Príspevky užívateľa

"Já jenom šla po pachu!" zavrčela na ní. Mohla by vymyslet něco lepšího třeba, že tady cítila kořist, ale na to už bylo pozdě. Nemohla nic dělat a než se vzpamatovala, vlčka se jí zakousla do krku. Přes srst se však na kůži nedostala a tak to Kiler jen štíplo. I přes to však vyjekla jelikož se lekla a prudce sebou trhla. Vlčka se mezitím stihla svalit na zem tak Kiler neváhala a skočila po ní. Odrazila se zadními tlapami. Kvůli tomu, že největší zrovna nebyla měla menší nevýhodu. Stačí když ucítím krev. pomyslela si a zakousla se vlčce do krku. Přes tu hustou srst to nebylo jen tak ale po chvilce přeci jen dosáhla až na kůži. A potom ucítila tu kovovou chuť. Chuť krve...

Kiler nějakým nedopatřením zabloudila až sem. Tohle místo bylo krásné. Voda byla průzračně čistá až šlo vidět až na samé dno a vše se v ní odráželo. Přišla tedy blíž a pohlédla na svůj odraz ve vodě. Jizva nad okem nebyla zrovna znakem krásy, ale nejspíše to většině vlků nevadilo. Naštvaná sama na sebe, že si něco takového udělala, hrábla tlapou do vody a odraz tak na chvíli zmizel. To už však neřešila a vešla do vody. Byla krásně chladná a příjemná. Podobná jako studánka kde potkala Azueéna. Ta byla také takhle krásně čistá. Zčala vodu rychle hlatat aby se zchladila. Hustý kožich ji neustále hřál tak se musela nějak zchladit. Ani si kvůli tomu nevšimla vlka, který stál nedaleko od ní.

"Je to jenom škrábnutí." odpověděla Kiler hned jakmile položila zajíce před Tyju. "Není třeba si dělat starosti." dodala ještě a podívala se na svoji tlapku. Krev měla snad po celé tlapce a navíc to splývalo s jejím červeným flekem. Ups, no neva. Začala si tlapku olizovat a zajíce přinesla blíže k Tyji. "Dej si." řekla jen a začala se čistit. Hned jak se Tyja začala zvedat. Kiler by nejraději vyběhla a položila ji zpět na zem. Naštěstí to udělala sama a tak si mohla klidně dál čistit tlapku.

Kiler se posadila a začala si olizovat krev z pysků a všech míst kde krev zvířete ulpěla. Nechala Saphenu najíst se první. Klidně ji pozorovala. Neměla zapotřebí jíst první. A taky nebyla jako psi. Neslintala. To se jí doslova hnusilo. Cítila se totiž jako vlk a ne jako pes slintající svým pánům u nohou. I když někdy jí dokonce chyběl život s pánem. Mít nějaký režim by se jí hodilo. A taky každý den jídlo bez toho aby musela něco udělat. Ale nechtěla se zabývat myšlenkami ohledně lidí. K těm už dávno nepatřila. Jakmile ji Saphena nechala. Kiler taky přišla a kousek si ukousla. Ne moc. Jen tak aby to sežrala.

"Ano, to jsou, ale jsou taky dost nebezpečné." přikývla Kiler. Byla trochu neklidná když Dione přišla blíže k okraji. Bála se o ni už jen proto, že by to brala jako svoji chybu. Ona měla tak nějak štěstí ničit ostatním život. Nejdřív jedno vlče z její bývalé smečky, Tyja, potom zaútočila na Matery a Hailey. Ještě aby kvůli ní spadla Dione. To už by Kiler asi nedala. Posledně si kvůli vlčeti udělala jizvy a téměř vyhladověla. "Buď opatrná!" štěkla po ní Kiler a přišla za ní. Kdyby jí to uklouzlo mohla by ji tak snadněji chytit. I ldyž by pak mohly spadnout obě, protože Kiler nebyla největší a mohla se spolu s Dione převážit. Na tohle nesmím myslet. Napomenula se.

Kiler byla překvapená jeho reakcí na její jméno. Snad nikdy jí nikdo neřekl, že má krásné jméno. Teda až na pár výjimek. "Děkuju. A moc mě těší Rangoo." usmála se na něj. Sice jí úplně nepřišlo, že by byl v pořádku, ale třeba byl ve společnosti jen nervózní, to se stávat mohlo. Tak to dál nerozebírala. "Tak teď se můžeš ptát." řekla a obtočila si ocas kolem sebe. Pokud se Rangoo chtěl na něco zeptat tak teď mohl. Ona už měla taky připravenou otázku, ale ze slušnosti nechala nejdříve jeho, protože poznala, že má těch otázek hodně.

Kiler dál pokračovala než našla nějaký čerstvý pach. Nejspíše několik zajíců což se jí velmi hodilo. Pomalu šla po pachu než zajíce uviděla. Byli tři a zrovna se pásli. Rychle se přitiskla k zemi a začala se plížit. Za nedlouho byla už na dosah zajíců tak si to musela pořádně promyslet. Musela chytit minimálně dva. Jenže pokud vyskočí po jednom zbytek rychle uteče. Hold musí být rychlejší. Zadními tlapami se odrazila od země a mířila přímo na nejbližšího zajíce. Při tom ze sebe nevydala ani hlásku takže zajíce vyrušil až její dopad na zem a následné pištění umírajícího zajíce. Oba tedy vyběhli a hned za nimi i Kiler. Síla jí však nestačila a navíc si ani nedávala pozor a zakopla o větev. Trochu se poškrábala, a začala jí téct krev. Nemělo cenu běžet dál za zajíci. Kulhavým krokem se tedy vrátila zpět ke svému prvnímu úlovku. Vzala jej a vydala se k Tyje.

Kiler se na něj znovu podívala. On se pořád koukal na ni a po pravdě jí to začínalo být nepříjemné. "Dobře." odpověděla už milejším tónem. Otázka na její jizvy ji zarazila. "Tak snad nejdřív jméno ne?" zeptala se s úsměvem a zavrtěla ocasem. Nevěděla co s vlkem je, ale nejspíše nebyl tak úplně ve své kůži. Bylo to zvláštní, ale nevadilo jí to. Všimla si, že vlk chvilkami ani nedýchal. "Eee, seš v pohodě?" zeptala se raději, protože jí to nepřišlo normální. "Oh, moje jméno je Kiler. Kiler the RedOne i s rodem." odpověděla vesele. Už jen čekala až se jí vlk představí a potom už mohla odpovědět na jeho otázky.

"Jo to je dobrý. Poslední dobou se vůbec nesoustředím a schody mi dělaly problém vždycky." odvětila Kiler a tlapou si utřela krev z čumáku. Nic jí nebolelo nebo tak jen se prostě nesoustředila. I když kdysi žila v lidském domě kde schody byly snad úplný všude, pořád s tím měla problémy. Přestala si toho všímat a raději se rozhlédla kolem. Výška to byla velká a Kiler raději nechtěla moc k okraji protože by se jí mohla zamotat hlava a mohla by spadnout. "Nechápu proč tohle lidí dělají." zavrtěla nevěřícně hlavou Kiler. Sice u lidí žila, ale nikdy neviděla že by stavěli něco takhle vysokého.

I po tom co srnu už obě vlčky držely, snažila se bránit. Kopala nohama a házela snad celým svým tělem. Na to že byla Kiler vcelku malá měla dost síly na to aby srnu s pomocí Sapheny udržela na zemi. Srnu už moc času neměla a brzy ji obě vlčky zabily. Kiler ji pustila a oblízla si krev z pysků. "Tak co? Šlo to?" zeptala se Kiler ze zápasu poněkud udýchaná. Byla to pro ni však snadná kořist jelikož na lov srn už byla zvyklá. Posadila se a čekala až si dá Saphena. Přeci jen ona před tímhle už lovila a hlad moc neměla. I tak se jí ale sbíhaly sliny a klidně by si ještě něco dala.

Kiler si nejdříve vůbec nevšimla na co to šlápla až když ji něčí zuby cvakly vedle ucha, uvědomila si že to byl vlk. Ohnula stranou a z hrdla se jí vydalo zavrčení. Už už se chtěla omluvit za to že vlkovi šlápla na ocas ale jakmile po ní rafnul rozmyslela si to. Uši ji sklouzly k hlavě a výhružně cenila zuby. Na mě nikdo vyjíždět nebude! Pomyslela si vztekle a ocas zvedla do výšky aby vlk zastrašila. Pravda,byl o něco větší jak ona, ale ani to ji nezastavilo.
Až když se vlk začal omlouvat, tak dala ocas dolů a uši vzpřímila. Vrčet taky přestala, ale stále cenila zuby. Až když vlk domluvil, oblízla se a tesáky skryla pod pysk. "To je v pořádku. To já se omlouvám že jsem vám šlápla na ocas." omluvila se pro jistotu taky a posadila se. Začala si jazykem zahlazovat naježenou srst na zádech. Jeho úsměvu si nevšímala a jen zavrtěla ocasem.

Kiler na její odpověď jen potřásla hlavou. "Ano, každý je výjimečný. Úplně každý.I ty Dione." opravila ji rychle a dál poskakovala po schodech nahoru. Sem tam jí podjela tlapka a ona spadla na zem a nabila si čumák. Když už se jí to stalo po několikáté, z čumáku jí začala téct krev. No ještě, že mi vlastní krev nevadí. Pomyslela si a olízla si jazykem svůj krvavý čumák. Nestávalo se jí to často, ale když se praštila bylo to normální. Ostatně tak jako pro všechny vlky. "Já taky nejsem největší. Ale taky umíš něco výjimečného. Třeba ta tvoje magie. Ne každej vlk umí zmizet." usmála se na ni a jak si nedávala pozor, nevšimla si, že schody už končí a šlápla nahoru i když už neměla kam. Samozřejmě znovu spadla. "Jau." zavrčela. Když se však rozhlédla z věže. Nemohla ani najít slova a tak se jen udiveně rozhlížela z výšky.

Kiler ztuhla v okamžik kdy byl pach srny už hodně silný. Instinktivně se přikrčila a plížila se tak dlouho než srnu viděla na vlastní oči. "Obejdeš ji a půjdeš jí po krku. Já jí skočím na záda. Ale nejdřív půjdu já jasný?" zašeptala Kiler směrem k Sapheně. Srna před nimi si poklidně jedla trávu, ale šlo vidět, že se jí při každém pohybu podlamují nohy. Kiler nečekala a šla rovnou na to. Obešla srnu zezadu a přikrčila se ještě víc. Dávala si pozor aby nešlápla na něco co by srnu vyděsilo. Připravila se ke skoku a... Dopadla srně rovnou na záda. Ta sebou začala házet a hlavou se oháněla po Kiler, která se jí mezitím zakousla do kohoutku.

"Určitě to bude dobrý. Za chvilku to bude v poho." usmála se Kiler a porozhlédla se kolem. Tráva byla ještě mokrá od ranní rosy a většina včerejších pachů kvůli tomu uÚlně zmizela. Teda až na všudypřítomný pach koní kteří tudy včera prošli a skoro zabili vlčky. "Hele, vidím to tak, že půjdu na lov. Kdyby něco zavyj." řekla sebevědomě Kiler a s pohledem stále upřeným někam do dáli se postavila do téměř výstavního postoje. Sama nevěděla proč to udělala, ale krásně jí to protáhlo svaly. Pak už jen vyrazila směrem kterým se koukala. Čumák měla pořád u země a snažila se zachytit i ten sebemenší pach kořisti.

Stejně jako Saphena i Kiler rychle zachytila pach zajíců. Když se pak pořádně soustředila mohla cítit i tu srnu. "Cítím to. Na co půjdem? Srna už bude nejspíše stará, ale ani tak to nebude snadná kořist. Zajíci... No zajíci to snad znáš." řekla Kiler a už automaticky se vydala směrem k srně. Přeci jen byla větší než zajíci a vlk za ní nemusel běžet. Tedy většinou. Pokud to Kiler odhadla správně a ta srna byla stará tak moc daleko by nedoběhla.