Príspevky užívateľa

"Jenom se najez." řekla Kiler s úsměvem. Ona už si svůj úlovek sežrala a stále měla hlad. Kiler se už ale lovit nechtělo a tak si lehla na zem a hlavu si položila na tlapky. "Brzo budeš chodit zase úplně normálně." řekla Kiler už v polospánku. Zavřela oči a zaposlouchala se do šumění trávy. Ve svém snu taky jen ležela a odpočívala než ji probral silný zvuk. Zem pod jejími tlapkami se třásla a Kiler zvedla hlavu. Dusot kopyt se blížil čím dál víc a Kiler si ze začátku myslela, že to je jen sen. Opak byl však pravdou. K oběma vlčicím se řítilo splašené stádo koní!

Kiler se na vlka usmála. Odpověděl jednoduše a nevypadal, že se s Kiler chce bavit. "Jinak já jsem Kiler jak se jmenuješ ty?" zeptala se aby byla slušná. Vlk vypadal, že bude z nějaké smečky. Možná Ignis nebo Nihil. Napadlo Kiler s pohledem upřeným na vlka. I podle pachu se dalo soudit, že bude spíše z Ignisu. Od tama byla i Kilerina kamarádka Dione. Třeba ji zná. Napadlo Kiler.

Kiler pomalu dorazila k Tyje. "Ahoj." pozdravila ji s plnou tlamou. Položila oba zajíce na zem a oblízla si krev z pysků. Bez váhání se pustila do jídla. Zajíc byl chutný, ale tím, že takové maso jedla téměř pořád tak to pro ni nebylo nic zvláštního. Celého zajíce zhltala za pár minut a už jen čekala na Tyju. "Tak co? Zkoušela jsi se postavit?" zeptala se Kiler s pohledem upřeným na Tyjiny rány. Některé trošku krvácely, ale ne moc takže to nebylo nic zvláštního.

Kiler nevěděla co má dělat. Nechtěla nikomu ublížit tak jako ublížila Tyje. Jenže pokud nedostane krev, ublíží nějak sama sobě. Zaslechla zvuk. Ztuhla a všechny svaly se jí napnuly. Zrak otočila ke křoví ze kterého zvuk vycházel. Pomalu se plížila a doufala, že to bude nějaký vlk. Ne! Nesmí to být žádný vlk! Pomyslela si Kiler naštvaná sama na sebe. Křoví znovu zašustilo a Kiler do něj skočila. Ucítila vůni zajíce. Rychle se do něj zakousla a vyskočila z křoví. Najednou do ní vjela zlost. Nevěděla co ji tak vytočilo no začala zajíce trhat na kusy. Vyhodila ho do vzduchu a zakousla se mu do nohy Ta se po chvilce oddělila od těla. Tak snadno! Pomyslela si Kiler. Po celé pláži teď byla krev zajíce a jeho tělíčko Kiler pustila před sebe. I ona na sobě měla krev. Najednou však zvedla hlavu a zavětřila. Vlk! Rozhlédla se kolem a zahlédla šedého vlka. Nezná ho? Kiler to neřešila a začala se k vlku plížit jako ke kořisti.

Kiler se procházela po pláži. Necítila se vůbec dobře. Bylo to podobné jako když potkala Tyju. Cítila, že už dlouho neměla krev. Jenže to by musela zase někomu ublížit. Zatemňovalo se jí před očima a chvilkami se jí srst měnila na černou tak jako má Bad-half Kiler. Procházela se po pláži sem a tam a koukala neznámo kam. Začínala být dezorientovaná a pomalu se jí začínala v hlavě ozývat slova jejích bohů. "No tak Kiler, najdi někoho a vem si co si žádáš." říkal hlas psa Krve. Nechtěla ho poslechnout, protože věděla jak by to dopadlo. Snad dneska nikoho nepotkám a tohle šílenství mě přejde. Pomyslela si naštvaně Kiler. Byla naštvaná sama na sebe jelikož věděla, že pokud se někomu něco stane tak za to bude moct ona.

Kiler jen zaujatě poslouchala jak se Lusy dostala k obojku. Když však přišla řada na ní aby ji řekla o svých jizvách, přemýšlela či má lhát nebo ji říct pravdu. "Eeeh. Asi chceš slyšet pravdu že?" zeptala se avšak hned pokračovala. "No ty jizvy jsem si udělala sama po tom co jsem omylemzabila jedno vlče." přiznala smutně a styděla se sama za sebe. "Ale nemusíš se bát tobě nic neudělám. Zkrátka jsem to nebyla tak úplně já a nemohla jsem za to." snažila se vysvětlit aby Lusy neviděsila.

Kiler chodila po louce sem a tam snažíc se zachytit pach nějaké větší kořisti. Její hledání se jí i vyplatilo když po chvíli zachytila čerstvou vůni zajíce. A ne jednoho. Instinktivně se přikrčila a plížila se za pachem. Za chvíli svou kořist i uviděla. Dva zajíci blízko sebe požírající čerstvou trávu. Musela se zamyslet jak by se jí podařilo ulovit oba dva. Připlížila se ještě blíž a vyskočila do vzduchu. Tlapkami dopadla přímo na zajíce který od ní byl dál. Rychle ho zabila a už se dívala po tom druhém. Druhého zajíce to zmátlo a vyběhl pryč až po chvilce. To už se ta ním hnala i Kiler a netrvalo dlouho a dostala i jeho. Přinesla ho k druhému zajíci a ještě jednou zvedla čumák k nebi. Žádná kořist. Vzala je tedy oba do tlamy a vyrazila směrem k Tyje. Chvíli ji to potrvá.

Kiler překvapilo chování vlka kterého právě potkala. Nechtěla aby se cítil špatně tak se posunula kousek dál aby měl svůj prostor. Nechápala proč ji nepozdravil jelikož většinou ji všichni vlci řekli alespoň 'ahoj', ale teď se nestalo nic. Vlk se od ní jen otočil a to bylo vše. "Ehem, děje se něco?" zeptala se starostlivě. S tímhle vlkem mohlo být něco v nepořádku a Kiler chtěla zjistit co. Možná se jen nerad baví s jinými vlky. Napadlo ji a naklonila hlavu na stranu.

Kiler si užívala svěží vánek než si všimla vlka opodál. Vlk tam jen tak seděl a nic nedělal. Je ten vlk v poho? Napadlo Kiler. Rychle vstala a protáhla se. Pomalým krokem vyšla směrem k ležícímu vlku. Zastavila se jen kousek od něj. "Zdravím." Pozdravila ho slušně a posadila se vedle něj. Nechtěla ho nijak rušit, ale přišlo jí divné, že tam jen tak sedí a nic nedělá. Koukla se na vlka a zvláště ji zaujala jeho ofina, kterou neměl jen tak nějaký vlk.

Jakmile vlček vykřikl její jméno, uvolnila se. Znal ji a ona znala většinou hlavně milé vlky takže by jí tenhle neměl ublížit. Hned jak k ní vlček doskákal vzpomněla si kdo to je. "A-ahoj Stadley." pozdravila ho trochu překvapeně. "Co ty tady děláš?" stihla se ještě zeptat a zavrtěla ocáskem. Stadley na ní vychrlil pár otázek celkem rychle a ona měla co dělat aby je všechny stihla pochopit. "No tak popořadě. Daří se mi dobře, potkala jsem pár nových vlků, ale to není nic extra zajímavého. A jak se daří tobě? Oh, ve smečce ještě nejsem, zatím jsem nenašla tu správnou kde by se mi líbilo. Opravdu? A jakpak se ti líbí ve smečce?" odpověděla mu na jeho otázky a zeptala se ho dalo by se říct na to samé na co se on ptal jí.

Kiler ani nevěděla jak se ke kaňonu dostala. Jen tak lovila nedaleko a kořist a pachy ji vedly čím dál blíže k okraji. Kiler však má strach z výšek a tak aby se mohla podívat dolů musela si téměř lehnout na zem. Pomalu se plazila k okraji kaňonu a nakoukla dolů. Tekla tam řeka, která z té výšky nevypadala zrovna nejvíce bezpečně. Kiler se však nevydržela dolů dívat moc dlouho. Odplazila se od okraje dál, ale zůstala ležet. Nasála pachy v okolí a zdálo se jí, že cítí vlka. Nechtělo se jí to však řešit pokud se k ní vlk nepřiblíží až moc blízko nebo pokud jej nezahlédne. Společnost měla totiž Kiler ráda i když dosti záleželo na tom jakou společnost.

Kiler bylo líto, že bílý vlk už musel odejít no nemohla s tím nic dělat. Sama měla zkušenosti se smečkou a s povinnostmi které se s tím pojili a tak věděla, že nemá smysl Aziho přemlouvat. Ještě by mohl mít problémy. Pomyslela si. To bylo to poslední co by chtěla - aby měl někdo kvůli ní problémy. "Rozumím tomu. Tak ať se ti útěk vydaří." řekla mu a už se taky pomalu vydala na odchod. "Tak se měj a snad se ještě někdy potkáme." řekla Kiler a rozloučila se.

Byl krásný den a Kiler se rozhodla, že se půjde zas a znova projít někde na území Norestu kde ještě nebyla. Slunce jí hřálo záda a bylo jí příjemné teplo. Došla až na nějakou louku. Všude samé červené květiny až tam Kiler pomalu splývala se svými červenými fleky. Červená byla její oblíbená barva a i díky tomu se rozhodla, že našla místo které dnes objeví. Třeba potká i nějakého nového vlka. Všude byl cítit pouze pach květin a velmi to zeslabovalo ostatní pachy. Kiler však už stihla i něco málo ulovit takže neměla hlad.
Zpozorněla když zaslechla hlas. Štvalo ji, že nejdříve nic necítila, protože většinou její čumák skvěle fungoval. Kdyby tu jenom nebylo tolik kytek. Pomyslela si avšak soustředila se aby zachytila, alespoň nějaký ten pach. Pomalu se přiblížila k hlasu. Možná ji ten vlk uviděl, ale tím si Kiler nebyla až tak jistá.

Kiler ještě chvíli jen tak ležela než se odvážila zvednout. Nechtěla vlčici nutit aby tam s ní zůstala, ale na druhou stranu tam nechtěla být sama. Zvedla se a zamotala se jí hlava. Kiler se to snažila ustát avšak po chvíli sebou praštila o zem. Pokusila se vstát znovu a i když se jí začernilo před očima, vydržela to a stála. Neměla žádné jizvy jen se jí točila hlava takže naštěstí ji nebolelo ještě i tělo. Pomalým krokem se vydala směrem kterým před chvíli odešla Tessa. Netrvalo dlouho než ji uviděla i s dalšími vlčicemi. Nechtěla však být vtíravá a tak si lehla kousek dál od nich a jen poslouchala jejich rozhovor i když to bylo neslušné.

Kiler opravdu nevěřila, že si její společnice opravdu kus ukousla. Celou dobu na ní nevěřícně zírala. "No tak teda dobře..." řekla Kiler s stáhl se jí žaludek. Opravdu to nechtěla žrát, ale sázka je sázka. Připlazila se blíže k mrtvé kočce a zakousla se do místa kde si předtím utrhla kousek i Tessa. Maso bylo tuhé, ale nemělo ničím zvláštní chuť. Kiler maso rozžvýkala a spolkla. Předtím si to však psychicky znechutila tak jak to někdy dělává a málem se z toho pozvracela. Nedala to však nijak najevo, protože tohle byla zrovna věc kterou ona nerada ukazovala ostatním. "Hele, já bych řekla, že to chutná jak zkažený kuře." zavtipkovala Kiler taky. "Možná mi to ii trochu připomíná lidský maso..." řekla Killer a nahlas se zasmála. "Ale vypadá to, že ti to chutnalo tak si klidně dej ještě." rýpla si Kiler do vlčice. Dala jí ochutnat trošku vlastní medicíny.