Príspevky užívateľa

Darach se však nesmál tak jako Kiler. Už se chtěla zeptat Děje se něco? Jenže to by mu nemuselo být příjemné. Radši se uklidnila a chvíli přemýšlela. "A líbí se ti ve tvojí smečce?" zeptala se tiše. Vzpomněla si totiž na Azueéna kterému se ve smečce nelíbilo. Možná jo Darach zná. Napadlo ji. Možná se ho na to zeptá. Později.

Kiler si všimla, že se Darach začal trošku smát a musela uznat, že to vtipné bylo. Tak se taky zasmála. Ne moc nahlas a ani moc potichu. "To jsem ráda." odpověděla mu a už se začala opravdu smát. Ne Darachovi, ale sobě. Ráda se smála ať už někomu nebo něčemu no neměla problém udělat si srandu sama ze sebe. Znovu se uvolnila a doufala, že už se nestane nic co by zase nezvládla. Neuměla toiž moc dobře zvládat některé situace.

Kiler přošla tahle konverzace vtipná a zároveň zbytečná. Většinu takových otázek se ptala i jiných vlků avšak nikdy po ní nikdo takhle nevyjel. Tak promiň, že jsem se zeptala." odsekla mu Kiler. "No ne ale... No to je jedno. odpověděla mu zmateně. Měla chuť odtamtud rychle odejít avšak se takhle mohla naučit i jak zvládat i jiné situace.

Kiler se poněkud lekla jeho reakce. Stáhla uši k hlavě a kousek se odsunula. "No, jestli je pravdilo lovit pro smečku tak jsem chtěla vědět proč nelovíš a nebo jestli už jsi lovil." zopakovala opatrně svoji otázku. Ji to přišlo jako normální otázka tak nechápala proč tak vyvádí. "A nebo jestli právě na lovu jsi tak jsem tě nechtěla rušit." dodala po chvilce aby i sebe trochu uklidnila.

"Ale ne, já nemám hlad. Ty to potřebuješ víc." zalhala Kiler a doufala, že to zní přesvědčivě. Hlad měla a to velký avšak věděla že to Tyja potřebuje víc. Ještě se podívala po planině avšak Nikdenic neviděla. Pokusila se usnout avšak ani to se jí nedařilo. Tak jen tak ležela, s hlavou položenou na tlapkách a ušima nastraženýma kdyby se náhodou blížilo nebezpečí.

Kiler se musela zasmát nad jeho slovy. "Já lovím to co se mi podaří. Nemůžu vynechat jedinou příležitost na kov čehokoliv. Ale myslím že klasický zajíc by byl fajn." usmála se Kiler a zavětřila. Zajíci se většinou vyskytují hojně no dnes žádného necítila. Místo toho však cítila něco lepšího ale taky složitějšího na lov. "Cítíš to taky?" zeptala se ho a zavrtěla ocasem. Pomalu klusala podél pachu než svoji kořist i uviděla. "Srny." zašeptala a přikrčila se. Rozhlížela se jestli neuvidí nějaké mládě, protože velká dospěla srna se jí lovit nechtěla. Pak však jedno mládě uviděla. Nejspíše bylo čerstvé narozené, protože se drželi velmi blízko u matky a jeho chůze nevypadala moc dobře. "Půjdeme támhle na to." otočí se na bílého vlka a ukáže na malé srnče. Dneska máme asi štěstí. Pomyslela si. Ještě zkontrolovala či tam není dospělý samec avšak nikde jej neviděla.

Kiler jen udiveně pozorovala jak Stadley bojuje. Zakousl se jí do zubů a ne a ne se pustit. "Super drž se! Hlavně opatrně." stekla po něm a dál se jí snažila zahnat. "Moment. Mám nápad! Ty ji odlákej pozornost a já ji unesu jedno mládě a budeme mít jídlo. Potom musíme utéct." Štekla v rychlosti Kiler a přeskočila přes celou prasnici. Ta se ani nestačilo otočit a už jen slyšela kvičení jednoho z jejich selat. Toho však Kiler rychle zabila takže kvičení se neozývalo dlouho. "Dobrý, teď zdrhej!" zamumlala s plnou pusou a už už utíkala pryč. Potřebovala mít ale jistotu, že Stadley běží za ní a že mu prasnice nic neudělala.

Stadleyho otázka donutila Kiler se zamyslet nad svojí minulostí. Jí taky nevadilo, že kolem ní umírali vlci. Ještě k tomu umírali kvůli ní. Jenže když pak zemřel Xerro Kiler z toho byla špatná a ne málo. Ale na druhou stranu když ona zabila vlče které ani pořádně neznala, zhroutila se z toho úplně. "Asi to záleží na okolnostech." řekla zamyšlená Kiler s pohledem upřeným do země. Nutilo ji to stále více přemýšlet nad tím jak se asi cítili vlci které zabila, Co takhle jejich blízcí? Možná po nich smutnili, možná ne. Třeba z toho byli tak zhroucení jako když ona zabila ono vlče. Tahle otázka ji zarazila tak, že skoro vůbec neposlouchala co Stadley říká o smečce. Koukala se jen do země a přemýšlela. Sem tam nějaké slovo zaslechla a jen se usmála. "Taky se divím." řekla stále hluboko ponořená do svých myšlenek. Bylo od ní hnusné, že neposlouchala malého vlčka a ona to i věděla. Nechtěla to dát nijak najevo avšak to se jí asi nepovedlo.
Jak byla zaskočená, ani si nevšimla prasnice s jejími mladými která si usilovně střežila. Stadley po ní skočil a odhodil Kiler stranou. Jeho výkřik ji probrral a hned jakmile dopadla se vrátila do reality. Avšak ne úplně. Byla stále trochu zmatená z hlubokého přemýšlení až se jí na chvíli zdálo, že prasnice je pes a ona zase musí bojovat na zápasech. Skočila tedy po prasnici a až pozdě si uvědomila, že je tady, na louce plné vlčích máků a to na co skočila není žádný pes - nýbrž prasnice která si brání své mladé. Dopadla jí na hlavu a ucítila ostrou bolest na břichu. Narazila přímo na ty její zuby! Vyjekla a odrazila se zpátky. Začala jen vrčet a zuřivě štěkat. Ani se nepodívala jestli jí břicho krvácí či ne avšak bolest cítila stále.

I když Kiler dostala kopanec do břicha, moc jí to neuklidnilo a sevření moc nepovolila. Když ji Matery odkopla Kiler ji vytrhla kus kůže. Čerstvá krev se valila z ran na písek. Kiler se skoro vzpamatovala když v tom ji někdo přimáčkl k zemi. Zlostně zavrčela. "Hlavně... Mě... Držte..." zasípala chvilkami a pak už jen zlostně vrčela. Po Aku se z ní stávala normální Kiler. "Nechci to udělat znovu." stekla avšak pak se neudržela a vyškubla se ze sevření. A skočila rovnou na Matery.

Jakmile se trošku vzpamatovala, vstala a oklepala se, vyšla Kiler na lov. "Kdyby něco tak zavyj.' Stella přes rameno a vyrazila. Čumák měla celou cestu u země. Nikde však žádnou kořist nemohla najít. Už se i začínalo stmívat a tak to už chtěla vzdát. Potom však zaslechla jemné šustění v keři. Skočila tam tedy a vylezla s malinkou myškou. Odnesla ji k Tyje. "Na, nic lepšího tam nebylo, ale stejně už je pozdě." řekla Kiler a položila myšku před Tyju. "Snad do rána vydržíme." řekla ještě a lehla si na zem. Usnout se jí však nedařilo.

Darachův pohled Kiler pochopila. "Víš přemýšlela jsem že bych se tam možná chtěla přidat tak jsem o tom chtěla zjistit co nejvíc.' řekla až s ledovým klidem v hlase. Věděla že v některých smečkách jste si mohli kořist sníst hned na lovu a v jiných jste mohli jíst až se smečkou. Tak jsem se zeptala, no. Pomyslela si trochu naštvaně a lehla si kousíček od okraje. "Proč vlastně nelovíš pro smečku? Nebo už jsi lovil?" zeptala se ještě. Pak si položila hlavu na tlapky a užívala si svěží vánek. Nepřestala však poslouchat.

Bad-half Kiler se bránila před šedou vlčici které se teď do zad zakousla ještě jiná vlčice. Využila toho že tahle povolila sevření a Sekla ji přes čumák. Z rány se okamžitě začala valit krev a kapala přímo na Bad-half Kiler. Ta se jen oblízla a odkopla šedou ze sebe. Nechtěla aby se jim tam pletl ještě někdo jiný a taky rychlým skokem skočila ke své roztrhané kořisti. Na chvíli se z ní stala normální Kiler a ta se snažila uklidnit. Z hluboká dýchla až si vzpomněla na Avable. Vlčka která nesmí dostat hlad. I když to už chtěla udělat Bad-half tak Kiler vzala zadní nohu králíka a hodila ji po Avable. "Chytej." stekla po ní avšak hned potom z ní už zase byla Bad-half Kiler a ta se rychle otočila zpět k Matery. Tlapami ji přišpendlila k zemi a hlasitě vrčela. "Tohle je tvůj konec!" zavrčela a zakousla se jí do krku. Před srst to však nebylo tak snadné.

"Ano, když lidé přestanou auta využívat, tak ta auta zemřou." potvrdila Kiler. Jistě museli být divné sledovat mrtvá auta avšak Kiler už nechtěla mít s lidmi nic společného. "Takže ty jsi prostě jen potkal Alfu a ten tě přijal?" zeptala se nechápavě Kiler."A vlastně k čemu taková smečka je když se ani nemusíš držet na území? I když nejspíše to musí být velká zábava." napadlo Kiler a pohlédla na Stadleyho. Čekala na jeho odpověď.

Jakmile Kiler viděla, že Tyja nijak nereaguje, lehla si kousek od ní a hlídala. Kdyby se ti koně vrátili, bránila by ji jistě líp. Pomalu na ní začala padat únava. Položila hlavu na zem a zavřela oči. Usnula rychle. Sny se jí zdály avšak ani ona si je nepamatovala. Vzbudilo ji až kručení v jejím vlastním břiše a donutilo jí to zvednout hlavu. Rozespale se podívala na Tyju. "Asi půjdu za chvilku na lov." řekla a znovu položila hlavu. Musela se ještě probrat aby byla schopná lovu.

"Vlastně ne. Tak mě napadá, neloví se v Ignisu pro smečku? Pravidla neznám takže nevím." zeptala se Kiler a střihla ouškem. Pokud jo tak by měl asi lovit a snažit se dělat dobro pro svou smečku. Pomyslela si Kiler. Byt ona ve smečce tak se snaží co nejvíce lovit a dělat pro smečku vše co by bylo v jejích silách. Jenže když smečku neměla musela žít na vlastní pěst. A takový život se jí i vlastně dosti zamlouval.