Príspevky užívateľa

"Nevím jestli je dobré lovit tak velkou kořist. Jdi ještě štěně je?" zeptala se pro jistotu. Teoreticky by mohly najít nějaké mladé jenže bylo by těžké se k němu dostat. I když... Napadlo ji a zavětřila. "No, srnčata se touhle dobou ukrývají ve vysoké trávě. Mohly by jsme vyzkoušet nějaké najít." řekla a znovu zavětřila. Nějaký slapby pach srny cítila. Nejspíše to nebylo zase tak daleko. Zavětřila ještě jednou a už si byla jistá že tady někde nějaká srna nebo srnče je. Počkala jestli to ucítí i Lusy.

Dlouho nepřemýšlela nad svými činy. Nejvíce ji mrzelo to co přivedla Tyje. Z přemýšlení ji však vytrhl pohyb. Nejdříve natočila do zadu za sebe jen uši. Když si byla jistá, že za ní nestojí žádná kořist, otočila hlavu. Byl to vlk. Nevěděla co tam dělal no pokusila se zachytit jeho pach. S pohledem upřeným přímo na vlka nasála jeho pach. Jistě ho už někdy cítila, teď si však nemohla vzpomenout co to bylo za pach. Jedno bylo jisté - byl to pach nějaké smečky. Přemýšlela, jestli není na něčím území. Značky byly hodně staré takže je to celkem blbost. Pomyslela si. Rychle vstala a protáhla se. Raději neřekla ani slovo, protože kdyby byla na něčím území jistě by ji roztrhal. Chtěla mít alespoň nějakou šanci na útěk.

Kiler cítila, že ji Tyja nevěří. Mrzelo jí to a tak raději mlčela. Tyja brzy usnula a Kiler nezbylo nic než čekat. Spát se jí nechtělo tak šla na lov. Cestou přemýšlela jak by mohla Tyje dokázat, že to opravdu nebyla její chyba. Z přemýšlení ji vytrhl pohyb pod její tlapkou. Podívala se na co šlápla. Byl to malý zajíček! Podařilo se jí ulovit zajíce i bez toho aby něco udělala. Páni! Už ho nebudu trápit. Pomyslela si a rychle zajíce zakousla. Odnesla ho k Tyje. Neměla hlad a tak jen počkala jestli se vzbudí.

Kiler se už cítila lépe než pár dní před tím. Rozhodně už teď nikoho nenapadne tak jako Tyju. Rozhodla se, že si pročistí hlavu a půjde se projít. Obešla obloukem území Ignisu a došla až někam za něj. Cítila staré značky nějakých vlků nebo nějaké smečky. Byly však staré a teď tady jistě už nikdo nežil. Proto se nebála tudy procházet. Narazila až na tohle skoro až magické místo. Byl tady hustý zelený porost a krásné jezírko. Šla se napít. Chlemtala chladnou vodu a užívala si svěží vzduch. Neřešila nic moc jiného. Když se pořádně napila, šla si lehnout opodál. Dívala se na hladinu jezírka a fascinovaly ji odrazy stromů ve vodě. Slunce se blížilo k západu no vypadalo to, že ještě tak 2 hodiny světlo bude. Dále pozorovala hladinu jezera a přemýšlela.

Kiler její otázka a následně chování vyděsilo. "No, nemohla jsem za to! Nevím čím to je, ale bylo to jakoby Badhalf Kiler chtěla tu krev. Ne já. Taky mi to řekl Bůh. Teda jen jeden. Zbytek byl proti jenomže... Já prostě nevím! Asi když nemám krev dlouho tak ji prostě musím dostat. Vážně nevím, ale nemůžu za to." snažila se to vysvětlit. "Vím, že mi stejně nebudeš věřit." dodala po chvilce. Cítila se bezmocná když věděla, že ji Tyja stejně nebude věřit. Podívala se na ní bezmocným pohledem Není tady ani někdo kdo by mě uklidnil. Pomyslela si bezmocně.

Pomalu se brodila mokrou trávou. Sem tam se jí tlapky zabořily do země a někdy musela i plavat. "Jsme tady." řekla veselé. Musela změnit taktiku. Začala místo normálního chození poskakovat. Voda cákala kolem ní a ona byla rázem celá mokrá. Vyskočila avšak tentokrát nedopadla na pevnou zem nýbrž se ponořila celá pod hladinu. Začala rychle pádlovat zpět ks Matery. Oklepala se a znovu poskakovala.

"Lovit? Vlastně všechno. Jsou tu zajíci, srny, myšky a plní další kořisti." Kiler přišla tahle otázka trochu hloupá. Nedala to však najevo, protože Lusy ji byla sympatická. "Něco to ulovím počkej." řekla Kiler a zavětřila. Někde blízko byla jistě myška. Potom zaslechla její pohyb a vyskočila do vzduchu. Dopadla tlapkou přímo na myšku a rychle ji zakousla. "Tady." řekla a vzala myš do tlamy. Pustila ji před Lusy a očistila se. "Lovit není tak těžké." dodala ještě.

Kiler doufala, že se zeptá na něco lepšího než zrovna na minulost. "Argh... Tak dobře." zavrčela Kiler, ale nebylo to nepřátelské zavrčení, spíše jako když lidé řeknou sakra nebo do háje. "Taaakže, narodila jsem se u lidí. Odtama jsem se ztratila a začala jsem se toulat. Chytili mě lidé ze psích zápasu. Nechali mě bojovat s jinými psy a když viděli, že vyhrávám, začali mě mít rádi. Přišla jsem tam na svůj problém. Na alergii na cizí psi nebo vlčí krev. Prostě když ji ucítím tak zešílím a stane se to co se stalo tobě. Taky jsem právě tam potkala Xerra. Rozhodli jsme se, že spolu utečeme avšak jednou v boji zemřel. Utekla jsem tedy sama a přidala se k jedné smečce. Jim ale vadilo, že jsem napůl pes a jednou tu smečku zničili lidé. Pak jsem dlouho cestovala a přišla sem. Do Norestu." vychrlila v rychlosti svou minulost. "Nějaké další otázky?" zeptala se vlídně.

Celou dobu Kiler napjatě poslouchala co Tyja říká. Umí fakt dobře napínat! Pomyslela si a dále poslouchala. "Borůvky? Takže to máš jen špinavé? To je zvláštní." řekla Kiler a uchechtla se. Pro ni bylo hodně věcí zvláštních. Nastala trapná chvíle ticha dokud se Kiler nezačala hlasitě smát. "Heh, teď se můžeš ptát ty. Nevím co mám říct když mi nedáš otázky." řekla a snažila se znít tím nejvíce přátelským tónem co uměla. Mohla by odpovědět na cokoliv, protože většinou něměla žádná tajemství.

Konečně už na mě není hnusná. Pomyslela si vesele Kiler. Lehla si a packy si dala pod sebe. Co o ní chce vědět? "Ehem, to nevím. Třeba jak jsi se dostala do Norestu nebo tvoji minulost. Taky mě zaujal ten tvůj flek na hlavě." řekla klidně a uvolnila se. "Pokud chceš, můžeš se potom zeptat i ty mě." dodala ještě. Začala poslouchat zvuky probouzející se přírody. Nebylo ještě tak brzy a ani světlo nebylo, no někteří živočichové už se probouzeli. Poslouchala Tyju i přírodu a uklidňovalo ji to.

"Stejně bude brzy ráno." řekla s úsměvem Kiler. Cítila pod sebou studenou zem a už ji nebavilo ležet. Vstala a posadila se před Tyju. Pohled měla upřený na hvězdy. Byla otočená hlavou k Tyje takže jí mohla vidět do tváře. "Chceš si povídat?" zeptala se avšak stále nehybně koukala na hvězdy. Pohled měla neutrální a nešlo poznat na co myslí. Ani ona sama nevěděla na co vlastně myslí. Byly to jen náhodné vzpomínky a útržky minulosti. Vždy když pomyslela na Xerra píchlo ji u srdce. Třeba se najde ještě někdo takový jako byl Xerro. Napadalo ji no nevšímala si toho a dále bloudila svými vzpomínkami. Když konečně pohlédla na Tyju, její pohled byl prázdný jakoby se ani nedívala na ni nýbrž na něco za ní. "Můžeš mi říct něco o sobě pokud chceš... Nebo řeknu něco já." řekla s prázdným výrazem ve tváři.

Kiler byla zklamaná, že je na ni Tyja takhle nepříjemná. Lehla si za ni a položila hlavu na její záda. Tyja byla větší než Kiler a to ji celkem děsilo. "Bolí tě packa? Mám zajít pro mák?" zeptala se starostlivě. Vzpomněla si když takhle lehávala s Xerrem. Byl to příjemný pocit a Kiler usnula. Zdáli se jí zvláštní sny. V jednom utíkala po louce za vlčicí, která byla nejspíše Tyja. Ta však zakopla a Kiler ji zabila. Uviděla Xerra a tak šla za ním. Země před ní se propadla a ona padala níž a níž do nekonečné temnoty. S dopadem na zem ve snu s sebou trhla. Vzbudilo ji to avšak hned na to znovu usnula. Tentokrát se jí zdál celkem normální sen - teda ze začátku. Měla vlčata. Ano, svá vlastní vlčata. Byla šťastná, ale nikde neviděla jejich otce. Taky neležela na žádné louce, ale na studené kamenné podlaze. Kolem byla tma, takže toho moc neviděla. Najednou jakoby začalo hořet. Světlo se rozsvítilo a ona mohla vidět klec. A lidi jí brali její vlčata. Chtěla se bránit to se jí však nedařilo. Zůstala tam sama. Potom zaslechla ránu a všechno bylo černé. Vzpomněla si, že takhle zní rána z pistole. Znala to z doby psích zápasů kdy se pokusila ukrást jídlo a její pán po ní vystřelil. Netrefil ji, ale viděla kulku proletět kolem svého ucha. Znovu se probudila.
"Už spát nejdu. Nikdy se mi nemůže zdát něco normálního." zašeptala spíše pro sebe. Noc už se chýlila ke konci a tak Kiler sledovala hvězdy. Zahlédla druhou nejjasnější hvězdu na obloze. Věřila, že vlk po smrti se přidá k Velké lovecké smečce a změní se na hvězdu - tedy jen pro ty co ještě žijí. Myslela si, že právě tahle hvězda je Xerro. Snažila se ji každý večer najít aby na něj nikdy nezpomněla.

Kiler její noční můra opravdu vyděsila. Chvíli jen zírala všude kolem sebe a cítila jak se třese. Po chvilce vstala a promluvila. "Tyjo, spíš?" zašeptala a pohlédla na béžovou vlčici. Vypadala, že spí no Kiler si tím nebyla tak jistá. Popošla blíže k Tyje a olizla ji hlavu. Nevedla proč, ale doufala, že budou někdy kamarádky. I když jsem ji ublížila. Zamyslela se. Nechtělo se jí jít na lov. "Můžu si lehnout vedle tebe?" zeptala se a obešla ji. Musela počkat jestli odpoví. Jinak by ji mohla vyděsit. Sedla si zatím za ní. Párkrát ji přejela jazykem po zádech aby ji očistila. Naštěstí už tam neměla žádnou krev takže Kiler nehráblo. "Doufám že budeme někdy kamarádky." zašeptala tiše.

Kiler měla poslední dobou prostě blbý dny. Nic se jí nedařilo a teď i zranila vlka. "Půjdu spát." řekla jen se slzami v očích. Smutně se oblízla a poodešla od Tyji. Cítila, že Tyju to co říká míč nezajímá a nejspíše ji ani nevěří. Byla smutná ještě víc a ani neví jak, ale usnula...
Stálá někde na louce. Cítí vztek, musí si ho na někom vybít. Běží pryč. Cítí pach a otočí se. Vidí vlka. Vlk byl béžový s zvláštním flekem na oku. Vyskočí do vzduchu. Vzduch proudí kolem jejich uši. Dopadne na vlka. Zakousne se a zaslechne hlas. "Kiler nedělej to!" křičí hlas. Je to Xerro. Kiler pustí cizího vlka. Běží za Xerrem, ten však zmizí. "Xerro! Xerro!" křičí Kiler. Cítí strach vlka. Cítí svůj vlastní strach a taky cítí dotek. Je to Xerro. Otočí se a dívá se mu do očí. "Nedělej to. Nezabíjej." zašeptá Xerro. Potom znovu zmizí. Vlk se krčí u země. Je vyděšený. Kiler natáhne tlapku a zvedá vlka. Najednou cítí jen trhnutí. Naráz, naráz. Dopadá do kaluže. Je mokrá. Chlad pohlcuje její tělo. Leží v kaluži krve. Je to krev toho vlka? Tekutina stoupá, ona začíná plavat. Nikdo ji nepomáhá. Ponoří se do krve. Začíná se topit. Vdechne krev no nešílí. Zbývá jen jedno řešení. Je to její krev! Tělo začíná slábnout. Dech se zpomaluje. Srdce přestává bít a krev pulzuje v mozku. Přestává cítit tělo. Potápí se ve vlastní krvi. Dech se zastavil, srdce taky. Mozek pomalu odumírá. Je tohle konec? Je to její smrt? Poslední co vidí je pes Krve. Černý pes stojí přímo před ní a začíná ji trhat na kusy...
S trhnutím se probudila a začala vyděšeně dýchat. Rozhlédla se kolem a zahlédla jen Tyju. Krev už neměla všude a tak začala Kiler přemýšlet. Lehnu si k ní? Vyděšeně se rozhlížela po okolí. Pořád cítila ten pach krve všude kolem.

Kiler tušila, že se jí Tyja na tohle zeptá. Řekla tu větu moc nahlas. Její otázka ji rozhodla a tak se na ní podívala. Otočila se k ní hlavou. "Xerro? To byl ten nejúžasnější vlk v celym vesmíru. Jako jedinej mě chápal a věděl, že za to co jsem dělala nemůžu. Vlastně to byl můj kluk. Ale už není. Zemřel a to kvůli mě. Nestihla jsem ho zachránit." řekla a Vzpomněla si na Xerrovu smrt. Na ten nehorší den v jejím životě. Znovu viděla to zkrvavené tělo a šedobílou srst všude kolem. Znovu slyšela hlasy lidí jak pokřikovali a jak chtěli mrtvého Xerra vzít pryč. Byla to moje chyba! Znovu se jí dostaly slzy do očí. Xerro ji opravdu chyběl. "Taky to byl jedinej vlk kterýmu bych nikdy neublížila. Víš, ta tvoje zranění... Kdyby tu byl Xerro nic by se nestalo. On by za mnou mohl v pohodě přijít a já bych se uklidnila." řekla a začala vzlykat. Už ji nebylo ani tak líto Tyji jako Xerra. Klidně by se postavila celé vlci smečce jen aby mohl být Xerro zpět. Už to nikdy nevrátí. Tlapkou si protřela oči. Srst už měla úplně promočenou. "Promiň, ale prostě mi chybí." řekla a znovu vzhlédla k nebi.