Príspevky užívateľa

"Možná jo." zasměje se Kiler nad jeho Slovanu. Možná měl Azi pravdu. Dále se zaposlouchala do toho, jak si Azi zatím užívá tulácký život. "Jde na tobě vidět že si to užíváš." řekla Kiler a musela zavrtěl vesele ocáskem. Dobře se jí poslouchalo když slyšela jak si někdo užívá života. Jeho otázka ji však zarazila. "Poslední dobou už vlastně ani nevím jestli nějakou hledám." přiznala a sklopila zrak k zemi. "Možná to bude tím setkáním s tebou." řekla potichu avšak tak aby to Azi slyšel. Byla to pravda. Od toho co potkala tohohle vlka se jí už do smečky moc nechtělo.

Jakmile ji Azi řekl, že si chce jen povídat, nijak neprotestovala a začala si s ním povídat. "Ale, když si tulák tak se nic extra neděje. Jenom prostě musíš lovit a přežívat." zasměje se Kiler. "A co ty? Jak se ti zatím líbí život mimo smečku." zeptala se a usmála se. Sice nebyl venku tak dlouho ale vypadal vskutku nadšeně. Zavrtěla ocasem a pomalým krokem vyrazila za ním

Kiler šla těsně vedle ledovce když znovu ucítila ten pach. Ale nebyl to jen tenhle pach. Byl tam i pach krve. Kiler celá ztuhla jakmile tohle ucítila. No super teď se že ne zase stane krvelačná bestie a zabiju vlky kolem. Fakt super. Pomyslela si ironicky. "Tohle vy chcete?!" vyštěkla s hlavou otočenou k nebi s úmyslem zavolat na bohy. Nikdo ji však neodpověděl. Taky kdo asi? Bohové byli jen výplod její fantazie i když ona v ne věřila jako v nic jiného.
Pomalu pokračovala po krvavé stopě s úmyslem vlkovi pomoci. Čím více se blížila, tím více ji tuhla krev v žilách. Najednou však spatřila vlka. Zastavila tedy a jen na něj koukala. Snažila se uvolnit, ale nešlo to. Neměla z toho dobrý pocit. Všechny svaly napnuté, připravena zaútočit stála na místě a jen na vlka zírala. Tohle nedopadne dobře.

Kiler ještě nikdy neviděla ledovec a tak zamířila právě tam. Cestou cítila pach nějakého vlka no neřešila to a šla si svou cestou. Pach však byl stále blíž a blíž. Kiler totiž ještě nevěděla že tahle nevinná procházka se může brzy zvrhnout v krvelačnou rvačku.
Když došla k ledovci, první co udělala bylo tě oblízla stěnu. Kdo tohle taky nedělal že? Nic zvláštního, jen je to trochu slané. Pomyslela si a oblízla stěnu znovu. Jazyk se jí tam však přilepil a ona s leknutím trhla hlavou od stěny. Kousek jazyku ji tam zůstal a její tlama se jí brzy naplnila krví. "Au!" vyjekla naštvaně, ale i trochu zahanbeně. Vyplivla krev z tlapky a do čumáku ji znovu uhodil pach nějakého vlka. Tentokrát se rozhodla to jít proskoumat a tak šla těsně vedle hrany ledovce.

Nad jeho slovy se Kiler jen zasměje. Nejspíše nemluvil úplně pravdu, ale tohle byla pouze neškodná lež. Však ho nijak extra nepotrestali tak proč to řešit? Potom se však zamyslí jestli to Azueén myslí vážně není si z ní jen dělá srandu. "Ale notak, určitě by tě nebavili každý den chodit ven jen s jedním vlkem. Chce to změnu. I když..." poslední slova řekla Kiler více potichu ale tak aby byla slyšet. Jakmile však zaslechne lov tak se usměje. "Takže se jde lovit? Nebo si nejdříve budeme jen povídat?" zeptá se ho spíše jen okrajově. I tak čekala na jeho odpověď a vrtěla u toho ocasem.

Kiler tu věc pustila, protože už nemohla vydržet jeho pískot. Zakryla si uši. "Ale ticho ty podivnej zajdo! Dyť ti nic nedělám." vyštěkla po zvířátku. To však rychle utichlo a začalo pozorovat mušličku na Stadleyho krku. "Kde jsi to vzal?" zeptala se ho podobně zaujatě jako modrý skoro-zajíc. Už jen čekala až tahle věc odejde nebo odletí nebo co to vlastně dělá.

Kiler vyběhla za Stadleym avšak jakmile si všimla, že vlček stojí a nikam neutíká tak zpomalila. Pomalu za ním přišla až si všimla podivného tvora. Malé modré cosi se choulilo před Stadleym a vypadalo to vyděšeně. Obešla to a posadila se naproti Stadleymu aby tomuhle zvířátku zabránila v útěku. "Co to u Lovecké smečky je?" zeptala se zmatená Kiler a dloubla do zvířátka čumákem. Nejspíše ho to vyděsilo a pokusilo se utéct. Kiler ale rychle zareagovala a zvířátko chytila do tlamy a následně jej položila na zem a přidržela tlapou. Je to k jídlu? Napadlo hned Kiler tak tuhle věc olízla. Vypadá to jako postižený zajíc." řekla a snažila se nesmát nahlas. Mohla by to tak vyděsit.

Kiler se musela zasmát. "Tak nezapomenu na vlka kterého jsem potkala teprve nedávno." řekla trochu ironicky avšak stále se usmívala. Když k ní Azi přijde blíž a poví ji,že je první den mimo smečku tak taky zavrtí ocasem. "Opravdu? To se ti ten tvůj útěk vydařil jak koukám." řekla veselým tónem. Na jednu stranu byla ráda, že se mu povedlo že smečky utéct když se mu tam nelíbilo, ale na druhou stranu by se ona ráda do smečky přidala i když nad tím poslední dobou začínala pochybovat. "Neměla bych tohle navrhovat spíše já?" zasmála se Kiler a pohlédla na bílého vlka. "Ale klidně se můžeme občas toulat spolu." dodala rychle. "Když jsi tulák nikdy neodmítneš společnost či pomoc při lovu. Ale tak povídej. Proběhlo to hladce? Ten tvůj útěk nebo jak jsi to zrealizoval?" zeptala se aby změnila téma.

"To ano. O smečku zatím není nouze." přikývla Kiler a donutilo jí to zamyslet se nad tím, jestli vůbec do smečky chce. Než se však stihla vzpamatovat ze svých myšlenek tak ji Stadley placl a už utíkal pryč. "Tak dobrá tedy." řekla šibalský Kiler. Ještě chvíli počkala a pak vyběhla směrem za modrým vlčkem. Prodirala se květinami a i když byla větší jak vlček, stále byla dost malá a tak nad květiny viděla jen kdyby vyskočila.

Kiler jeho tón neodradil a zkoušela se s vlkem pobavit dál. "Vypadáš, že jsi z Ignisu nebo ne?" zeptala se opatrně. Doufala, že vlka moc neruší i když na to už bylo nejspíše pozdě. Napadlo ji, že by se mohla pokusit něco ulovit avšak nejdříve počkala na vlkovu odpověď. Kolem tlapek jí však proběhla myška tak ji Kiler jen přidržela tlapou a pak ji zakousla. Ach jak jsou tyhle zvířátka hloupý. Pomyslela si vesele. Vzala myšku a postrčila ji blíže k Darachovi. "Nedáš si?" zeptala se ještě.

Tohle byla pro Kiler složitá otázka. Teď se musela rozpovídat. "Zkrátka - mám alergii na cizí vlčí krev a když ji ucítím tak se snažím zabít vše kolem sebe. Nemůžu se ovládnout a když té krve ucítím hodně tak se ze mě stane Bad-Half. Jakoby velká černá vlčice která má strašnou sílu. Jsem to vlastně já, ale nedělám věci co bych dlat chtěla." pokusila se ve zkratce říct Kiler. Nebylo to jednoduché a i jí samotné se to hnusilo, ale už se s tím naučila žít. Teda když pomineme ten incident s Tyjou...

Kiler hned zpozornila jakmile zaslechla hlas. Už ho někde slyšela tak se snažila přijít na to odkud. Otočila se a uviděla Aziho. Zase toho bílého vlka potkala a vůbec jí to nevadilo spíše naopak - byla ráda, že ho znovu vidí. "No jo no, někdy se hold nedaří." řekla Kiler a ušklíbla se. "Taky tě ráda vidím Azi." dodala po chvilce a přišla k němu blíž. "Co ty tady vůbec děláš? Už jsi utekl ze smečky?" zeptá se trochu ironicky Kiler a prohlédne si bílého vlka. Třeba se mnou teď lovit půjde. Pomyslela si Kiler a zavrtěla ocasem.

Kiler šla touhle loukou. Hledala něco k jídlu a louka je nejlepší místo na shánění jídla. S čumákem u země a ušima nastraženýma se plížila vysokou trávou. Ucítila pach nějakého menšího živočicha. Asi to bude zajíc. Pomyslela si a šla dále po pachu. Dávala si pozor aby ke zvířeti nepřišla moc blízko a nevyděsila ho. Pach stále sílil a Kiler už i jasně viděla malého hubeného zajíce sedět Jen pár metrů před ní. Pomalu pokračovala stále vpřed jenže... Šlápla na Větvičku. Zajíc se vyděsil a začal utíkat. "Ne!" vyštěkla naštvaně Kiler a vyrazila za zajícem. Rychle to však vzdala, protože věděla, že je to zbytečné a že se tak jen vysílí. Posadila se tedy a snažila se zachytit nový pach.

Kiler začala panikařit. Viděla jak se Tyja snaží rychle zvednout. "Utíkej!" zařvala na ni Kiler. "Já je zpomalím." řekla spíše pro sebe jelikož to Tyja už nemohla slyšet. Koně se blížili čím dál tím víc a dusot jejich kopyt otřásal zemí. Kilerino tělo radilo utéct jenže ona musela myslet i na Tyju. Proto se postavila přímo před koně. Jejich pach zesiloval a už byli jen několik metrů od Kiler. Kiler se nepnuly všechny svaly v těle a připravila se vyskočit na toho největšího koně co tam byl. Zavyla a odrazila se od země. Tlapky namířené přímo na hřbet onoho největšího koně. Doufala že mu dopadne na záda a ten pak odběhne jinam než za Tyjou. Nevšimla si však že ten kůň měl na zádech krystaly. Pěkně ostré krystaly! Na poslední chvíli sebou cukla v letu a dopadla koni na hlavu a ne na záda jak měla původně v plánu. Vše pro ni bylo zpomalené. Kůň se vzepřel na zadní a Kiler ho sekla tlapkou po uších. Ostatní koně jakmile viděli, že s jejich vůdcem je něco v nepořádku, rozběhli se do všech stran. Hřebec Kiler shodil na zem a ta se už stihla jen odplazit kousek dál. Dupl jí těsně vedle jejího ocasu. Jestli jí někdo nepomůže tak jí ten kůň ušlape. Z posledních sil mu uhýbala. Až se jí zatemnilo před očima. Necítila žádnou bolest, ale slyšela, že kůň je někde poblíž.

Kiler jen s úsměvem poslouchala jak si Stadley užívá život. Byl fajn slyšet, že se tak malému vlčeti daří tak dobře."Dione znám taky." řekla a zavrtěla ocasem. Shodila tak z kytek několik okvětních lístků. "Takže se ti ve smečce líbí?" zeptala se i když z jeho povídání to bylo vcelku jasné. Stadleyho otázka ho však překvapila. Nemělo to nic společného s tématem a tak Kiler jen pokrčila rameny. "Nevím." řekla prostě.