Príspevky užívateľa

Kiler sebou trochu cukla když vlk promluvil. Když viděla, že vlk útočit nechce, uklidnila se. Jeho úsměv mu opětovala. Všimla si, že zavrtěl pod vodou ocasem. Byla ráda, že potkala přátelského vlka. Pokusila se znovu zachytit jeho pach no voda ho překryla. "No ano jsem tulačka, ale jednou bych se chtěla přidat do nějaké smečky." řekla Kiler rovnou. Nepotřebovala před někým skrývat, že by se ráda do nějaké smečky přidala. "A jinak já jsem Kiler. Jak se jmenuješ ty?" zeptala se rovnou. Vlezla za vlkem do vody. Už jí bylo horko tak se musela taky zchladit.

Kiler přemýšlela jestli jí Tyja věří nebo ne. "Jasně, že to myslím vážně!" obhájila se Kiler. Nejdříve tomu taky nevěřila, potom však zjistila, že je to pravda. "Jak se ta vlčice jmenovala?" řekla zamyšleně Kiler. Chvíli přemýšlela jestli tuhle vlčici už potkala když potom jí to docvaklo. Že by to byla ta neviditelná Dione? Napadlo ji rychle. Vzpomněla si jak s ní hrála na schovku. Musela se usmát, protože to byla pro obě fakt zábava. Nevěděla však koho Tyja myslí. Mohla myslet jakéhokoliv vlka z Norestu.

Ten vlk si Kiler nevšimnul. Zůstala pěkně ukrytá a pozorovala jak vlk jde do vody. Opravdu mě nevidí? Pomyslela si překvapeně. Chvíli ještě zůstala přikrčená u země než ji to přestalo bavit. Nechtěla na vlka jen tak vybafnout tak dělala, že ho taky nevidí. Zvedla se a protáhla se. Šla se pomalu napít k vodě. Žízeň moc neměla, ale i tak jí udělala chladná voda příjemně. Až se napila, rozhodla se, že na vlka promluví. "Ehem, ahoj." řekla a snažila se znít přátelsky. Nebyla si jistá jestli je ten vlk přátelský nebo jestli je na jeho území.

Hned jak ucítila pach zpomalila. Pomalu se plížila avšak Lusy rychle vyběhla. Aby srnče nevyběhlo musela Kiler vyběhnout za ní. No jo, klasická začátečnická chyba. Pomyslela si. Nehodlala jí to vyčítat. Rychle srnče zabily a odtáhly pryč. "Dobrá práce, ale příště se k němu nejdříve musíš plížit jinak by ti mohlo utéct. Teď jsme měli štěstí..." ani nedořekla větu a Lusy začala vrčet. Kiler zavrčela taky aby jí ukázala, že tohle se dělat prostě nemá. "Hej! Tak já ti dám radu, pomůžu ti lovit a ty na mě takhle?!" zavrčela na ni. Neměla v plánu na ní zaútočit, protože byla štěně. To má jediný štěstí. Pomyslela si rozhořčeně.

Kiler poslouchala co na to řekne Tyja. Její slova ji překvapila i když se takhle tvářila i ona když poprvé potkala vlka s magií. "Pohádkový? To jsi asi ještě nepotkala zbytek vlků z Norestu. Víš tady jsou vlci jiní než odkud jsi nejspíše přišla. Tady mají vlci magii. Většinou každý jinou, někdy i stejnou. Vlci tady můžou mít i neobvyklé barvy. Už jsem potkala i modrého vlka." vysvětlila v rychlosti Kiler. Nevěděla, že Tyja nikdy nepotkala vlka s magií. Sice Bad-half Kiler podle Kiler nebyla magie, ale tak co už. "Vlastně ano. Dalo by se říct, že mám alergii na cizí vlčí krev. A Bad-half se že mě stane jenom když je tě krve na mě moc nebo... Když ji dlouho nemám a pak ji ucítím." opravila ji trochu Kiler. Ale vlastně měla pravdu. "No to s tím vražděním... To se stane i když nebudu Bad-half." přiznala smutně. "Vím zní to fakt divné." řekla zklamaně. Věděla, že to nezní reálně, ale tady v Norestu je to vlastně dalo by se říct normální. "Díky." dodala po chvilce a zavrtěla ocasem.

Kiler sledovala jak Tyja přežvykuje kusy zajíce. Věděla, že už je pozdě vzít svoje poslední slova zpět. Jakmile Tyja začala mluvit poslouchala ji. Byla ráda za její upřímnost no ne vždycky bylo příjemné vyslechnout si pravdu a pocity někoho jiného. Při Tyjiných slovech nic neřekla. Koukala se do země aby Tyja neviděla, že má slzy v očích. Musela ji na to odpovědět. "Děkuju ti za upřímnost. Když ty jsi to takhle řekla tak ti taky řeknu pravdu. Chápu, že to co jsem udělala opravdu nebylo správný. Chápu, že ocas jsi měla celý život a že teď ho nejednou nemáš. A chápu, že jsi na mě naštvaná a taky máš být proč. Upřímně, být to na mě nechala bych tě tady umřít, protože já se nevydržím dívat na někoho jak trpí, protože jsem mu něco udělala já, ale to jenom díky bohům jsem s tebou zůstala. Věřím, že ti to opravdu není příjemný, ale já taky nejsem zrovna dvakrát nadšená z toho, že podle mě ty vlastně už ani žít nechceš a já se tady o tebe starám zbytečně. Nebudu tady opakovat, že za to co se ti stalo já nemůžu, protože vím, že mi věřit nebudeš. Nechci na tebe být hnusná ani nic takovýho, ale mě prostě vadí, že nevidím nějakou vděčnost za to, že se snažím abys byla naživu. Abys ještě mohla vůbec žít. Ne, nevadí mi to - jsem z toho zklamaná. Chápu, že ty nejsi nadšená z toho, že nemáš ocas a že ta kvůli které ho nemáš se o tebe stará, ale kdyby bylo na mě tak ocas není zas taková hrůza. Můžeš pořád normálně běhat lovit a všechno, jenom nemáš ocas. Lidé psům ocasy usekávají a nebo o něj přijdou v boji a nestěžují si." chvíli se odmlčela a raději neřekla, že většinou psi v tom boji rovnou umřou. "Jestli tady chceš být sama řekni." dodala Kiler. Sama byla překvapená, že se při tom proslovu nerozbrečela jako malý vlče. Vlastně poslední slova řekla hlavně protože ona chtěla být sama. Hodnekrát se opakovala to jí nevadilo. Cítila se líp když to řekla. Teď už jen čekala na odpověď. Moc si přála aby to Týká pochopila a odpustila jí. Kiler je většinou přátelská a milá na ostatní - dokud neucítí krev. Chtěla aby ji Tyja poznala i z té lepší stránky, ale už ji frustrovalo, že Tyju to vůbec nezajímá.

Kiler přemýšlela. "No když půjdeme hodně potichu je velká pravděpodobnost, že narazíme na srnče ukryté v trávě. Je to snadná kořist a pokud ho najdeme tak už neuteče, protože se bude bát a ani se nehne. Jak říkám je to snadná a velká kořist." řekla a krokem vyrazila za srnčím pachem. Šla opravdu potichu aby žádnou kořist nevyděsila.

Kiler se na Tyju provinile podívala. "Chceš přinýst makový semínka?" zeptala se raději. Nevěděla moc co na to říct. Až se Tyja zotaví bude moci zase lovit. Slíbila sama sobě. Kiler ani moc hlad neměla. Nebo spíše neměla vůbec na nic chuť. "Jenom si to nech." řekla klidně a lehla si. Slova Tyji ji celkem zabolela. "V pohodě nemusíš mi nic lovit." řekla raději avšak musela ještě něco dodat. "A já doufala, že budeme kamarádky." zašeptala Kiler smutně i když to nejspíše Tyja slyšela.

"Nevím jestli je dobré lovit tak velkou kořist. Jdi ještě štěně je?" zeptala se pro jistotu. Teoreticky by mohly najít nějaké mladé jenže bylo by těžké se k němu dostat. I když... Napadlo ji a zavětřila. "No, srnčata se touhle dobou ukrývají ve vysoké trávě. Mohly by jsme vyzkoušet nějaké najít." řekla a znovu zavětřila. Nějaký slapby pach srny cítila. Nejspíše to nebylo zase tak daleko. Zavětřila ještě jednou a už si byla jistá že tady někde nějaká srna nebo srnče je. Počkala jestli to ucítí i Lusy.

Dlouho nepřemýšlela nad svými činy. Nejvíce ji mrzelo to co přivedla Tyje. Z přemýšlení ji však vytrhl pohyb. Nejdříve natočila do zadu za sebe jen uši. Když si byla jistá, že za ní nestojí žádná kořist, otočila hlavu. Byl to vlk. Nevěděla co tam dělal no pokusila se zachytit jeho pach. S pohledem upřeným přímo na vlka nasála jeho pach. Jistě ho už někdy cítila, teď si však nemohla vzpomenout co to bylo za pach. Jedno bylo jisté - byl to pach nějaké smečky. Přemýšlela, jestli není na něčím území. Značky byly hodně staré takže je to celkem blbost. Pomyslela si. Rychle vstala a protáhla se. Raději neřekla ani slovo, protože kdyby byla na něčím území jistě by ji roztrhal. Chtěla mít alespoň nějakou šanci na útěk.

Kiler cítila, že ji Tyja nevěří. Mrzelo jí to a tak raději mlčela. Tyja brzy usnula a Kiler nezbylo nic než čekat. Spát se jí nechtělo tak šla na lov. Cestou přemýšlela jak by mohla Tyje dokázat, že to opravdu nebyla její chyba. Z přemýšlení ji vytrhl pohyb pod její tlapkou. Podívala se na co šlápla. Byl to malý zajíček! Podařilo se jí ulovit zajíce i bez toho aby něco udělala. Páni! Už ho nebudu trápit. Pomyslela si a rychle zajíce zakousla. Odnesla ho k Tyje. Neměla hlad a tak jen počkala jestli se vzbudí.

Kiler se už cítila lépe než pár dní před tím. Rozhodně už teď nikoho nenapadne tak jako Tyju. Rozhodla se, že si pročistí hlavu a půjde se projít. Obešla obloukem území Ignisu a došla až někam za něj. Cítila staré značky nějakých vlků nebo nějaké smečky. Byly však staré a teď tady jistě už nikdo nežil. Proto se nebála tudy procházet. Narazila až na tohle skoro až magické místo. Byl tady hustý zelený porost a krásné jezírko. Šla se napít. Chlemtala chladnou vodu a užívala si svěží vzduch. Neřešila nic moc jiného. Když se pořádně napila, šla si lehnout opodál. Dívala se na hladinu jezírka a fascinovaly ji odrazy stromů ve vodě. Slunce se blížilo k západu no vypadalo to, že ještě tak 2 hodiny světlo bude. Dále pozorovala hladinu jezera a přemýšlela.

Kiler její otázka a následně chování vyděsilo. "No, nemohla jsem za to! Nevím čím to je, ale bylo to jakoby Badhalf Kiler chtěla tu krev. Ne já. Taky mi to řekl Bůh. Teda jen jeden. Zbytek byl proti jenomže... Já prostě nevím! Asi když nemám krev dlouho tak ji prostě musím dostat. Vážně nevím, ale nemůžu za to." snažila se to vysvětlit. "Vím, že mi stejně nebudeš věřit." dodala po chvilce. Cítila se bezmocná když věděla, že ji Tyja stejně nebude věřit. Podívala se na ní bezmocným pohledem Není tady ani někdo kdo by mě uklidnil. Pomyslela si bezmocně.

Pomalu se brodila mokrou trávou. Sem tam se jí tlapky zabořily do země a někdy musela i plavat. "Jsme tady." řekla veselé. Musela změnit taktiku. Začala místo normálního chození poskakovat. Voda cákala kolem ní a ona byla rázem celá mokrá. Vyskočila avšak tentokrát nedopadla na pevnou zem nýbrž se ponořila celá pod hladinu. Začala rychle pádlovat zpět ks Matery. Oklepala se a znovu poskakovala.

"Lovit? Vlastně všechno. Jsou tu zajíci, srny, myšky a plní další kořisti." Kiler přišla tahle otázka trochu hloupá. Nedala to však najevo, protože Lusy ji byla sympatická. "Něco to ulovím počkej." řekla Kiler a zavětřila. Někde blízko byla jistě myška. Potom zaslechla její pohyb a vyskočila do vzduchu. Dopadla tlapkou přímo na myšku a rychle ji zakousla. "Tady." řekla a vzala myš do tlamy. Pustila ji před Lusy a očistila se. "Lovit není tak těžké." dodala ještě.