Príspevky užívateľa

"Jasně určitě si něco najdeš." odpověděla Kiler s úsměvem. "No,jsem tulačka takže spím kde se mi zachce. Nemám žádný domov." odpověděla trochu zamyšleně. Nevěděla proč nemá žádné místo kam by se vracela. Asi se jí tak žilo dokonce i lépe. "Je tady plno míst kam se schovat nebo kde přenocovat." pokrčila rameny.

"V pohodě." odpověděla jenom klidně Kiler a oklepala se. Možná ji někde něco trochu bolelo avšak nechtěla to řešit. Přeci to není žádná slečinka ne? Když Stadley řekl cosi o běhu neběhu tak se zarazila. "Jak jako neběžel? Myslím že jsi mi to říkal když jsme se poprvé potkali ale pořád to nechápu." zeptala se a zavrtěla nechápavě hlavou. Stadley byl zvláštní vlček a pro Kiler byl plný překvapení.

Po chvilce už Kiler musela promluvit. "Slunce už zapadá, měla bych jít." řekla a podívala se na šedého vlka. Vypadal, že si klid užíval a tak ještě rychle dodala. "Ty tu můžeš zůstat a dal si užívat ticho." dodala rychle a protáhla se. Už se chystala na odchod jelikož si musela najít nějaký úkryt či místo kde by mohla spát. Vstala a začala pomalým krokem odcházet. "Ráda jsem tě poznala Darachu." řekla ještě přes rameno a vydala se pryč.

Hned jakmile béžová vlčka začala usínat, Kiler se o to pokusila taky. Hlavu si položila mezi tlapky do mokré trávy. Právě se tam začala tvořit večerní rosa. Kiler však nevadilo, že bude mokrá. Na chvilku se ještě zvedla a chtěla se Tyji na něco zeptat no když viděla, že Tyja už jen oddychuje nechala ji být. Znovu si položila hlavu a pevné zavřela oči. Uklidňující zvuky přírody i nakonec pomohly usnout.

"Ale nic. Jen jsem se zamyslela." zalhala Kiler a pokusila se o úsměv. Nechtěla lhát ale taky nechtěla tak malé vlče zbytečně děsit svými problémy. "To s těmi slzami je dosti zajímavé. Zatím jsi první vlk který to tak má a znám ho." pochválila ji její "schopnost" Kiler. Rozhlédla se po pláni zalité září že zapadajícího slunce. "Možná by jsme se mohli trochu přijít co říkáš?" zeptala se a pomalu vyrazila.

Kiler se začala opatrně plížit co nejblíže k mláděti. To si hrálo a pobýhalo ve vysoké trávě. Nebylo ve středu stáda a to bylo pro vlky velmi dobré. Nemuseli se totiž plížit mezi velkými srnami které by si jich mohli všimnout a tím vyděsit celé stádo. Srnče se vzdálilo ještě kousek od matky a to byla Kilerina šance. Vyběhla jako střela z místa kde ještě před chvílí byla přitisknutá k zemi. Ostatní člení stáda si ji samozřejmě všimli a dali se na útěk. Dokonce i matka srnčete si nedala pozor a utekla bez svého mláděte.
Kiler rychle vyskočila a skolila mládě na zem. Nejspíše si vyrazilo dech a tak Kiler neváhala a zakousla se mu do krku. Chuť teplé čerstvé krve ji uspokojila a hned jakmile se mládě přestalo hýbat odstoupila od něj. "Doufám, že se zbytek nevrátí." řekla zadýchaně s pohledem upřeným na srnče. "Dej si." otočila se na Aziho.

Kiler poklidně procházela touhle loukou. Neměla v plánu lovit ani se nějak jinak namáhat. Slunce se blížilo k západu a tak se Kiler jen snažila najít úkryt. To však vzdala hned jakmile si uvědomila, že to není potřeba. Tak začala hledat místo kde by na téhle louce mohla přespat. Dalšího vlka si ani nevšimla a už vůbec si nevšimla jeho dlouhého ocasu. Proto se ani nedalo divit když na něj šlápla. A to dost silně. Jakmile ucítila pod tlapkou něco měkkého automaticky nadskočila a couvla kousek dál.

Kiler poslouchala řeku která kdesi hluboko v kaňonu. Ani si neuvědomovala jak dlouho tam leží a prostě si to jen užívala. Bylo to dávno kdy společně se Xerrem takhle odpočívala. Ale že by to byl klid se říct nedalo. Co taky čekat od kotce obklopeného psy, kteří nejsou schopní ani na chvíli držet hubu? Nechtěla teď však myslet na Xerra, protože by si zase vzpomněla na jeho smrt a to se teď nehodilo. Paprsky zapadajícího Slunce jí hřály kožich a barvily její srst do žluta. Jedním očkem se podívala na Daracha. Vypadal, že si užíval klid. Možná, že v jeho smečce tolik klidu nemá. Pomyslela si. Potom se ale podívala na zapadající slunce. Chvíli to neřešila no pak si uvědomila, že by si měla najít úkryt na noc nebo tak něco. Ještě chvíli klidu. Pomyslela si a ještě chvíli si užívala to ticho.

Kiler velmi zabolelo, že ona byla jedna z příčin proč se Tyje Norest nelíbil. Sklopila smutně zrak do země. "Ne, zbytek Norestu je normální. Vlci jsou tam milí a většinou i ochotní pomoct." řekla smutně. Nechtěla Tyja nijak rozrušit, ale když teď Tyja rozrušila ji tak nad tím ani moc neuvažovala. Kiler si musela povzdechnout. Takže další vlk na seznamu kterýmu jsem zničila život. A já si myslela, že tady už to bude dobrý. Pomyslela si zklamaná sama ze sebe.

Od obou vlčic to bylo chytré a Kiler doufala, že to zabere. Že se z tohohle stavu dostane a bude zase chvíli žít normální život. I přes to všechno se však Bad-half Kiler bránila a nechtěla se nechat. Chňapala nabroušenými tesáky po tlapách vlčic a z rány na tlamě se jí řinula krev při každém pohybu. Vypadalo to, že ji to ani nebolí avšak ve skutečnosti ji to bolelo jak čert. Teda hlavně Kiler to bolelo. Bad-half si toho ani nevšímala a dál se bránila. Dlouho jí to ale nevydrželo a po chvíli z Bad-half zbyli snad už jen nějaké malé flíčky na Kileriné srsti. Kiler konečně získala zpět kontrolu nad svým tělem. Pořád na ni však působil efekt krve a tak se stále bránila. Škubala celým tělem než jí došly síly. Už toho bylo moc. Celý Kilerin pohled po chvíli pohltilo černo a on se přestala hýbat. Omdlela.

Kiler vlastně už očekávala takovou odpověď. A ani jí to nevadilo. "Co teď vlastně chceš dělat? Ležet a užívat si volný čas?" zeptala se Kiler, ale odpověď ani nečekala. Nebyl to zlý nápad si prostě lehnout a užívat si svěžího dne. Tak se jen natáhla. "Někdy je fajn si jen tak lehnout." řekla celkem tiše a uvolnila se. Možná to bylo to co Darach chtěl. Klid. Kiler zavřela oči a musela se hlídat aby neusnula.

"Argh, nechci se s tebou hádat, ale jak myslíš." odpověděla celkem naštvaně Kiler. Zle to nemyslela jen věděla, že Tyja to potřebuje víc. "No já doufám, že už nic." řekla a povzdechla si. Pevně doufala, že tohle už bylo to poslední zlé co ji potkalo ale pak si uvědomila, že Tyja toho zlého prožila v Norestu mnohem víc něž Kiler. "Jak to myslíš, zlý?" podívala se na ni nevěřícně Kiler. Doufala, že tím myslí ty koně, ale něco jí říkalo, že jen koňmi to nebude... Mohla za to ona.

Kiler ještě chvíli zmatkovala avšak věděla, že tahle louka nemůže být tak velká. Zastavila se a čekala jestli se Stadley ukáže. Měla v plánu, že pokud bude moc dlouho čekat, vyrazí jej hledat. Čekat však moc dlouho nemusela jelikož po chvilce uslyšela něco jako běh. Ale běh to nebyl. Pak už jen viděla malou modrou skvrnu jak do ní napálila. S vyjeknutím se svalila na zem a rychle se podívala po Stadleym. "Jsi v poho?" zeptala se a musela se oklepat. Naštěstí si ona nic neudělala avšak nevěděla jak na tom je malý vlček.

Kiler držela sele pořád v tlamě a nehodlala ho pustit. Utíkala skrze vlčí máky a snažila se co nejvíc kličkovat. Prasnice se ale nenechala. Kiler musela běžet dál. Už ji docházel dech když se konečně ohlédla. A prasnice nikde. Nejspíše už to také vzdala. Kiler tedy položila mrtvé sele a rozhlédla se. Modrý vlk nikde nebyl. Vzala svou kořist a šla jej hledat. Skála při tom nad květiny aby lépe viděla. "Stadley!" zavyla s plnou tlamou. Nemůže být daleko. Pomyslela si a snažila se jej najít. Dávala si ale pozor i na prasnici.

Bad-half Kiler dostala od Matery ránu. Z boku tlamy se jí valila rudá krev. Kapala na čistý písek a obarvovala ho na červenou. Druhá vlčice se pokusila jí v něčem zabránit. "Kdo řekl že ne?" vyštěkla Bad-half hrubým hlasem. Pokud mě nezastaví tak je zabiju! Pomyslela si Kiler zoufale. Nemohla svoje tělo vůbec ovládat. Vše ovládala Badhalf a možná tak i zabije svoje kamarádky. Snažila se zastavit. Neútočit nebo tak, ale bylo to marné.