Príspevky užívateľa

Kiler zaregistrovala Aziho smutný tón. "Ať se tobě vydaří tvůj útěk." popřála i jemu no omnohem veselejším tónem. Zavrtěla ocasem a přišla k němu blíž. Jemně mu oblízla ouško aby mu zlepšila náladu. Nad jeho otázkou vůbec neváhala. "Já bych byla ráda." řekla a pohlédla mu do očí. Musela se znovu usmát. Měla s ním dobrou náladu a chtěla si ji dlouho udržet. "Ale v tom případě musíme vymyslet co budeme dělat. Můžeme si třeba jen povídat." řekla a posadila se k němu. Zavrtěla vesele ocasem a koukla se na Aziho. Jeho bílá srst mu trochu připoměla Xerra. Nechtěla o něm však nic říkat a ani na něj myslet aby si nezkazila náladu. Xerro jí totiž pořád chyběl.

Kiler se musela trošku zasmát. "Pořád je tu však možnost, že nějakou smečku najdu." řekla vesele. Zatím se jí však její život od příchodu do Norestu líbil a možnost, že by se do nějaké smečky dostala se každým dnem zmenšovala. I tak by jí život ve smečce možná vyhovoval více než ten tulácký. Jeho odpověď ji poměrně potěšila, protože by ráda měla nějakého kamaráda - možná i něco víc - se kterým by se mohla jen tak toulat po území Norestu. "Tak času mám dost když nemám povinnost lovit a starat se o smečku takže by jsme klidně mohli." řekla a usmála se. "Takže už odcházíš?" zeptala se smutně. Protože tak pro ni totiž jeho slova vyzněla. Jestli se ještě někdy potkáme. Pomyslela si. Doufala totiž, že by spolu mohli zkusit jít třeba ještě na ten lov nebo si znovu zahrát hru.

Kiler jen přikývla. Sama mívala debilní dotazy a tak jí to vůbec nevadilo. "Pochybuju, že chceš slyšet celý příběh i s detaily tak to zkrátím." řekla a pokračovala. "Už jsem říkala, že jsem napůl pes a tak je logický, že jsem žila u lidí. Od tama jsem však utekla a chytili mě jiní lidé - ti co dělali psí zápasy. Díky mojí ... vadě, se mi tam dařilo a díky tomu taky ještě vůbec žiju. No utekla jsem i z tama, protože zabíjet psi a někdy i vlky se mi přestalo líbit. Toť vše." řekla prostě a doufala, že to moc neroztáhla. Poznala, že Tessa není typ vlka co by rád něco poslouchal nebo vyprávěl. "Otázky?" zeptala se pro jistotu. Otázky by totiž ráda zodpověděla a tak zavrtěla ocasem.

"Snad jsem ti nic neudělala." řekla se smíchem Kiler. Slyšela totiž jak mu cvakly zuby. Když viděla, že už se nejspíše další hra nekoná, zase se oklepala až se jí z toho načechrala srst. "Neměl jsi mě vůbec šetřit. Už jsem skoro zapomněla jak se rvát." řekla s úsměvem a přišla k Azimu blíž. Posadila se pár kroků od něj a pohlédla mu do očí. "Když se najde nějaká dobrá smečka tak ano." odpvěděla na jeho otázku. "Ale zatím jsem žádnou nenašla a co víš. Třeba se mi nakonec tulácký život zalíbí." dodala po krátké odmlce. I tak jí stále přišel život ve smečce lepší, ale do budoucnosti neviděla takže možná nakonec zůstane tulák už napořád. To je v tlapách Velké Lovecké smečky. Pomysela si Kiler a pohlédla na nebe. Noc sice nebyla a hvězdy vidět nešly, ale ona věřila, že ji její bohové slyší. Ukažte mi správnou cestu. Pomyslela si.

Kiler trochu mrzelo, že Tessa nemá rod. I když trochu pochybovala nad pravostí jejích slov uvěřila jí. Její tón zněl až moc přesvědčivě. "Noo psích zápasů. Provozují je lidi a nutí tam psy bojovat proti sobě." vysvětlila v rychlosti. Ve skutečnosti byla opravdu ráda, že se na tohle Tessa zeptala, protože to bylo její oblíbené téma. I když většinou to ostatní děsilo tak ji překvapilo, že se zrovna na tohle vlčice zeptala. Možná s tím má nějaké zkušenosti. Napadlo Kiler a proto to více nerozebírala. Nepotřebovala vysvětlovat něco někomu kdo o tom něco ví. Víc jí to vysvětlím když se na to zeptá. Pomyslela si. Pokračovala v chůzi avšak mírně zpomalila. Třeba si bude chtít povídat. No, i když trochu pochybuju. Povídala si v hlavě sama se sebou.

Kiler ještě chvíli stála jen tak na místě než se jí v hlavě rozsvítilo. Párkrát zamrkala než očima našla Azueéna. "Jo jsem. Asi jsem se praštila do hlavy." řekla a zavrtěla ocasem. Jeho oblíznutí jejího čumáku mu oplatila a jemně mu oblízla ouško. Nechtěla však nijak projevit slabost a tak se rychle oklepala a pokusila se využít situace. Chvíli se jen tak rozhlížela než ji napadlo co by mohla udělat. Podkopla tedy bílému vlku nohy a tlapkami ho přitlačila k zemi. K tomu aby ho udržela jí trošičku pomohly i její prsty co měla navíc. "Vyhrála jsem!" prohlásila rychle. Nechala však Azueénovi i šanci ji ještě porazit a tak povolila tlapky. Z těch rychlých pohybů se jí zamotala hlava a na malou chvíli se jí i znovu zamlžilo před očima. To však brzy přestalo. No doufám, že to takhle nebude celou dobu. Pomyslela si avšak na to rychle zapomněla. Začala zase vrtět ocasem. "Chceš si ještě hrát nebo půjdem dělat něco jinýho?" zeptala se pro jistotu i když si chtěla ještě hrát.

Kiler se nad jejími odpověďmi musela zasmát. "Nom, vlastně nic." řekla s úsměvem. Na to, že se tahle vlčice směje jí vůbec nereagovala. Hlavně, že se bylo čemu smát i když na Kiler toho moc nic vtipného nebylo. "To jo. Někteří vlci s rodem si toho o sobě myslí hodně. Ty snad nemáš svůj rod?" zeptala se Kiler. Beztak mi to neřekne když mi nechtěla říct ani své jméno. Pomyslela si a musela se nad tím nahlas zasmát. "No, připomínáš mi jednu fenku ze zápasů. Tessa se jmenovala. Budu ti tedy říkat Tesso." řekla Kiler. Když jí Tessa nechtěla říct své pravé jméno bude jí říkat takhle. Měla dobré uši a tak zaslechla i jak si Tessa něco mumlá pro sebe. Dala tedy čumák k zemi jestli něco též neucítí. Opravdu tu byli ještě nějaké vlčice no přes mlhu se Kiler čichalo špatně. "Tak to čekej na mě jdu taky." řekla a přidala do kroku. Nevěděla jestli to je dobrý nápad, ale v případě potřeby se bránit uměla. Takže nebylo moc co řešit.

Kiler se jen tak tak podaří uhnout Azueénovu útoku tím, že se přikrčí. Má však v plánu ho nechat vyhrát. Sama neví proč, ale má asi až moc dobrou náladu. Díky tomu, že je malá a Azueén velký, má nad ním trochu výhodu. Podařilo se jí proběhnout mu pod břichem aby ho alespoň trochu zmátla. Nemohla ho však nijak kousnout, protože to by nedopadlo vůbec dobře. Raději jen pokračovala ve vyhýbání se jeho útokům. Byla vcelku rychlá a mrštná takže se jí to většinou dařilo. Pokusila se vyskočit Azueénovi na záda. Povedlo se jí to no dlouho se tam neudržela. Po pár vteřinách spadla na zem a chvíli jen ležela. Stěží se zvedla a zkusila to znovu. Při předchozím pokusu se nejspíše praštila do hlavy a oči se jí zamlžily. I kdyby nechtěla nechat Azueéna vyhrát, stejně by nad ní vyhrál. Nemohla mu nijak ublížit, protože potom by se ho nejspíše pokusila zabít. Šedá vlčice zastavila a zhluboka oddechovala. Azueén měl šanci na útok.

Na Azueénovu poznámku se jen zasmála. Byla ráda, že má podobný smysl pro humor jako ona. Chvíli jen mlčky seděla a čekala co jí Azueén řekne na ten lov. Odpovědi se však nedočkala tak se musela zamyslet. Třeba lovit neumí, to se stát může. Naučit bych ho to mohla, ale když nechce. Přemýšlela Kiler avšak z jejích myšlenek ji vytrhl Azueén. Než však stihla jakkoliv zareagovat, ležela přitisknutá k zemi. Trvalo jí chvíli než si uvědomila co se děje. "Ty se chceš rvát jo?" štěkla se smíchem Kiler a prudce sebou škubla dozadu. Vyklouzla tak ze sevření a už stála naproti bílému vlku připravená na boj. Samozřejmě jen přátelský souboj, protože na vraždění neměla Kiler náladu. Začala kolem Azueéna kroužit tak jak na to byla zvyklá. Po obejití jednoho kolečka vyskočila vysoko do vzduchu a dopadla až vedle Azueéna. Pak se plnou rychlostí rozběhla a odrazila se od něj jako od stěny. Její malá výška jí to dovolila a jakmile dopadla na zem, čekala na jeho reakci.

Kiler moc do smíchu nebylo. Místo toho jen nechápavě naklonila hlavu na stranu. "Čemu se tlemíš?" zeptala se nechápavě Kiler. Hlavu vyrovnala normálně a místo toho přivřela oči. Rychle toho však nechala, protože věděla, že by se Lovecké smečce nelíbilo. že je taková k novým vlkům. Znovu si vzpomněla na to jak napadla Tyju. Nemysli na to Kiler! Byla to chyba tak už to neřeš. Napomenula sama sebe v hlavě. Raději urychleně odpověděla na další otázku. "Jo vážně. To jsi nikdy nepotkala vlka s rodem?" zeptala se a zasmála se. "Jméno je hodně důležité. Ráda bych na tebe volala tvým jménem. Koneckonců ty mé jméno znáš tak proč bych nemohla znát já to tvoje?" řekla klidně Kiler a posadila se. Nechci na ni volat Vlčice. Pomyslela si Kiler. Pomalu přestávala chápat logiku téhle vlčice.

Kiler na poznámku vlčice jen pokývla hlavou. No ten můj by jsi určitě mít nechtěla. Pomyslela si. Na slova, že lidé jsou svině znovu jen pokývala hlavou na souhlas. Mrzelo ji však, že se jí na tohle nezeptala, protože Kiler to moc ráda vysvětlovala. Nenapadlo ji, že tahle vlčice má s lidmi zkušenosti. "Ty máš s lidmi nějaké zkušenosti?" zeptala se pro jistotu. "Ano mám rod. Nemám ho zase tak dlouho, ale dali mi ho bohové." řekla a další slova ji mírně urazila. "No, já jsem napůl pes a se psy mám zkušeností až až." řekla a přivřela oči. Zamyslela se a pak řekla: "Ano znám, tady v Norestu je jich plno. A to jsou to i čistokrevní vlci, ne jako já kříženec." řekla bez toho aby se za to, že není čistokrevný vlk, styděla. "A ty se jak jmenuješ? zeptala se. Nechtělo se jí vlčici dále oslovovat pouze "vlčice".

Kiler zaujala mluva nové vlčice a tak se usmála. Uměla číst pohyby těla a tak poznala, že jí tahle vlčice moc nevěří. Hrozně jí to připomnělo Tyju. Ta jí také nevěřila avšak aspoň k tomu měla důvod. Očichala si vlčici ale když viděla, že nechce být moc blízko, nechala jí prostor. Koneckonců, ani Kiler nevěděla kdy jí hrábne a změní se v Bad-half. "To možná ano, ale můj problém by jsi mít nechtěla. I když co já vím." řekla s úsměvem Kiler. Při slovech o dvounožcích si vzpomněla na psí zápasy. "Myslíš lidi? Dalo by se říct, že přesně to se mi stalo... Ale nebyli to tak úplně lidé." řekla a schválně svoji větu nedokončila aby se jí na to vlčice zeptala. "A jinak já jsem Kiler. Kiler the RedOne tak zní můj rod." řekla a doufala, že vlčici její zvláštní jméno nevyděsí. I když tuhle nevyděsí snad nic.

"Věřím, že se bránit umíš a zkoušet nic nehodlám." řekla chladným hlasem. Proti mě bys však neměla šanci. Pomyslela si egoisticky Kiler avšak nahlas to neřekla. "Vlastní území nemám tak zkoumám Norest." odpověděla na otázku vlčice. "Hádám, že na území Norestu jsi poprvé." řekla zamyšleně a přistoupila blíže aby si vlčici očichala. Byla zvyklá to tak dělat, protože byla na půl pes. Nepřiběhla k ní hned ale počkala na její reakci. "Nájemného vraha opravdu nikomu nedělám. Spíš mám špatnou minulost a menší problém." Tím problémem myslela Kiler samozřejmě svoji alergii a magii o které nevěděla. Nad tou otázkou se však musela nahlas zasmát. Uvolnila se tak aby to vlčice postřehla avšak byla připravená se bránit.

Kiler opravdu nečekala takovouhle reakci, ale tak každý je jiný. Naklonila hlavu na stranu a prohlédla si vlčici. Barevně to byl normální vlk a nic neobyčejného neměla. "Neboj se, že to neznám. Což pak na to nevypadám?" řekla Kiler a zavrtěla ocasem. "Věř, že s tímhle chováním budeš mít v zádech i mě. Nechci se s tebou rvát. Nepotřebuju mít na seznamu dalšího vlka se zničeným životem." řekla Kiler s šíleným výrazem ve tváři. Netrvalo dlouho než se normálně usmála a posadila se. Opravdu se rvát nechtěla, protože tahle vlčice nevěděla kdo Kiler je a už vůbec nevěděla o její alergii. Snad se nebudu muset převalit na záda jako malé vlče. Pomyslela si Kiler a uvolnila se. Snažila se dát vlčici najevo, že jí vážně nechce ublížit a její vzhled jí k tomu moc nepomáhal.

Po chvíli cesty Kiler zahlédla siluetu. Nejspíše to byla ta vlčice kterou cítila, protože pach vedl přímo k ní. Pomalu šla směrem k vlčici než se náhle zastavila. Zahlédla totiž lesk u hlavy vlčice. Cení na mě zuby. Pomyslela si avšak více to neřešila. I ona by cenila zuby když by někoho poprvé potkala na úplně neznámém území, ještě k tomu skoro v noci kdy už téměř nevidí. Napnula všechny svaly a šla směrem k vlčici. Několik metrů před ní se zastavila a prohlédla si ji. "Nechci ti ublížit." řekla klidným hlasem. Zkus si na mě, ale zaútočit a to tě bude mrzet. Pomyslela si, ale nahlas to raději neřekla. Nechtěla být na nové vlky zlá.