Príspevky užívateľa

Kiler si nadběhla a mělo to smysl. Klisna se teď totiž otočila zase zpět k Nihilskému území. A přišla řada na ni. Nejdříve ji Matery kousla avšak teď se kůň otočil přímo ke Kiler. Ta zůstala skrytá v trávě a vyběhla přesně ve chvíli kdy byl kůň jen několik skoků od ní. Začala hned štěkat a vyběhla ke koni. Ten se splašil a otočil se. A Kiler za ní. A vypadalo to opravdu dobře. Běžela chvíli za ní avšak pak to vzdala. Byla dost daleko. "Jo to stačí." řekla zadýchaně. "A už asi půjdu." usmála se na ni. "Je celkem pozdě a já ještě musím lovit. Řekni Machiavellimu že mi bylo ctí vaší smečce pomoct." řekla a vydala se ještě směrem kam utíkal kůň. Mohla tudy jít na lov a zároveň hlídat jestli se klisna nevrátí.

Killer na její narážky nijak nereagovala. Chňapala jí po zádech avšak Avable se převalila na záda a Killer tak zalehla. Ta jí však celou dobu cvakala zuby po srsti a nějakou jí i vyškubla. Ale na zemi zůstala ležet pod její váhou. Když se Avable zvedala, tak nijak nečekala a rovnou se jí vrhla po hlavě. Jen těsně uhnula její tlapce. A povedlo se. Zakousla se jí do srsti na krku. Trhala hlavou ze strany na strany a nepouštěla. Postupně se zakusovala víc k její kůži. Ale přes srst to nebylo jenom tak. Tlapkami se jí snažila shodit na bok. Killer byla o něco větší než Kiler. A opravdu se snažila Avable položit na zem. A k jejímu krku už neměla tak daleko.

Kiler nezbylo nic než s vlkem jen souhlasit. Opravdu teď na tohle nebyl nejlepší čas. "To vím." zakašlala slabě. Potřebovala tak tři - čtyři dny a bude jí líp. Ale popravdě by asi nemohla lovit a tím by se jen oslabila. A trvalo by to dýl než by se uzdravila. A pak by mohla pojít hlady. Měla štěstí že potkala zrovna tohohle vlka. Chtěl jí totiž pomoct. Možná by mu neměla věřit, ale v tuhle chvíli jí nic nezbývalo. Hold mu věřit musela. "A... A kam jdeme?" zeptala se a pokusila se postavit tak aby se o vlka nemusela úplně opírat. Avšak líp to nešlo. Alespoň už na vlka nepřenášela celou váhu. Nedalo se však říct že by šla nějak rychle. Nu což, snaha tam byla.

Kiler se zataím stalo jen párkrát, že jí někdo pochválil jméno. Bylo to od něj pěkné. Přátelsky zavrtěla ocasem a usmála se. "Tak to děkuji." řekla vesele a přišla k němu blíže. Posadila se kousek od něj. "Tak to mě těší Aiasi." řekla. Teď však pohled upřela na jeho druhý pár nohou. Musela se zeptat. "A jestli se můžu zeptat. Ty tvoje nohy?" zvědavost jí nedala a prostě se zeptat musela. Zvědavý to vlk. Ale upřímně vlka s šesti nohama jen tak nevidíte ne? Na to by se zeptal snad každý.

Kiler nechala Matery ať vyběhne první. Ona si to pak pomalu oběhla protože klisna začala zatáčet. Směrem k horám. A tím dělala takový velký oblouk. Zatímco Matery se hnala za ní a cvakala jí po nohách. Klisna už byla opravdu téměř u hor když se vedle ní na druhé straně objevila Kiler. Vyštěkla jak nejhlasitěji mohla aby se velký kůň otočil. A zdálo se, že to vychází. Jenže ona klisna se vzepřela a postavila se na zadní. Hlasitě zařehtala. Kiler musela uskočit aby ji při dopadu nerozmačkala kopyty. "Zpátky!" štěkla po ní znovu. Přikrčila se tak jako to dělají psi když nahání ovce. A stejně jako Matery před tím i ona klisně chňapla po nohách. Otočila se! Vyšlo to. A teď už běžela i ona za ní. Aby se ještě nevrátila.

Kiler párkrát zakašlala. Nejraději by vlkovi řekla ať se o ni nestará. Že to nepotřebuje. Jenže potřebovala. Alespoň něco k jídlu. "Jo, to bych ještě mohla zvládnout." řekla tiše a pokusila se vstát. Posadila se. Na víc se nejdříve nezmohla. Ale vůli měla tahle vlčka silnou. Tedy alespoň na to aby se zvedla a postavila na všechny čtyři. Nejistě stála a čekala co vlk řekne. Co má udělat. Možná jí dá nějaké bylinky. Co ona mohla vědět.

Kiler se nad tímhle musela zamyslet. Bylo něco co by jí z tohohle mohlo dostat? Kde to sežene? Jde to vůbec? Nad tímhle se musela chvilku pozastavit. Zmateně na Dione pohlédla. "Ty si myslíš, že něco takovýho je? Já o tomhle totiž nic nevím." povzdechla si zklamaně. Jistě nic takového nebylo a ona si dělala zbytečné naděje. Někde v hloubi duše i doufala, že nic takového není. Někdy se jí tahle schopnost hodila. V boji, při sebeobraně. A to bylo asi vše. Na druhou stranu by se už nemusela bát o své přátele. Mohla by se s nimi normálně bavit. Každý den by mohla vstávat s tím, že nikomu neublíží. Že nikomu nezničí život. Ale to byla jen malá šance, že se tohle někdy stane. Bude hold muset trénovat. Jednou se možná naučí tohle chování potlačit i bez nějakých léků. Ale to jistě potrvá dost dlouho.

Kiler vyrušil nějaký hlas. A už jen pár metrů od ní stál vlk. Měl vcelku netradiční zbarvení. Zeleného vlka snad ještě neviděla. Ale nehodlala mít předsudky. Jistě to byl úplně normální vlk. Barva a vzhled přeci neurčují charakter? I ona nevypadala dvakrát přátelsky se svými jizvami. A pokud zrovna necítila krev tak byla přátelská.
"Ahoj." pozdravila a usmála se na vlka. Vypadal nejdříve nejistě ale mohla jen doufat, že její chování ho uklidní. Také zavrtěla ocasem. "Moje jméno je Kiler a jsem tady už nějakou dobu. Těší mě Dino." zavrtěla znovu ocasem. Snažila se znít opravdu přátelsky protože už její jizvy odradily plno vlků. A jméno někdy taky. Na tohle ale teď opravdu myslet nechtěla.

Kiler byla ještě v polospánku když se Rangoo vzbudil. A tím vzbudil i ji. Jenom unaveně zabručela a dál ležela ve stejné poloze. Rangoo se k ní přitiskl ještě blíž. Kupodivu ho nechala. Nevadilo jí to. Byl to kamarád. Ranní slunce ji ozářilo kožich krásně do zlatova. Bylo jí příjemné teplo. Že slunce i z Rangova kožichu. Zabořil pak čumák ještě víc. I tak ho nechala. Ale rozhodně už neusnula. Bohové ví co by mohl udělat. Radši by si měla dát pozor. Ale spánek ji dost rychle přemáhal. Chvíli to ještě vydrží...

Killer si hned všimla že k ní Avable přišla blíž. A o krok couvla. Mohla by ji jít hned po krku. Mohla by ji rovnou zabít. Ale to by nebyla žádná sranda. Z plna hrdla na ní zavrčela. "Ano, jistě že jsme kamarádky." přivřela podezřívavě oči. Ohnula pysk a odkryla tak nablýskané tesáky. "Škoda jen že já tobě výhru nepřeju." zašklebila se a stejně jako Avable se zlověstně zasmála. Celá se naježila a z tlamy ji odkapla černá tekutina. Byl čas. Ale první útok udělat nechtěla. Jenže s ní to nejspíše nijak nešlo. Zadními tlapami se odrazila a vyskočila vysoko do vzduchu. Směřovala ji přímo na záda a to se i povedlo. Hned se jí zaryla drápy do kůže aby nespadla. A držela se pevně jako klíště. A snažila se jí chytit i tesáky.

Kiler následovala koně. Až na tuhle louku. Statná klisna se v jejím středu zastavila. Kiler Matery rychle naznačila aby se zastavila. Mohly by ji takhle nahnat zpět na území Nihilu a to by bylo zle. Nihil byl směrem k horám a to znamenalo, tě obě musely vyběhnout od hor. Klisna by se tedy měla vydat směrem od území. A to přesně potřebovaly. Krystaly se koní leskly na zádech ve svitu slunce. Na klisnu to bylo obrovské. Nějaká přerostlá byla. O to větší bude zábava. Pomyslela si Kiler. "Musíme na ní od hor aby nevběhla na území. Jsi kousek dál a tím ji odřízni cestu k Nihilu." šeptla směrem ke Matery.

Kiler nechala vlčku aby odešla. Co taky mohla dělat? Rozhodně teď neměla sílu na to aby za ní běžela a zastavila ji. "Tak se měj." řekla tiše a hlavu položila na zem. Pořád jí vrtalo hlavou jak se tahle vlčka jmenuje, ale to se nedozví pokud jí to sama neřekne. Navíc měla pravdu - Kiler musela odpočívat. A taky netrvalo dlouho než usnula. A to už za vlčkou fakt běžet nemohla.

Kiler už jen čekala až usne. "No, tak to děkuju." usmála se na něj ještě a pak si položila hlavu na zem. Už si myslela že spí ale ucítila že si Rangoo lehl vedle ní. Byl sice celý mokrý, ale i tak ji to zahřálo. Ještě cítila i to jak se Rangoo rozhodl že se očistí. Nevěděla sice co si právě čistil ale tipovala že tlapky nebo záda. Nechala ho ležet vedle ní. Přeci se jen zahřívali ne? Rozhodně v tom nebylo nic víc. A ona doufala že to tak vidí i Rangoo.

Kiler dál nadšeně poskakovala po břehu a voda cákala všude kolem ní. "Notak, každej umí plavat! Pojď to aspoň zkusit!" řekla a vyzývavě na na něj cákla vodu. Stále ve vodě se uklonila ve hravém gestu. Nechápala proč nechce do vody. "Můžu tě to naučit! Prosím." řekla a vyplázla jazyk. Vylezla z vody a znovu se připravila že se rozběhne. A rozběhla. A pak znovu skočila do vody. A znovu se i potopila. Byla to zábava a Kiler měla vodu opravdu ráda. I přes její srst ji ale začínala být zima. Ještě jednou pohlédla na Nefa. Doufala že to aspoň vyzkouší.

Začínala zima a Kiler to dost jasně pociťovala. V noci si musela hledat teplejší místa aby v noci neumrzla. I když některé noci bylo stále teplo. Což byla výhoda a bylo to i fajn. Jen časté střídání počasí mohlo vlkovi dosti zničit imunitu. Přeci jen i Kiler se už nachladila. Jen na pár dní ale jo. Momentálně si šla jen odpočinout. Louka byla ještě trochu mokrá od ranní rosy, ale to Kiler nevadilo. Lehla si na okraj louky a jen koutkem oka zahlédla něco zeleného. Hlavu natočila tím směrem a opravdu tam něco bylo. Kořist to nejspíše nebyla, spíše to vypadalo jako vlk. Norest byl plný vlků tak to nebylo nijak neobvyklé.