Príspevky užívateľa

Killer se na svoji kamarádku ušklíbla. Její řeči ji vlastně vůbec nezajímaly. "Tak to vypadá na férový souboj." prskla na ni mezi zuby. Férový souboj to opravdu nebyl a Kiler si přála aby mohla odsud co nejrychleji utéct. Celé její tělo teď patřilo Killer a co víc, Ona se teď musela dívat jak ji zabije. Její kamarádku! Jednu z těch co jí porozuměla. "Nedělej to..." zašeptala Kiler avšak přes to vrčení si toho Avable snad ani všimnout nemohla. A hned na to začala Killer zase vrčet. "Ticho! Uvidíme kdo tedy vyhraje." odvětila provokativně Killer a postavila se do útočného postoje. Připravená bojovat napnula všechny svaly. Střihla ušima a oblízla se. "Teď se pobavíme..." zavrčela na ni.

"To tedy jsou. Ale víc než to jsou zajímavý psi co vypadají jako krysy." podotkla posměšně. Byla názoru, že tohle už ani nebyli psi. Velká hlava a oči, ale drobné tělo. Neměla ponětí kde se to vzalo, ale jednoho takového tuláka potkala. Když se toulala po městě, těsně potom co utekla páníčkům. Ale bylo to tak dávno, že si nemohla být jistá či to bylo opravdu doopravdy. "Taky mě těší Eivo." pokynula na ní hlavou. "To je v pořádku, je normální, že tě to vyděsilo. To já se omlouvám, chtěla jsem se trošku předvést." usmála se na ni. Tahle vlčka vypadala přátelsky a dost slušně vychovaná. Tedy alespoň takový byl její první dojem.

Pokud tam Dione někde byla, Kiler ji nechala odejít. Přinutila se lehnout si na zem. Ocasem cukala ze strany na stranu a musela nějak odolat pokušení jít tam na střechu a Dione najít. A zabít. Neležela však nijak klidně. To snad teď ani nešlo. Všechny svaly měla napnuté čekajíc jen na nějaký zvuk. Stačil jen náznak, že se v okolí nachází někdo koho by mohla zabít a ona by hned vstala a šla po něm. Její mysl se však po chvilce začala rozjasňovat. Už nemyslela pouze na to, kde by mohla najít někoho koho by mohla zabít. Avšak teď začala normálně uvažovat. Dobrou minutku ještě raději ležela a přemýšlela kam Dione mohla zmizet. No jasně - její magie. Napadlo ji po chvilce a hned na to opatrně vstala. Rozhlédla se kolem a pak k východu. "Dione?" zavolala na svoji kamarádku. No, i když po tomhle s ní už nejspíše kamarádka nebude. Vyskočila na střechu a rozhlédla se. "Dione? Už je to v pohodě, můžeš vylézt." zavolala na ni znovu. Doufala, že se jí takhle nic nestalo.

"No, ne u všech." pokrčila Kiler rameny. Možná to uměli ještě nějací psi ale ona věděla jistě, že to uměla alespoň její matka. O nikom jiném nevěděla. Ale psi byli celkově zvláštní, takže by se ani nedivila, kdyby ještě nějaký takový pes byů. "Ne to neumím." zasmála se spolu s vlčkou. "Jinak já jsem Kiler. Kiler the Redone i s rodem." usmála se na ni. Uvědomila si totiž, že jí ještě neřekla své jméno. Možná i tak trochu čekala narážku na to, že její zní děsivě nebo tak něco. Zrovna teď by jí tahle reakce ani nevadila. Někdy to byla opravdu sranda, sledovat ty reakce.

Kiler se na Matery na pozdrav usmála. "Já jsem ráda, že se znovu potkáváme a tentokrát v míru." zasmála se tiše. Nechala tedy vlka se zelenou tlapkou domluvit. Nebude mu přeci skákat do řeči. Při tom si však uvědomila, že nejspíše něco řekla špatně. Panovník bude asi alfa... a k alfovi by se mělo asi jednat s větší úctou. Pomyslela si a potom stáhla ocas mezi tlapky. Ajaj, z toho můžu mít problém. "To je v pořádku, já jsem ráda, že můžu pomoct." usmála se nejdříve a po krátké odmlce ještě dodala. "Panovník? To bych se měla omluvit za svoje chování. Jak bych Vám tedy měla říkat?" dávala si hodně pozor na jazyk aby neřekla něco špatně. Ona toho moc o Nihilu nevěděla tak přeci nemohla ani ze tuhle chybu ne? Raději ale omluvně sklopila zrak. Jaká to hloupá chyba. "Plán bych nechala na vás. Já se v pohodě přizpůsobím." odpověděla jednoduše. I kdyby plán měla, raději to nechá na ostatních. Potom ještě otočila zrak na hnědou vlčku. Jelikož Kiler už představila Matery tak teď všichni čekali až se představí ona hnědá včka.

Kiler dnes neměla blbou náladu. To bylo jenom dobře, protože teď se rozhodně nesměla snažit někoho zabít. A už vůbec ne když se měla potkat s členy Nihilské smečky a pomoci jim s koňmi na jejich území. Tyhle koně už někdy potkala. Ano, s Tyjou po tom co... Jí utrhla kousek ocasu. Na tohle nerada vzpomínala. Pak jí, ale pomohla aby tam neumřela takže si to až tolik nevyčítala. Na tohle nesmím mylste. Ne teď. Pomyslela si a dál kráčela lesem. Ještě tady nebyla. Šel tady cítit silný pach smečkových vlků. Takže si Kiler mohla být jistá, že tady je správně. Po chvilce chůze zaslechla hlasy. Poznala hlas její kamarádky - Matery. A slyšela ještě někoho. Tohohle vlka však nepoznala. Vydala se tedy jejich směrem. V křoví zahlédla Materyin šedý kožíšek. "Ahoj Matery." pozdravila svoji kamarádku když vykoukla z křoví. "A zdravím, tebe jsem tu ještě neviděla." pozdravila i druhého vlka.

Kiler chtěla chvilku klidu. Nebyla nemocná, což bylo fajn. Ty dvou denní nemoce ji však pořádně štvaly. Však se jen smočila v dešti a neměla moc jak uschnout. Ale né, ona nemůže dál žít, ona musí rovnou onemocnět. A když se vyléčila, zašla k moři. Nadýchat se čerstvého vzduchu. Cítila, že je blízko moře. Všude totiž byla cítit sůl. No ještě, že ne krev. Pomyslela si a připomnělo jí to bitvu na pláži. Na to celkem nerada vzpomínala. Ostatně snad na všechny souboje nerada vzpomínala. A ještě horší bylo, že se teď stávaly nějak často. Přes všechnu tu sůl ani nerozeznala pach jiného vlka. Pořád byla po nemoci. Lehla si tedy na zem a tlapky si dala pod sebe. To mohlo být asi to nejhorší co mohla udělat. Kdyby na ní někdo zezadu skočil tak se neubrání. Nebo alespoň ne včas.

Kiler v dálce zahlédla pohyb. Nejdříve jen těžko poznávala co za stvoření to vůbec je než jí došlo, že to je vlk. A ne tak ledajaký. Byla to Avable. Kiler na ni z té dálky zavrčela. A už to bylo. Tlapky jí začaly pomalu tmavnout až do tmavě černé. Oči jí celé zčervenaly a začala z ní kapat podivně vyhlížející černá tekutina. A už to bylo Bad-half Kiler byla na světě. A od setkání s Dione měla už i lepší jméno - Killer. Kiler štvalo, že tohle místo bylo to kde se poprvé potkaly. A nejspíše tady i jedna z nich přijde k nepěkným zraněním. A vzhledem k tomu, že ob mají velmi podobný vražedný problém, bude jen těžké zjistit která bude ta co vyjde lépe. Kiler by nejradši začala couvat jenže Killer šla pomalu vpřed. A Avable taky. Killer se však na rozdíl od ní neposadila. "Oh, jak ráda tě vidím." zavrčela na ni provokativním hlasem. Začala kolem ní pomalu přecházet a nechávala za sebou stopy z černavé tekutiny.

Kiler v pohodě chápala, že si vlčka nevzpomněla na její přezdívku co jí Kiler dala. Sice pořád moc nechápala proč jí nechtěla říct své jméno, ale nehodlala ji přemlouvat. A i kdyby teď na to rozhodně sílu neměla. "Hele skoro se tak cítím." pokusila se o úsměv. Bylo příjemné mít nějakou společnost. Navíc zrovna tahle vlčka byla podle Kiler celkem fajn. I když někdy zvláštní. No to bylo právě to co je na vlcích nejlepší. "Jo v poho." kývla na ni. "Je to slušný, víš?" pokusila se zachovat svůj obvyklý optimistický tón. Ale takhle to moc nešlo. "No toš je mi celkově blbě. Chvilkama mě bolí hlava a nemám sílu snad na nic." řekla a tlapky se jí podlomily. Raději si lehla aby to s ní neseklo.

"Myslíš?" ušklíbla se na něj. Samozřejmě to byl vtip. A ona už mohla jen doufat, že tenhle vlk to nebral vážně. "Ó tak to už se strachy klepu." odpověděla ironicky a ocas stáhla mezi nohy aby to vypadalo, že to myslí vážně. I když nemyslela. Jen ji bavilo si z něj dělat srandu. "Toš tak povídej. O svojí magii. Ráda si to poslechnu." řekla tentokrát už normálně. Skutečně ji tohle zajímalo. Už jen protože si myslela, že ona žádnou magii nemá. I když Bad-half magie nejspíše byla. Jenže když si vlk zvykne tak už mu to přijde jako normální.

Dione skočila Kiler přímo do pasti. Jenže pak se stalo něco co Kiler opravdu nečekala - malá vlčka skočila k ní a pak zmizela. Vypařila se. Kdyby byla Kiler úplně při smyslech možná by jí došlo, že tohle byla pouze její magie a že Dione nikam nezmizela. Pouze se zneviditelnila. Jenže v tu chvíli jí to nedošlo. Stála tam jak opařená a očima těkala z jedné plochy na druhou. Potom udělala krok dopředu jestli náhodou Dione pouze nespadla dolů a nezabila se. Jenže nikde nic. Ani úplně dole nebyla. Kiler ještě párkrát naštvaně chňapla do prázdna když tu náhle zaslechla kroky. Někde, někde za ní. Se silným zavrčením se otočila. Jenže tam nic. Nikdo tam nechodil a ani tam nestál. Kiler i tak nějak cítila, že tohle šílenství brzy skončí. Přeci jen, taková troška krve nic moc nezmůže. Musela se přinutit tam zůstat. Nikam nechodit. Mohla totiž potkat další vlky. A pak by možná byl i větší problém.

Kiler nejdříve nijak nereagovala když k ní Rangoo kráčel. Popravdě si toho nejdříve ani nevšimla. Dál se čistila jazykem a to, že se k ní vlk blíží si uvědomila až když k ní přišel dost blízko. Trochu se od něj odtáhla a pohlédla do země. Asi se chce jenom zahřát. Napadlo ji. Jen při pomyšlení na to, jaká musí být oběma vlkům zima se otřásla. Zimou samozřejmě. Tím, že se nejdříve důkladně očistila už nebyla tak moc mokrá. Za to její společník ano. "Měl-měl by ses trochu očistit." řekla, ale pohled měla stále upřený do země a na svoje tlapky. Stále jí bylo divné, že Rangoo nijak neřešil její jizvy a ani to, že zabila vlče. Když nad tím tak přemýšlela došlo jí, že vlastně ani Azueén to nijak neřešil. Nad těmihle myšlenkami jen zavrtěla hlavou. S povzdechem si lehla na zem a snažila se co nejvíc schoulit do klubíčka. Možná by se měla přitisknout blíže k Rangoovi. Ale to jí přišlo moc divné a tak pokud to neudělá on tak asi nikdo.

Kiler se stejně jako Rangoo oklepala jakmile došli na místo. Pořád jí byla strašná zima. A nejspíše s tím nic neudělá. Nebyla totiž jako Theo a neměla, žádnou magii ohně. Takže tady bude pěkně mrznout a čekat než déšť ustane.
"Co? Ne to je v pohodě. Já taky déšť nemám moc ráda." řekla nejdříve trošku zmatená. Začala se čistit jazykem. Hlavně na zádech a na břichu aby se nenachladila. Ale to už nejspíše bylo pozdě. A pokud se nějak neohřeje tak během pár dní bude mít horečky a bude nachlazená. To se jí stalo jenom jednou, když spadla do řeky a Hall ji nijak neusušil. Nachlazená sice byla, ale nějak to přetrpěla. No znovu to stejně zažít nechtěla.

Kiler se dostala až sem. Už předem věděla, že pokud někoho dneska potká tak to neskončí dobře. Ani pro ni a ani pro vlka. A jak jí štěstí přálo ucítila pach. "No, lepší to už ani být nemůže." prskla ironicky. Otrávená se snažila jít co nejdál od toho pachu, ale chytila se jak se vrací zpět k pachu. A věděla, že z tohohle už se nedostane. A co líp. Tenhle pach dobře znala! Byla to Avable. Vlčka se kterou se právě tady poprvé potkala. Potkala ji i na pláži když zaútočila na Matery. A teď ji tady potká znovu a pokusí se ji zabít. Naštvaně vzhlédla ke slunci. "Tohle fakt chcete?" povzdechne si.

Kiler se tyhle otázky nijak netýkaly. Posadila se a potom si i lehla. Ona sama žádná zranění neměla. Možná Bad-half byla nějak zraněná, ale o tu se Kiler nechtěla starat. I když to byla část jí. Vlčky se chystaly na odchod. "Tak se teda mějte." zavolala na ně a usmála se. Pak si tlapky položila na hlavu a snažila se užívat si uklidňujících zvuků vln. Tlapky se jí bořily do krví prosáklého písku a tak se rozhodla, že půjde jinam. Nebo spíše kousek dál se přesune. Zvedla tedy své bolavé tělo a kousek se od té krvavé kaluže přesunula. Měla na tu spoušť dokonalý výhled a tak si klidně mohla vyčítat, že zase někomu ublížila. Nebo spíše se ho pokusila zabít. Jaký to krásný den. Povzdechla si ironicky v duchu.