Príspevky užívateľa

Kiler se točila hlava. Nejspíše na ni něco lezlo. Imunitu sice měla celkem silnou, ale taky už dlouho nebyla nijak nemocná. Pravděpodobně byla jen nějak nachlazená. To u ní bývalo časté. Přeci jen nedávno zmokla a šla mokrá spát tak to mohlo být z toho. Taky počasí nebylo nic moc. Ráno to bylo tak akorát na to si najít nějaký teplý pelíšek a od tama se nehnout jenže pak už to bylo akorát na ochlazení u vody. Možná z toho to taky mohla mít. I tak by si však měla odpočinout aby se z toho nevyklubalo něco horšího než jen nachlazení. Unavená došla až sem ke stromům. Tady si lehla a už neměla v plánu někam chodit. Sic měla hlad a potřebovala lovit, ale nějak tušila, že takhle by stejně nic nechytila. Schoulila se do klubíčka doufajíc, že tu nemoc vypotí tak jako jí to říkala její matka. Nikdy to však tak úplně nezkoušela takže ani nevěděla jak to funguje. Jestli to funguje.

Kiler se potácela krajinou. Tlapky ji bolely a točila se jí hlava. Nejspíše na ni šla nějaká nemoc. Hlavou jí pulzovala bolest a ona už neměla ani sílu jít dál. Zastavila se tady na téhle louce, jelikož dál už jít opravdu nemohla. Prostě to nešlo. Skelným pohledem se podívala po krajině. I kdyby tam byl vlk neviděla by ho. Bylo jí tak špatně, že už ani na tohle se nemohla soustředit. Teď by mohl přijít kdokoliv a na místě ji zabít. A ona by s tím nic neudělala. Na to byla moc slabá. Možná Bad-half by ji nějak ubránila pokud by se však Kiler k nějaké cizí krvi dostala. Nějak však tušila, že nepřijde někdo kdo by ji prostě zabil. I když by si to zasloužila. Pokusila se ještě vstát a jít někam dál, ale marně. Posunula se o pár centimetrů a pak už jen bezvládně ležela na zemi.

Kiler nechala Avable aby k ní přišla. Byla si už jistá, že ona a ani Bad-half už jim neublíží. Pořád z toho byla nešťastná. Z toho jak oběma vlčkám nejspíše ublížila. I když za tohle nemohla Kiler, ale Bad-half. Měla by ji vymyslet nějaké jméno, koneckonců už s ní nejspíše bude žít navždy. "Já jsem v pořádku, spíš jestli by jste v pohodě." zeptala se Kiler a oblízla si krvácející pysk. Nebylo to nic co by ji jakkoliv vadilo. Ani ji to tolik nebolelo. Spíše potřebovala vědět jak jsou na tom vlčice. Nezajímalo ji ani, že Bad-half Kiler možná byla zraněná a tím mohla zranit i Kiler.

Kiler moc nepostřehla, že má z bouřky takový strach. Vydala se hned za ním. Cestou byla zticha, protože spíše čekala jestli se jí Rangoo na něco zeptá. Styděla se mluvit. Nestávalo se jí to často a tak raději jen koukala do země. Celkem ji zarazilo i to, že se Rangoo nevyděsil když mu řekla, že si sama ublížila. Většina vlků by ji měla za blázna a držela by se od ní dál. Ale tomuhle to očividně nevadilo. A Kiler nechápala proč. Ano -někteří vlci jsou velmi tolerantní, ale Kiler snad nikdy neměla to štěstí aby na nějakého narazila. Dál šla směrem k místu, kde už byla. Byla tam se štěňaty Theo. Bylo to dobré útočiště. A nepršelo tam. Narozdíl od venku kde se teď celkem dost rozpršelo. Kiler se zatřásla zimou a přidala do krku. S jejím rychlým tempem se k cíli dostali oba vlci velmi rychle.

------> Nora

"Možná, jo. Ale... To je teď už jedno. Pokus se k východu dostat ty já to nějak zvlááádnuu." poslední slovo téměř vypískla jelikož jí přední tlapky sjely trochu níž. Znovu bezmocně mávala zadními ve vzduchu a snažila se dostat na něco co by bylo alespoň trochu pevné. Několikrát se zachytila o nějakou cihlu, ale vždy jí to podjelo. Pak v jedné zadní tlapce ucítila ostrou bolest. Teď však neměla čas se o to starat. Zjistí co se jí stalo až potom co nebude viset zadkem dolů z podlahy. Něco pevnějšího pod tlapkami konečně našla a tak se pomalu dostávala nahoru. Srdce jí bušilo jak o závod a v tlapce jí pulzovala bolest. Konečně se vyškrábala nahoru. A až teď uctila i bolest z odřeného břicha. Na tlapku se ještě nedívala a raději se ohlédla po Dione a pak na východ. Dione a pak východ... A při tom se snažila něco vymyslet. Jak ji odtamtud dostane. A jak se ona odsud dostane. Udýchaně seděla a dívala se kolem. Ze zadní tlapky jí celkem hodně tekla krev jelikož si ulomila dráp. Ale to ona ani nepostřehla. Teď se od tama obě vlčky musely dostat.

Černé tlapy Bad-half Kiler dopadly vlčici přímo na odhalené břicho. Bezhlavě chňapala přímo před sebe. Vlčice nejspíše dělala to samé avšak trochu zbytečně. Bad-half se totiž zakousla první. A to přímo do jazyka vlčice. Stiskla pevněji aby jí nevyklouzla. Už jenom proto, že věděla jak moc to bolí. Kiler se snažila toho nechat. Jenže Bad-half ovládala celé její tělo. Jakoby v jednom těle byli dva vlci.

"Aaha." odvětila a neudržela smích. Tenhle Rangoo byl trochu zvláštní vlk. Bouřce nevěnovala snad ani pohled jelikož jí déšť nevadil. Možná ho měla i ráda. Poskakovat v kalužích a nestarat se o nic. Nebo pozorování blesků. Jo, to bylo něco co se Kiler líbilo. I když hromy zrovna nejlepší nebyli. To zase na bouřce ráda neměla. Na to, že se vlastně nějaká blíží si vzpomněla až když to Rangoo řekl. Hned si vzpomněla jak kdysi viděla celý strom a bouřky uhořet. "Hele, nevim jestli to je nejlepší nápad. Při bouřce to není bezpečný. Co kdyby jsme šli spíše k těm horám tam? Určitě tam bude nějaká jeskyně která bude bezpečnější." řekla a ukázala směrem k horám.

Kiler se znovu oklepala. Koutkem oka zahlédla jak jde Nef k ní. Nejdříve ji to nezajímalo, jenže on pak přišel až moc blízko. Ona začala couvat. Hele, nevim co mu hrabe, ale ať toho nechá! Pomyslela si a výhružně na něj zavrčela. Pak ji však něco napadlo. Nef byl jen samá kost a samá kůže a žádné svaly. Může si s ním trochu pohrát. Se silným vrčením začala postupovat směrem k němu. Pokusila se nasadit zlý výraz. Potom vyskočila a dopadla mu přímo na bok. Svalila ho na zem a s vrčením se mu zakousla do krku. Ne silně. Jen tak aby to šlo cítit. A už vůbec se nesnažila jemu nějak ublížit!

Kiler se snažila udržet. Konečně se jí tlapkami podařilo o něco zachytit. Zadními se zapřela o nějakou vystouplou cihlu a předními tlapkami škrábala pod kamenné podlaze. Drápy jí po tom skřípaly. Pokusila se nějak vyškrábat jenže zadními se na cihle neudržela a tak se znovu ocitla ve vzduchu. "Já nevím! Zpanikařila jsem a něco mi říkalo ať běžím k východu." vyštěkla Kiler a hlas se jí třásl. Nestyděla se za to tak jako plno dalších vlků a navíc teď na to měla právo. Přeci jen vysela z okraje a pokud by se pustila tak by se nějak ošklivě zranila nebo dokonce zabila. Z držení se jí začínalo odírat břicho. Začalo ji tam pálit. Asi se odřela, ale to teď neviděla jako ten největší problém. Když se podívala na Dione zjistila, že ona se vlastně nemá moc jak dostat z toho okraje. Nějaký způsob určitě byl, ale to by se Kiler nejdříve musela dostat na okraj a neviset zadkem dolů...

Kiler jen napjatě sledovala co Dione dělá. Jakmile doskočila na cihlu a začala utíkat, celá podlaha se od toho bodu začala řítit dolů. Tam se však už znovu neprolomila a tak se tam pomalu začínala tvořit hromádka prachu a kamení. Obě vlčky se rychle dostaly na okraj. No moc bezpečí jim to nepřineslo. Ve zlomek sekundy k nim díra došla a Kiler dokonce málem spadla. V panice se rozběhla rovnou k díře kterou sem vešli. Běžela po rozpadajícím se okraji, ale akorát to tím jen zhoršila. A co víc, země se jí propadla pod tlapkami a ona teď měla zadní ve vzduchu. Okraj sice vcelku vydržel, ale pro pohyb bylo potřeba být opatrní a ne jako Kiler se rozběhnout přes celou místnost! Kiler se snažila nějak vyškrábat. Jenže se zadními ve vzduchu to šlo dost těžko.

Kiler nastražila uši a otočila hlavu na Dione. Hned ji došlo o co jde tak se začal pomalu dostávat zpět k okraji. Věděla, že každou chvíli to teď mohlo spadnout a obě vlčky by byly na místě mrtvé. Začala se tedy pomalu dostávat k Dione a už začínala vymyslet nějaký bezpečný způsob jak tu podlahu shodit. Mohly by potom rychle běžet a skočit zpět do té díry. "Dobrý, teď to jenom nějak opatrně shodit." řekl Kiler a poodešla k okraji. Vypadalo to, že Dione to chtěla shodit sama. Nechtěla jí to nijak kazit, ale stále byla připravena ji nějak pomoci. Kdyby bylo potřeba.

"Není za co a už asi taky půjdu." usmála se na ní a otočila se na odchod. "Měj se a snad se někdy ještě uvidíme." zavolala na ní přes rameno. Potom se jen usmála a otočila se k odchodu. Lusy ji přišla jako fajn vlčka a tak doufala, že ji ještě někdy potká. Vydala se tedy vstříc novým vlkům.

Bad-half Kiler taky zavrčela. Celá se naježila a ocas zvedla výhružně do vzduchu. Uši přitiskla k hlavě ještě víc a zadními tlapami se připravila k útoku. Jelikož stály obě vlčice na ledě, Bad-half Kiler se musela zadními do ledu zapřít. Rána na boku Bad-half Kiler ani nepostřehla. Bolelo to jen Kiler která se snažila nějak odejít. Tělo bylo však pod vedením Bad-half. Tlapami se odrazila k útoku. Přední roztáhla přímo před sebe a mířila na vlčku.

Kiler se za pár okamžiků probrala. Krev už z ní skoro vyprchala tak už se přestala bránit. Dokonce už i Avable ji nechala. Kiler se tedy rychle přetočila na břicho a a smutně se na obě vlčky podívala. Při tom pohledu se jí nahrnuly slzy do očí. "Já, já jsem nechtěla... Mrzí mě to! Vážně!" řekla Kiler slabým hláskem. Tlapky si pložila na oči aby obě vlčky neviděly jak brečí. Někdy to ale vážně nešlo. Nemohla city skrývat až tak moc. Podle toho co Avable řekla to však vypadalo, že se na ní nezlobí. Kiler se na ni vděčně podívala a taky se pokusila o úsměv. Po tváři jí však stále tekly slzy. "Ahoj... Avable." zašeptala a omluvně se podívala na Matery. Ona jí opravdu nechtěla ublížit. Nemohla za to. "Já jsem vážně nechtěla." řekla s pohledem upřeným na Matery.

Taktika Dione byla chytrá. Kiler se ji tedy pokusila napodobit. Pomalu šlapala na každý kámen a snažila se dojít k místu kam před chvílí skočila. Před tím tam totiž slyšela nějaké křupnutí. V Kiler s každým následujícím krokem narůstal strach. Každou chvíli se to totiž mohlo propadnout a obě vlčky by spadly spolu s podlahou. Podle toho jak vysoký byl strop v místnosti pod nimi by to byl dlouhý a nebezpečný pád. Ale za ten adrenalin to nejspíše stálo. Nebo za tu smrt. Pomyslela si Kiler. Do těla se jí při těch myšlenkách vyplavoval adrenalin.