Príspevky užívateľa

Kiler zaujatě poslouchala jak Stadley povídá o městě. Tím, že o lidech něco věděla, snažila se přijít na to co tím svým popisováním myslí. "Ty plechové věci budou asi auta." Napadlo Kiler a podívala se na modrého veselého vlčka. "O kolejích jsem nic neslyšela." zavrtěla hlavou Kiler. "Já jsem za celou tu dobu stihla pouze potkat pár vlků a lovit." řekla bez toho aby zmínila jaké vlky potkala či incident s Tyjou. "A jak funguje ta tvoje nová smečka? Máte tam nějaká zvláštní pravidla nebo tak?" zeptala se ještě. Třeba právě toto byla smečka akorát pro ni.

Kiler se vyhýbala dopadům kopyt. Už jí začínaly docházet síly když v tom uviděla Tyju jak vyskočila koni na záda. Asi jí do břicha trochu bodly nějaké ty krystaly avšak ona koni jeden ulomila. Kůň se vzepřel, ale ze zad se mu valila krev. Muselo ho to bolet a tak Kiler sebrala veškerou poslední sílu co měla a běžela pro Tyju. Kůň byl chvíli zmatený a Kiler na něj začala štěkat. Nejspíše ho to vyděsilo a dal se na útěk. Kiler ještě chvíli běžela za ním avšak potom se obrátila a utíkala za Tyjou. "Tyjo! Jsi
v pořádku?" zeptala se když za ní doběhla. Uši měla stažené k hlavě. Nevěděla jestli je Tyja v pořádku. "To si teď jako budeme zachraňovat životy navzájem?" zeptala se trochu ironicky a musela se i zasmát.

Kiler ucítila na zádech nějakého jiného vlka. Sekla po něm tlapkou a shodila ho na zem. Vrhla po něm varovný pohled a ani si neuvědomila, že to byla její kamarádka Avable. Běžela rovnou za šedou vlčkou. Odrazila se a skočila jí přímo na bok. Tím ji shodila na zem. Ona sama se však praštila do hlavy a tak byla chvíli jen zmatená a stála na místě. Už z ní Bad-half Kiler a v hlavě jí běhaly různé myšlenky. Především se snažila zastavit sama sebe.

Kiler se na Aziho usměje. "Jo, asi jo." řekla a radši ani nedodala, že za to může on. Porozhlédne se po okolí aby vůbec věděla kam jde. Teď celou dobu následovala bílého vlka a okolí vůbec nevnímala. "Třeba jo, ale zatím, jak už jsi říkal, můžeme trávit čas spolu." ušklíbla se Kiler. Na návrh cestování jen přikývla. Celý Norest ještě neprocestovala a nejspíše by bylo super na to cestování mít společníka. "Ale teď půjdeme někam lovit ne?" zeptala se raději Kiler. Znovu se podívala na okolí a začala přemýšlet kde by se lovilo nejlépe.

"Lunu neznám." přiznala Kiler. "Je to pěkné." pochválila mu mušličku Kiler. Potom otočila hlavu na toho divného zajíce. Ten je ještě chvíli pozoroval a pak se vznesl a odletěl. "No to teda byl. Doufám, že už se nevrátí." řekla se smíchem Kiler. "Povídej jaké to bylo ve městě?" zeptala se vesele Kiler. Ráda si poslechne jak si někdo užívá život. Ještě jednou se ohléda po zvířátku, ale to bylo to tam.

"Soudím podle pachu." ušklíbla se Kiler. Taky podle čeho by měla soudit? Vzhledem byl každý vlk jiný a podle chování by to bylo těžké poznat. I když jak u koho. "Jak myslíš." řekla Kiler a pustila se do myšky. Jako jídlo to nebylo nic moc, ale na zahnání hladu postačí. Vůbec ji nenapadlo, že si Darach nemůže kořist vzít kvůli smečce.

Ten vlk nevypadal, že by se chtěl přátelit. Běžel přímo ke Kiler. "Co děláš co jsem ti udělala?" vyštěkla na vlka a přikrčila se. Uši jí sklouzli k hlavě a vycenila tesáky. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. Pomyslela si naštvaně a napnula svaly. Ještě chvíli přemýšlela jestli chce bojovat. Nechce! Má na krku už dost mrtvých nebo polomrtvých vlků. "Stůj! A nech mě napokoji! Myslím, že o nechceš abys dopadla tak jako Tyja nebo ti ostatní vlci!" vyštěkla na vlčku výhružně. A udělala několik kroků zpět.

"Možná jo." zasměje se Kiler nad jeho Slovanu. Možná měl Azi pravdu. Dále se zaposlouchala do toho, jak si Azi zatím užívá tulácký život. "Jde na tobě vidět že si to užíváš." řekla Kiler a musela zavrtěl vesele ocáskem. Dobře se jí poslouchalo když slyšela jak si někdo užívá života. Jeho otázka ji však zarazila. "Poslední dobou už vlastně ani nevím jestli nějakou hledám." přiznala a sklopila zrak k zemi. "Možná to bude tím setkáním s tebou." řekla potichu avšak tak aby to Azi slyšel. Byla to pravda. Od toho co potkala tohohle vlka se jí už do smečky moc nechtělo.

Jakmile ji Azi řekl, že si chce jen povídat, nijak neprotestovala a začala si s ním povídat. "Ale, když si tulák tak se nic extra neděje. Jenom prostě musíš lovit a přežívat." zasměje se Kiler. "A co ty? Jak se ti zatím líbí život mimo smečku." zeptala se a usmála se. Sice nebyl venku tak dlouho ale vypadal vskutku nadšeně. Zavrtěla ocasem a pomalým krokem vyrazila za ním

Kiler šla těsně vedle ledovce když znovu ucítila ten pach. Ale nebyl to jen tenhle pach. Byl tam i pach krve. Kiler celá ztuhla jakmile tohle ucítila. No super teď se že ne zase stane krvelačná bestie a zabiju vlky kolem. Fakt super. Pomyslela si ironicky. "Tohle vy chcete?!" vyštěkla s hlavou otočenou k nebi s úmyslem zavolat na bohy. Nikdo ji však neodpověděl. Taky kdo asi? Bohové byli jen výplod její fantazie i když ona v ne věřila jako v nic jiného.
Pomalu pokračovala po krvavé stopě s úmyslem vlkovi pomoci. Čím více se blížila, tím více ji tuhla krev v žilách. Najednou však spatřila vlka. Zastavila tedy a jen na něj koukala. Snažila se uvolnit, ale nešlo to. Neměla z toho dobrý pocit. Všechny svaly napnuté, připravena zaútočit stála na místě a jen na vlka zírala. Tohle nedopadne dobře.

Kiler ještě nikdy neviděla ledovec a tak zamířila právě tam. Cestou cítila pach nějakého vlka no neřešila to a šla si svou cestou. Pach však byl stále blíž a blíž. Kiler totiž ještě nevěděla že tahle nevinná procházka se může brzy zvrhnout v krvelačnou rvačku.
Když došla k ledovci, první co udělala bylo tě oblízla stěnu. Kdo tohle taky nedělal že? Nic zvláštního, jen je to trochu slané. Pomyslela si a oblízla stěnu znovu. Jazyk se jí tam však přilepil a ona s leknutím trhla hlavou od stěny. Kousek jazyku ji tam zůstal a její tlama se jí brzy naplnila krví. "Au!" vyjekla naštvaně, ale i trochu zahanbeně. Vyplivla krev z tlapky a do čumáku ji znovu uhodil pach nějakého vlka. Tentokrát se rozhodla to jít proskoumat a tak šla těsně vedle hrany ledovce.

Nad jeho slovy se Kiler jen zasměje. Nejspíše nemluvil úplně pravdu, ale tohle byla pouze neškodná lež. Však ho nijak extra nepotrestali tak proč to řešit? Potom se však zamyslí jestli to Azueén myslí vážně není si z ní jen dělá srandu. "Ale notak, určitě by tě nebavili každý den chodit ven jen s jedním vlkem. Chce to změnu. I když..." poslední slova řekla Kiler více potichu ale tak aby byla slyšet. Jakmile však zaslechne lov tak se usměje. "Takže se jde lovit? Nebo si nejdříve budeme jen povídat?" zeptá se ho spíše jen okrajově. I tak čekala na jeho odpověď a vrtěla u toho ocasem.

Kiler tu věc pustila, protože už nemohla vydržet jeho pískot. Zakryla si uši. "Ale ticho ty podivnej zajdo! Dyť ti nic nedělám." vyštěkla po zvířátku. To však rychle utichlo a začalo pozorovat mušličku na Stadleyho krku. "Kde jsi to vzal?" zeptala se ho podobně zaujatě jako modrý skoro-zajíc. Už jen čekala až tahle věc odejde nebo odletí nebo co to vlastně dělá.

Kiler vyběhla za Stadleym avšak jakmile si všimla, že vlček stojí a nikam neutíká tak zpomalila. Pomalu za ním přišla až si všimla podivného tvora. Malé modré cosi se choulilo před Stadleym a vypadalo to vyděšeně. Obešla to a posadila se naproti Stadleymu aby tomuhle zvířátku zabránila v útěku. "Co to u Lovecké smečky je?" zeptala se zmatená Kiler a dloubla do zvířátka čumákem. Nejspíše ho to vyděsilo a pokusilo se utéct. Kiler ale rychle zareagovala a zvířátko chytila do tlamy a následně jej položila na zem a přidržela tlapou. Je to k jídlu? Napadlo hned Kiler tak tuhle věc olízla. Vypadá to jako postižený zajíc." řekla a snažila se nesmát nahlas. Mohla by to tak vyděsit.

Kiler se musela zasmát. "Tak nezapomenu na vlka kterého jsem potkala teprve nedávno." řekla trochu ironicky avšak stále se usmívala. Když k ní Azi přijde blíž a poví ji,že je první den mimo smečku tak taky zavrtí ocasem. "Opravdu? To se ti ten tvůj útěk vydařil jak koukám." řekla veselým tónem. Na jednu stranu byla ráda, že se mu povedlo že smečky utéct když se mu tam nelíbilo, ale na druhou stranu by se ona ráda do smečky přidala i když nad tím poslední dobou začínala pochybovat. "Neměla bych tohle navrhovat spíše já?" zasmála se Kiler a pohlédla na bílého vlka. "Ale klidně se můžeme občas toulat spolu." dodala rychle. "Když jsi tulák nikdy neodmítneš společnost či pomoc při lovu. Ale tak povídej. Proběhlo to hladce? Ten tvůj útěk nebo jak jsi to zrealizoval?" zeptala se aby změnila téma.