Príspevky užívateľa

Kiler si naposledy utřela tlapkou slzy. "Je fajn, že jsem vám nic neudělala." usmála se na obě vlčky. I když v hloubi duše věděla, že alespoň Matery ublížila. Její rány šly vidět. "Hele, tu krev z čumáku bych ti aj olízla, ale to bych tě hned na to musela zabít takže ee." pokusila se o vtip a zároveň tak říct Matery, že ví, že není tak úplně v pořádku. No pokud se vašk vlčka rozhodla, že bude hrát neublíženou tak s tím nemohla Kiler nic dělat. "Jo, klidně můžu. Tohle je Matery. A tohle Avable." řekla ukazujíc tlapkou nejdříve na jednu vlčku a a pak na druhou.

Na otázky nereagovala. Šlo tak jen poznat, že jí to vychází. Jakmile ji odžduchnul tak se jen svalila na zem a pak se na něj se zadržovaným smíchem podívala. Ještě se pokusila zavrčet jenže moc se neudržela. "Haha! Naletěl!" štěkla na něj a hned na to se dala do smíchu. "Ty si snad myslíš, že se vlkovo chování může ze sekundy na sekundu změnit?" zasmála se nahlas. "Jako jo může a dokonce i to moje ale to bych nejdřív musela cítit tvoji krev." řekla nejdříve zamyšleně, ale potom se zase dala do smíchu. Až se z toho svalila na zem. Jak snadné bylo přesvědčit tohohle vlka aby si myslel, že mu opravdu chce ublížit.

Kiler ji nemohla odpovědět. Stála tam a vrčela směrem k Dione. Nemohla s tím nic dělat. Hlavně se nesměla dostat k Dione a znovu ji kousnout. Potom by totiž měla ještě více síly a trvalo by delší dobu než by se z tohohle stavu dostala. A o to horší následky to mohlo mít. Naštěstí však by tento efekt měl brzy vyprchat jelikož Kiler Dione jen trošku silněji zkousla a krve uctítila jen opravdu málo. I to však zvládlo spustit její alergickou reakci. Neměla by však trvat dlouho. Dál na ní vrčela. "Zdrhni pryč... Než se ti něco stane." procedila skrze zuby. "Já, nechci. Nechci ti ublížit... Nechci, ale ty musíš utyct!" zavrčela má ní a v zápětí ucítila jak cihla pod ní povoluje. A dolů opravdu spadnout nechtěla. Odrazila se zpět směrem k Dione. Při jejím dopadu cihla povolila ještě víc. Kiler se pokusila párkrát chňapnout po Dione a pak ji nezbývalo nic než se vyškrábat na cihlu. Její půd sebezáchovy naštěstí pracoval a tak se odrazila a dopadla na volnou plochu ze které už mohly obě vlčky utéct. Byla tam díra a kdyby Kiler chtěla může ji teď jít pryč. Ona však chtěla jediné - a to více krve.

Aby Kiler vůbec Dione udržela musela ji chytit pevněji. Vytáhla ji jenže nastal tu problém. Kiler ji stiskla moc pevně a ucítila krev. Ne svoji, ale Dione! Začala panikařit. Co nevidět se přestane ovládat a pokusí se Dione zabít. A zrovna plocha kde bylo místo akorát na dva králíky nebyla zrovna nejlepší místo. Navíc se pomalu začínala naklánět dolů pod váhou obou vlčic. "Dione... Musíš zdrhnout. Hned!" vyštěkla na ni Kiler a snažila se najít místo kde by byla co nejdál od Dione. Nemohla jí ublížit. To už by si vzala i vlastní život. Bez rozmyslu se odrazila rovnou na plochu kde před tím byla Dione. Bad-half však už nabírala na síle a i když Kiler pořád vypadala jako Kiler už to byla Bad-half. Měla její sílu jen ne dostatek krve na úplnou proměnu. Doskočila na plošinu a znovu si narazila břicho přičemž ze sebe nevydala ani hlásku. Začala vrčet a otočila se na Dione. Tohle nedopadne dobře. Pomyslela si Kiler a snažila se otočit, skočit jinam. Místo toho však jen stála a vrčela směrem k Dione. Alespoň se nijak nehýbala. A stála na místě. To se však během pár sekund mohlo změnit.

Hlas vlčice nejdříve ani nezaregistrovala. Už skoro spala i když to byla jen chvilka. Něco se pak však dotklo jejího boku a to ji vzbudilo. Zvedla hlavu a podívala se na to co před ní stálo. Tuhle zeleno-hnědou srst poznala. "Tessa?" podívala se na ni. Ano byla to ona. Vlčka co jí nejdříve nechtěla říct své jméno tak jí Kiler vymyslela přezdívku. "Heh, mám dojem, že asi aj jo." zasmála se Kiler slabším hlasem a pokusila se zavrtět ocasem. Potřebovala odpočívat, ale když tu byla její kamarádka tak ji přeci nemohla nechat jen tak být. Posadila se a tak nějak se oklepala aby se probrala. Seděla jen tak tak a měla trochu problém se udržet.

Kiler jen se zatajeným dechem sledovala co Dione dělá. Chystala se ke skoku jenže žádná z nepopsaných ploch ji nebyla dostatečně blízko aby tam mohla doskočit. Přeci jen nebyla největší a neměla moc šancí tam doskočit. Musela by ji nějak pomoci Kiler. Jenže nejbližší plocha k Dione byla ještě o jednu díru dále. Kiler by tedy musela skočit aby se dostala na stejnou plochu kam měla Dione namířeno. Už však neměla moc času na rozmyšlenou jelikož Dione už skočila. A skok se jí nevydařil tak jak bylo třeba. Na její velikost to bylo opravdu dobré jenže ne dost na to aby tam doskočila. A teď se držela jen jednou tlapkou. Bez rozmyslu se i Kiler odrazila a mířila na tu samou plošinu za kterou se jednou tlapkou držela Dione. A naštěstí se jí to celkem povedlo. Narozdíl od Dione měla na plošině obě přední a břichem narazila do okraje. Skoro vypískla když se už tak odřeným břichem narazila na další okraj. Teď už se však bez větších problémů vyškrábala a už se natahovala po Dione. Chytila ji za kůži na krku a začala ji tahat nahoru. Tolik místa tam však nebylo aby se tam vešly obě. A to bylo teď potřeba vyřešit. Mohlo ale taky přijít něco horšiho.

Kiler měla snad všechny smysly zastřené a vlčky která k ní klusala si ani nevšimla. Mohla teď myslet jen na to jak se jí začínala točit hlava. Už nejspíše měla horečku jak se její imunitní systém pokoušel nějak zničit to nachlazení. Ještě jednou se rozhlédla kolem. Pohyb zachytila, ale nebyla schopna rozpoznat o co se jedná. Něco zeleno-hnědého šlo přímo k ní. Když se to přiblížilo, mohla slyšet i kroky. Byl to vlk. A měla pocit že ho už i někde viděla. Jestli na něj však měla dobře či špatné vzpomínky už si nepamatovala. Nemohla se soustředit. Hlavu položila zase na zem a dál bezvládně ležela.

Kiler se točila hlava. Nejspíše na ni něco lezlo. Imunitu sice měla celkem silnou, ale taky už dlouho nebyla nijak nemocná. Pravděpodobně byla jen nějak nachlazená. To u ní bývalo časté. Přeci jen nedávno zmokla a šla mokrá spát tak to mohlo být z toho. Taky počasí nebylo nic moc. Ráno to bylo tak akorát na to si najít nějaký teplý pelíšek a od tama se nehnout jenže pak už to bylo akorát na ochlazení u vody. Možná z toho to taky mohla mít. I tak by si však měla odpočinout aby se z toho nevyklubalo něco horšího než jen nachlazení. Unavená došla až sem ke stromům. Tady si lehla a už neměla v plánu někam chodit. Sic měla hlad a potřebovala lovit, ale nějak tušila, že takhle by stejně nic nechytila. Schoulila se do klubíčka doufajíc, že tu nemoc vypotí tak jako jí to říkala její matka. Nikdy to však tak úplně nezkoušela takže ani nevěděla jak to funguje. Jestli to funguje.

Kiler se potácela krajinou. Tlapky ji bolely a točila se jí hlava. Nejspíše na ni šla nějaká nemoc. Hlavou jí pulzovala bolest a ona už neměla ani sílu jít dál. Zastavila se tady na téhle louce, jelikož dál už jít opravdu nemohla. Prostě to nešlo. Skelným pohledem se podívala po krajině. I kdyby tam byl vlk neviděla by ho. Bylo jí tak špatně, že už ani na tohle se nemohla soustředit. Teď by mohl přijít kdokoliv a na místě ji zabít. A ona by s tím nic neudělala. Na to byla moc slabá. Možná Bad-half by ji nějak ubránila pokud by se však Kiler k nějaké cizí krvi dostala. Nějak však tušila, že nepřijde někdo kdo by ji prostě zabil. I když by si to zasloužila. Pokusila se ještě vstát a jít někam dál, ale marně. Posunula se o pár centimetrů a pak už jen bezvládně ležela na zemi.

Kiler nechala Avable aby k ní přišla. Byla si už jistá, že ona a ani Bad-half už jim neublíží. Pořád z toho byla nešťastná. Z toho jak oběma vlčkám nejspíše ublížila. I když za tohle nemohla Kiler, ale Bad-half. Měla by ji vymyslet nějaké jméno, koneckonců už s ní nejspíše bude žít navždy. "Já jsem v pořádku, spíš jestli by jste v pohodě." zeptala se Kiler a oblízla si krvácející pysk. Nebylo to nic co by ji jakkoliv vadilo. Ani ji to tolik nebolelo. Spíše potřebovala vědět jak jsou na tom vlčice. Nezajímalo ji ani, že Bad-half Kiler možná byla zraněná a tím mohla zranit i Kiler.

Kiler moc nepostřehla, že má z bouřky takový strach. Vydala se hned za ním. Cestou byla zticha, protože spíše čekala jestli se jí Rangoo na něco zeptá. Styděla se mluvit. Nestávalo se jí to často a tak raději jen koukala do země. Celkem ji zarazilo i to, že se Rangoo nevyděsil když mu řekla, že si sama ublížila. Většina vlků by ji měla za blázna a držela by se od ní dál. Ale tomuhle to očividně nevadilo. A Kiler nechápala proč. Ano -někteří vlci jsou velmi tolerantní, ale Kiler snad nikdy neměla to štěstí aby na nějakého narazila. Dál šla směrem k místu, kde už byla. Byla tam se štěňaty Theo. Bylo to dobré útočiště. A nepršelo tam. Narozdíl od venku kde se teď celkem dost rozpršelo. Kiler se zatřásla zimou a přidala do krku. S jejím rychlým tempem se k cíli dostali oba vlci velmi rychle.

------> Nora

"Možná, jo. Ale... To je teď už jedno. Pokus se k východu dostat ty já to nějak zvlááádnuu." poslední slovo téměř vypískla jelikož jí přední tlapky sjely trochu níž. Znovu bezmocně mávala zadními ve vzduchu a snažila se dostat na něco co by bylo alespoň trochu pevné. Několikrát se zachytila o nějakou cihlu, ale vždy jí to podjelo. Pak v jedné zadní tlapce ucítila ostrou bolest. Teď však neměla čas se o to starat. Zjistí co se jí stalo až potom co nebude viset zadkem dolů z podlahy. Něco pevnějšího pod tlapkami konečně našla a tak se pomalu dostávala nahoru. Srdce jí bušilo jak o závod a v tlapce jí pulzovala bolest. Konečně se vyškrábala nahoru. A až teď uctila i bolest z odřeného břicha. Na tlapku se ještě nedívala a raději se ohlédla po Dione a pak na východ. Dione a pak východ... A při tom se snažila něco vymyslet. Jak ji odtamtud dostane. A jak se ona odsud dostane. Udýchaně seděla a dívala se kolem. Ze zadní tlapky jí celkem hodně tekla krev jelikož si ulomila dráp. Ale to ona ani nepostřehla. Teď se od tama obě vlčky musely dostat.

Černé tlapy Bad-half Kiler dopadly vlčici přímo na odhalené břicho. Bezhlavě chňapala přímo před sebe. Vlčice nejspíše dělala to samé avšak trochu zbytečně. Bad-half se totiž zakousla první. A to přímo do jazyka vlčice. Stiskla pevněji aby jí nevyklouzla. Už jenom proto, že věděla jak moc to bolí. Kiler se snažila toho nechat. Jenže Bad-half ovládala celé její tělo. Jakoby v jednom těle byli dva vlci.

"Aaha." odvětila a neudržela smích. Tenhle Rangoo byl trochu zvláštní vlk. Bouřce nevěnovala snad ani pohled jelikož jí déšť nevadil. Možná ho měla i ráda. Poskakovat v kalužích a nestarat se o nic. Nebo pozorování blesků. Jo, to bylo něco co se Kiler líbilo. I když hromy zrovna nejlepší nebyli. To zase na bouřce ráda neměla. Na to, že se vlastně nějaká blíží si vzpomněla až když to Rangoo řekl. Hned si vzpomněla jak kdysi viděla celý strom a bouřky uhořet. "Hele, nevim jestli to je nejlepší nápad. Při bouřce to není bezpečný. Co kdyby jsme šli spíše k těm horám tam? Určitě tam bude nějaká jeskyně která bude bezpečnější." řekla a ukázala směrem k horám.

Kiler se znovu oklepala. Koutkem oka zahlédla jak jde Nef k ní. Nejdříve ji to nezajímalo, jenže on pak přišel až moc blízko. Ona začala couvat. Hele, nevim co mu hrabe, ale ať toho nechá! Pomyslela si a výhružně na něj zavrčela. Pak ji však něco napadlo. Nef byl jen samá kost a samá kůže a žádné svaly. Může si s ním trochu pohrát. Se silným vrčením začala postupovat směrem k němu. Pokusila se nasadit zlý výraz. Potom vyskočila a dopadla mu přímo na bok. Svalila ho na zem a s vrčením se mu zakousla do krku. Ne silně. Jen tak aby to šlo cítit. A už vůbec se nesnažila jemu nějak ublížit!