Príspevky užívateľa

Kiler vyrušil nějaký hlas. A už jen pár metrů od ní stál vlk. Měl vcelku netradiční zbarvení. Zeleného vlka snad ještě neviděla. Ale nehodlala mít předsudky. Jistě to byl úplně normální vlk. Barva a vzhled přeci neurčují charakter? I ona nevypadala dvakrát přátelsky se svými jizvami. A pokud zrovna necítila krev tak byla přátelská.
"Ahoj." pozdravila a usmála se na vlka. Vypadal nejdříve nejistě ale mohla jen doufat, že její chování ho uklidní. Také zavrtěla ocasem. "Moje jméno je Kiler a jsem tady už nějakou dobu. Těší mě Dino." zavrtěla znovu ocasem. Snažila se znít opravdu přátelsky protože už její jizvy odradily plno vlků. A jméno někdy taky. Na tohle ale teď opravdu myslet nechtěla.

Kiler byla ještě v polospánku když se Rangoo vzbudil. A tím vzbudil i ji. Jenom unaveně zabručela a dál ležela ve stejné poloze. Rangoo se k ní přitiskl ještě blíž. Kupodivu ho nechala. Nevadilo jí to. Byl to kamarád. Ranní slunce ji ozářilo kožich krásně do zlatova. Bylo jí příjemné teplo. Že slunce i z Rangova kožichu. Zabořil pak čumák ještě víc. I tak ho nechala. Ale rozhodně už neusnula. Bohové ví co by mohl udělat. Radši by si měla dát pozor. Ale spánek ji dost rychle přemáhal. Chvíli to ještě vydrží...

Killer si hned všimla že k ní Avable přišla blíž. A o krok couvla. Mohla by ji jít hned po krku. Mohla by ji rovnou zabít. Ale to by nebyla žádná sranda. Z plna hrdla na ní zavrčela. "Ano, jistě že jsme kamarádky." přivřela podezřívavě oči. Ohnula pysk a odkryla tak nablýskané tesáky. "Škoda jen že já tobě výhru nepřeju." zašklebila se a stejně jako Avable se zlověstně zasmála. Celá se naježila a z tlamy ji odkapla černá tekutina. Byl čas. Ale první útok udělat nechtěla. Jenže s ní to nejspíše nijak nešlo. Zadními tlapami se odrazila a vyskočila vysoko do vzduchu. Směřovala ji přímo na záda a to se i povedlo. Hned se jí zaryla drápy do kůže aby nespadla. A držela se pevně jako klíště. A snažila se jí chytit i tesáky.

Kiler následovala koně. Až na tuhle louku. Statná klisna se v jejím středu zastavila. Kiler Matery rychle naznačila aby se zastavila. Mohly by ji takhle nahnat zpět na území Nihilu a to by bylo zle. Nihil byl směrem k horám a to znamenalo, tě obě musely vyběhnout od hor. Klisna by se tedy měla vydat směrem od území. A to přesně potřebovaly. Krystaly se koní leskly na zádech ve svitu slunce. Na klisnu to bylo obrovské. Nějaká přerostlá byla. O to větší bude zábava. Pomyslela si Kiler. "Musíme na ní od hor aby nevběhla na území. Jsi kousek dál a tím ji odřízni cestu k Nihilu." šeptla směrem ke Matery.

Kiler nechala vlčku aby odešla. Co taky mohla dělat? Rozhodně teď neměla sílu na to aby za ní běžela a zastavila ji. "Tak se měj." řekla tiše a hlavu položila na zem. Pořád jí vrtalo hlavou jak se tahle vlčka jmenuje, ale to se nedozví pokud jí to sama neřekne. Navíc měla pravdu - Kiler musela odpočívat. A taky netrvalo dlouho než usnula. A to už za vlčkou fakt běžet nemohla.

Kiler už jen čekala až usne. "No, tak to děkuju." usmála se na něj ještě a pak si položila hlavu na zem. Už si myslela že spí ale ucítila že si Rangoo lehl vedle ní. Byl sice celý mokrý, ale i tak ji to zahřálo. Ještě cítila i to jak se Rangoo rozhodl že se očistí. Nevěděla sice co si právě čistil ale tipovala že tlapky nebo záda. Nechala ho ležet vedle ní. Přeci se jen zahřívali ne? Rozhodně v tom nebylo nic víc. A ona doufala že to tak vidí i Rangoo.

Kiler dál nadšeně poskakovala po břehu a voda cákala všude kolem ní. "Notak, každej umí plavat! Pojď to aspoň zkusit!" řekla a vyzývavě na na něj cákla vodu. Stále ve vodě se uklonila ve hravém gestu. Nechápala proč nechce do vody. "Můžu tě to naučit! Prosím." řekla a vyplázla jazyk. Vylezla z vody a znovu se připravila že se rozběhne. A rozběhla. A pak znovu skočila do vody. A znovu se i potopila. Byla to zábava a Kiler měla vodu opravdu ráda. I přes její srst ji ale začínala být zima. Ještě jednou pohlédla na Nefa. Doufala že to aspoň vyzkouší.

Začínala zima a Kiler to dost jasně pociťovala. V noci si musela hledat teplejší místa aby v noci neumrzla. I když některé noci bylo stále teplo. Což byla výhoda a bylo to i fajn. Jen časté střídání počasí mohlo vlkovi dosti zničit imunitu. Přeci jen i Kiler se už nachladila. Jen na pár dní ale jo. Momentálně si šla jen odpočinout. Louka byla ještě trochu mokrá od ranní rosy, ale to Kiler nevadilo. Lehla si na okraj louky a jen koutkem oka zahlédla něco zeleného. Hlavu natočila tím směrem a opravdu tam něco bylo. Kořist to nejspíše nebyla, spíše to vypadalo jako vlk. Norest byl plný vlků tak to nebylo nijak neobvyklé.

Kiler si jen zklamaně povzdechla. Byla zklamaná sama ze sebe. "Slezeme, stejně jako jsme sem přišly. Možná to bude trochu klouzat tak si dej pozor." řekla a vydala se směrem k východu z polozničené místnosti. Jedním skokem se dostala na střechu. Tlapky jí nejdříve trochu sjely, ale povedlo se jí to ustát. Ohlédla se na Dione jak to zvládá ona. Pak se jí Dione zeptala. Na to na co snad každý. A nemohla se jí divit. "Dobře. Mám takový problém. Je to něco jako alergie. Vlastně mám alergii na cizí psí nebo vlčí krev. A moje reakce na to když ji ucítím je, že se toho vlka pokusím zabít. Ale nechci to udělat. Já... Já nechci nikomu ublížit, ale nemůžu to nijak ovládnout." řekla to co věděla. Doufala, že to Dione nějak pochopí. "Jednoduše když jsem tě vytahovala tak jsem stiskla moc silně a ucítila jen trošku tvojí krve. No a pak jsem se nemohla ovládnout." znovu si povzdechla a pokrčila rameny. Tlapky jí znovu trochu sjely po hladké střeše. Ale zachytila se o stěnu. Kde byl již východ nebo spíše vchod do velkého domu. A tudy se mohly zase dostat zpátky.

Killer vypadla, že vůbec nereaguje. I když k ní Avable přiběhla tak jen chňapla do prázdna a následně škubnula hlavou do strany, jelikož jí Avable dala facku. Vypadala, že ji to snad ani nebolelo a tak ještě párkrát cvakla zuby za couvající vlčicí. Nedala se do smíchu tak jako ona. Jen více zavrčela a pysky se jí roztáhly do zlověstného úsměvu. "Ó jak strašně jsi mě vyvedla z míry! Jen pojď, máš hlad viď? Ta vůně čerstvě zabité kořisti, ta chuť sladké čerstvé krve! Vidím jak se ti na to sbíhají sliny, Avable!" řekla s úšklebkem na konci. Poslední slova již spíše vrčela než aby je říkala. "Máš jistě hlad jak nikdy předtím! A hodláš si smlsnout na mně, tak si dej!" švihala ocasem sem a tam a byla připravená na jakýkoliv její pohyb. Svojí velikostí se jí mohla snadno vyhnout. A že se jí to ve většině případů dařilo.

Kiler se moc nechtělo to vlčce vysvětlovat. Ani nevěděla o jaké vlčici mluví, ale taky tady v Norestu mohl vlk potkat kohokoliv. Přeci jen nebylo to zrovna nejmenší místo. "Klidně to někdy vyzkoušíme." uchechtla se na ni. Pokud by něco takového sehnala Kiler by do toho šla. Alespoň na zkoušku. Mohla by to být sranda. A Kiler byla pro srandu snad vždy. Tedy až na teď. Teď by na nic neměla ani sílu. "Jo, promiň." řekla Kiler a dělala, že to její koulení očima nevidí. Hold nemohla s tím ani nic dělat tak nemělo smysl jí na to nějak odpovídat. "No nic moc to teda není. Asi něco bude, ale nechci tě otravovat. Určitě máš jiný věci na práci." řekla Kiler a znovu položila hlavu. i když tahle vlčka nevypadala, že je zrovna dvakrát na odchodu.

Kiler ucítila jak se jí něco nebo někdo dotknulo. Podívala se tím směrem a poznala obrys vlka. "No, snažím se." řekla tiše. Snažila se to říci více nahlas, ale nešlo to. Na to neměla sílu. Měla by si najít úkryt a jít spát. Nějak si odpočinout aby měla sílu lovit. Alespoň ji zatím neopouštěl smysl pro humor. To mohla vědět už po setkání s zelenou vlčicí. Která jí nechtěla říct své jméno. Zvláštní to vlčka. Znovu pohlédla na toho kdo za ní přišel. Byl to vlk? Nebo vlčice? Těžko říct. I když byl vcelku blízko nebyla schopná to rozeznat. Oči se jí chvilkami mlžily. Spíše to byl vlk. Poněkud zvláštní a Kiler se pokusila alespoň podle pachu poznat z jaké smečky je či jestli vůbec do smečky patří. Zvedla alespoň hlavu aby tam neležela na zemi rozpláclá.

Kiler se na Dione podívala. Pochopila to? Její další slova jí však ukázala, že moc ne. Vzala tu vinu na sebe. Ano, dosti často to dělala i Kiler avšak rozhodně nechtěla by se to stalo i Dione. Hlavně když za nic nemohla. Každý mladý vlk chtěl objevovat a zkoušet nové věci. Bylo to normální. "Ne, to je v pořádku. Bylo to dobrodružství. Já bych si měla dávat větší pozor když někoho chytám." Řekla a přišla k malé vlčce blíž. Oproti Kiler o moc menší nebyla. Přátelsky jí oblízla ouško a doufala, že se to již uklidní. "Můžeme jít dolů." šeptla jen a vydala se směrem po střeše. "Nemusíš se tím trápit... Ani jedna z nás nemusí." pohlédla na ni jestli jde také směrem dolů. Neměli důvod se tady déle zdržovat. A už vůbec ne po tomhle. Kiler už jen čekala až se jí Dione zeptá co to mělo být. Ale zatím se tak nestalo. Nijak jí to nevadilo, ale pravděpodobně by jí to řekla sama, pokud se nezeptá.

Killer začala kolem Avable kroužit. Vrčela při tom a čekala až ona zaútočí. Nemohla toho udělat moc. Musela hold čekat. Mohla by takhle kroužit celou věčnost. Jen prostě nechtěla útočit první. Avable byla poměrně větší než Kiler takže měla jakousi výhodu. Jestli však byla i silnější to už nemohla posoudit. Věděla jen, že ona se bude rvát do poslední kapky krve. Ať už její nebo té Avableiné. Ale pokud Killer nikdo nezastaví tak by mohla svoji kamarádku i zabít. A to přeci nechtěla. Avable byla totiž nejspíše jedna z těch málo vlků co jí rozuměli. A teď to vypadalo, že ji zabije.

Kiler na Machiavelliho s úsměvem pohlédla. Bylo od něj opravdu moc hezké, že tulačkám dovolil říkat normálně jménem. Jistě to byl dobrý alfa.
Posadila se a klidně poslouchala co Machiavelli říká. Musela nad tím sama popřemýšlet. Do jeho řeči se pak však připojila Matery. V tom co říkala měla vlastně i celkem pravdu. "Myslím, že koně jedí trávu, párkrát jsem je tak viděla. Nebo nějaké květiny." odpověděla rychle béžovému vlku. Už i tady v Norestu z dálky viděla tyto koně jak stojí s hlavou skloněnou. A podle toho usoudila, že jedli trávu. Když totiž tím místem později procházela tak tam žádnou vodu nenašla takže pít nemohli. A květiny byli celkem logické.
"Je pravda, že tito koně jsou poměrně silní. Možná není dobrý nápad se rozdělovat. Možná se můžeme rozdělit než vůbec na nějakého toho koně narazíme a potom se zase spojit a společně jej vyhnat." přidala k tomu svůj názor. Nechtěla se nijak vnucovat, ale taky nechtěla aby se někomu něco stalo. "Ale proti rozdělení taky nic nenamítám." šeptla trochu tišeji. Potom pohled upřela na Nesrin. Čekala na její názor. Názor každého vlka byl přeci důležitý.