Príspevky užívateľa

Kiler bylo malé vlčky líto. I Kiler sice vyrůstala bez rodičů no starali se o ni lidé. "To mě mrzí." řekla rychle aby projevila soucit. "Ehem, já? No, hodně cestuju a tak jsem se dostala sem do Norestu." zalhala Kiler. Nechtěla tohle malé vlče vyděsit tím, že vlastně kdysi nemilosrdně zabíjela psi když jí to její člověk přikázal. Ještě by se jí Lusy bála. "Jak jsi mi říkala, že ten obojek jsi ukradla psovi. Tak to musíš znát lidi ne? Nebo jsi lidi nikdy nepotkala?" zeptala se Kiler rychle aby se jí Lusy nestihla zeptat na její minulost. Ráda by jí něco o lidech řekla avšak musela by vynechat to jak ji nutili zabíjet a to, že i jednoho ona sama zabila. Sakra, že já jsem se jí na to vůbec ptala. No asi jí spíš řeknu něco o Amelii. Pomyslela si a vzpomněla si na svoji první paničku. Hodná moc nebyla, ale furt lepší než Hall.

Kiler překvapeně hleděla na Tessu jak se cpe do jedné z děr. Podívala se tedy po nějaké jiné díře. Našla jednu, která byla sice z větší části rozbořená, ale Kiler by se tam mohla vejít. Strčila tam hlavu a pak i celé tělo. Nemohla se otočit a tak začala díru zvětšovat. Odkopala hlínu na jedné straně a vzadu a s přivřenýma očima by se to dalo považovat za doupě. Kiler to však v pohodě stačilo aby se tam stočila do klubíčka a téměř usnula. Ze skoro spánku ji však vyrušila vzpomínka na Tessu. Ještě jí nevěřila natolik aby v klidu usnula blízko místa kde byla ona. "Vlezla ses tam v poho?" zeptala se aby se ujistila co její nová společnice dělá. "Ty teď budeš spát?" zeptala se Kiler ještě, protože začínala být opravdu unavená. Kdyby se nehlídala už dávno by byla spala.

"Z cukru nejsme, ale příjemný to taky není." řekla Kiler. "To jo, ale když pršet bude a nebude foukat tak je to i celkem dobrý." odpověděla rychle. Návrh najít nějakou noru byl dobrý a tak i Kiler se pokusila něco najít. čumák k zemi ani nedala jelikož věděla, že to v dešti nemá cenu. Všechny pachy zmizí jako mávnutím ocasu. Snažila se tedy hledat očima, ale i když už mlha díky dešti nebyla tak hustá, pořád tam byla a snižovala viditelnost. Kiler se musela oklepat i když zas tolik nepršelo. Pokud něco nenajde tak bude brzy vypadat jako chodící kostra pokrytá zmuchlanou srstí. Kousek od nich však zahlédla nějaký kopeček tak se tam šla podívat. Že bych měla štěstí? Zeptala se sama sebe když došla ke kopečku. Byla to velmi stará králičí nora a bohužel už byla i hodně zničená.

Kiler se zase zasmála už jen protože to vlčice nemyslela vážně. Bylo vtipné to poslouchat. Při jejím smíchu začalo pršet. Jako déšť to nebyl nic moc no Kiler to stihlo celkem slušně zmáčet kožich. "O tomhle mluvim." řekla Kiler a naštvaně pohlédla na nebe. Zamračila se, ale když zaslechla jak Tessa nadává, přinutilo ji to usmát se. Kiler totiž nikdy nebyla sprostá jelikož se jí to hnusilo. Nevadilo jí však poslouchat cizí nadávky a přišlo jí to až vtipné. "Nom, můžeme zkusit najít nějaký keř nebo strom pod kterým se schováme. Pochybuju však, že najdeme něco kde se schováme obě, protože bez urážky, ale lepit se mi na tebe moc nechce." řekla Kiler a začala se rozhlížet zda neuvidí nějaký keř či strom.

Nad tímhle se Kiler zasmála. "Vlastně jsem jednoho zabila... Nevim jak na tom byl ten druhej." řekla zamyšleně. Možná to znělo neuvěřitelně, ale byla to pravda. Jednou když se snažila bránit svého pána, napadla jeho přátele a jednoho na místě zabila. Nevěděla jak na tom byl ten druhý kterého několikrát kousla. Moy o tomhle nemluvila, ale tak musela se přeci pochlubit. "S tímhle s tebou souhlasím. I když jsem z části pes, nechci nikdy víc být jako oni." řekla se znechuceným výrazem ve tváři. Psi byli opravdu hloupí. Bezmezně důvěřovat pánovi i když musí přeci vidět, že ne vždy je jejich pán hodný. "Počasí se nebojím, ale ze zkušenosti vim, že spát v dešti není nijak extra příjemný a pokud nežiješ ve smečce a něco chytneš tak je velká pravděpodobnost, že nebudeš moct lovit a chcipneš." řekla svoji extra dlouhou větu.

"Já teď už taky ne, ale tehdy by mě stálo život kdybych neposlechla." řekla Kiler zamyšleně. Opravdu bylo zvláštní jak se od doby kdy utekla ze zápasů změnila. Teď už věděla co jsou lidé zač a že poslouchat je se nevyplácí. To už by raději poslouchala Alfu nějaké smečky zatímco by ona byla omega. Nechala zbytečného přemýšlení a zaposlouchala se do slov Tessy. Čekala, že toho moc neřekne. "Lidi vymýšlej plno divnejch věcí. Baví je sledovat jak jiní umírají. A z mých zkušeností, někteří psi ty lidi opravdu milovali do posledního dechu." řekla znechuceně Kiler a oklepala se. Na slova ohledně některých vlků s rodem jen souhlasně přikývla. "Možná by jsme měli najít nějaký úkryt, protože to nevypadá, že bude v noci krásně svítit měsíček na každý krok co vlk udělá." řekla ironicky Kiler.

Vlčice už tohle řekla podruhé a to donutilo Kiler se nad tím zamyslet. Polsechla vždy rozkaz svého pána a bojovala o holý život. Stačil jí jeden přešlap a nezabil by ji nějaký pes, nýbrž její pán. Ale dalo by se říct, že byla nájemný vrah a když jí pán řekl, bojovala s jiným nájemným vrahem. "Nom, dalo by se říct..." řekla nakonec. Nejspíše měla Tessa pravdu. To však Kiler přiznala jen nerada no ne vždy měla pravdu ona. "No to se neboj! Nebylo tak těžký jim to dokázat." řekla a snažila se znít vesele. Nejspíše jí její veselý tón vyšel no nebyla si tím jistá. No nebylo těžký to dokázat když si z toho téměř nic nepamatuju a mohla za to jen moje alergie. Pomyslela si, ale nahlas se neodvážila to říct. Místo toho se pouze dívala do země než ji napadla otázka. "Odkud ty vlastně víš o psích zápasech? Teda krom toho co jsem ti právě řekla." zeptala se a naklonila hlavu na stranu.

Kiler zaregistrovala Aziho smutný tón. "Ať se tobě vydaří tvůj útěk." popřála i jemu no omnohem veselejším tónem. Zavrtěla ocasem a přišla k němu blíž. Jemně mu oblízla ouško aby mu zlepšila náladu. Nad jeho otázkou vůbec neváhala. "Já bych byla ráda." řekla a pohlédla mu do očí. Musela se znovu usmát. Měla s ním dobrou náladu a chtěla si ji dlouho udržet. "Ale v tom případě musíme vymyslet co budeme dělat. Můžeme si třeba jen povídat." řekla a posadila se k němu. Zavrtěla vesele ocasem a koukla se na Aziho. Jeho bílá srst mu trochu připoměla Xerra. Nechtěla o něm však nic říkat a ani na něj myslet aby si nezkazila náladu. Xerro jí totiž pořád chyběl.

Kiler se musela trošku zasmát. "Pořád je tu však možnost, že nějakou smečku najdu." řekla vesele. Zatím se jí však její život od příchodu do Norestu líbil a možnost, že by se do nějaké smečky dostala se každým dnem zmenšovala. I tak by jí život ve smečce možná vyhovoval více než ten tulácký. Jeho odpověď ji poměrně potěšila, protože by ráda měla nějakého kamaráda - možná i něco víc - se kterým by se mohla jen tak toulat po území Norestu. "Tak času mám dost když nemám povinnost lovit a starat se o smečku takže by jsme klidně mohli." řekla a usmála se. "Takže už odcházíš?" zeptala se smutně. Protože tak pro ni totiž jeho slova vyzněla. Jestli se ještě někdy potkáme. Pomyslela si. Doufala totiž, že by spolu mohli zkusit jít třeba ještě na ten lov nebo si znovu zahrát hru.

Kiler jen přikývla. Sama mívala debilní dotazy a tak jí to vůbec nevadilo. "Pochybuju, že chceš slyšet celý příběh i s detaily tak to zkrátím." řekla a pokračovala. "Už jsem říkala, že jsem napůl pes a tak je logický, že jsem žila u lidí. Od tama jsem však utekla a chytili mě jiní lidé - ti co dělali psí zápasy. Díky mojí ... vadě, se mi tam dařilo a díky tomu taky ještě vůbec žiju. No utekla jsem i z tama, protože zabíjet psi a někdy i vlky se mi přestalo líbit. Toť vše." řekla prostě a doufala, že to moc neroztáhla. Poznala, že Tessa není typ vlka co by rád něco poslouchal nebo vyprávěl. "Otázky?" zeptala se pro jistotu. Otázky by totiž ráda zodpověděla a tak zavrtěla ocasem.

"Snad jsem ti nic neudělala." řekla se smíchem Kiler. Slyšela totiž jak mu cvakly zuby. Když viděla, že už se nejspíše další hra nekoná, zase se oklepala až se jí z toho načechrala srst. "Neměl jsi mě vůbec šetřit. Už jsem skoro zapomněla jak se rvát." řekla s úsměvem a přišla k Azimu blíž. Posadila se pár kroků od něj a pohlédla mu do očí. "Když se najde nějaká dobrá smečka tak ano." odpvěděla na jeho otázku. "Ale zatím jsem žádnou nenašla a co víš. Třeba se mi nakonec tulácký život zalíbí." dodala po krátké odmlce. I tak jí stále přišel život ve smečce lepší, ale do budoucnosti neviděla takže možná nakonec zůstane tulák už napořád. To je v tlapách Velké Lovecké smečky. Pomysela si Kiler a pohlédla na nebe. Noc sice nebyla a hvězdy vidět nešly, ale ona věřila, že ji její bohové slyší. Ukažte mi správnou cestu. Pomyslela si.

Kiler trochu mrzelo, že Tessa nemá rod. I když trochu pochybovala nad pravostí jejích slov uvěřila jí. Její tón zněl až moc přesvědčivě. "Noo psích zápasů. Provozují je lidi a nutí tam psy bojovat proti sobě." vysvětlila v rychlosti. Ve skutečnosti byla opravdu ráda, že se na tohle Tessa zeptala, protože to bylo její oblíbené téma. I když většinou to ostatní děsilo tak ji překvapilo, že se zrovna na tohle vlčice zeptala. Možná s tím má nějaké zkušenosti. Napadlo Kiler a proto to více nerozebírala. Nepotřebovala vysvětlovat něco někomu kdo o tom něco ví. Víc jí to vysvětlím když se na to zeptá. Pomyslela si. Pokračovala v chůzi avšak mírně zpomalila. Třeba si bude chtít povídat. No, i když trochu pochybuju. Povídala si v hlavě sama se sebou.

Kiler ještě chvíli stála jen tak na místě než se jí v hlavě rozsvítilo. Párkrát zamrkala než očima našla Azueéna. "Jo jsem. Asi jsem se praštila do hlavy." řekla a zavrtěla ocasem. Jeho oblíznutí jejího čumáku mu oplatila a jemně mu oblízla ouško. Nechtěla však nijak projevit slabost a tak se rychle oklepala a pokusila se využít situace. Chvíli se jen tak rozhlížela než ji napadlo co by mohla udělat. Podkopla tedy bílému vlku nohy a tlapkami ho přitlačila k zemi. K tomu aby ho udržela jí trošičku pomohly i její prsty co měla navíc. "Vyhrála jsem!" prohlásila rychle. Nechala však Azueénovi i šanci ji ještě porazit a tak povolila tlapky. Z těch rychlých pohybů se jí zamotala hlava a na malou chvíli se jí i znovu zamlžilo před očima. To však brzy přestalo. No doufám, že to takhle nebude celou dobu. Pomyslela si avšak na to rychle zapomněla. Začala zase vrtět ocasem. "Chceš si ještě hrát nebo půjdem dělat něco jinýho?" zeptala se pro jistotu i když si chtěla ještě hrát.

Kiler se nad jejími odpověďmi musela zasmát. "Nom, vlastně nic." řekla s úsměvem. Na to, že se tahle vlčice směje jí vůbec nereagovala. Hlavně, že se bylo čemu smát i když na Kiler toho moc nic vtipného nebylo. "To jo. Někteří vlci s rodem si toho o sobě myslí hodně. Ty snad nemáš svůj rod?" zeptala se Kiler. Beztak mi to neřekne když mi nechtěla říct ani své jméno. Pomyslela si a musela se nad tím nahlas zasmát. "No, připomínáš mi jednu fenku ze zápasů. Tessa se jmenovala. Budu ti tedy říkat Tesso." řekla Kiler. Když jí Tessa nechtěla říct své pravé jméno bude jí říkat takhle. Měla dobré uši a tak zaslechla i jak si Tessa něco mumlá pro sebe. Dala tedy čumák k zemi jestli něco též neucítí. Opravdu tu byli ještě nějaké vlčice no přes mlhu se Kiler čichalo špatně. "Tak to čekej na mě jdu taky." řekla a přidala do kroku. Nevěděla jestli to je dobrý nápad, ale v případě potřeby se bránit uměla. Takže nebylo moc co řešit.

Kiler se jen tak tak podaří uhnout Azueénovu útoku tím, že se přikrčí. Má však v plánu ho nechat vyhrát. Sama neví proč, ale má asi až moc dobrou náladu. Díky tomu, že je malá a Azueén velký, má nad ním trochu výhodu. Podařilo se jí proběhnout mu pod břichem aby ho alespoň trochu zmátla. Nemohla ho však nijak kousnout, protože to by nedopadlo vůbec dobře. Raději jen pokračovala ve vyhýbání se jeho útokům. Byla vcelku rychlá a mrštná takže se jí to většinou dařilo. Pokusila se vyskočit Azueénovi na záda. Povedlo se jí to no dlouho se tam neudržela. Po pár vteřinách spadla na zem a chvíli jen ležela. Stěží se zvedla a zkusila to znovu. Při předchozím pokusu se nejspíše praštila do hlavy a oči se jí zamlžily. I kdyby nechtěla nechat Azueéna vyhrát, stejně by nad ní vyhrál. Nemohla mu nijak ublížit, protože potom by se ho nejspíše pokusila zabít. Šedá vlčice zastavila a zhluboka oddechovala. Azueén měl šanci na útok.