Príspevky užívateľa

Kiler se uklidnila když Tyja promluvila. "Uf, jsem se lekla." řekla a usmála se. Nechci mít na krku dalšího mrtvýho vlka. Pomyslela si, ale rychle tu myšlenku zahnala. Není to pravda! Pomyslela si, ale nechala toho, protože by si zase začala povídat sama se sebou. "Ty nevíš co je Velká Lovecká smečka?" zeptala se zděšeně. "Tak tedy, Velká Lovecká smečka jsou ti nejvyšší vlci. Jsou to bohové kteří střeží všechny vlky za života i po smrti. Když vlk umře přidá se k Velké Lovecké smečce. Můžeš je i vidět. Žijí na hvězdách a každý mrtvý vlk má svou hvězdu." řekla co jí kdysi říkala jedna vlčice ze staré smečky. Odpovědi se jí však nedostalo jelikož Tyja usnula. "No nevadí. Odpovíš mi až se vzbudíš." řekla trochu zklamaně.

Jakmile se Lusy uklidnila, Kiler se uklidnila taky. "V pohodě, chápu to. Taky mívám někdy problémy." řekla jen a utrhla si celou zadní nohu že srnčete.naprosto chápala když měl někdo problém jelikož i ona měla poměrně vážný problém. "V pohodě se najez,já si sním tuhle nohu a kdyžtak mi nechej tu druhou." řekla a pohlédla na Lusy. Mírně se usmála aby ji ukázala, že jí to vrčení nevadí. Nikdo není dokonalý. Třeba jenom není zvyklá lovit s cizími vlky. Pomyslela si a pustila se do jídla.

Kiler si všimla, že s Tyjou není něco v pohodě. Hned jak začala mluvit šlo poznat, že jo něco je. "Tyjo, to je dobrý, buď v klidu a dýchej. Tyjo? Tyjo!" vykřikla Kiler a rychle ji podepřela. Omdlela! Co mám dělat?! Kiler musela přeběhnout na druhou stranu aby sebou Tyja neplácla na zem. Začala se o ní opírat celou váhou a Kiler to musela ustát. Pomalu jí položila na zem a začala panikařit. "Zajdu pro vodu, ne tady žádná není. Tak... Tak... Já nevím! Velká Lovecká smečko pomožte jí!" panikařila Kiler. Nakonec si prostě lehla vedle Tyji a čekala než se vzbudí. Sledovala jestli v pořádku dýchá a tak. Přišlo jí to jako věčnost. Už pomalu začínala brát Tyju jako kamarádku a proto o ní měla strach.

Hned jakmile Azueén promluvil, tak Kiler zpozornila. Trochu jeho slova nechápala, protože si myslela, že každý vlk se narodil proto aby byl v nějaké smečce. "Jak jako nemáš povahu? Myslela jsem, že vlci jsou smečková zvířata nebo snad ne?" zeptala se. Vlastně to byla úplně blbá otázka avšak Kiler viděla svět i očima psa který zas tak smečkový nebyl. Azueén se začal přibližovat a obešel ji. Oproti Kiler byl celkem vysoký takže aby na něj viděla musela zvednout hlavu. Na jeho slova se jen usmála. Jistě je to hodný vlk, ne jako já. Pomyslela si a vzpomněla si na Tyju. Rychle se oklepala aby ze sebe ty myšlenky setřásla. "Smečka svou vlků?" nad tou myšlenkou se musela nahlas zasmát. "Sám víš, že to je celkem blbost. Ale řekni mi jaký to je být ve smečce podle tebe. Ráda to uvidím i očima vlka co by že smečky utekl." řekla a pohlédla na Azueéna. Ani ji nevadilo, že je u ní tak blízko. Brala to jenom jako kamarádství.

Kiler nechápala proč to Azueén říká. I když ji v minulé smečce neměli rádi, líbilo se jí tam a kdyby se smečka nerozpadla, zůstala by tam doteď. "V jedné smečce už jsem byla a líbilo se mi to. Proč se tobě nelíbí být ve smečce?" zeptala se a přitom naklonila hlavu na stranu jako to dělají vlčata. Bylo jí to celé nějak divné. Ji přišlo, že život ve smečce je nejlepší, protože vždy máte někoho na koho se můžete spolehnout a taky by vás smečka měla podporovat. Tedy tak nějak si to pamatovala ze staré smečky. Všichni vlci tam byly fajn jenom jí odsuzovali ze začátku. Zrovna když už začala do smečky zapadat tak to zkazili lidé. "Ty chceš že svoji smečky utéct? Ale ráda si poslechnu jaké to je být ve smečce. Sama jsem v žádné dlouho nebyla." řekla a vylezla z vody. Oklepala se a začala se čistit.

Nad Tyjinou poznámkou se musela Kiler zasmát. "To teda." dodala ještě se smíchem. Pak už jen sledovala jak se Tyja snaží postavit. Byla připravena ji podepřít pokud bude potřeba. Tyja vypadala, že jí to bolí.No nečekaně když jsem ji malém zabila. Pomyslela si naštvaně Kiler. Byla naštvaná sama na sebe. Nerada ubližovala jiným vlkům a zrovna teď se jí to povedlo. Raději se začala soustředit na Tyju. Jakmile už stála na všech čtyřech a oklepala se, Kiler šla vedle ní a podepřela ji. "Zkusíš chodit? Nemůže to být tak zlé, nebo je?" zeptala se. Znovu se zasmála jelikož Tyja řekla, že ji svědí celé tělo. Pomalu udělaly pár kroků. Kiler potom poodešla aby udělala Tyje prostor. "Celkem ti to jde." řekla veselým tónem

Kiler měla pravdu. Byla to Dione! To jí jako neřekla, že to je magie? Pomyslela si překvapeně. "Ano Dione už jsem potkala. Přesně takhle totiž funguje její magie. Jednoduše umí zmizet. Neteleportuje se ani nezmizí. Ona je prostě neviditelná." vysvětlila Kiler s úsměvem. Alespoň něco chápe. Napadlo ji, ale hned tuhle myšlenku zahnala. "A vlci můžou mít i jinou magii." dodala po chvilce. Začala vrtět ocasem. Myslela si,že už jí konečně Tyja v něčem věří. Napadlo ji, že možná by mohla už zkusit chodit. "Hele, můžeš už chodit?" zeptala se opatrně.

Kiler sebou trochu cukla když vlk promluvil. Když viděla, že vlk útočit nechce, uklidnila se. Jeho úsměv mu opětovala. Všimla si, že zavrtěl pod vodou ocasem. Byla ráda, že potkala přátelského vlka. Pokusila se znovu zachytit jeho pach no voda ho překryla. "No ano jsem tulačka, ale jednou bych se chtěla přidat do nějaké smečky." řekla Kiler rovnou. Nepotřebovala před někým skrývat, že by se ráda do nějaké smečky přidala. "A jinak já jsem Kiler. Jak se jmenuješ ty?" zeptala se rovnou. Vlezla za vlkem do vody. Už jí bylo horko tak se musela taky zchladit.

Kiler přemýšlela jestli jí Tyja věří nebo ne. "Jasně, že to myslím vážně!" obhájila se Kiler. Nejdříve tomu taky nevěřila, potom však zjistila, že je to pravda. "Jak se ta vlčice jmenovala?" řekla zamyšleně Kiler. Chvíli přemýšlela jestli tuhle vlčici už potkala když potom jí to docvaklo. Že by to byla ta neviditelná Dione? Napadlo ji rychle. Vzpomněla si jak s ní hrála na schovku. Musela se usmát, protože to byla pro obě fakt zábava. Nevěděla však koho Tyja myslí. Mohla myslet jakéhokoliv vlka z Norestu.

Ten vlk si Kiler nevšimnul. Zůstala pěkně ukrytá a pozorovala jak vlk jde do vody. Opravdu mě nevidí? Pomyslela si překvapeně. Chvíli ještě zůstala přikrčená u země než ji to přestalo bavit. Nechtěla na vlka jen tak vybafnout tak dělala, že ho taky nevidí. Zvedla se a protáhla se. Šla se pomalu napít k vodě. Žízeň moc neměla, ale i tak jí udělala chladná voda příjemně. Až se napila, rozhodla se, že na vlka promluví. "Ehem, ahoj." řekla a snažila se znít přátelsky. Nebyla si jistá jestli je ten vlk přátelský nebo jestli je na jeho území.

Hned jak ucítila pach zpomalila. Pomalu se plížila avšak Lusy rychle vyběhla. Aby srnče nevyběhlo musela Kiler vyběhnout za ní. No jo, klasická začátečnická chyba. Pomyslela si. Nehodlala jí to vyčítat. Rychle srnče zabily a odtáhly pryč. "Dobrá práce, ale příště se k němu nejdříve musíš plížit jinak by ti mohlo utéct. Teď jsme měli štěstí..." ani nedořekla větu a Lusy začala vrčet. Kiler zavrčela taky aby jí ukázala, že tohle se dělat prostě nemá. "Hej! Tak já ti dám radu, pomůžu ti lovit a ty na mě takhle?!" zavrčela na ni. Neměla v plánu na ní zaútočit, protože byla štěně. To má jediný štěstí. Pomyslela si rozhořčeně.

Kiler poslouchala co na to řekne Tyja. Její slova ji překvapila i když se takhle tvářila i ona když poprvé potkala vlka s magií. "Pohádkový? To jsi asi ještě nepotkala zbytek vlků z Norestu. Víš tady jsou vlci jiní než odkud jsi nejspíše přišla. Tady mají vlci magii. Většinou každý jinou, někdy i stejnou. Vlci tady můžou mít i neobvyklé barvy. Už jsem potkala i modrého vlka." vysvětlila v rychlosti Kiler. Nevěděla, že Tyja nikdy nepotkala vlka s magií. Sice Bad-half Kiler podle Kiler nebyla magie, ale tak co už. "Vlastně ano. Dalo by se říct, že mám alergii na cizí vlčí krev. A Bad-half se že mě stane jenom když je tě krve na mě moc nebo... Když ji dlouho nemám a pak ji ucítím." opravila ji trochu Kiler. Ale vlastně měla pravdu. "No to s tím vražděním... To se stane i když nebudu Bad-half." přiznala smutně. "Vím zní to fakt divné." řekla zklamaně. Věděla, že to nezní reálně, ale tady v Norestu je to vlastně dalo by se říct normální. "Díky." dodala po chvilce a zavrtěla ocasem.

Kiler sledovala jak Tyja přežvykuje kusy zajíce. Věděla, že už je pozdě vzít svoje poslední slova zpět. Jakmile Tyja začala mluvit poslouchala ji. Byla ráda za její upřímnost no ne vždycky bylo příjemné vyslechnout si pravdu a pocity někoho jiného. Při Tyjiných slovech nic neřekla. Koukala se do země aby Tyja neviděla, že má slzy v očích. Musela ji na to odpovědět. "Děkuju ti za upřímnost. Když ty jsi to takhle řekla tak ti taky řeknu pravdu. Chápu, že to co jsem udělala opravdu nebylo správný. Chápu, že ocas jsi měla celý život a že teď ho nejednou nemáš. A chápu, že jsi na mě naštvaná a taky máš být proč. Upřímně, být to na mě nechala bych tě tady umřít, protože já se nevydržím dívat na někoho jak trpí, protože jsem mu něco udělala já, ale to jenom díky bohům jsem s tebou zůstala. Věřím, že ti to opravdu není příjemný, ale já taky nejsem zrovna dvakrát nadšená z toho, že podle mě ty vlastně už ani žít nechceš a já se tady o tebe starám zbytečně. Nebudu tady opakovat, že za to co se ti stalo já nemůžu, protože vím, že mi věřit nebudeš. Nechci na tebe být hnusná ani nic takovýho, ale mě prostě vadí, že nevidím nějakou vděčnost za to, že se snažím abys byla naživu. Abys ještě mohla vůbec žít. Ne, nevadí mi to - jsem z toho zklamaná. Chápu, že ty nejsi nadšená z toho, že nemáš ocas a že ta kvůli které ho nemáš se o tebe stará, ale kdyby bylo na mě tak ocas není zas taková hrůza. Můžeš pořád normálně běhat lovit a všechno, jenom nemáš ocas. Lidé psům ocasy usekávají a nebo o něj přijdou v boji a nestěžují si." chvíli se odmlčela a raději neřekla, že většinou psi v tom boji rovnou umřou. "Jestli tady chceš být sama řekni." dodala Kiler. Sama byla překvapená, že se při tom proslovu nerozbrečela jako malý vlče. Vlastně poslední slova řekla hlavně protože ona chtěla být sama. Hodnekrát se opakovala to jí nevadilo. Cítila se líp když to řekla. Teď už jen čekala na odpověď. Moc si přála aby to Týká pochopila a odpustila jí. Kiler je většinou přátelská a milá na ostatní - dokud neucítí krev. Chtěla aby ji Tyja poznala i z té lepší stránky, ale už ji frustrovalo, že Tyju to vůbec nezajímá.

Kiler přemýšlela. "No když půjdeme hodně potichu je velká pravděpodobnost, že narazíme na srnče ukryté v trávě. Je to snadná kořist a pokud ho najdeme tak už neuteče, protože se bude bát a ani se nehne. Jak říkám je to snadná a velká kořist." řekla a krokem vyrazila za srnčím pachem. Šla opravdu potichu aby žádnou kořist nevyděsila.

Kiler se na Tyju provinile podívala. "Chceš přinýst makový semínka?" zeptala se raději. Nevěděla moc co na to říct. Až se Tyja zotaví bude moci zase lovit. Slíbila sama sobě. Kiler ani moc hlad neměla. Nebo spíše neměla vůbec na nic chuť. "Jenom si to nech." řekla klidně a lehla si. Slova Tyji ji celkem zabolela. "V pohodě nemusíš mi nic lovit." řekla raději avšak musela ještě něco dodat. "A já doufala, že budeme kamarádky." zašeptala Kiler smutně i když to nejspíše Tyja slyšela.