Príspevky užívateľa

Na Azueénovu poznámku se jen zasmála. Byla ráda, že má podobný smysl pro humor jako ona. Chvíli jen mlčky seděla a čekala co jí Azueén řekne na ten lov. Odpovědi se však nedočkala tak se musela zamyslet. Třeba lovit neumí, to se stát může. Naučit bych ho to mohla, ale když nechce. Přemýšlela Kiler avšak z jejích myšlenek ji vytrhl Azueén. Než však stihla jakkoliv zareagovat, ležela přitisknutá k zemi. Trvalo jí chvíli než si uvědomila co se děje. "Ty se chceš rvát jo?" štěkla se smíchem Kiler a prudce sebou škubla dozadu. Vyklouzla tak ze sevření a už stála naproti bílému vlku připravená na boj. Samozřejmě jen přátelský souboj, protože na vraždění neměla Kiler náladu. Začala kolem Azueéna kroužit tak jak na to byla zvyklá. Po obejití jednoho kolečka vyskočila vysoko do vzduchu a dopadla až vedle Azueéna. Pak se plnou rychlostí rozběhla a odrazila se od něj jako od stěny. Její malá výška jí to dovolila a jakmile dopadla na zem, čekala na jeho reakci.

Kiler moc do smíchu nebylo. Místo toho jen nechápavě naklonila hlavu na stranu. "Čemu se tlemíš?" zeptala se nechápavě Kiler. Hlavu vyrovnala normálně a místo toho přivřela oči. Rychle toho však nechala, protože věděla, že by se Lovecké smečce nelíbilo. že je taková k novým vlkům. Znovu si vzpomněla na to jak napadla Tyju. Nemysli na to Kiler! Byla to chyba tak už to neřeš. Napomenula sama sebe v hlavě. Raději urychleně odpověděla na další otázku. "Jo vážně. To jsi nikdy nepotkala vlka s rodem?" zeptala se a zasmála se. "Jméno je hodně důležité. Ráda bych na tebe volala tvým jménem. Koneckonců ty mé jméno znáš tak proč bych nemohla znát já to tvoje?" řekla klidně Kiler a posadila se. Nechci na ni volat Vlčice. Pomyslela si Kiler. Pomalu přestávala chápat logiku téhle vlčice.

Kiler na poznámku vlčice jen pokývla hlavou. No ten můj by jsi určitě mít nechtěla. Pomyslela si. Na slova, že lidé jsou svině znovu jen pokývala hlavou na souhlas. Mrzelo ji však, že se jí na tohle nezeptala, protože Kiler to moc ráda vysvětlovala. Nenapadlo ji, že tahle vlčice má s lidmi zkušenosti. "Ty máš s lidmi nějaké zkušenosti?" zeptala se pro jistotu. "Ano mám rod. Nemám ho zase tak dlouho, ale dali mi ho bohové." řekla a další slova ji mírně urazila. "No, já jsem napůl pes a se psy mám zkušeností až až." řekla a přivřela oči. Zamyslela se a pak řekla: "Ano znám, tady v Norestu je jich plno. A to jsou to i čistokrevní vlci, ne jako já kříženec." řekla bez toho aby se za to, že není čistokrevný vlk, styděla. "A ty se jak jmenuješ? zeptala se. Nechtělo se jí vlčici dále oslovovat pouze "vlčice".

Kiler zaujala mluva nové vlčice a tak se usmála. Uměla číst pohyby těla a tak poznala, že jí tahle vlčice moc nevěří. Hrozně jí to připomnělo Tyju. Ta jí také nevěřila avšak aspoň k tomu měla důvod. Očichala si vlčici ale když viděla, že nechce být moc blízko, nechala jí prostor. Koneckonců, ani Kiler nevěděla kdy jí hrábne a změní se v Bad-half. "To možná ano, ale můj problém by jsi mít nechtěla. I když co já vím." řekla s úsměvem Kiler. Při slovech o dvounožcích si vzpomněla na psí zápasy. "Myslíš lidi? Dalo by se říct, že přesně to se mi stalo... Ale nebyli to tak úplně lidé." řekla a schválně svoji větu nedokončila aby se jí na to vlčice zeptala. "A jinak já jsem Kiler. Kiler the RedOne tak zní můj rod." řekla a doufala, že vlčici její zvláštní jméno nevyděsí. I když tuhle nevyděsí snad nic.

"Věřím, že se bránit umíš a zkoušet nic nehodlám." řekla chladným hlasem. Proti mě bys však neměla šanci. Pomyslela si egoisticky Kiler avšak nahlas to neřekla. "Vlastní území nemám tak zkoumám Norest." odpověděla na otázku vlčice. "Hádám, že na území Norestu jsi poprvé." řekla zamyšleně a přistoupila blíže aby si vlčici očichala. Byla zvyklá to tak dělat, protože byla na půl pes. Nepřiběhla k ní hned ale počkala na její reakci. "Nájemného vraha opravdu nikomu nedělám. Spíš mám špatnou minulost a menší problém." Tím problémem myslela Kiler samozřejmě svoji alergii a magii o které nevěděla. Nad tou otázkou se však musela nahlas zasmát. Uvolnila se tak aby to vlčice postřehla avšak byla připravená se bránit.

Kiler opravdu nečekala takovouhle reakci, ale tak každý je jiný. Naklonila hlavu na stranu a prohlédla si vlčici. Barevně to byl normální vlk a nic neobyčejného neměla. "Neboj se, že to neznám. Což pak na to nevypadám?" řekla Kiler a zavrtěla ocasem. "Věř, že s tímhle chováním budeš mít v zádech i mě. Nechci se s tebou rvát. Nepotřebuju mít na seznamu dalšího vlka se zničeným životem." řekla Kiler s šíleným výrazem ve tváři. Netrvalo dlouho než se normálně usmála a posadila se. Opravdu se rvát nechtěla, protože tahle vlčice nevěděla kdo Kiler je a už vůbec nevěděla o její alergii. Snad se nebudu muset převalit na záda jako malé vlče. Pomyslela si Kiler a uvolnila se. Snažila se dát vlčici najevo, že jí vážně nechce ublížit a její vzhled jí k tomu moc nepomáhal.

Po chvíli cesty Kiler zahlédla siluetu. Nejspíše to byla ta vlčice kterou cítila, protože pach vedl přímo k ní. Pomalu šla směrem k vlčici než se náhle zastavila. Zahlédla totiž lesk u hlavy vlčice. Cení na mě zuby. Pomyslela si avšak více to neřešila. I ona by cenila zuby když by někoho poprvé potkala na úplně neznámém území, ještě k tomu skoro v noci kdy už téměř nevidí. Napnula všechny svaly a šla směrem k vlčici. Několik metrů před ní se zastavila a prohlédla si ji. "Nechci ti ublížit." řekla klidným hlasem. Zkus si na mě, ale zaútočit a to tě bude mrzet. Pomyslela si, ale nahlas to raději neřekla. Nechtěla být na nové vlky zlá.

Kiler si všimla, že ji Azueén trochu provokuje, ale nevadilo jí to. Chvíli přemýšlela co má odpovědět a tak byla chvíle ticha. "Ano, ne všichni vlci jsou na to dostatečně silní. Asi budu jeden z nich. Ale ty by jsi to zvládl ne?" řekla Kiler s úsměvem. Zavrtěla ocasem a protáhla se. Když však Azueén odmítl nabídku lovu překvapeně se na něj podívala. "Pročpak? Lovit umí snad každý vlk ne? Ale nutit tě nebudu." řekla zklamaně. Ráda by si s Azueénem zalovila, ale nechtěla být otravná jako malé vlče. "Ale v tom případě navrhni ty co by jsi chtěl dělat. Tedy pokud už nechceš jít zpět ke své smečce." řekla mírně provokativně a posadila se. Začala si čistit záda od vody, protože ji měla stále mokrou. Sem tam pohlédne co děla bílý vlk, protože nikdy nevíš kdy na tebe druhý zaútočí.
Když už měla záda téměř suchá, posadila se a čekala na návrh.

Kiler se rozhodla, že půjde prozkoumat i vzdálenější kouty Norestu. Nevybrala si na to moc dobrý čas jelikož se blížila noc. Nějak se jí podařilo dojít až sem, na Severní louku a při tom nevkročit na cizí území. Procházet se pozdě večer měla Kiler ráda no zde nebylo moc kam se ukrýt. Mísili se tady pachy vlků, kteří jistě přišli z dalekých krajů podobně jako Kiler. Jeden pach byl však čerstvější než ostatní. Kiler sklonila hlavu aby o onom vlku co tudy před pár minutami prošel zjistila více. Hmm, vlčice. Jistě je tady nová. Ještě něco? Přemýšlela v hlavě. DNes se jí však moc číst pachy nedařilo a tak šla chvíli za tím pachem. Třeba najdu nějakou společnost.

Kiler rychle trhla hlavou aby zahlédla mrak o kterém Lusy mluvila. Až teď jí došlo, že oblohu posetou hvězdami začaly pomalu zahalovat mraky. Trochu ji to mrzelo, ale počasí neovlivní. "Hmm, ano. Vypadá jako zajíc." řekla s úsměvem Kiler. "No dobrá. Tak kdo máš své rodiče? a jak jsi se dostala do Norestu?" zeptala se Lusy aby se o ní něco dozvěděla.

Obě dvě se dosyta najedli a Kiler už se ani nechtělo nikam jít. Vyvalila se na bok a pohlédla na nebe. Slunce by mělo brzy zapadnout a mohla by s Lusy pozorovat hvězdy. V hvězdách se Kiler sice nevyznala no podle povídání psů a lidí poznala Velký vůz. Vždy jí určoval cestu a ráda se na něj dívala. "Teď už si asi budeme jen povídat co? Když jsme se najedli..." řekla Kiler a zavřela oči. Chtělo se jí spát no nemohla usnout. Nemohla kvůli Lusy. Nenechala by ji v noci samotnou.

Kiler si všimla toho, že se Tyja snaží znít přirozeně. "Půjdu na lov." řekla naprosto rozhodnutě. Zavětřila a vydala se směrem kde byl pach zvěře nejsilnější. "Můžeš zatím zkusit chodit pokud se na to cítíš." řekla a ohlédla se přes rameno. Potom už se rozběhla za pachem kořisti. Opravdu toho moc nebylo, ale zahlédla alespoň myšku tak se instinktivně přikrčila. Jako jídlo nic moc, ale jako zákusek postačí. Pomyslela si s pohledem upřeným na kořist. Když byla dostatečně blízko, odrazila se od země a vyskočila vysoko do vzduchu. Jednou tlapkou dopadla přímo na myšku div ji nerozmačkala. Celou ji zhltla a rozhlédla se po něčem větším. Budu muset jít kousek dál. Napadlo ji a vyrazila více směrem k ledovci. Nechtěla jít až úplně tam. Chtěla jen zachytit pach nějaké kořisti.

Kiler jeho odpověď trochu překvapila. Do teď si myslela, že vlci jsou smečková zvířata, ale nechtělo se jí to dále řešit tak už se na nic neptala. Je to zvláštní jak mohou být vlci rozdílní. Někdo by nejraději celý život žil ve smečce a jiný by z ní nejraději utekl... Zamyslela se naposledy. Všimla si, že ji Azueén pozoruje a tak mu věnovala přátelský pohled. Nevěděla co si myslí, ale přišlo jí, že nad něčím váhá. Třeba přemýšlí jestli se mi dá věřit. Napadlo ji hned jako první. Z jejího přemýšlení ji však vytrhla Azueénova odpověď. "Nooo, teoreticky by se to dalo, ale já bych se raději ke smečce přidala než vytvořit svou vlastní." řekla a zavrtěla ocasem. "Teda snad mi rozumíš co tím myslím." dodala po chvíli. Přišlo jí, že vytvořit svou vlastní smečku by nejspíše nezvládla i kdyby jí s tím pomohl nějaký jiný vlk. I když se nad tím musela chvíli zamyslet.
"Aha, promiň. Nejspíše jsem tě špatně pochopila." řekla omluvně Kiler na jeho slova. Nenapadlo ji nic díky čemu by mohla pomoci vlku co chce ze smečky kvůli něčemu utéct. I když by nejraději pomohla každému a zapletla se do každého průšvihu tak s tímhle si nevěděla rady a tak na jeho slova jen pokývla hlavou. Potom se musela usmát jelikož ji Azueénova slova potěšila. Brala to však spíše jako vtip i kdyby to bylo myšleno vážně. Raději jen zavrtěla ocasem a změnila téma. "Co teď budeme dělat? Mohli by jsme jít na lov nebo tak." řekla a uvědomila si, že vždy když někoho pozná tak s ním jde lovit. Většinou tak vlka lépe pozná.

Kiler se lekla když v Tyje něco křuplo. "To znělo jako by sis něco zlomila." řekla a zasmála se. Bylo fajn vidět Tyju jinak než jen smutnou. Kiler zavrtěla ocasem a ještě dodala:"To je super, že už budeš moct chodit. Řekla bych tak ještě den nebo dva a budeš úplně v pohodě." Měla veselý tón hlasu, protože byla opravdu veselá. Její dobrou náladu však velmi rychle zkazil tón hlasu Tyji. Ale no taak. Do teď je všechno v poho a najednou tohle. Pomyslela si smutně a zároveň naštvaně. Raději to neřekla nahlas aby už tak divnou atmosféru nezkazila úplně. "Tak mám jít nebo ne?" zeptala se už frustrovaně. Mě z tohohle jednou hrábne. Napadlo ji a posadila se s pohledem upřeným do země.

Kiler spala jen chvilkami takže když se Tyja pohla tak ji to hned probralo. "Ne nespím." řekla a zavrtěla ocáskem. Byla otočená zády k Tyja takže se musela otočit zpět k ní čelem. Přesunula se na druhý bok a pohlédla na Tyju. "Už to vypadá dobře." řekla a usmála se. Byla vážně ráda, že už se Tyje daří líp. "Hej!" vyštěkla na Tyjinu škodolibou poznámku. Bylo to však jen přátelské vyštěknutí. Měla ráda když se vlci kolem ní smáli. Pomalu vstala a oklepala se. "Asi bych měla jít na lov žeee?" řekla zatímco se protahovala. Protáhla si i zadní nohy a zavětřila. Moc toho není. Pomyslela si když zachytila pouze pach myšky. Bude se muset snažit najít něco lepšího.