Príspevky užívateľa

Kiler už začínalo pomalu frustrovat jak ji Tyja odpovídala. Ráda by si s ní popovídal a třeba by to i pochopila. Ona se vůbec nechce bavit! Bohové jak s ní mám sakra vycházet?! ptala se ve své mysli. Otočila se k ní zády a snažila se usnout. Nedařilo se jí to a Vzpomněla si zase na Xerra. Myslela na něj jen když jí bylo opravdu špatně. Vzpomněla si jeho šedobílý huňatý kožíšek a to jak ji vždy vše odpustil. Byl na ní velmi milý a ona ho měla opravdu ráda. Pamatovala si ta slova co jí vždy říkal. Doufala, že ještě někdy ucítí jeho něžnou vůní, hedvábný kožíšek a uslyší jeho hlas. Kiler z toho ukápla slza. A ne jedná. Rozplakala se tam jak malé vlče. Nechtěla aby si toho Tyja všimla a tak se stočila do klubíčka. Zachvili měla od slz mokrou celou tlapku a tak si ji začala čistit. Jistě si toho už všimla i Tyja, protože to její fňukání šlo poměrně slyšet. Minimálně vlčice která ležela pár metrů za ní to slyšet jistě měla. "Chybíš mi Xerro, kdyby jsi tu byl nic by se nestalo." zašeptala a vzhledla k nebi. Xerro byl teď členem Velké Lovecké smečky. Střela si slzy a uklidnila se. On by mě nikdy nechtěl vidět smutnou. Pomyslela si a pohlédla ztraceným pohledem na Tyju. Pohled rychle odvrátila a znovu si položila hlavu na tlapky.

Kiler konečně našla maková semínka. Pryč byla možná tři hodiny a alespoň nechala čas Tyje aby se uklidnila. Ukousla si ještě zadní nohu zajíce a pak na něj nasypala plní makových semínek. Vzala ho a šla směrem k Tyje. Vzdálila se od ní daleko takže jí to zabralo další půl hodiny. Slunce už pomalu zapadalo a ona se blížila k Tyje. "Ehem ahoj, tady máš něco k jídlu." řekla a položila zajíce k Tyje. Všimla si že je celá od krve. "Otevřeli se ti ty rány! Co jsi sakra dělala?" zeptala se vyděšeně. "Vezmi si toho zajíce jsou tam bylinky na uklidnění bolesti, já jdu najít nový pavučiny." řekla a rychle našla pár pavučin. Dala jí je na rány. "Brzy se setmí. Budeš spát?" zeptala se.

"Fajn." řekla Kiler jenom a odešla. Sice se chtěla s Tyjou více seznámit no viděla, že ona o to vůbec nestojí. Trochu ji to zamrzelo avšak se tam už nechtěla vracet. Musela si pročistit hlavu. Něco ulovím. To je na smutek jistě nejlepší. Pomyslela si a zavětřila. Ucítila zajíce a tak ji napadlo, že se proběhne jako tenkrát když lovila zajíce když potkala Avable. Přikrčila se až zahlédla malé tělíčko. Byl to ten zajíc. Vyběhla dříve avšak zajíc neutíkal. Byl zraněný a tak ho jen zabila a kus sežrala. Vzpomněla si na Tyju tak ji nechala kus. Nejspíše jí to bolí. Vzpomněla si, že maková semínka jsou dobrá proti bolesti a jelikož tohle byla louka jistě tu nějaký mák bude. Dala se do hledání a to jí zabralo hodně času.

Kiler utíkala za Theo. Neměla křídla a tak musela běžet. Viděla jak si to vlčata užívají. Taky bych chtěla letět. Napadlo Kiler. Musela seběhnout z kopce a kousek před loukou zakopla. Zkutalela se z kopce přímo na louku. Vstala a oklepala se. Byla celá od hlíny. Už se těšila jak se vlčata naučí pořádně chodit. Bude to zábava. Pomyslela si vesele.

Na Kiler tohle bylo až moc otázek a tak se s snažila odpovědět na všechno. "Takže, momentálně jsi v Norestu na planině Husí. Já nijak velký průvodce teda nejsem a sama to tu teprve poznávám. Smečky tady jsou, ale nevím kde mají území teda až na jednu - Ignis. Ten sídlí kousek odsud. Můžeš být tam kde neucítíš pach smečky,ty jsou tady myslím tři - Ignis, Nihil, Kult." řekla Kiler. Nevěděla že tady jsou ještě přízrační.

Kiler jen vydechla a položila si hlavu na tlapky. Věděla, že to nebylo správné co udělala avšak nemohla s tím nic dělat. Pohlédla na Tyjin ocas a zamezení ji to. "Mám tu ležet s tebou nebo tu chceš být sama?" zeptala se s pohledem upřeným na její ocas. Ublížila jí hodně. Tohle už ji nedoroste. Už navždycky bude bez ocasu. I přes tyhle myšlenky však Kiler doufala, že spolu budou někdy kamarádky. "Vím, že jsem ti nejspíše skazila velkou část života, ale mě to opravdu mrzí." řekla smutně.

Říkalo se jí to špatně no omluvit se musela. Chápala, že to vlčice nechápe no nemohla s tím nic dělat. Vysvětlovat moc neuměla a pokud ji o to vlčice nepožádá tak ani nic vysvětlovat nebude. "Nemusíš mi děkovat." řekla a podrbala se za uchem. Věděla, že vlčice byla stále naštvaná. Poznala to podle tónu hlasu. Tyja, zvláštní jméno. Pomyslela si Kiler. Trochu se podivila, že Tyja sklopila zrak k zemi, ale neřešila to.
"Co chceš dělat Tyjo?" zeptala se po chvilce ticha. Ona sama nevěděla co teď chce dělat a až po vyslovení její otázky jí došlo, že Tyja vlastně moc věcí dělat nemůže.

Kiler by se jí měla omluvit. Hlasy v její hlavě na ní křičely ať dělá správnou věc. Lehla si před vlčici. "Promiň za to co jsem udělala. Zní to divné ale já jsem za to nemohla." řekla a sklopila zrak. Věděla, že vlčice to nejspíše nepochopí no to ji bylo jedno. Velká Lovecká smečka bude spokojená pokud se omluví. Doufám, že vám to stačí! Pomyslela si a pohlédla na nebe. Jeden paprsek že slunce dopadl přímo na vlčici. Znamení? Co to znamená? Pomyslela si a vstala. "Postarej se o ní." řekly hlasy v její hlavě. Musí je poslechnout. Fajn. Dokud nebude moci sama lovit. Řekla v duchu. Pohlédla na vlčici. "Jinak, já jsem Kiler. Jak se jmenuješ ty?" zeptala se a snažila se znít vlídně. "Chceš s něčím pomoct?" zeptala se ještě pro jistotu. Nechtěla naštvat bohy.

Kiler se probudila hned po Theo. Protáhla se a vyšla ven z jeskyně. "Dneska je opravdu hezky. Nechcete vzít vlčata ven?" zeptala se a usmála se. Mohli by jsme je naučit chodit nebo tak něco. Co já vím co se učí vlčata. Pomyslela si Kiler. Lehla si před noru a užívala si sluneční paprsky. Kožíšek měla už velmi prohřátý, ale stejně se jí to líbilo.

Kiler se jen zamračila. "Za to mi ani nestojíš." řekla a odešla. Hlasy bohů v její hlavě ji říkali ať jí pomůže no ona se na to vykašlala. Za to mi nestojí. Nazabijim pro radost. I když... Tyhle myšlenky rychle zahnala. Nechtěla ani abych jí pomohla. Ať si užije pomalou smrt. Kiler věřila, že pes krve na ní bude hrdý. Konec konců, byl to jeho nápad. Z velké části ji on poradil aby na ni zaútočila.
Ulovila si dva zajíce. Toho většího sežrala no na druhého neměla chuť. Toho využila její představivost a její bohové jí začali řadit aby ho dala tě vlčici. Už ji to nebavilo tak ji ho přinesla. Položila ho před ni. "Na, sežer to." řekla a probodla ji chladným pohledem. Doufám, že jste spokojeni. vzkázala bohům v duchu.

Kiler začala usínat. Hold, někteří vlci nechápou ostatní. Nebude se o tu vlčici starat. Nemůže za to. To by ta vlčice nepochopila. Možná přijdu a dorazím ji. Co taky? Můžu přijít a sundat ji ty pavučiny potom by vykrvácela. Při takovém přemýšlení rychle usnula. Temnota byla čím dál větší až už neviděla nic. Slyšela hlasy. Zase. Pes Krve ji chválil no Velká Lovecká smečka moc nadšená nebyla. Co jsem měla dělat? ptala se Bohu ve snu. Jdi ji pomoci. Nechej ji zemřít. řekli bohové a zmizeli.
Kiler se s trhnutím probrala. Chtěla se jít napít no nebylo kde. Zvedla se a na vlčici si už nevzpomela. Teda než o ní zakopla. Vešla do křoví a šlápla na ní. "Hej! Co to..." zavrčela a otočila se k vlčici zády.

Kiler celou dobu jen seděla s chladným výrazem ve tváři. Chápala, že se vlčice zlobí no nehodlala jí to teď vysvětlovat. Už se to však ani jí nelíbilo. "Tak hele. Bezdůvodně zabíjet podle mě je v pohodě." zavrčela avšak se ani nepohnula. "Jediná věc kterou jsi řekla špatně je, že já za to nemůžu. Nebudu to však vysvětlovat někomu jako jsi ty! Na tohle prostě nemám náladu." řekla a postavila se. "Jak myslíš, lov si sama!" řekla a odešla pryč. Nešla moc daleko no kousek od vlčice si lehla a odpočívala. Snažila se na to nemyslet. Nemůžu za to! Byla to Badhalf Kiler. Snažila se namluvit sama sobě i když věděla, že to stejně nepomůže. Nehodlá však pomoct někomu když o to nestojí. Zajímalo ji co bude vlčice dělat. Tak jen ležela několik metrů dál a pozorovala keř.

"Mě na obojku nezáleží když ani nejsem čistokrevný vlk." řekla Kiler s úsměvem. "No, pomoct ti můžu, jen řekni s čím. Pokud se chceš k někomu přidat najdi si smečku. Já zatím žiju jen sama za sebe. Ale ráda pomůžu." řekla a protáhla se. Měla by něco ulovit. Jen musela počkat co řekne Lusy.

"Tak vyrazíme!" řekla Kiler a vyrazila. Šla na jinou stranu než Stadley. Očekávala, že se otočí a půjde za ní. Pozorovala vycházející slunce a brzké sluneční paprsky jí hřály kožich. Pršelo už jen opravdu malinko a bylo to vlastně příjemné. Šla pomalu směrem k městu. V opuštěném městě nikdy nebyla a tak se i těšila. Kam půjdou? Možna k železnici tam je to od pohledu celkem zajímavé. Napadlo ji a vydala se k železnici. "Jdeme k železnici." prohodila cestou. "Tam už se spolu rozloučíme. Můžeš si to tam prohlédnout no já už budu muset opravdu jít." řekla vážně a i trochu smutně Kiler. Měla by si něco ulovit. Ale musela tomu malému vlčkovi ukázat železnici nebo alespoň část města. V polovině cesty se však zastavila. Bylo to těsně před městem a dál se jí jít nechtělo. Byli tam domy. "Nemám z toho dobrý pocit Stadley. Asi se tady s tebou rozloučím." řekla. "Můžeš tam jít no já už půjdu svou cestou." řekla a otočila se. "Měj se Stadley." řekla.

Kiler si jen povzdechla. "Eheeh, a před tím než byla celá černá? Byla jsem to já." řekla a posadila se. Snad vim koho se snažim zabít ne? Pomyslela si frustrovaně. Ještě jedna věci ji napadla. Už to nemůže udělat horší než to je tak si z té vlčice alespoň udělá srandu. Odběhla pro zbytek jejího ocasu. Vzala ho tak aby nebyl zakrvácený a aby necítila krev. Tohle je ode mě hnusný, ale lepší už to nebude. Hodila ocas před vlčici. "Promiň za ten ocas." řekla a zahrabala tlapkou v zemi. Nejspíše jí nemůže prostě říct, že to udělala Badhalf Kiler. To by jí nevěřila, že se po tom co ucítí krev moc dlouho změní na někoho jiného a prostě zabije vlky kolem sebe. Bylo to až moc šílené. Ale přece jenom realita. "Můžu to ještě napravit. Pomůžu ti s lovem nebo tak. Vlků už jsem zabila hodně." poslední slova zašeptala, avšak šli až moc dobře slyšet. Už to nezachrání.