Príspevky užívateľa

Kiler bylo líto nechat tady celou srnu. Avšak srna byla stará a nejspíše i nemocná, takže maso nebylo nejlepší tak na ni nahrnula trochu hlíny aby alespoň chvíli vydržela. Přeci jen se sem mohla Kiler vrátit a zbytek ještě sníst. Nebo to udělá radost jiným vlkům. Věděla však, že už by měla jít a navíc už moc nevěděla co by mohly dělat. "No asi se s tebou rozloučím. Snad se ti bude dařit." řekla a otočila se k odchodu. Saphena byla hodná vlčka a Kiler doufala, že ji ještě někdy potká.

Kiler se zasmála. "To jo ale to by nebyla zábava." řekla a pomalu popošla k okraji. Nakoukla a potom se zase rychle vrátila zpátky. Prostě jí to nedělalo dobře. Měla z toho strach, ale nechtěla si to moc přiznat. Když si všimla, že se Dione na něco kouká pohlédla tam taky. Strop byl trochu zvláštní, ale Kler s v rychlosti nevšimla ničeho neobvyklého. "Na co koukáš Dione?" zeptala se a nechápavě na malou vlčku pohlédla. Kiler byla dnes opravdu trochu mimo. Možná bude brzy mít zase blbou náladu a změní se na Bad-half. To byla, ale ta nejhorší možnost a Kiler upřímně doufala, že se tohle nestane. Nechtěla ublížit nikomu dalšímu. Třeba zrovna v ten den nikoho nepotká to by jí tak vyhovovalo.

Kiler prudce otočila hlavu když na ní někdo promluvil. Jeho otázka byla zvláštní tak natočila hlavu na stranu. "Ahoj. Ehm, nevím jak to myslíš?" řekla zmateně a neudržela mírný smích. Jen se uchechtla a pak toho nechala aby vlka neurazila. Zavrtěla přátelsky ocasem. "Oh, moc mě těší, Nefe, já jsem Kiler. Kiler the RedOne i s rodem." usmála se a zdvořile sklonila hlavu. Nenechala své jméno rozplynout se do krajiny tak jako vlk, ale řekla ho normálně. Nevěděla proč to dělá,a le v Norestu byli různí vlci s různými zájmy. A ona to hodlala respektovat, přeci jen ona nebyla úplně normální.

První otázka byla pro Kiler normální. Na jejím vzhledu to všechny zaujalo, ale ta druhá už ji zarazila. "No ty jizvy, ehm, jsem si udělala sama, když jsem omylem zabila vlče." řekla smutně a pokusila se na to nemyslet. Nešlo to. Znovu viděla sebe nebo spíš Bad-half, jak se v zápalu boje rozbíhá proti vlčeti co tam nemělo dělat. Skáče, kouše, pach ta pachuť krve... Rychle zatřepala hlavou a chtěla na to nemyslet. "Eehmm, no, asi ne. Teda ne." řekla a bylo jí trochu trapně. Ani nevěděla proč. Přišlo jí to trochu divné. A navíc si tím ani sama nebyla jistá. "Proč?" zeptala se.
Velmi rychle ucítila jak špatně se začal dýchat vzduch. Začínalo být dusno tak se otočila za sebe a podívala se na místo kam Rangoo. O žádném úkrytu ani nepřemýšlela.

Kiler se začala smát taky. Proč ne když to bylo vtipné? Pak však přestala a soustředila se na otázku. "O takovém stromů nevím, ale jistě se najde nějaké místo kde by jsi mohla přespat. Taky jsou tady smečky které tě mohou přijmout a ty většinou mají doupě." odpověděla a snažila si vzpomenout která smečka by byla nejlepší. "Jedna se jmenuje Nihil myslím a tam to asi bude nejlepší." řekla a zavrtěla ocasem.

Kiler měla pauzu. Už jí to cestování stačilo. Tlapky ji bolely a tak se vrátila ke kaňonu. Hodlala tady pár hodin možná i den zůstat. Už zde jednou byla a to když potkala Daracha. To ale byla nahoře a ne jako teď dole. Sestoupit však nebylo tak těžké jak si myslela. Ano, tlapky ji párkrát podklouzly, ale nijak se nezranila. Tlapky měla položené v studené vodě a klidně odpočívala. Sem tam se i napila. Voda byla příjemně chladná a sladká a Vaněk v kaňonu vytvářel menší Meluzínu. Možná proto se mu říká kaňon písní.

Po setkání s Dione se Kiler toulala kolem území Ignisu. Neměla v plánu tam vkročit nebo tak. Pouze šla kolem. Hlad ještě neměla a tak se ani na lov nechystala. Navíc lovit u nějakého území není zrovna bezpečné - kořist může zaběhnout na území a vlk si ani nemusí všimnout, že už na cizím území je. A pokud by ho tam někdo chytil byl by malér. Hned jakmile došla na tohle místo musela si dát pauzu. Šla už celkem dlouho a tohle místo bylo klidné a velmi pěkné. Došla tedy ke stromu a ani si nevšimla společnosti která tam byla. Lehla si tam a koukala na hory. Fascinovalo jí to. A navíc bylo třeba její dobře nálady využít.

"Já jenom šla po pachu!" zavrčela na ní. Mohla by vymyslet něco lepšího třeba, že tady cítila kořist, ale na to už bylo pozdě. Nemohla nic dělat a než se vzpamatovala, vlčka se jí zakousla do krku. Přes srst se však na kůži nedostala a tak to Kiler jen štíplo. I přes to však vyjekla jelikož se lekla a prudce sebou trhla. Vlčka se mezitím stihla svalit na zem tak Kiler neváhala a skočila po ní. Odrazila se zadními tlapami. Kvůli tomu, že největší zrovna nebyla měla menší nevýhodu. Stačí když ucítím krev. pomyslela si a zakousla se vlčce do krku. Přes tu hustou srst to nebylo jen tak ale po chvilce přeci jen dosáhla až na kůži. A potom ucítila tu kovovou chuť. Chuť krve...

Kiler nějakým nedopatřením zabloudila až sem. Tohle místo bylo krásné. Voda byla průzračně čistá až šlo vidět až na samé dno a vše se v ní odráželo. Přišla tedy blíž a pohlédla na svůj odraz ve vodě. Jizva nad okem nebyla zrovna znakem krásy, ale nejspíše to většině vlků nevadilo. Naštvaná sama na sebe, že si něco takového udělala, hrábla tlapou do vody a odraz tak na chvíli zmizel. To už však neřešila a vešla do vody. Byla krásně chladná a příjemná. Podobná jako studánka kde potkala Azueéna. Ta byla také takhle krásně čistá. Zčala vodu rychle hlatat aby se zchladila. Hustý kožich ji neustále hřál tak se musela nějak zchladit. Ani si kvůli tomu nevšimla vlka, který stál nedaleko od ní.

"Je to jenom škrábnutí." odpověděla Kiler hned jakmile položila zajíce před Tyju. "Není třeba si dělat starosti." dodala ještě a podívala se na svoji tlapku. Krev měla snad po celé tlapce a navíc to splývalo s jejím červeným flekem. Ups, no neva. Začala si tlapku olizovat a zajíce přinesla blíže k Tyji. "Dej si." řekla jen a začala se čistit. Hned jak se Tyja začala zvedat. Kiler by nejraději vyběhla a položila ji zpět na zem. Naštěstí to udělala sama a tak si mohla klidně dál čistit tlapku.

Kiler se posadila a začala si olizovat krev z pysků a všech míst kde krev zvířete ulpěla. Nechala Saphenu najíst se první. Klidně ji pozorovala. Neměla zapotřebí jíst první. A taky nebyla jako psi. Neslintala. To se jí doslova hnusilo. Cítila se totiž jako vlk a ne jako pes slintající svým pánům u nohou. I když někdy jí dokonce chyběl život s pánem. Mít nějaký režim by se jí hodilo. A taky každý den jídlo bez toho aby musela něco udělat. Ale nechtěla se zabývat myšlenkami ohledně lidí. K těm už dávno nepatřila. Jakmile ji Saphena nechala. Kiler taky přišla a kousek si ukousla. Ne moc. Jen tak aby to sežrala.

"Ano, to jsou, ale jsou taky dost nebezpečné." přikývla Kiler. Byla trochu neklidná když Dione přišla blíže k okraji. Bála se o ni už jen proto, že by to brala jako svoji chybu. Ona měla tak nějak štěstí ničit ostatním život. Nejdřív jedno vlče z její bývalé smečky, Tyja, potom zaútočila na Matery a Hailey. Ještě aby kvůli ní spadla Dione. To už by Kiler asi nedala. Posledně si kvůli vlčeti udělala jizvy a téměř vyhladověla. "Buď opatrná!" štěkla po ní Kiler a přišla za ní. Kdyby jí to uklouzlo mohla by ji tak snadněji chytit. I ldyž by pak mohly spadnout obě, protože Kiler nebyla největší a mohla se spolu s Dione převážit. Na tohle nesmím myslet. Napomenula se.

Kiler byla překvapená jeho reakcí na její jméno. Snad nikdy jí nikdo neřekl, že má krásné jméno. Teda až na pár výjimek. "Děkuju. A moc mě těší Rangoo." usmála se na něj. Sice jí úplně nepřišlo, že by byl v pořádku, ale třeba byl ve společnosti jen nervózní, to se stávat mohlo. Tak to dál nerozebírala. "Tak teď se můžeš ptát." řekla a obtočila si ocas kolem sebe. Pokud se Rangoo chtěl na něco zeptat tak teď mohl. Ona už měla taky připravenou otázku, ale ze slušnosti nechala nejdříve jeho, protože poznala, že má těch otázek hodně.

Kiler dál pokračovala než našla nějaký čerstvý pach. Nejspíše několik zajíců což se jí velmi hodilo. Pomalu šla po pachu než zajíce uviděla. Byli tři a zrovna se pásli. Rychle se přitiskla k zemi a začala se plížit. Za nedlouho byla už na dosah zajíců tak si to musela pořádně promyslet. Musela chytit minimálně dva. Jenže pokud vyskočí po jednom zbytek rychle uteče. Hold musí být rychlejší. Zadními tlapami se odrazila od země a mířila přímo na nejbližšího zajíce. Při tom ze sebe nevydala ani hlásku takže zajíce vyrušil až její dopad na zem a následné pištění umírajícího zajíce. Oba tedy vyběhli a hned za nimi i Kiler. Síla jí však nestačila a navíc si ani nedávala pozor a zakopla o větev. Trochu se poškrábala, a začala jí téct krev. Nemělo cenu běžet dál za zajíci. Kulhavým krokem se tedy vrátila zpět ke svému prvnímu úlovku. Vzala jej a vydala se k Tyje.

Kiler se na něj znovu podívala. On se pořád koukal na ni a po pravdě jí to začínalo být nepříjemné. "Dobře." odpověděla už milejším tónem. Otázka na její jizvy ji zarazila. "Tak snad nejdřív jméno ne?" zeptala se s úsměvem a zavrtěla ocasem. Nevěděla co s vlkem je, ale nejspíše nebyl tak úplně ve své kůži. Bylo to zvláštní, ale nevadilo jí to. Všimla si, že vlk chvilkami ani nedýchal. "Eee, seš v pohodě?" zeptala se raději, protože jí to nepřišlo normální. "Oh, moje jméno je Kiler. Kiler the RedOne i s rodem." odpověděla vesele. Už jen čekala až se jí vlk představí a potom už mohla odpovědět na jeho otázky.