Príspevky užívateľa

Kiler poslouchala řeku která kdesi hluboko v kaňonu. Ani si neuvědomovala jak dlouho tam leží a prostě si to jen užívala. Bylo to dávno kdy společně se Xerrem takhle odpočívala. Ale že by to byl klid se říct nedalo. Co taky čekat od kotce obklopeného psy, kteří nejsou schopní ani na chvíli držet hubu? Nechtěla teď však myslet na Xerra, protože by si zase vzpomněla na jeho smrt a to se teď nehodilo. Paprsky zapadajícího Slunce jí hřály kožich a barvily její srst do žluta. Jedním očkem se podívala na Daracha. Vypadal, že si užíval klid. Možná, že v jeho smečce tolik klidu nemá. Pomyslela si. Potom se ale podívala na zapadající slunce. Chvíli to neřešila no pak si uvědomila, že by si měla najít úkryt na noc nebo tak něco. Ještě chvíli klidu. Pomyslela si a ještě chvíli si užívala to ticho.

Kiler velmi zabolelo, že ona byla jedna z příčin proč se Tyje Norest nelíbil. Sklopila smutně zrak do země. "Ne, zbytek Norestu je normální. Vlci jsou tam milí a většinou i ochotní pomoct." řekla smutně. Nechtěla Tyja nijak rozrušit, ale když teď Tyja rozrušila ji tak nad tím ani moc neuvažovala. Kiler si musela povzdechnout. Takže další vlk na seznamu kterýmu jsem zničila život. A já si myslela, že tady už to bude dobrý. Pomyslela si zklamaná sama ze sebe.

Od obou vlčic to bylo chytré a Kiler doufala, že to zabere. Že se z tohohle stavu dostane a bude zase chvíli žít normální život. I přes to všechno se však Bad-half Kiler bránila a nechtěla se nechat. Chňapala nabroušenými tesáky po tlapách vlčic a z rány na tlamě se jí řinula krev při každém pohybu. Vypadalo to, že ji to ani nebolí avšak ve skutečnosti ji to bolelo jak čert. Teda hlavně Kiler to bolelo. Bad-half si toho ani nevšímala a dál se bránila. Dlouho jí to ale nevydrželo a po chvíli z Bad-half zbyli snad už jen nějaké malé flíčky na Kileriné srsti. Kiler konečně získala zpět kontrolu nad svým tělem. Pořád na ni však působil efekt krve a tak se stále bránila. Škubala celým tělem než jí došly síly. Už toho bylo moc. Celý Kilerin pohled po chvíli pohltilo černo a on se přestala hýbat. Omdlela.

Kiler vlastně už očekávala takovou odpověď. A ani jí to nevadilo. "Co teď vlastně chceš dělat? Ležet a užívat si volný čas?" zeptala se Kiler, ale odpověď ani nečekala. Nebyl to zlý nápad si prostě lehnout a užívat si svěžího dne. Tak se jen natáhla. "Někdy je fajn si jen tak lehnout." řekla celkem tiše a uvolnila se. Možná to bylo to co Darach chtěl. Klid. Kiler zavřela oči a musela se hlídat aby neusnula.

"Argh, nechci se s tebou hádat, ale jak myslíš." odpověděla celkem naštvaně Kiler. Zle to nemyslela jen věděla, že Tyja to potřebuje víc. "No já doufám, že už nic." řekla a povzdechla si. Pevně doufala, že tohle už bylo to poslední zlé co ji potkalo ale pak si uvědomila, že Tyja toho zlého prožila v Norestu mnohem víc něž Kiler. "Jak to myslíš, zlý?" podívala se na ni nevěřícně Kiler. Doufala, že tím myslí ty koně, ale něco jí říkalo, že jen koňmi to nebude... Mohla za to ona.

Kiler ještě chvíli zmatkovala avšak věděla, že tahle louka nemůže být tak velká. Zastavila se a čekala jestli se Stadley ukáže. Měla v plánu, že pokud bude moc dlouho čekat, vyrazí jej hledat. Čekat však moc dlouho nemusela jelikož po chvilce uslyšela něco jako běh. Ale běh to nebyl. Pak už jen viděla malou modrou skvrnu jak do ní napálila. S vyjeknutím se svalila na zem a rychle se podívala po Stadleym. "Jsi v poho?" zeptala se a musela se oklepat. Naštěstí si ona nic neudělala avšak nevěděla jak na tom je malý vlček.

Kiler držela sele pořád v tlamě a nehodlala ho pustit. Utíkala skrze vlčí máky a snažila se co nejvíc kličkovat. Prasnice se ale nenechala. Kiler musela běžet dál. Už ji docházel dech když se konečně ohlédla. A prasnice nikde. Nejspíše už to také vzdala. Kiler tedy položila mrtvé sele a rozhlédla se. Modrý vlk nikde nebyl. Vzala svou kořist a šla jej hledat. Skála při tom nad květiny aby lépe viděla. "Stadley!" zavyla s plnou tlamou. Nemůže být daleko. Pomyslela si a snažila se jej najít. Dávala si ale pozor i na prasnici.

Bad-half Kiler dostala od Matery ránu. Z boku tlamy se jí valila rudá krev. Kapala na čistý písek a obarvovala ho na červenou. Druhá vlčice se pokusila jí v něčem zabránit. "Kdo řekl že ne?" vyštěkla Bad-half hrubým hlasem. Pokud mě nezastaví tak je zabiju! Pomyslela si Kiler zoufale. Nemohla svoje tělo vůbec ovládat. Vše ovládala Badhalf a možná tak i zabije svoje kamarádky. Snažila se zastavit. Neútočit nebo tak, ale bylo to marné.

Darach se však nesmál tak jako Kiler. Už se chtěla zeptat Děje se něco? Jenže to by mu nemuselo být příjemné. Radši se uklidnila a chvíli přemýšlela. "A líbí se ti ve tvojí smečce?" zeptala se tiše. Vzpomněla si totiž na Azueéna kterému se ve smečce nelíbilo. Možná jo Darach zná. Napadlo ji. Možná se ho na to zeptá. Později.

Kiler si všimla, že se Darach začal trošku smát a musela uznat, že to vtipné bylo. Tak se taky zasmála. Ne moc nahlas a ani moc potichu. "To jsem ráda." odpověděla mu a už se začala opravdu smát. Ne Darachovi, ale sobě. Ráda se smála ať už někomu nebo něčemu no neměla problém udělat si srandu sama ze sebe. Znovu se uvolnila a doufala, že už se nestane nic co by zase nezvládla. Neuměla toiž moc dobře zvládat některé situace.

Kiler přošla tahle konverzace vtipná a zároveň zbytečná. Většinu takových otázek se ptala i jiných vlků avšak nikdy po ní nikdo takhle nevyjel. Tak promiň, že jsem se zeptala." odsekla mu Kiler. "No ne ale... No to je jedno. odpověděla mu zmateně. Měla chuť odtamtud rychle odejít avšak se takhle mohla naučit i jak zvládat i jiné situace.

Kiler se poněkud lekla jeho reakce. Stáhla uši k hlavě a kousek se odsunula. "No, jestli je pravdilo lovit pro smečku tak jsem chtěla vědět proč nelovíš a nebo jestli už jsi lovil." zopakovala opatrně svoji otázku. Ji to přišlo jako normální otázka tak nechápala proč tak vyvádí. "A nebo jestli právě na lovu jsi tak jsem tě nechtěla rušit." dodala po chvilce aby i sebe trochu uklidnila.

"Ale ne, já nemám hlad. Ty to potřebuješ víc." zalhala Kiler a doufala, že to zní přesvědčivě. Hlad měla a to velký avšak věděla že to Tyja potřebuje víc. Ještě se podívala po planině avšak Nikdenic neviděla. Pokusila se usnout avšak ani to se jí nedařilo. Tak jen tak ležela, s hlavou položenou na tlapkách a ušima nastraženýma kdyby se náhodou blížilo nebezpečí.

Kiler se musela zasmát nad jeho slovy. "Já lovím to co se mi podaří. Nemůžu vynechat jedinou příležitost na kov čehokoliv. Ale myslím že klasický zajíc by byl fajn." usmála se Kiler a zavětřila. Zajíci se většinou vyskytují hojně no dnes žádného necítila. Místo toho však cítila něco lepšího ale taky složitějšího na lov. "Cítíš to taky?" zeptala se ho a zavrtěla ocasem. Pomalu klusala podél pachu než svoji kořist i uviděla. "Srny." zašeptala a přikrčila se. Rozhlížela se jestli neuvidí nějaké mládě, protože velká dospěla srna se jí lovit nechtěla. Pak však jedno mládě uviděla. Nejspíše bylo čerstvé narozené, protože se drželi velmi blízko u matky a jeho chůze nevypadala moc dobře. "Půjdeme támhle na to." otočí se na bílého vlka a ukáže na malé srnče. Dneska máme asi štěstí. Pomyslela si. Ještě zkontrolovala či tam není dospělý samec avšak nikde jej neviděla.

Kiler jen udiveně pozorovala jak Stadley bojuje. Zakousl se jí do zubů a ne a ne se pustit. "Super drž se! Hlavně opatrně." stekla po něm a dál se jí snažila zahnat. "Moment. Mám nápad! Ty ji odlákej pozornost a já ji unesu jedno mládě a budeme mít jídlo. Potom musíme utéct." Štekla v rychlosti Kiler a přeskočila přes celou prasnici. Ta se ani nestačilo otočit a už jen slyšela kvičení jednoho z jejich selat. Toho však Kiler rychle zabila takže kvičení se neozývalo dlouho. "Dobrý, teď zdrhej!" zamumlala s plnou pusou a už už utíkala pryč. Potřebovala mít ale jistotu, že Stadley běží za ní a že mu prasnice nic neudělala.