. Však nic jiného jim nejspíše nezbývalo. Avšak Kiler věřila že jejich pokus shodit podlahu nezasáhl až tak daleko ale možné to bylo.

Kiler byla po té cestě unavená a bylo očividně že i všichni kolem. Rychle tedy usnula i když v blízkosti po většinou cizích vlků ale usnula. Neměla na výběr než jim věřit. A zdál se jí sen. Zvláštní sen avšak nemohla se probudit. Jakoby se mělo stát něco důležitého. A stalo. V tom snu, vlci - kteří se zde teď setkali - běželi s ní. Něco je snad lovilo? Těžko říct. No všichni běželi k zvláštnímu jezeru. Celé černé bylo. V uších ji pískalo avšak stihla ještě něco vidět. Byl to zářící krystal. Ten stejný co měli ti koně. A liška, mrtvá. Pak ještě nějací motýli. S trhnutim se probudila a začala se rozhlížet kolem. Byla úplně zadýcháná a měla nepříjemný pocit. Zdálo se že i zbytek se probouzel. "N... Něco jsem viděla. Zdál se mi sen. Bylo tam jezero a ty krystaly, ještě liška. Myslíte že to něco znamená?" vyhrkla ze sebe rovnou, dřív než to zapomene. Duše kolem nich kroužili jako lovci avšak toho si teď nesměli všímat. Museli se soustředit.

Kiler už otravovalo jak kolem ní sem tam proletělo nějaké světlo. A pořád to něco šeptalo. Bylo jí řečeno že jsou to duše zesnulých vlků. Ona tady ani žádné příbuzné neměla a i toho jí bylo vcelku líto. Avšak ostatním to přála. Jen kdyby ta světla nebyla tak otravná. Zde se měla setkat s ostatními tuláky a společně měli vymyslet plán jak tyto duše poslat zpět do jejich světa. Jak to ještě nevěděla. A doufala že bude alespoň jeden tulák co bude vědět jak je poslat pryč. Třeba jim to řeknou i sami duše. Počasí už nebylo jak v létě. Už byla větší zima a Kiler musela být neustále v pohybu aby se nezačala třást. Mohla teď jen čekat na ostatní než přijdou.

Kiler sic nevěděla co je to alkoholik avšak taky se zasmála. Dovtípila se k tomu jelikož tak nějak věděla co je alkohol. "No to nejspíše jo." zasmála se. O smečkách musela popřemýšlet. "No vím o Ignisu. To je smečka za nekonečnýma pláněma. Potom o zázračných nebo tak nějak. A ve městě je nejspíše taky nějaká avšak o nich nevím vůbec nic." řekla co věděla. "Nihil je opravdu dobrá smečka, mám tam kamarádky." usmála se na Dina. Sice nevěděla proč se tak zajímal o smečky i když ona když přišla tak se rovněž do nějaké chtěla přidat. "Ale být tulák je taky super. Náhodou si můžeš dělat co chceš a nikdo tě nehlídá jestli neporušuješ pravidla." dodala ještě po chvilce.

Killer hlasitě vyštěkla když jí Avable kousla do ucha. Znovu se jí však pokusila zakousnout do krku jenže Avable jí jela drápy po břiše. Zadní tlapkou se jí pokusila oddělat a to se jí nakonec i povedlo. Poodešla kousek dál nevšímajíc si, že jí z břicha kape krev. Odrazila se a zakousla se Avable do zad. Jenže pak se jí celý kožich zježil když ucítila pachy dalších dvou vlků. A ne jen to - jeden totiž šel k nim. Než však Killer něco stihla udělat tělem jí projel silný elektrický proud. Vyjekla bolestí a než se stihla vzpamatovat ležela už na zemi jen pár metrů od svojí kořisti. Od Avable. Nejradši by toho kdo jí takhle překazil plán roztrhala na kousky avšak místo toho jen ležela na zemi a hlasitě oddychovala. Pokusila se se postavit, ale zvládla si jen tak nějak sednout. Vypadalo to, že už je po boji jenže tak snadné to být nemohlo. Kiler už by to nejradši skončila a vzdala se jenže Killer sehnala zbytky svých sil a skočila po Avable. Zakousla se jí znovu do krku a snažila se dostat až ke kůži. Srdce jí stále bušilo z toho elektrického šoku.

Kiler už cvakaly drápky po hladkém kameni tak se jen ohlédla na díru kterou sem vešla a čekala na Dione. "Pokud by se někdo takový našel, tak bych dala snad cokoliv aby mě tohohle zbavil." řekla zcela vážně. Jen to tak musela i myslet. Někdy si tohle totiž užívala. Navíc si byla vědoma toho, že bez téhle její alergie by byla snad úplně neschopna boje. Avšak Kiler věděla, že takový vlk zde nejspíše není. Takže mohla být jen ráda že se nemusí rozhodovat. "Dej si pozor Dione. Celkem to tu klouže a mohlo by se to taky propadnout." snažila se být milá. Ostatně jako vždycky když se někoho pokusila zabít. Ale taky hlavně nechtěla aby se jí bála i Dione. Na to už však bylo nejspíše pozdě.

Kiler si nadběhla a mělo to smysl. Klisna se teď totiž otočila zase zpět k Nihilskému území. A přišla řada na ni. Nejdříve ji Matery kousla avšak teď se kůň otočil přímo ke Kiler. Ta zůstala skrytá v trávě a vyběhla přesně ve chvíli kdy byl kůň jen několik skoků od ní. Začala hned štěkat a vyběhla ke koni. Ten se splašil a otočil se. A Kiler za ní. A vypadalo to opravdu dobře. Běžela chvíli za ní avšak pak to vzdala. Byla dost daleko. "Jo to stačí." řekla zadýchaně. "A už asi půjdu." usmála se na ni. "Je celkem pozdě a já ještě musím lovit. Řekni Machiavellimu že mi bylo ctí vaší smečce pomoct." řekla a vydala se ještě směrem kam utíkal kůň. Mohla tudy jít na lov a zároveň hlídat jestli se klisna nevrátí.

Killer na její narážky nijak nereagovala. Chňapala jí po zádech avšak Avable se převalila na záda a Killer tak zalehla. Ta jí však celou dobu cvakala zuby po srsti a nějakou jí i vyškubla. Ale na zemi zůstala ležet pod její váhou. Když se Avable zvedala, tak nijak nečekala a rovnou se jí vrhla po hlavě. Jen těsně uhnula její tlapce. A povedlo se. Zakousla se jí do srsti na krku. Trhala hlavou ze strany na strany a nepouštěla. Postupně se zakusovala víc k její kůži. Ale přes srst to nebylo jenom tak. Tlapkami se jí snažila shodit na bok. Killer byla o něco větší než Kiler. A opravdu se snažila Avable položit na zem. A k jejímu krku už neměla tak daleko.

Kiler nezbylo nic než s vlkem jen souhlasit. Opravdu teď na tohle nebyl nejlepší čas. "To vím." zakašlala slabě. Potřebovala tak tři - čtyři dny a bude jí líp. Ale popravdě by asi nemohla lovit a tím by se jen oslabila. A trvalo by to dýl než by se uzdravila. A pak by mohla pojít hlady. Měla štěstí že potkala zrovna tohohle vlka. Chtěl jí totiž pomoct. Možná by mu neměla věřit, ale v tuhle chvíli jí nic nezbývalo. Hold mu věřit musela. "A... A kam jdeme?" zeptala se a pokusila se postavit tak aby se o vlka nemusela úplně opírat. Avšak líp to nešlo. Alespoň už na vlka nepřenášela celou váhu. Nedalo se však říct že by šla nějak rychle. Nu což, snaha tam byla.

Kiler se zataím stalo jen párkrát, že jí někdo pochválil jméno. Bylo to od něj pěkné. Přátelsky zavrtěla ocasem a usmála se. "Tak to děkuji." řekla vesele a přišla k němu blíže. Posadila se kousek od něj. "Tak to mě těší Aiasi." řekla. Teď však pohled upřela na jeho druhý pár nohou. Musela se zeptat. "A jestli se můžu zeptat. Ty tvoje nohy?" zvědavost jí nedala a prostě se zeptat musela. Zvědavý to vlk. Ale upřímně vlka s šesti nohama jen tak nevidíte ne? Na to by se zeptal snad každý.

Kiler nechala Matery ať vyběhne první. Ona si to pak pomalu oběhla protože klisna začala zatáčet. Směrem k horám. A tím dělala takový velký oblouk. Zatímco Matery se hnala za ní a cvakala jí po nohách. Klisna už byla opravdu téměř u hor když se vedle ní na druhé straně objevila Kiler. Vyštěkla jak nejhlasitěji mohla aby se velký kůň otočil. A zdálo se, že to vychází. Jenže ona klisna se vzepřela a postavila se na zadní. Hlasitě zařehtala. Kiler musela uskočit aby ji při dopadu nerozmačkala kopyty. "Zpátky!" štěkla po ní znovu. Přikrčila se tak jako to dělají psi když nahání ovce. A stejně jako Matery před tím i ona klisně chňapla po nohách. Otočila se! Vyšlo to. A teď už běžela i ona za ní. Aby se ještě nevrátila.

Kiler párkrát zakašlala. Nejraději by vlkovi řekla ať se o ni nestará. Že to nepotřebuje. Jenže potřebovala. Alespoň něco k jídlu. "Jo, to bych ještě mohla zvládnout." řekla tiše a pokusila se vstát. Posadila se. Na víc se nejdříve nezmohla. Ale vůli měla tahle vlčka silnou. Tedy alespoň na to aby se zvedla a postavila na všechny čtyři. Nejistě stála a čekala co vlk řekne. Co má udělat. Možná jí dá nějaké bylinky. Co ona mohla vědět.

Kiler se nad tímhle musela zamyslet. Bylo něco co by jí z tohohle mohlo dostat? Kde to sežene? Jde to vůbec? Nad tímhle se musela chvilku pozastavit. Zmateně na Dione pohlédla. "Ty si myslíš, že něco takovýho je? Já o tomhle totiž nic nevím." povzdechla si zklamaně. Jistě nic takového nebylo a ona si dělala zbytečné naděje. Někde v hloubi duše i doufala, že nic takového není. Někdy se jí tahle schopnost hodila. V boji, při sebeobraně. A to bylo asi vše. Na druhou stranu by se už nemusela bát o své přátele. Mohla by se s nimi normálně bavit. Každý den by mohla vstávat s tím, že nikomu neublíží. Že nikomu nezničí život. Ale to byla jen malá šance, že se tohle někdy stane. Bude hold muset trénovat. Jednou se možná naučí tohle chování potlačit i bez nějakých léků. Ale to jistě potrvá dost dlouho.