Príspevky užívateľa

Kiler velmi rychle zaslechla zahrabání někde za její hlavou. Tu tedy natočila tak jak to uměla jen ona a její matka. Celém se teď dotýkala svých zad a vše viděla obráceně. Poslední dobou ji bavilo tohle dělat. Stejně jako zavírání uší či lezení po horách s pomocí jejich šestých prstů. Možná to pro některé vlky bylo děsivé tak toho rychle nechala a hlavu otočila normálně. "Ne, to je v pořádku. Nerušíš." usmála se a znovu pohlédla na slunce. Ocasem ji naznačila, že může přijít blíž. Pro jistotu však napnula všechny svaly kdyby bylo třeba se bránit.

Z Kiler šla ta nervozita poznat. I když se uvolnila ještě víc stále byla připravena kdykoliv se bránit. Nejspíše to bylo kvuli tomu začátku. Jak se k ní vlčka plížila... Nejspíše tu byla nová a moc nevěděla jak to tady chodí. Kiler zády taky nebyla bůhví jak dlouho, ale za tu dobu se něco naučila. "Mhm, to říkají snad všichni." usmála se na narážku na její jméno. Někdy ji přišlo, že to snad někteří vlci říkají jen proto aby nemuseli narovinu říct, že její jméno je divný a krutý. "Tak to mě těší Sapheno. Jsi tady v Norestu poprvé?" zeptala se a zavrtěla ocasem. Pořád se však neodvážila jít blíže a raději to nechala na vlčce. Pokud si ji ona přijde očichat první tak se nechá. Ne všichni vlci se řadí očichávali až jako druzí.

Kiler se trochu uklidnila když vlk promluvil. Podle pachu soudila spíše vlčici. I hlas tomu tak napověděl. "No jak se to řekne. Norest je velký a dá se říct, že jsem pořád nováček." odpověděla Kiler a usmála se. Nejspíše se žádný boj nekonal. Naštěstí. Kiler se jen nervózně oblízla. "Jinak mé jméno je Kiler." uctivě sklopila zrak. Sice ji v mládí nikdo nějak extra slušně nevychoval, ale ona tak nějak věděla jak se chovat. Alespoň před vlky nevypadala jako úplný blbec když už byla napůl pes.

Kiler vlka pozorovala i skrze vysokou trávu. Když se přikrčil, ona vstala. Zamračila se a v trávě se snažila pohledem najít tu šedou srst. Nechtěla si tady hrát na lovce a kořist. A už vůbec ne když ona byla kořist! Musela si však zachovat chladnou hlavu. "Zdravím." pozdravila slušně. Nechtěla si udělat ostuda vypadat jako nějaký nevychovaný pes. "Copak tady pohledáváš?" zeptala se a pokusila se o úsměv. Pořád se jí však nelíbilo, že se jí vlk snažil ulovit nebo co to dělal.

Jelikož byla Kiler ve střehu tak velmi rychle poznala přítomnost dalšího vlka. Čumák zvedla k zemi a začenichala. Podle pachu soudila, že toho vlka ještě nezná a nejspíše nebyl ani nebezpečný. Tedy nejspíše. Hlavu otočila dozadu tak jako to uměla pouze její máma. Celém se teď dotýkala svých zad a koukala na vlka vzhůru nohama. Vypadal normálně. Konečně. Pomyslela si. Pro jednou nepotkala vlka který byl nějak zvláštně barevný třeba jako Stadley. Teda ne že by ji to vadilo přeci jen, její barvy taky nebyly úplně klasické, ale vyrostla mezi psy a vlky kteří měli klasické šedé a hnědé barvy. Zůstala ležet a hlavu natočila normálně. Vlka však pozorovala a byla připravena čelit nebezpečí.

"Hehe, to určitě! Ten by tady seděl ještě další dva týdny než by mu došlo či se stalo." ušklíbla se Kiler, ale dál to neřešila bylo načase proskoumat tuhle podivnou budovu. Pomalu šla ke vchodu a doufala že tam Dione jen tak nestojí a jde za ní. "Noo, ano. Lidi jsem potkala. Ty ne?" zeptala se. Byla to hloupá otázka, protože ne každý vlk lidí viděl. Vlastně bylo hodně málo vlků co lidi viděli. "Ne, ještě jsem tady nebyla, proto to taky chci prozkoumat!" usmála se a nakoukla do pootevřených dveří. Pokud Dione lidí nikdy nepotkala tak ji mohla Kiler vysvětlit jak se jmenují některé věci pokud v tomhle domě budou. Přeci jen nejspíše to nebyl normální lidský dům.

Odpočinek se Kiler hodil. Pár dní musela stále lovit aby měla co jíst a teď mohla konečně odpočívat. Lov v téhle době nebyl snadný. Ostatně lov celkové jednoduchý opravdu nebyl. Proto se teď rozhodla alespoň na chvíli odpočívat. Lehla si do trávy a pozorovala slunce jak pomalu přechází nad její hlavou. Polední sluneční paprsky ji hřály a kožíšek se jí leskl. Zavřela oči a užívala si klidu. Nevadila ji samota a ani by se nezlobila kdyby se zde objevila nějaká společnost. Pořád však byla ve střehu kdyby se nejde našlo nějaké nebezpečí.

Tohle setkání začalo velmi zajímavě. I Kiler se nad tím musela zasmát. "No to jo, ale kdyych to nebyla já měla bys problém!" zasmála se Kiler. Nemyslela to nějak špatně, brala to pouze jako vtip. Jak taky jinak? Ten dům u kterého stály obě vlčky byl opravdu divný. Navíc kolem nebyli žádní lidé což bylo zvláštní. No, ve městě tady taky žádní lidé nejsou. Napadlo ji, ale při vzpomínce na město se otřásla. Nemyslela však město v Norestu, ale město blízko kterého kdysi žila. Kiler ten dům nepřišel nijak děsivý ani nic podobného. Věděla, že si lidé rádi staví domy i dál od města. "Co? Jaký lido? Myslíš lidi?" zeptala se nechápavě Kiler a natočila hlavu na stranu. "Ale pro zkoumání jsem já taky!" řekla a zavrtěla ocasem. Pomalu se otočila a šla směrem k vchodu do domu, který ještě před chvílí otevřela.

Kiler se smála spolu s Dione."No ahoj." pozdravila ji taky vesele Kiler. Tohle setkání začalo opravdu zajímavě a tak Kiler jen nadšeně vrtěla ocasem ze strany na stranu. Byla to už nějaká doba co Dione potkala avšak stále si pamatovala jak spolu lovili a následně si hrály na schovávanou. I na to, že Kiler už nebyla žádné vlče ji ta hra velmi bavila. "Procházíš se a skáčeš na záda vlkům co potkáš ne?" opravila ji se smíchem Kiler. "Já? Já tady prozkoumávám tenhle lidský dům nebo co to je." řekla a podívala se na kamennou stěnu domu. "Jen jsem zatím žádné lidi nenašla." usmála se Kiler a znovu zavětřila. Jakoby doufala, že je ucítí. Možná se chtěla k lidem vrátit. Ale ke kterým? K Hallovi který ji nutil zabíjet nebo k Amelii která si jí vůbec nevšímala? Nad tímhle Kiler nemohla přemýšlet. Alespoň ne teď když tady byla Dione. "Co kdyby jsme šly ten dům prozkoumat spolu?" naklonila se k Dione a šibalsky se usmála.

Kiler si příchozí vlčky všimla až na poslední chvíli a to když se její tlapky dotkly jejího hřbetu. Instinktivně se naježila a začala poskakovat sem a tam aby vetřelce setřásla. Nechtěla však nikomu ublížit a tak se pokusila zachytit i ten sebemenší pach toho vlka. Ten vlk byl malý a podle pachu Kiler celkem rychle poznala kdo to je. "Dione?" zeptala se a trochu se uklidnila. Stráž měla ale pořád naježenou. Mohla se splést a ten vlk vůbec nemusel být její kamarádka, kterou před nějakou dobou potkala u řeky Igny. Posledně ji Dione trochu vyděsila svojí magií tak tentokrát mohla mít ještě šílenější nápad.
Kiler se posadila a tím setřásla malou vlčku ze svých zad. Otočila se na ní a téměř okamžitě ji poznala. "Co tady děláš, prosimtě?" zeptala se a musela se zasmát.

Kiler se samozřejmě líbilo, že ji lichotí. Ostatně jako každé mladé vlčici. "Ale notak, není to tak těžký, ty to určitě taky zvládneš.' řekla radši aby to od ní nebylo sobecké. Možná žil Azueén ve smečce dlouho a nemusel lovit, ale přeci lov měl každý vlk v krvi. Na další lichotku už raději jen zavrtěla ocasem a vděčně se usmála. Potom se stejně jako bílý vlk pustila do potravy. Nejdříve ji jen očichala a pak se pustila do jedné přední nohy. Břicho nechala Azimu, protože bylo měkčí a ona nevěděla jestli on vůbec od svého odchodu ze smečky něco lovil. Zbytek kořisti hodlala jako vždy zahrabat a přijít si pro něj třeba později. Hlína totiž udrží kořist čerstvou i několik dní.

Kiler nevěděla jestli toho vlka zná či ne tak si jej přestala všímat. Mohl taky jen procházet tak si začala dál hledět svého. Přemýšlela jestli ne bezpečné se do domu dostat a prohlédnou jej zevnitř. Bylo to velmi rozpadlé takže nemohlo být těžké se tam nějak dostat. Opravdu však nečekala, že by vlk kterého si nevšímala ji začal sledovat. Byla až moc zabraná do očichávání domu.

Kiler byla tak zaneprázdněná, že si téměř vůbec nevšimla příchozí vlčky. Očichávala každý roh domu a přemýšlela jestli něco takového už někdy viděla. Kameny ze kterých byl tento dům postaven byli vskutku jiné než ty ze kterých byl postaven dům její někdejší paničky Amelie. A už vůbec se nepodobaly stodole ve které probíhaly psí zápasy. Ta byla ze dřeva a ne z kamene. Tyhle kameny měly mezi sebou nějaké malé mezery avšak Kiler napadlo, že by to mohlo být způsobeno stářím téhle budovy. Přeci jen už zde žádní lidé nejspíše nežili, protože jinak by všude byl jejich pach. Když si to Kiler chtěla ověřit, narazila na úplně jiný pach než byl ten lidský. Tenhle pach jí byl něčím povědomý. Otočila se a uviděla šedý kožíšek. Kdo to jen může být. Přemýšlela jestli tohohle vlka vůbec zná. Něco jí však říkalo, že ano. Dione?

Hned jakmile u řeky uviděla starý lidský dům, rozhodla se ho prozkoumat. Ani nevěděla co ji k tomu tak táhlo, možná jí lidská společnost přece jen chyběla. Čím blíž však domu byla, tím zvláštnější se jí zdál. Byl větší než domy které znala a taky byl vyroben z jiného druhu kamenů než klasické lidské domy. Ráda by se podívala dovnitř, ale nebyla si jistá jestli tam náhodou ještě nějaký člověk není. Radši se posadila před velké dřevěné dveře a párkrát na ně zaškrábala tlapkou. Dveře se se zaskřípáním otevřely. Asi už jsou staré. Pomyslela si a nahlédla dovnitř. Byla tam tma. Raději se šla podívat kolem toho obřího domu.

Kiler si tohle místo pamatovala. Už jednou tady byla taky nějak v tuhle pozdní večerní dobu. Taky sem šla jen za účelem odpočinout si a vyhřívat se pod večerním sluncem. Tohle místo bylo pěkné. Lovit nepotřebovala jelikož neměla hlad a jedla než sem vyrazila. Počítala s tím, že v horách stejně nebude mít co lovit. Pro jednou taky neměla špatnou náladu, nebo co to vlastně bylo, a mohla tak i potkat nějakého jiného vlka, bez toho aby mu nějak ublížila. Tedy pokud by se musela bránit tak se bránit bude.
Došla na horu a ani si nevšimla pachu vlk který byl vcelku blízko. Lehla si na zem a poslouchala. Uklidňující zvuky přírody jí byli opravdu příjemné a sem tam zaslechla i večerní cvrkání cvrčků. Na slunci se jí kožich leskl do zlatova. Bylo jí příjemné teplo ze slunce a když se to spojilo s chladným večerním větrem, byl to ideální čas na pauzu.