Príspevky užívateľa

"To ano. O smečku zatím není nouze." přikývla Kiler a donutilo jí to zamyslet se nad tím, jestli vůbec do smečky chce. Než se však stihla vzpamatovat ze svých myšlenek tak ji Stadley placl a už utíkal pryč. "Tak dobrá tedy." řekla šibalský Kiler. Ještě chvíli počkala a pak vyběhla směrem za modrým vlčkem. Prodirala se květinami a i když byla větší jak vlček, stále byla dost malá a tak nad květiny viděla jen kdyby vyskočila.

Kiler jeho tón neodradil a zkoušela se s vlkem pobavit dál. "Vypadáš, že jsi z Ignisu nebo ne?" zeptala se opatrně. Doufala, že vlka moc neruší i když na to už bylo nejspíše pozdě. Napadlo ji, že by se mohla pokusit něco ulovit avšak nejdříve počkala na vlkovu odpověď. Kolem tlapek jí však proběhla myška tak ji Kiler jen přidržela tlapou a pak ji zakousla. Ach jak jsou tyhle zvířátka hloupý. Pomyslela si vesele. Vzala myšku a postrčila ji blíže k Darachovi. "Nedáš si?" zeptala se ještě.

Tohle byla pro Kiler složitá otázka. Teď se musela rozpovídat. "Zkrátka - mám alergii na cizí vlčí krev a když ji ucítím tak se snažím zabít vše kolem sebe. Nemůžu se ovládnout a když té krve ucítím hodně tak se ze mě stane Bad-Half. Jakoby velká černá vlčice která má strašnou sílu. Jsem to vlastně já, ale nedělám věci co bych dlat chtěla." pokusila se ve zkratce říct Kiler. Nebylo to jednoduché a i jí samotné se to hnusilo, ale už se s tím naučila žít. Teda když pomineme ten incident s Tyjou...

Kiler hned zpozornila jakmile zaslechla hlas. Už ho někde slyšela tak se snažila přijít na to odkud. Otočila se a uviděla Aziho. Zase toho bílého vlka potkala a vůbec jí to nevadilo spíše naopak - byla ráda, že ho znovu vidí. "No jo no, někdy se hold nedaří." řekla Kiler a ušklíbla se. "Taky tě ráda vidím Azi." dodala po chvilce a přišla k němu blíž. "Co ty tady vůbec děláš? Už jsi utekl ze smečky?" zeptá se trochu ironicky Kiler a prohlédne si bílého vlka. Třeba se mnou teď lovit půjde. Pomyslela si Kiler a zavrtěla ocasem.

Kiler šla touhle loukou. Hledala něco k jídlu a louka je nejlepší místo na shánění jídla. S čumákem u země a ušima nastraženýma se plížila vysokou trávou. Ucítila pach nějakého menšího živočicha. Asi to bude zajíc. Pomyslela si a šla dále po pachu. Dávala si pozor aby ke zvířeti nepřišla moc blízko a nevyděsila ho. Pach stále sílil a Kiler už i jasně viděla malého hubeného zajíce sedět Jen pár metrů před ní. Pomalu pokračovala stále vpřed jenže... Šlápla na Větvičku. Zajíc se vyděsil a začal utíkat. "Ne!" vyštěkla naštvaně Kiler a vyrazila za zajícem. Rychle to však vzdala, protože věděla, že je to zbytečné a že se tak jen vysílí. Posadila se tedy a snažila se zachytit nový pach.

Kiler začala panikařit. Viděla jak se Tyja snaží rychle zvednout. "Utíkej!" zařvala na ni Kiler. "Já je zpomalím." řekla spíše pro sebe jelikož to Tyja už nemohla slyšet. Koně se blížili čím dál tím víc a dusot jejich kopyt otřásal zemí. Kilerino tělo radilo utéct jenže ona musela myslet i na Tyju. Proto se postavila přímo před koně. Jejich pach zesiloval a už byli jen několik metrů od Kiler. Kiler se nepnuly všechny svaly v těle a připravila se vyskočit na toho největšího koně co tam byl. Zavyla a odrazila se od země. Tlapky namířené přímo na hřbet onoho největšího koně. Doufala že mu dopadne na záda a ten pak odběhne jinam než za Tyjou. Nevšimla si však že ten kůň měl na zádech krystaly. Pěkně ostré krystaly! Na poslední chvíli sebou cukla v letu a dopadla koni na hlavu a ne na záda jak měla původně v plánu. Vše pro ni bylo zpomalené. Kůň se vzepřel na zadní a Kiler ho sekla tlapkou po uších. Ostatní koně jakmile viděli, že s jejich vůdcem je něco v nepořádku, rozběhli se do všech stran. Hřebec Kiler shodil na zem a ta se už stihla jen odplazit kousek dál. Dupl jí těsně vedle jejího ocasu. Jestli jí někdo nepomůže tak jí ten kůň ušlape. Z posledních sil mu uhýbala. Až se jí zatemnilo před očima. Necítila žádnou bolest, ale slyšela, že kůň je někde poblíž.

Kiler jen s úsměvem poslouchala jak si Stadley užívá život. Byl fajn slyšet, že se tak malému vlčeti daří tak dobře."Dione znám taky." řekla a zavrtěla ocasem. Shodila tak z kytek několik okvětních lístků. "Takže se ti ve smečce líbí?" zeptala se i když z jeho povídání to bylo vcelku jasné. Stadleyho otázka ho však překvapila. Nemělo to nic společného s tématem a tak Kiler jen pokrčila rameny. "Nevím." řekla prostě.

"Jenom se najez." řekla Kiler s úsměvem. Ona už si svůj úlovek sežrala a stále měla hlad. Kiler se už ale lovit nechtělo a tak si lehla na zem a hlavu si položila na tlapky. "Brzo budeš chodit zase úplně normálně." řekla Kiler už v polospánku. Zavřela oči a zaposlouchala se do šumění trávy. Ve svém snu taky jen ležela a odpočívala než ji probral silný zvuk. Zem pod jejími tlapkami se třásla a Kiler zvedla hlavu. Dusot kopyt se blížil čím dál víc a Kiler si ze začátku myslela, že to je jen sen. Opak byl však pravdou. K oběma vlčicím se řítilo splašené stádo koní!

Kiler se na vlka usmála. Odpověděl jednoduše a nevypadal, že se s Kiler chce bavit. "Jinak já jsem Kiler jak se jmenuješ ty?" zeptala se aby byla slušná. Vlk vypadal, že bude z nějaké smečky. Možná Ignis nebo Nihil. Napadlo Kiler s pohledem upřeným na vlka. I podle pachu se dalo soudit, že bude spíše z Ignisu. Od tama byla i Kilerina kamarádka Dione. Třeba ji zná. Napadlo Kiler.

Kiler pomalu dorazila k Tyje. "Ahoj." pozdravila ji s plnou tlamou. Položila oba zajíce na zem a oblízla si krev z pysků. Bez váhání se pustila do jídla. Zajíc byl chutný, ale tím, že takové maso jedla téměř pořád tak to pro ni nebylo nic zvláštního. Celého zajíce zhltala za pár minut a už jen čekala na Tyju. "Tak co? Zkoušela jsi se postavit?" zeptala se Kiler s pohledem upřeným na Tyjiny rány. Některé trošku krvácely, ale ne moc takže to nebylo nic zvláštního.

Kiler nevěděla co má dělat. Nechtěla nikomu ublížit tak jako ublížila Tyje. Jenže pokud nedostane krev, ublíží nějak sama sobě. Zaslechla zvuk. Ztuhla a všechny svaly se jí napnuly. Zrak otočila ke křoví ze kterého zvuk vycházel. Pomalu se plížila a doufala, že to bude nějaký vlk. Ne! Nesmí to být žádný vlk! Pomyslela si Kiler naštvaná sama na sebe. Křoví znovu zašustilo a Kiler do něj skočila. Ucítila vůni zajíce. Rychle se do něj zakousla a vyskočila z křoví. Najednou do ní vjela zlost. Nevěděla co ji tak vytočilo no začala zajíce trhat na kusy. Vyhodila ho do vzduchu a zakousla se mu do nohy Ta se po chvilce oddělila od těla. Tak snadno! Pomyslela si Kiler. Po celé pláži teď byla krev zajíce a jeho tělíčko Kiler pustila před sebe. I ona na sobě měla krev. Najednou však zvedla hlavu a zavětřila. Vlk! Rozhlédla se kolem a zahlédla šedého vlka. Nezná ho? Kiler to neřešila a začala se k vlku plížit jako ke kořisti.

Kiler se procházela po pláži. Necítila se vůbec dobře. Bylo to podobné jako když potkala Tyju. Cítila, že už dlouho neměla krev. Jenže to by musela zase někomu ublížit. Zatemňovalo se jí před očima a chvilkami se jí srst měnila na černou tak jako má Bad-half Kiler. Procházela se po pláži sem a tam a koukala neznámo kam. Začínala být dezorientovaná a pomalu se jí začínala v hlavě ozývat slova jejích bohů. "No tak Kiler, najdi někoho a vem si co si žádáš." říkal hlas psa Krve. Nechtěla ho poslechnout, protože věděla jak by to dopadlo. Snad dneska nikoho nepotkám a tohle šílenství mě přejde. Pomyslela si naštvaně Kiler. Byla naštvaná sama na sebe jelikož věděla, že pokud se někomu něco stane tak za to bude moct ona.

Kiler jen zaujatě poslouchala jak se Lusy dostala k obojku. Když však přišla řada na ní aby ji řekla o svých jizvách, přemýšlela či má lhát nebo ji říct pravdu. "Eeeh. Asi chceš slyšet pravdu že?" zeptala se avšak hned pokračovala. "No ty jizvy jsem si udělala sama po tom co jsem omylemzabila jedno vlče." přiznala smutně a styděla se sama za sebe. "Ale nemusíš se bát tobě nic neudělám. Zkrátka jsem to nebyla tak úplně já a nemohla jsem za to." snažila se vysvětlit aby Lusy neviděsila.

Kiler chodila po louce sem a tam snažíc se zachytit pach nějaké větší kořisti. Její hledání se jí i vyplatilo když po chvíli zachytila čerstvou vůni zajíce. A ne jednoho. Instinktivně se přikrčila a plížila se za pachem. Za chvíli svou kořist i uviděla. Dva zajíci blízko sebe požírající čerstvou trávu. Musela se zamyslet jak by se jí podařilo ulovit oba dva. Připlížila se ještě blíž a vyskočila do vzduchu. Tlapkami dopadla přímo na zajíce který od ní byl dál. Rychle ho zabila a už se dívala po tom druhém. Druhého zajíce to zmátlo a vyběhl pryč až po chvilce. To už se ta ním hnala i Kiler a netrvalo dlouho a dostala i jeho. Přinesla ho k druhému zajíci a ještě jednou zvedla čumák k nebi. Žádná kořist. Vzala je tedy oba do tlamy a vyrazila směrem k Tyje. Chvíli ji to potrvá.

Kiler překvapilo chování vlka kterého právě potkala. Nechtěla aby se cítil špatně tak se posunula kousek dál aby měl svůj prostor. Nechápala proč ji nepozdravil jelikož většinou ji všichni vlci řekli alespoň 'ahoj', ale teď se nestalo nic. Vlk se od ní jen otočil a to bylo vše. "Ehem, děje se něco?" zeptala se starostlivě. S tímhle vlkem mohlo být něco v nepořádku a Kiler chtěla zjistit co. Možná se jen nerad baví s jinými vlky. Napadlo ji a naklonila hlavu na stranu.