Príspevky užívateľa

"Jo to je dobrý. Poslední dobou se vůbec nesoustředím a schody mi dělaly problém vždycky." odvětila Kiler a tlapou si utřela krev z čumáku. Nic jí nebolelo nebo tak jen se prostě nesoustředila. I když kdysi žila v lidském domě kde schody byly snad úplný všude, pořád s tím měla problémy. Přestala si toho všímat a raději se rozhlédla kolem. Výška to byla velká a Kiler raději nechtěla moc k okraji protože by se jí mohla zamotat hlava a mohla by spadnout. "Nechápu proč tohle lidí dělají." zavrtěla nevěřícně hlavou Kiler. Sice u lidí žila, ale nikdy neviděla že by stavěli něco takhle vysokého.

I po tom co srnu už obě vlčky držely, snažila se bránit. Kopala nohama a házela snad celým svým tělem. Na to že byla Kiler vcelku malá měla dost síly na to aby srnu s pomocí Sapheny udržela na zemi. Srnu už moc času neměla a brzy ji obě vlčky zabily. Kiler ji pustila a oblízla si krev z pysků. "Tak co? Šlo to?" zeptala se Kiler ze zápasu poněkud udýchaná. Byla to pro ni však snadná kořist jelikož na lov srn už byla zvyklá. Posadila se a čekala až si dá Saphena. Přeci jen ona před tímhle už lovila a hlad moc neměla. I tak se jí ale sbíhaly sliny a klidně by si ještě něco dala.

Kiler si nejdříve vůbec nevšimla na co to šlápla až když ji něčí zuby cvakly vedle ucha, uvědomila si že to byl vlk. Ohnula stranou a z hrdla se jí vydalo zavrčení. Už už se chtěla omluvit za to že vlkovi šlápla na ocas ale jakmile po ní rafnul rozmyslela si to. Uši ji sklouzly k hlavě a výhružně cenila zuby. Na mě nikdo vyjíždět nebude! Pomyslela si vztekle a ocas zvedla do výšky aby vlk zastrašila. Pravda,byl o něco větší jak ona, ale ani to ji nezastavilo.
Až když se vlk začal omlouvat, tak dala ocas dolů a uši vzpřímila. Vrčet taky přestala, ale stále cenila zuby. Až když vlk domluvil, oblízla se a tesáky skryla pod pysk. "To je v pořádku. To já se omlouvám že jsem vám šlápla na ocas." omluvila se pro jistotu taky a posadila se. Začala si jazykem zahlazovat naježenou srst na zádech. Jeho úsměvu si nevšímala a jen zavrtěla ocasem.

Kiler na její odpověď jen potřásla hlavou. "Ano, každý je výjimečný. Úplně každý.I ty Dione." opravila ji rychle a dál poskakovala po schodech nahoru. Sem tam jí podjela tlapka a ona spadla na zem a nabila si čumák. Když už se jí to stalo po několikáté, z čumáku jí začala téct krev. No ještě, že mi vlastní krev nevadí. Pomyslela si a olízla si jazykem svůj krvavý čumák. Nestávalo se jí to často, ale když se praštila bylo to normální. Ostatně tak jako pro všechny vlky. "Já taky nejsem největší. Ale taky umíš něco výjimečného. Třeba ta tvoje magie. Ne každej vlk umí zmizet." usmála se na ni a jak si nedávala pozor, nevšimla si, že schody už končí a šlápla nahoru i když už neměla kam. Samozřejmě znovu spadla. "Jau." zavrčela. Když se však rozhlédla z věže. Nemohla ani najít slova a tak se jen udiveně rozhlížela z výšky.

Kiler ztuhla v okamžik kdy byl pach srny už hodně silný. Instinktivně se přikrčila a plížila se tak dlouho než srnu viděla na vlastní oči. "Obejdeš ji a půjdeš jí po krku. Já jí skočím na záda. Ale nejdřív půjdu já jasný?" zašeptala Kiler směrem k Sapheně. Srna před nimi si poklidně jedla trávu, ale šlo vidět, že se jí při každém pohybu podlamují nohy. Kiler nečekala a šla rovnou na to. Obešla srnu zezadu a přikrčila se ještě víc. Dávala si pozor aby nešlápla na něco co by srnu vyděsilo. Připravila se ke skoku a... Dopadla srně rovnou na záda. Ta sebou začala házet a hlavou se oháněla po Kiler, která se jí mezitím zakousla do kohoutku.

"Určitě to bude dobrý. Za chvilku to bude v poho." usmála se Kiler a porozhlédla se kolem. Tráva byla ještě mokrá od ranní rosy a většina včerejších pachů kvůli tomu uÚlně zmizela. Teda až na všudypřítomný pach koní kteří tudy včera prošli a skoro zabili vlčky. "Hele, vidím to tak, že půjdu na lov. Kdyby něco zavyj." řekla sebevědomě Kiler a s pohledem stále upřeným někam do dáli se postavila do téměř výstavního postoje. Sama nevěděla proč to udělala, ale krásně jí to protáhlo svaly. Pak už jen vyrazila směrem kterým se koukala. Čumák měla pořád u země a snažila se zachytit i ten sebemenší pach kořisti.

Stejně jako Saphena i Kiler rychle zachytila pach zajíců. Když se pak pořádně soustředila mohla cítit i tu srnu. "Cítím to. Na co půjdem? Srna už bude nejspíše stará, ale ani tak to nebude snadná kořist. Zajíci... No zajíci to snad znáš." řekla Kiler a už automaticky se vydala směrem k srně. Přeci jen byla větší než zajíci a vlk za ní nemusel běžet. Tedy většinou. Pokud to Kiler odhadla správně a ta srna byla stará tak moc daleko by nedoběhla.

Kiler vzbudila Tyja tím, že zvedla hlavu. Ze včerejší zkušenosti měla Kiler měkké spaní takže nebylo těžké ji vzbudit. Ještě chvíli však ležela s hlavou položenou a zavřenýma očima. Pocítila hlad, ale lovit se jí ještě nechtělo. Byla zvyklá strádat a tak to vydržela. Pak si, ale uvědomila, že Tyja určitě bude mít taky hlad a Tyja nejspíše na strádání nebude tak zvyklá jako Kiler. Rychle tedy zvedla hlavu, vstala a zívla si. Z toho ležení ale měla nejspíše nízký tlak a tak se jí zamotala hlava a před očima měla chvíli černo. "Dobré ráno." řekla rozespale i přes to, tě ještě dobrou chvíli nic neviděla. Nějak to ustála a konečně mohla pohlédnout na Tyju. "Co ty rány?" zeptala se když pohlédla na její břicho. Musela se rychle protáhnout a připravit se na lov. Tedy pokud něco uloví.

"To je v pořádku. Taky toho o nich moc nevím." usmála se. Sice se zrovna o tohle téma zajímala, ale i tak toho moc nevěděla. Věděla co mohla a to bylo hlavní. Možná ani více vědět nemusela.
Reakce ohledně toho co umí ji vlastně ani nepřekvapila. Bylo to tak snad vždycky. Pro ni to bylo normální. Uměla to vlastně od narození stejně jako to s ušima. Byla za to ráda jelikož se tak mohla lépe dostat do not třeba zajíců nebo tak. "No, nevím jestli jsem ti to říkala, ale nejsem čistokrevný vlk. A to plemeno psa se kterým jsem křížená umí zrovna těhhle pár triků. Nebo taky kvůli tomu mám šest prstů na předních tlapkách." pokusila se jí to nějak normálně vysvětlit. Ještě potom zvedla tlapku aby šlo dobře vidět jejich šest prstů. To byla věc na kterou byla vážně pyšná. Zatím totiž nepotkala vlka ani psa co by to tak taky měl.
Při všem tom povídání Kiler postupovala směrem do věže. Šla po schodech nahoru a ani dobře nevěděla kam se dostane.

Kiler nečekala takovou reakci. Ale nedalo se říct, že by ji to vadilo. "Tohle?" zeptala se a pro jistotu to udělala znovu. Jen na chvilku aby vlčku nevyděsila ještě více. "Víš nejsem čistokrevný vlk a tohle jsem zdědila po své matce. Plemeno psa které ona byla má totiž pár vychytávek jako třeba tohle nebo i další." pokusila se vysvětlit co nejvíce v klidu. Nepotřebovala ji děsit. Teď už jen doufala, že téhle vlčice nebude vadit to, že je napůl pes. Přeci jen ne všichni vlci respektovali psy. Nebo i jejich křížence.

"Nevím, klidně bych se mohla trochu protáhnout." ušklíbla se Kiler a vstala. Protáhla si přední i zadní tlapy a nakonec se oklepala. "Mám jít a tebou lovit nebo chceš sama?" zeptala se a už začala něco hledat. Pomalým krokem se vydala pryč, čumák pořád ve vzduchu snažíc se zachytit nějaký pach. Sice hlad neměla, ale nemohla vynechat žádnou příležitost lovu.

Kiler její reakce celkem zaskočila. Sice Kiler o městské smečce slyšela jen párkrát, ale věděla, že tam ta smečka je. "No pokud vím tak ve městě je ještě jedna smečka. Jméno nevím, ale mám dojem, že nemají rádi návštěvy." odpověděla trochu zmateně. Nevěděla, že Dione o té smečce neslyšela. Kiler o nich moc nevěděla, ale alespoň podle pachu se to dalo zjistit. Jakmile se Dione postavila na zadní, Kiler ji chtěla předvést co umí ona. "Dobrý! A umíš tohle?" zeptala se a zaklínila hlavu dozadu tak jako to umí jen ona a její matka. Čelo se jí teď dotýkalo zad a vše viděla obráceně. Věděla, že Dione tohle nezvládne pokud v sobě nemá krev norského lundehunda. Potom dala hlavu normálně a párkrát zavřela uši. Nechtěla se nijak vychloubat, jen chtěla ukázat co umí.

"Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela." přiznala Kiler. Proč taky? Vždycky chtěla být členkou nějaké smečky. Moc neřešila či bude muset zůstat na území nebo bude moci i mimo území. Pokud jí to neomezovalo jinak než že by nemohla mimo území, nevadilo by ji to. Už ani nevím jestli chci do smečky. Po tom setkání s Azim... Pomyslela si. Už z toho byla pomalu zmatená. ,"To není vůbec za co. A neboj se, přežít se tady dá v pohodě, jen je nutno si dávat pozor." zasmála se a zavrtěla ocasem. Začala si čistit kožíšek. "Je ještě něco co by tě zajímalo? Nebo jdeš lovit?" zeptala se.

"Joo, to jsem si říkala taky. Norest se ti zalíbí je to skvělé místo pro život." zavrtěla ocasem. Když viděla, že vlčka nechce očichat ji první přišla k ní ona. Přičichl a ji k rameni a naznačila jí ať to udělá taky. Potom odstoupila a nechala ji prostor. "Je to slušnost, ale ne všichni vlci ji vyžadují." vysvětlila. "Co se týče smeček, moc o nich také nevím. Vím o smečce Ignis, k nim když vstoupíš na území tak tě nejspíše zabijí. Potom vím o smečce Nihil a pokud vím tak jim nevadí když jim vstoupíš na území, ale myslím že jim to také není příjemné. Dále je tu město kde sídlí smečka. Do města vstoupit nesmíš, protože když tě chytí tak tě zabiju pokud se k nim nebudeš chtít přidat. O nich toho moc víc nevím." pokusila se vysvětlit co věděla. "Kromě té městské smečky můžeš potkat členy všech smeček i mimo jejich území. Nebo alespoň já jsem zadenhi vlka z městské smečky nepotkala. A jejich jméno nevím." dodala ještě vcelku důležitou informaci. Kiler chvíli trvalo než si vzpomněla na Sayeru a na Santina které potkala při porodu Theo. Ti také byli ze smečky. "J a ještě tu je nejspíše jedná smečka. O těch ale vůbec nic nevím." přiznala a střihla ušima. Bylo to nejspíše všechno co nováček musel vědět o smečkách. "Ještě něco co bys chtěla vědět?" zeptala se a snažila se znít mile.

Kiler si jen povzdechla. Ne proto, že se Dione zeptala - spíše protože jí Kiler položila hloupou otázku. Je normální, že ne všichni vlci věděli co nebo spíše kdo lidi jsou. "No, tady v Norestu lidi naštěstí nejsou." vysvětlila rychle. "Lidí jsou prostě divný. Chodí jen po zadních tlapách a nemají srst. Teda maji trochu srsti na hlavě, ale když je větší zima tak i na hlavě mají ten speciální kožich. Místo toho nosí různé barevné kožichy." pokusila se popsat to co si pamatovala. "Lidské feny mají srst na hlavě delší pokud si dobře vzpomínám. A samci lidé někdy tu srst nenosí. No je to složité." dodala ještě a snažila se ještě na něco vzpomenout. "Taky mají v oblibě si všechno přivlastnit. Je jím úplně jedno, že jsou na cítím území a prostě si ho zaberou. Tam pak postaví tyhle domy. Buď jen pár a nebo více - tak vznikají města. Tak jako to co patří té smečce. I tohle postavili lidé nejspíše." řekla a podívala se na velký vchod. Věděla že tenhle Dům byl nejspíše starý a jiný než ostatní. Tím, že taky nebyla zrovna největší tak ji také připadaly vcelku velké. "Jdeme?" zeptala se a vstoupila dovnitř. Tohle místo je jako stvořený pro povídání o lidech. Pomyslela si a doufala, že se Dione ještě na něco zeptá.