Príspevky užívateľa

Kiler se snažila udržet. Konečně se jí tlapkami podařilo o něco zachytit. Zadními se zapřela o nějakou vystouplou cihlu a předními tlapkami škrábala pod kamenné podlaze. Drápy jí po tom skřípaly. Pokusila se nějak vyškrábat jenže zadními se na cihle neudržela a tak se znovu ocitla ve vzduchu. "Já nevím! Zpanikařila jsem a něco mi říkalo ať běžím k východu." vyštěkla Kiler a hlas se jí třásl. Nestyděla se za to tak jako plno dalších vlků a navíc teď na to měla právo. Přeci jen vysela z okraje a pokud by se pustila tak by se nějak ošklivě zranila nebo dokonce zabila. Z držení se jí začínalo odírat břicho. Začalo ji tam pálit. Asi se odřela, ale to teď neviděla jako ten největší problém. Když se podívala na Dione zjistila, že ona se vlastně nemá moc jak dostat z toho okraje. Nějaký způsob určitě byl, ale to by se Kiler nejdříve musela dostat na okraj a neviset zadkem dolů...

Kiler jen napjatě sledovala co Dione dělá. Jakmile doskočila na cihlu a začala utíkat, celá podlaha se od toho bodu začala řítit dolů. Tam se však už znovu neprolomila a tak se tam pomalu začínala tvořit hromádka prachu a kamení. Obě vlčky se rychle dostaly na okraj. No moc bezpečí jim to nepřineslo. Ve zlomek sekundy k nim díra došla a Kiler dokonce málem spadla. V panice se rozběhla rovnou k díře kterou sem vešli. Běžela po rozpadajícím se okraji, ale akorát to tím jen zhoršila. A co víc, země se jí propadla pod tlapkami a ona teď měla zadní ve vzduchu. Okraj sice vcelku vydržel, ale pro pohyb bylo potřeba být opatrní a ne jako Kiler se rozběhnout přes celou místnost! Kiler se snažila nějak vyškrábat. Jenže se zadními ve vzduchu to šlo dost těžko.

Kiler nastražila uši a otočila hlavu na Dione. Hned ji došlo o co jde tak se začal pomalu dostávat zpět k okraji. Věděla, že každou chvíli to teď mohlo spadnout a obě vlčky by byly na místě mrtvé. Začala se tedy pomalu dostávat k Dione a už začínala vymyslet nějaký bezpečný způsob jak tu podlahu shodit. Mohly by potom rychle běžet a skočit zpět do té díry. "Dobrý, teď to jenom nějak opatrně shodit." řekl Kiler a poodešla k okraji. Vypadalo to, že Dione to chtěla shodit sama. Nechtěla jí to nijak kazit, ale stále byla připravena ji nějak pomoci. Kdyby bylo potřeba.

"Není za co a už asi taky půjdu." usmála se na ní a otočila se na odchod. "Měj se a snad se někdy ještě uvidíme." zavolala na ní přes rameno. Potom se jen usmála a otočila se k odchodu. Lusy ji přišla jako fajn vlčka a tak doufala, že ji ještě někdy potká. Vydala se tedy vstříc novým vlkům.

Bad-half Kiler taky zavrčela. Celá se naježila a ocas zvedla výhružně do vzduchu. Uši přitiskla k hlavě ještě víc a zadními tlapami se připravila k útoku. Jelikož stály obě vlčice na ledě, Bad-half Kiler se musela zadními do ledu zapřít. Rána na boku Bad-half Kiler ani nepostřehla. Bolelo to jen Kiler která se snažila nějak odejít. Tělo bylo však pod vedením Bad-half. Tlapami se odrazila k útoku. Přední roztáhla přímo před sebe a mířila na vlčku.

Kiler se za pár okamžiků probrala. Krev už z ní skoro vyprchala tak už se přestala bránit. Dokonce už i Avable ji nechala. Kiler se tedy rychle přetočila na břicho a a smutně se na obě vlčky podívala. Při tom pohledu se jí nahrnuly slzy do očí. "Já, já jsem nechtěla... Mrzí mě to! Vážně!" řekla Kiler slabým hláskem. Tlapky si pložila na oči aby obě vlčky neviděly jak brečí. Někdy to ale vážně nešlo. Nemohla city skrývat až tak moc. Podle toho co Avable řekla to však vypadalo, že se na ní nezlobí. Kiler se na ni vděčně podívala a taky se pokusila o úsměv. Po tváři jí však stále tekly slzy. "Ahoj... Avable." zašeptala a omluvně se podívala na Matery. Ona jí opravdu nechtěla ublížit. Nemohla za to. "Já jsem vážně nechtěla." řekla s pohledem upřeným na Matery.

Taktika Dione byla chytrá. Kiler se ji tedy pokusila napodobit. Pomalu šlapala na každý kámen a snažila se dojít k místu kam před chvílí skočila. Před tím tam totiž slyšela nějaké křupnutí. V Kiler s každým následujícím krokem narůstal strach. Každou chvíli se to totiž mohlo propadnout a obě vlčky by spadly spolu s podlahou. Podle toho jak vysoký byl strop v místnosti pod nimi by to byl dlouhý a nebezpečný pád. Ale za ten adrenalin to nejspíše stálo. Nebo za tu smrt. Pomyslela si Kiler. Do těla se jí při těch myšlenkách vyplavoval adrenalin.

Kiler trošku zaváhala, ale potom rychle seskočila z díry rovnou na podlahu. Držela se však při kraji jelikož tam byla podlaha nejspíše nejsilnější. A tak se nemusela bát, že to pod ní propadne. "Ano, snad to půjde, ale buď opatrná." řekla Kiler,ale ani ona to moc neřešila. Odrazila se a skočila rovnou do středu podlahy. Něco se stalo ale podlaha nevypadala, že chce spadnout. Hned po tom rychle uskočila zase stranou. Měl by spadnout pouze střed a okraje by měli zůstat v pořádku. To se však nedalo předpovídat. "Nevím, jestli to vůbec shodíme s naší velikostí." zasmála se Kiler. Možná s tou podlahou opravdu ani nehnou. Přeci jen obě vlčky nebyli zrovna největší.

"Ehem, no ve vodě je odraz taky." odpověděla Kiler. Sice nějakou dobu žila u lidí, ale nevěděla co je zrcadlo. Párkrát to slovo slyšela a podle toho co řekl Nef usoudila, že to nejspíše vypadá jako voda a vlk se v tom odráží tak jako ve vodě. Ale nechtěla to řešit když o tom nic nevěděla. Teď ji však Nef trochu naštval. Tohle se jí dotklo. Nechtěla to však dát najevo. "Ne, nedělám." odvětila rázně a znovu se napila. Ocas při tom trochu zvedla nahoru aby jej odstrašila. Nebo spíše to bylo tak nějak instinktivně. "Jo." zavrčela na něj. Nemyslela to zle, ale prostě to nějak nešlo. Ocas dala zase zpátky a přešla zpět na břeh. Pěkně mimo vodu. Tam se pak oklepala a začala se čistit jazykem.

Kiler se musela zasmát. "Voda si z nikoho nedělá srandu. Je to tvůj odraz. I ten, můj tam je!" řekla svým klidným jemným hláskem a znovu se uchechtla. Nevěděla, že tenhle vlk nikdy neviděl svůj odraz ve vodě. Podívala se na vodu a odraz tam byl. Tak jako vždy v čisté vodě. Brala to už jako klasickou věc. Podívala se na něj s pobaveným výrazem. "Každá čistá stojatá voda to dělá." řekla a usmála se. Ten vlk nevypadá na vlče. Možná je jenom trochu jeblej. Pomyslela si, ale neřešila to. I kdyby byl ten vlk postižený.

Kiler trochu znejistěla. "No nevím..." řekla, ale když viděla jak je z toho Dione nadšená raději zmlkla a začala taky hledat nějakou cestu tam nahoru. Bylo to u střechy takže teoreticky mohli vejít na střechu a do té místnosti nad nimi se dostat oknem. Vchod do té místnosti byl nejspíše již zasypaný a proto ho nemohli najít. Kiler se tedy vydala směrem kterým se mohla nejrychleji dostat na střechu. Úzkou chodbou, která byla kousek od nich to by to šlo nejlépe. Šla tedy tama a po chvilce chůze našla díru, která byla dostatečně velká na to aby se tam obě vlčky protáhly. A navíc vedla na střechu. "Dione, můžeme tudy." štěkla na ni a protáhla se dírou. Po šikmé střeše jí tlapky klouzaly a ustála to jen tak tak. A už si to mířila rovnou k další díře která by měla vést do místnosti kde byl špatný strop - tedy podlaha.

Kiler se začal taky koukat na strop. Sledovala ho se zájmem skoro tak jako Dione. Pokud to spadne tak jsme obr mrtvý. Pomyslela si, ale vlastně ji to nevadilo. Kiler se smrtí nijak extra nebála. Tedy ne té svojí. "To vidím. Může to každou chvíli spadnout, ale zatím to nevypadá." odpověděla zamyšleně. Mohlo by být zajímavé vidět padat strop. Ale kdyby padal na ně nejspíše by to moc příjemné nebylo. "Můžeme zkusit vylézt tam nahoru a ten strop shodit." napadlo Kiler, ale uvědomila si, že to moc bezpečné nebude. Ale vzít zpátky to už nemohla a přeci jen risk je zisk.

Kiler po chvilce zaslechla nějaké zvuky. Nejdříve si myslela, že to je kořist tak se zvedla a pomalu šla k tomu místu. Naštěstí si velmi rychle uvědomila, že je to vlk a ne nějaká kořist. Zacouvala tedy kousek dozadu. "Ehm, ahoj." pozdravila trochu nervózně. Poslední dobou měla problém se bavit s cizími vlky. Ani nevěděla proč. Pořád v ní však zůstávala ta její přátelská část. Posadila se tedy a pohlédla na vlka, který se právě přes chvíli vyválel v blátě a všelijakém jiném bordelu. Byla o něco menší než klasický vlk tak Kiler usoudila, že ještě nebude nejstarší. Ale na to nemohla spoléhat vždy jelikož ona sama nebyla zrovna největší.

Kiler se jen posadila a začala si čistit své zranění. Nebylo to tak strašné ale krev z toho valila jako by to měla z boje. Jakmile k ní Tyja přisunula zajíce, ochotně si ho vzala a něco málo snědla. Sice měla hlad, ale chtěla nechat i něco Tyje. Když dojedla dala jí ještě zadní nohu tak aby se mohla najíst i ona. "Dej si ještě já nemám hlad." zalhala i když to šlo moc dobře poznat.

Kiler dostala zásah. Po tlamě se jí začala valit krev ale ona ji jen olízla a dál si toho nevšímala. Už se přestávala ovládat. Na Bad-half to sice nebylo, ale stále mohla vlčku zabít nebo ji řádně zmrzačit. "Uvidíme kdo z koho." zavrčela Kiler šíleným hlasem. Tak mluvila jen když cítila krev. Ne, už zase. Musí utýct nebo já. Ale nemůžu. Panikařila v hlav, ale tělo nemohla ovládnout. Postavila se na zadní a chtěla vlčku kousnout do čumáku. Máchala při tom tlapami a po pysku jí tekla její vlastní krev. Chvilkami jí to podjíždělo, ale naštěstí to ustála. Možná spíše naneštěstí.