Príspevky užívateľa

"Pokud někam chceš jít tak já ti bránit nebudu." řekla Kiler a podívala se na vlčici. "Hmm, jo! Když si dáš ty, dám si taky." řekla Kiler a ušklíbla se. "Tohle bude výzva." řekla ještě a pohlédla na kočku. Opravdu se jí nechtělo tohle jíst,ale aspoň bude zábava. Kiler výzvu přijmula a to bylo hlavní. Její vyzývavý pohled jí teď oplatila a už jen čekala až si dá kousek kočičího masa. Tohle bude nechutný. Pomyslela si, ale už se nedalo nic dělat. "Co ty víš? Třeba ti nakonec zachutnaj kočky a budeš lovit jenom je." škádlila Tessu Kiler. Když si vlčice dělá srandu z ní tak proč by si Kiler nemohla udělat srandu z vlčice?

Kiler se zasmála nad její odpovědí. "Heh, vlastně máš pravdu."řekla a zavrtěla ocasem. Kiler měla sice velký hlad, ale byla si jistá, že to vydrží než se trochu vzpamatuje. Nebylo to nijak extra příjemné, ale co se dalo dělat. Věděla, že si z ní vlčice dělá srandu. Nechtěla jí to kazit tak většinou jen souhlasila.
Nad tím, že se umí dobře bít, jen souhlasně přikývla. "Tys taky nebyla špatná. Šlo ti to dobře." pochválila ji Kiler. Když k ní Tessa začala táhnout mrtvou kočku, Kiler nechápavě naklonila hlavu na stranu. "Tohle? Fuj. Masožravci nejí masožravce. Je to prostě... nechutný." řekla Kiler a zašklebila se. Nehodlala jíst kočku, která se je před pár minutami pokusila zabít. Přišlo jí to prostě divný. "Tak to nejdřív ochutnej ty." řekla a dloubla do mrtvé kočky tlapkou. Fuuuj. To je tak divný ležet vedle chcíplý kočky. Pomyslela si znechuceně Kiler.

Nad její poznámkou ohledně lidí a vlků se musela zasmát. "Heh, máš pravdu no." zasmála se Kiler. Nezbývalo jí nic než ležet a čekat až se jí vrátí síla. Položila hlavu na zem. Uši sklopila k hlavě a zavřela oči. Spát se jí však nechtělo. Měla hlad, ale teď si nemohla nic ulovit. Pod svojí hlavou ucítila nějaké vibrace a vypadalo to, že její společnice je slyšela taky. Přiložila k zemi ucho a zaslechla i slabý pískot. Nebyla si jistá jestli to opravdu jsou hraboši, ale měla takový hlad, že si radši hned myslela, že to ti hraboši jsou. "Slyšíš je?" zašeptala a pohlédla na Tessu. Nechtěla žebrat aby ji někdo něco ulovil, ale nejspíše neměla na vybranou. "Uhmm, nemůžeš mi jednoho chytit?" zeptala se Kiler s pohledem upřeným do země. Nerada přiznala, že se o sebe neumí postarat, ale měla hlad.

Kiler slyšela jak vlčice cosi říká no nemohla se vůbec pohnout. Ráda by jí řekla něco ve smyslu, že je v pohodě, ale očividně moc OK nebyla. Cukly jí tlapky když jí Tessa přiložila mokré lopuchové listy na ránu, ale stále se nemohla zvednout. Tlapky jí cukaly z toho jak se snažila pohnout když se jí konečně povedlo něco udělat. "Nemusíš se o mě starat, nemám dělat chyby." řekla Kiler naštvaná sama na sebe. Hlavu měla sice stále položenou avšak už se jí dařilo aspoň něco říct. Po chvilce jen tak ležení se jí povedlo zvednout hlavu a napít se z listu co jí vlčka přinesla. No napít - spíše jen osvěžit, protože vody to nebylo nejvíc. Kiler se pokusila vstát, ale zatočila se jí hlava tak si raději znovu lehla. "Jedna věc mi nejde do hlavy." řekla Kiler s pohledem upřeným na mrtvou kočku. "Jak se tahle mrcha dostala sem na louku? Nežije to náhodou v horách?" zeptala se i když věřila, že na tohle nebude mít ani Tessa odpověď. Kiler už se cítila líp, ale na chůzi to ještě dobrých pár hodin neviděla. Párkrát se ještě pokusila zvednout no vždy se jí zamotala hlava a tak si musela znovu lehnout.

Kiler musela reagovat rychle. Kočka silně krvácela z vyškrábnutého oka a z některých škrábanců. Vlčice ji stihla povalit na bok a tak jí odhalila břicho. Kiler neváhala a zakousla se jí do krku zatímco zadníma nohama jí drásala měkké břicho. Kočka neměla tak hustou srst takže nebylo těžké jí zuby proniknout až do masa. Kiler ji rozhodně nechtěla ušetřit a tak se jen snažila jí roztrhat hrdlo. Břicho kočce krvácelo už poměrně dost jak jí ho Kiler rozškrábala. Nebýt však Tessy tak ji samotná Kiler na zemi neudrží. Konečně se Kiler podařilo kočce prokousnout ?tepnu? a kočka se pomalu přestávala bránit. Ještě se jí však podařilo zaseknout drápy do Kilerina boku a tak ji odhodit pryč a zároveň jí způsobit nehezká zranění. Kiler dopadla na zem a už se ani nepokoušela pohnout. Krev jí tekla z děr na boku od drápu té černé kočky. Ještě, že se netrefila do břicha. Pomyslela si Kiler a děkovala bohům, že ještě vůbec žije. "Sakraa. Blbá začátečnická chyba!" vydechla naštvaně Kiler zatímco ležela na boku. Z jedné strany jí tekla krev než se jí úplně zatemnilo před očima. Jediné co cítila byl železitý pach krve jak kočky tak té její vlastní. Vykrvácet by Kiler neměla, ale krve ztratila hodně.

Kiler chvíli jen vyděšeně sledovala jak se Tessa snaží bojovat no po chvilce se k ní přidala. Jakmile byla vlčice na zádech pumy, Kiler pobíhala kolem a když se naskytla příležitost, kousla ji do nejbližšího místa na jejím těle popřípadě ji jen škrábla. Kočka se však bránila a povedlo se jí svalit vlčici na zem. Kiler musela nějak zasáhnout jinak by ji kočka mohla zabít. Připlížila se ke kočce zezadu a zakousla se jí do ocasu až zaslechla křupnutí. Přesně takové jaké zaslechla poprvé u Tyji. Ne Kiler! Nemysli na minulost, ale žij teď a tady! Musela se v hlavě napomenout, protože jinak by se zastavila a začala by přemýšlet nad tím co udělala Tyje. Kočce se nelíbilo, že jí Kiler láme ocas a tak se otočila a hrábla po ní tlapkou. To Kiler čekala a stihla uskočit. Teď stála kočce tváří v tvář. Začala na ni vrčet aby ji zahnala a kočka zase varovně syčela na ní. Snažila se kočku zaměstnat aby mohla Tessa skočit kočce na záda. Bylo to sice riskantní avšak Kiler nehodlala čekat. Natáhla tlapku a sekla jí kočce rovnou do obličeje. Trefila však jen jedno oko a nejspíše tím kočku jen více naštvala. Jedno oko však měla vyškrábané a Kiler už uskočila tak aby nebyla kočce na dosah.

Kiler se s trhnutím probudila když zaslechla křik vlčice. Neviděla ji však nikde pobíhat a tak ji napadalo, že jistě jen mluví ze spaní. Měl a pravdu, ale hned jak vykoukla z nory uviděla něco jiného než Tessu. Ten zvuk co to vydávalo zněl jako kočka. Přerostlá kočka. Kiler nejdříve nevěděla co dělat avšak když viděla, že kočka syčí na vlčici hned vedle napadlo ji, že by mohla prostě utéct. Ne nenechám ji tady. Nejsem zlej pes. Pomyslela si a začala vykopávat hlínu nad sebou. Kočka totiž stála před kopečkem takže ji mohla překvapit z vrchu. Hlína jí padala přímo do očí, ale Kiler neměla čas to řešit. Konečně uviděla, že se někam dostala. Do její nory proniklo sluneční světlo a tak Kiler nezbývalo než se co nejrychleji dostat nahoru. Vylezla a pohlédla na kočku. Byla o dost větší než si Kiler myslela a taky byla větší než Kiler. "Hej kočko! Tady jsem." řekla Kiler a do tlamy chytila nějaký kámen který hodila přímo na kočku. Ta se na ni podívala. "A sakra." řekla Kiler a otočila se na útěk. Jestli mi ta vlčice nepomůže tak mě ta kočka dostane!

Jakmile Kiler neslyšela nic víc než jen oddychování svojí společnice, zavřela oči a snažila se usnout. Jenže spánek ne a ne přijít. Kiler byla i unavená no něco jí nechtělo dovolit usnout. Zkusila se přetočit zády ke vchodu do jejího provizorního doupěte. Uvolnila se co nejvíc to šlo a snažila se myslet na něco co by jí mohlo pomoct usnout. Xerro. To bývali časy kdy ještě žil. Pomyslela si a vzpomněla si na všechno hezké co spolu na psích zápasech prožili. Samozřejmě kromě zabíjení jiných psů. Nakonec se jí povedlo usnout. Za noc se ještě párkrát probudila a musela změnit polohu, ale jinak se jí povedlo alespoň trochu se vyspat.

Kiler bylo malé vlčky líto. I Kiler sice vyrůstala bez rodičů no starali se o ni lidé. "To mě mrzí." řekla rychle aby projevila soucit. "Ehem, já? No, hodně cestuju a tak jsem se dostala sem do Norestu." zalhala Kiler. Nechtěla tohle malé vlče vyděsit tím, že vlastně kdysi nemilosrdně zabíjela psi když jí to její člověk přikázal. Ještě by se jí Lusy bála. "Jak jsi mi říkala, že ten obojek jsi ukradla psovi. Tak to musíš znát lidi ne? Nebo jsi lidi nikdy nepotkala?" zeptala se Kiler rychle aby se jí Lusy nestihla zeptat na její minulost. Ráda by jí něco o lidech řekla avšak musela by vynechat to jak ji nutili zabíjet a to, že i jednoho ona sama zabila. Sakra, že já jsem se jí na to vůbec ptala. No asi jí spíš řeknu něco o Amelii. Pomyslela si a vzpomněla si na svoji první paničku. Hodná moc nebyla, ale furt lepší než Hall.

Kiler překvapeně hleděla na Tessu jak se cpe do jedné z děr. Podívala se tedy po nějaké jiné díře. Našla jednu, která byla sice z větší části rozbořená, ale Kiler by se tam mohla vejít. Strčila tam hlavu a pak i celé tělo. Nemohla se otočit a tak začala díru zvětšovat. Odkopala hlínu na jedné straně a vzadu a s přivřenýma očima by se to dalo považovat za doupě. Kiler to však v pohodě stačilo aby se tam stočila do klubíčka a téměř usnula. Ze skoro spánku ji však vyrušila vzpomínka na Tessu. Ještě jí nevěřila natolik aby v klidu usnula blízko místa kde byla ona. "Vlezla ses tam v poho?" zeptala se aby se ujistila co její nová společnice dělá. "Ty teď budeš spát?" zeptala se Kiler ještě, protože začínala být opravdu unavená. Kdyby se nehlídala už dávno by byla spala.

"Z cukru nejsme, ale příjemný to taky není." řekla Kiler. "To jo, ale když pršet bude a nebude foukat tak je to i celkem dobrý." odpověděla rychle. Návrh najít nějakou noru byl dobrý a tak i Kiler se pokusila něco najít. čumák k zemi ani nedala jelikož věděla, že to v dešti nemá cenu. Všechny pachy zmizí jako mávnutím ocasu. Snažila se tedy hledat očima, ale i když už mlha díky dešti nebyla tak hustá, pořád tam byla a snižovala viditelnost. Kiler se musela oklepat i když zas tolik nepršelo. Pokud něco nenajde tak bude brzy vypadat jako chodící kostra pokrytá zmuchlanou srstí. Kousek od nich však zahlédla nějaký kopeček tak se tam šla podívat. Že bych měla štěstí? Zeptala se sama sebe když došla ke kopečku. Byla to velmi stará králičí nora a bohužel už byla i hodně zničená.

Kiler se zase zasmála už jen protože to vlčice nemyslela vážně. Bylo vtipné to poslouchat. Při jejím smíchu začalo pršet. Jako déšť to nebyl nic moc no Kiler to stihlo celkem slušně zmáčet kožich. "O tomhle mluvim." řekla Kiler a naštvaně pohlédla na nebe. Zamračila se, ale když zaslechla jak Tessa nadává, přinutilo ji to usmát se. Kiler totiž nikdy nebyla sprostá jelikož se jí to hnusilo. Nevadilo jí však poslouchat cizí nadávky a přišlo jí to až vtipné. "Nom, můžeme zkusit najít nějaký keř nebo strom pod kterým se schováme. Pochybuju však, že najdeme něco kde se schováme obě, protože bez urážky, ale lepit se mi na tebe moc nechce." řekla Kiler a začala se rozhlížet zda neuvidí nějaký keř či strom.

Nad tímhle se Kiler zasmála. "Vlastně jsem jednoho zabila... Nevim jak na tom byl ten druhej." řekla zamyšleně. Možná to znělo neuvěřitelně, ale byla to pravda. Jednou když se snažila bránit svého pána, napadla jeho přátele a jednoho na místě zabila. Nevěděla jak na tom byl ten druhý kterého několikrát kousla. Moy o tomhle nemluvila, ale tak musela se přeci pochlubit. "S tímhle s tebou souhlasím. I když jsem z části pes, nechci nikdy víc být jako oni." řekla se znechuceným výrazem ve tváři. Psi byli opravdu hloupí. Bezmezně důvěřovat pánovi i když musí přeci vidět, že ne vždy je jejich pán hodný. "Počasí se nebojím, ale ze zkušenosti vim, že spát v dešti není nijak extra příjemný a pokud nežiješ ve smečce a něco chytneš tak je velká pravděpodobnost, že nebudeš moct lovit a chcipneš." řekla svoji extra dlouhou větu.

"Já teď už taky ne, ale tehdy by mě stálo život kdybych neposlechla." řekla Kiler zamyšleně. Opravdu bylo zvláštní jak se od doby kdy utekla ze zápasů změnila. Teď už věděla co jsou lidé zač a že poslouchat je se nevyplácí. To už by raději poslouchala Alfu nějaké smečky zatímco by ona byla omega. Nechala zbytečného přemýšlení a zaposlouchala se do slov Tessy. Čekala, že toho moc neřekne. "Lidi vymýšlej plno divnejch věcí. Baví je sledovat jak jiní umírají. A z mých zkušeností, někteří psi ty lidi opravdu milovali do posledního dechu." řekla znechuceně Kiler a oklepala se. Na slova ohledně některých vlků s rodem jen souhlasně přikývla. "Možná by jsme měli najít nějaký úkryt, protože to nevypadá, že bude v noci krásně svítit měsíček na každý krok co vlk udělá." řekla ironicky Kiler.

Vlčice už tohle řekla podruhé a to donutilo Kiler se nad tím zamyslet. Polsechla vždy rozkaz svého pána a bojovala o holý život. Stačil jí jeden přešlap a nezabil by ji nějaký pes, nýbrž její pán. Ale dalo by se říct, že byla nájemný vrah a když jí pán řekl, bojovala s jiným nájemným vrahem. "Nom, dalo by se říct..." řekla nakonec. Nejspíše měla Tessa pravdu. To však Kiler přiznala jen nerada no ne vždy měla pravdu ona. "No to se neboj! Nebylo tak těžký jim to dokázat." řekla a snažila se znít vesele. Nejspíše jí její veselý tón vyšel no nebyla si tím jistá. No nebylo těžký to dokázat když si z toho téměř nic nepamatuju a mohla za to jen moje alergie. Pomyslela si, ale nahlas se neodvážila to říct. Místo toho se pouze dívala do země než ji napadla otázka. "Odkud ty vlastně víš o psích zápasech? Teda krom toho co jsem ti právě řekla." zeptala se a naklonila hlavu na stranu.