Príspevky užívateľa

Kiler vzbudila Tyja tím, že zvedla hlavu. Ze včerejší zkušenosti měla Kiler měkké spaní takže nebylo těžké ji vzbudit. Ještě chvíli však ležela s hlavou položenou a zavřenýma očima. Pocítila hlad, ale lovit se jí ještě nechtělo. Byla zvyklá strádat a tak to vydržela. Pak si, ale uvědomila, že Tyja určitě bude mít taky hlad a Tyja nejspíše na strádání nebude tak zvyklá jako Kiler. Rychle tedy zvedla hlavu, vstala a zívla si. Z toho ležení ale měla nejspíše nízký tlak a tak se jí zamotala hlava a před očima měla chvíli černo. "Dobré ráno." řekla rozespale i přes to, tě ještě dobrou chvíli nic neviděla. Nějak to ustála a konečně mohla pohlédnout na Tyju. "Co ty rány?" zeptala se když pohlédla na její břicho. Musela se rychle protáhnout a připravit se na lov. Tedy pokud něco uloví.

"To je v pořádku. Taky toho o nich moc nevím." usmála se. Sice se zrovna o tohle téma zajímala, ale i tak toho moc nevěděla. Věděla co mohla a to bylo hlavní. Možná ani více vědět nemusela.
Reakce ohledně toho co umí ji vlastně ani nepřekvapila. Bylo to tak snad vždycky. Pro ni to bylo normální. Uměla to vlastně od narození stejně jako to s ušima. Byla za to ráda jelikož se tak mohla lépe dostat do not třeba zajíců nebo tak. "No, nevím jestli jsem ti to říkala, ale nejsem čistokrevný vlk. A to plemeno psa se kterým jsem křížená umí zrovna těhhle pár triků. Nebo taky kvůli tomu mám šest prstů na předních tlapkách." pokusila se jí to nějak normálně vysvětlit. Ještě potom zvedla tlapku aby šlo dobře vidět jejich šest prstů. To byla věc na kterou byla vážně pyšná. Zatím totiž nepotkala vlka ani psa co by to tak taky měl.
Při všem tom povídání Kiler postupovala směrem do věže. Šla po schodech nahoru a ani dobře nevěděla kam se dostane.

Kiler nečekala takovou reakci. Ale nedalo se říct, že by ji to vadilo. "Tohle?" zeptala se a pro jistotu to udělala znovu. Jen na chvilku aby vlčku nevyděsila ještě více. "Víš nejsem čistokrevný vlk a tohle jsem zdědila po své matce. Plemeno psa které ona byla má totiž pár vychytávek jako třeba tohle nebo i další." pokusila se vysvětlit co nejvíce v klidu. Nepotřebovala ji děsit. Teď už jen doufala, že téhle vlčice nebude vadit to, že je napůl pes. Přeci jen ne všichni vlci respektovali psy. Nebo i jejich křížence.

"Nevím, klidně bych se mohla trochu protáhnout." ušklíbla se Kiler a vstala. Protáhla si přední i zadní tlapy a nakonec se oklepala. "Mám jít a tebou lovit nebo chceš sama?" zeptala se a už začala něco hledat. Pomalým krokem se vydala pryč, čumák pořád ve vzduchu snažíc se zachytit nějaký pach. Sice hlad neměla, ale nemohla vynechat žádnou příležitost lovu.

Kiler její reakce celkem zaskočila. Sice Kiler o městské smečce slyšela jen párkrát, ale věděla, že tam ta smečka je. "No pokud vím tak ve městě je ještě jedna smečka. Jméno nevím, ale mám dojem, že nemají rádi návštěvy." odpověděla trochu zmateně. Nevěděla, že Dione o té smečce neslyšela. Kiler o nich moc nevěděla, ale alespoň podle pachu se to dalo zjistit. Jakmile se Dione postavila na zadní, Kiler ji chtěla předvést co umí ona. "Dobrý! A umíš tohle?" zeptala se a zaklínila hlavu dozadu tak jako to umí jen ona a její matka. Čelo se jí teď dotýkalo zad a vše viděla obráceně. Věděla, že Dione tohle nezvládne pokud v sobě nemá krev norského lundehunda. Potom dala hlavu normálně a párkrát zavřela uši. Nechtěla se nijak vychloubat, jen chtěla ukázat co umí.

"Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela." přiznala Kiler. Proč taky? Vždycky chtěla být členkou nějaké smečky. Moc neřešila či bude muset zůstat na území nebo bude moci i mimo území. Pokud jí to neomezovalo jinak než že by nemohla mimo území, nevadilo by ji to. Už ani nevím jestli chci do smečky. Po tom setkání s Azim... Pomyslela si. Už z toho byla pomalu zmatená. ,"To není vůbec za co. A neboj se, přežít se tady dá v pohodě, jen je nutno si dávat pozor." zasmála se a zavrtěla ocasem. Začala si čistit kožíšek. "Je ještě něco co by tě zajímalo? Nebo jdeš lovit?" zeptala se.

"Joo, to jsem si říkala taky. Norest se ti zalíbí je to skvělé místo pro život." zavrtěla ocasem. Když viděla, že vlčka nechce očichat ji první přišla k ní ona. Přičichl a ji k rameni a naznačila jí ať to udělá taky. Potom odstoupila a nechala ji prostor. "Je to slušnost, ale ne všichni vlci ji vyžadují." vysvětlila. "Co se týče smeček, moc o nich také nevím. Vím o smečce Ignis, k nim když vstoupíš na území tak tě nejspíše zabijí. Potom vím o smečce Nihil a pokud vím tak jim nevadí když jim vstoupíš na území, ale myslím že jim to také není příjemné. Dále je tu město kde sídlí smečka. Do města vstoupit nesmíš, protože když tě chytí tak tě zabiju pokud se k nim nebudeš chtít přidat. O nich toho moc víc nevím." pokusila se vysvětlit co věděla. "Kromě té městské smečky můžeš potkat členy všech smeček i mimo jejich území. Nebo alespoň já jsem zadenhi vlka z městské smečky nepotkala. A jejich jméno nevím." dodala ještě vcelku důležitou informaci. Kiler chvíli trvalo než si vzpomněla na Sayeru a na Santina které potkala při porodu Theo. Ti také byli ze smečky. "J a ještě tu je nejspíše jedná smečka. O těch ale vůbec nic nevím." přiznala a střihla ušima. Bylo to nejspíše všechno co nováček musel vědět o smečkách. "Ještě něco co bys chtěla vědět?" zeptala se a snažila se znít mile.

Kiler si jen povzdechla. Ne proto, že se Dione zeptala - spíše protože jí Kiler položila hloupou otázku. Je normální, že ne všichni vlci věděli co nebo spíše kdo lidi jsou. "No, tady v Norestu lidi naštěstí nejsou." vysvětlila rychle. "Lidí jsou prostě divný. Chodí jen po zadních tlapách a nemají srst. Teda maji trochu srsti na hlavě, ale když je větší zima tak i na hlavě mají ten speciální kožich. Místo toho nosí různé barevné kožichy." pokusila se popsat to co si pamatovala. "Lidské feny mají srst na hlavě delší pokud si dobře vzpomínám. A samci lidé někdy tu srst nenosí. No je to složité." dodala ještě a snažila se ještě na něco vzpomenout. "Taky mají v oblibě si všechno přivlastnit. Je jím úplně jedno, že jsou na cítím území a prostě si ho zaberou. Tam pak postaví tyhle domy. Buď jen pár a nebo více - tak vznikají města. Tak jako to co patří té smečce. I tohle postavili lidé nejspíše." řekla a podívala se na velký vchod. Věděla že tenhle Dům byl nejspíše starý a jiný než ostatní. Tím, že taky nebyla zrovna největší tak ji také připadaly vcelku velké. "Jdeme?" zeptala se a vstoupila dovnitř. Tohle místo je jako stvořený pro povídání o lidech. Pomyslela si a doufala, že se Dione ještě na něco zeptá.

Kiler velmi rychle zaslechla zahrabání někde za její hlavou. Tu tedy natočila tak jak to uměla jen ona a její matka. Celém se teď dotýkala svých zad a vše viděla obráceně. Poslední dobou ji bavilo tohle dělat. Stejně jako zavírání uší či lezení po horách s pomocí jejich šestých prstů. Možná to pro některé vlky bylo děsivé tak toho rychle nechala a hlavu otočila normálně. "Ne, to je v pořádku. Nerušíš." usmála se a znovu pohlédla na slunce. Ocasem ji naznačila, že může přijít blíž. Pro jistotu však napnula všechny svaly kdyby bylo třeba se bránit.

Z Kiler šla ta nervozita poznat. I když se uvolnila ještě víc stále byla připravena kdykoliv se bránit. Nejspíše to bylo kvuli tomu začátku. Jak se k ní vlčka plížila... Nejspíše tu byla nová a moc nevěděla jak to tady chodí. Kiler zády taky nebyla bůhví jak dlouho, ale za tu dobu se něco naučila. "Mhm, to říkají snad všichni." usmála se na narážku na její jméno. Někdy ji přišlo, že to snad někteří vlci říkají jen proto aby nemuseli narovinu říct, že její jméno je divný a krutý. "Tak to mě těší Sapheno. Jsi tady v Norestu poprvé?" zeptala se a zavrtěla ocasem. Pořád se však neodvážila jít blíže a raději to nechala na vlčce. Pokud si ji ona přijde očichat první tak se nechá. Ne všichni vlci se řadí očichávali až jako druzí.

Kiler se trochu uklidnila když vlk promluvil. Podle pachu soudila spíše vlčici. I hlas tomu tak napověděl. "No jak se to řekne. Norest je velký a dá se říct, že jsem pořád nováček." odpověděla Kiler a usmála se. Nejspíše se žádný boj nekonal. Naštěstí. Kiler se jen nervózně oblízla. "Jinak mé jméno je Kiler." uctivě sklopila zrak. Sice ji v mládí nikdo nějak extra slušně nevychoval, ale ona tak nějak věděla jak se chovat. Alespoň před vlky nevypadala jako úplný blbec když už byla napůl pes.

Kiler vlka pozorovala i skrze vysokou trávu. Když se přikrčil, ona vstala. Zamračila se a v trávě se snažila pohledem najít tu šedou srst. Nechtěla si tady hrát na lovce a kořist. A už vůbec ne když ona byla kořist! Musela si však zachovat chladnou hlavu. "Zdravím." pozdravila slušně. Nechtěla si udělat ostuda vypadat jako nějaký nevychovaný pes. "Copak tady pohledáváš?" zeptala se a pokusila se o úsměv. Pořád se jí však nelíbilo, že se jí vlk snažil ulovit nebo co to dělal.

Jelikož byla Kiler ve střehu tak velmi rychle poznala přítomnost dalšího vlka. Čumák zvedla k zemi a začenichala. Podle pachu soudila, že toho vlka ještě nezná a nejspíše nebyl ani nebezpečný. Tedy nejspíše. Hlavu otočila dozadu tak jako to uměla pouze její máma. Celém se teď dotýkala svých zad a koukala na vlka vzhůru nohama. Vypadal normálně. Konečně. Pomyslela si. Pro jednou nepotkala vlka který byl nějak zvláštně barevný třeba jako Stadley. Teda ne že by ji to vadilo přeci jen, její barvy taky nebyly úplně klasické, ale vyrostla mezi psy a vlky kteří měli klasické šedé a hnědé barvy. Zůstala ležet a hlavu natočila normálně. Vlka však pozorovala a byla připravena čelit nebezpečí.

"Hehe, to určitě! Ten by tady seděl ještě další dva týdny než by mu došlo či se stalo." ušklíbla se Kiler, ale dál to neřešila bylo načase proskoumat tuhle podivnou budovu. Pomalu šla ke vchodu a doufala že tam Dione jen tak nestojí a jde za ní. "Noo, ano. Lidi jsem potkala. Ty ne?" zeptala se. Byla to hloupá otázka, protože ne každý vlk lidí viděl. Vlastně bylo hodně málo vlků co lidi viděli. "Ne, ještě jsem tady nebyla, proto to taky chci prozkoumat!" usmála se a nakoukla do pootevřených dveří. Pokud Dione lidí nikdy nepotkala tak ji mohla Kiler vysvětlit jak se jmenují některé věci pokud v tomhle domě budou. Přeci jen nejspíše to nebyl normální lidský dům.

Odpočinek se Kiler hodil. Pár dní musela stále lovit aby měla co jíst a teď mohla konečně odpočívat. Lov v téhle době nebyl snadný. Ostatně lov celkové jednoduchý opravdu nebyl. Proto se teď rozhodla alespoň na chvíli odpočívat. Lehla si do trávy a pozorovala slunce jak pomalu přechází nad její hlavou. Polední sluneční paprsky ji hřály a kožíšek se jí leskl. Zavřela oči a užívala si klidu. Nevadila ji samota a ani by se nezlobila kdyby se zde objevila nějaká společnost. Pořád však byla ve střehu kdyby se nejde našlo nějaké nebezpečí.