Príspevky užívateľa

Kiler by se jí měla omluvit. Hlasy v její hlavě na ní křičely ať dělá správnou věc. Lehla si před vlčici. "Promiň za to co jsem udělala. Zní to divné ale já jsem za to nemohla." řekla a sklopila zrak. Věděla, že vlčice to nejspíše nepochopí no to ji bylo jedno. Velká Lovecká smečka bude spokojená pokud se omluví. Doufám, že vám to stačí! Pomyslela si a pohlédla na nebe. Jeden paprsek že slunce dopadl přímo na vlčici. Znamení? Co to znamená? Pomyslela si a vstala. "Postarej se o ní." řekly hlasy v její hlavě. Musí je poslechnout. Fajn. Dokud nebude moci sama lovit. Řekla v duchu. Pohlédla na vlčici. "Jinak, já jsem Kiler. Jak se jmenuješ ty?" zeptala se a snažila se znít vlídně. "Chceš s něčím pomoct?" zeptala se ještě pro jistotu. Nechtěla naštvat bohy.

Kiler se probudila hned po Theo. Protáhla se a vyšla ven z jeskyně. "Dneska je opravdu hezky. Nechcete vzít vlčata ven?" zeptala se a usmála se. Mohli by jsme je naučit chodit nebo tak něco. Co já vím co se učí vlčata. Pomyslela si Kiler. Lehla si před noru a užívala si sluneční paprsky. Kožíšek měla už velmi prohřátý, ale stejně se jí to líbilo.

Kiler se jen zamračila. "Za to mi ani nestojíš." řekla a odešla. Hlasy bohů v její hlavě ji říkali ať jí pomůže no ona se na to vykašlala. Za to mi nestojí. Nazabijim pro radost. I když... Tyhle myšlenky rychle zahnala. Nechtěla ani abych jí pomohla. Ať si užije pomalou smrt. Kiler věřila, že pes krve na ní bude hrdý. Konec konců, byl to jeho nápad. Z velké části ji on poradil aby na ni zaútočila.
Ulovila si dva zajíce. Toho většího sežrala no na druhého neměla chuť. Toho využila její představivost a její bohové jí začali řadit aby ho dala tě vlčici. Už ji to nebavilo tak ji ho přinesla. Položila ho před ni. "Na, sežer to." řekla a probodla ji chladným pohledem. Doufám, že jste spokojeni. vzkázala bohům v duchu.

Kiler začala usínat. Hold, někteří vlci nechápou ostatní. Nebude se o tu vlčici starat. Nemůže za to. To by ta vlčice nepochopila. Možná přijdu a dorazím ji. Co taky? Můžu přijít a sundat ji ty pavučiny potom by vykrvácela. Při takovém přemýšlení rychle usnula. Temnota byla čím dál větší až už neviděla nic. Slyšela hlasy. Zase. Pes Krve ji chválil no Velká Lovecká smečka moc nadšená nebyla. Co jsem měla dělat? ptala se Bohu ve snu. Jdi ji pomoci. Nechej ji zemřít. řekli bohové a zmizeli.
Kiler se s trhnutím probrala. Chtěla se jít napít no nebylo kde. Zvedla se a na vlčici si už nevzpomela. Teda než o ní zakopla. Vešla do křoví a šlápla na ní. "Hej! Co to..." zavrčela a otočila se k vlčici zády.

Kiler celou dobu jen seděla s chladným výrazem ve tváři. Chápala, že se vlčice zlobí no nehodlala jí to teď vysvětlovat. Už se to však ani jí nelíbilo. "Tak hele. Bezdůvodně zabíjet podle mě je v pohodě." zavrčela avšak se ani nepohnula. "Jediná věc kterou jsi řekla špatně je, že já za to nemůžu. Nebudu to však vysvětlovat někomu jako jsi ty! Na tohle prostě nemám náladu." řekla a postavila se. "Jak myslíš, lov si sama!" řekla a odešla pryč. Nešla moc daleko no kousek od vlčice si lehla a odpočívala. Snažila se na to nemyslet. Nemůžu za to! Byla to Badhalf Kiler. Snažila se namluvit sama sobě i když věděla, že to stejně nepomůže. Nehodlá však pomoct někomu když o to nestojí. Zajímalo ji co bude vlčice dělat. Tak jen ležela několik metrů dál a pozorovala keř.

"Mě na obojku nezáleží když ani nejsem čistokrevný vlk." řekla Kiler s úsměvem. "No, pomoct ti můžu, jen řekni s čím. Pokud se chceš k někomu přidat najdi si smečku. Já zatím žiju jen sama za sebe. Ale ráda pomůžu." řekla a protáhla se. Měla by něco ulovit. Jen musela počkat co řekne Lusy.

"Tak vyrazíme!" řekla Kiler a vyrazila. Šla na jinou stranu než Stadley. Očekávala, že se otočí a půjde za ní. Pozorovala vycházející slunce a brzké sluneční paprsky jí hřály kožich. Pršelo už jen opravdu malinko a bylo to vlastně příjemné. Šla pomalu směrem k městu. V opuštěném městě nikdy nebyla a tak se i těšila. Kam půjdou? Možna k železnici tam je to od pohledu celkem zajímavé. Napadlo ji a vydala se k železnici. "Jdeme k železnici." prohodila cestou. "Tam už se spolu rozloučíme. Můžeš si to tam prohlédnout no já už budu muset opravdu jít." řekla vážně a i trochu smutně Kiler. Měla by si něco ulovit. Ale musela tomu malému vlčkovi ukázat železnici nebo alespoň část města. V polovině cesty se však zastavila. Bylo to těsně před městem a dál se jí jít nechtělo. Byli tam domy. "Nemám z toho dobrý pocit Stadley. Asi se tady s tebou rozloučím." řekla. "Můžeš tam jít no já už půjdu svou cestou." řekla a otočila se. "Měj se Stadley." řekla.

Kiler si jen povzdechla. "Eheeh, a před tím než byla celá černá? Byla jsem to já." řekla a posadila se. Snad vim koho se snažim zabít ne? Pomyslela si frustrovaně. Ještě jedna věci ji napadla. Už to nemůže udělat horší než to je tak si z té vlčice alespoň udělá srandu. Odběhla pro zbytek jejího ocasu. Vzala ho tak aby nebyl zakrvácený a aby necítila krev. Tohle je ode mě hnusný, ale lepší už to nebude. Hodila ocas před vlčici. "Promiň za ten ocas." řekla a zahrabala tlapkou v zemi. Nejspíše jí nemůže prostě říct, že to udělala Badhalf Kiler. To by jí nevěřila, že se po tom co ucítí krev moc dlouho změní na někoho jiného a prostě zabije vlky kolem sebe. Bylo to až moc šílené. Ale přece jenom realita. "Můžu to ještě napravit. Pomůžu ti s lovem nebo tak. Vlků už jsem zabila hodně." poslední slova zašeptala, avšak šli až moc dobře slyšet. Už to nezachrání.

Kiler sebou trhla když vlčice promluvila. Na její slova raději ani neodpověděla. Ona totiž mohla za to, že málem zemřela. Na druhou otázku však odpovědět musela. "No a taky ti život malém vzala viď?" řekla a nabrala tlapkou další pavučiny. Ve tváři měla prázdný výraz a soustředila se na zástavu krvácení vlčice. Nechtěla ji vyděsit, ale potom co jí udělala se nemohla divit. Potom však nechápavě naklonila hlavu na stranu. Asi se uhodila do hlavy. Napadlo ji. Řeknu ji pravdu. Povzdechla si. "Ehem, neznámé se tak úplně jenom no... Tak trochu jsem na tebe zaútočila já. To si snad pamatuješ?" zeptala se a otočila se k odchodu. "Chápu, že mě jistě nechceš vidět." řekla a podívala se na zem. Byla to její chyba. I když za to nemohla. Musela se to naučit ovládat jinak zabije nebo zrání i jiné vlky.

Kiler cítila pohyb. Vlčice ještě žila. Pomalu se zvedla a když uviděla její zubožené tělo vhrkly jí slzy do očí. Tohle jsem nemohla udělat! Slzy ji tekly po tváři a po srsti. Kousek poodešla. Nenechá ji zemřít. Vlčice se znovu pohla. Tentokrát se rozhlédla kolem avšak po chvíli si zase lehla do kaluže krve. Co teď? Kiler přestala brečet. Pořád se necítila dobře no vztek už ji přešel. Zaútočila úplně bezdůvodně. Musela něco udělat. Věděla, že vlčice žije no nevypadalo to, že se zvládne zvednout. Odešla najít nějaké pavučiny. Nabrala je na tlapku a přikládala ji je na rány. Krev pomalu přestala téct. Kiler ještě vycenila zuby a chtěla se na ní znovu vrhnout no musela se udržet. Krev už netekla no vlčice ležela v úplné kaluži krve. "Promiň." zašeptala jen Kiler. Nemohla uvěřit, že to zase udělala.

Badhalf Kiler dostala tlapkou do tlamy. Cvakly ji zuby a kousek poodešla. Oklepala se avšak vlčice už utíkala pryč. Celé Kilerino tělo však ovládala Badhalf Kiler. Nemohla se bránit a jednoduše se rozběhla za vlčici. Ta za sebou nechávala krvavou stopu od toho jak ji Kiler utrhla ocas. Bylo to tak snadné! Pomyslela si v běhu. Utíkala za vlčicí. Ta však zakopla a spadla někde do keře. Nejspíše jen omdlela no pro Badhalf Kiler už to nebylo zajímavé. Nebavilo ji zabíjet když se kořist nebrání. Pokusila se s vlčici něco udělat. Zakousla se jí to hrdla a ještě s ní rychle trhla. Vypadala, že je mrtvá. Z ocasu a krku ji vytékala rudá tekutina a Kiler se začala pomalu měnit. Pořád však měla šílený výraz a napnuté všechny svaly. Stačilo aby se vlčice jednou pohnula a ona by ji roztrhala na kousky. Nic se však nestalo. Z Badhalf Kiler už byla jen Kiler a ta jen stála a zírala na bezvládné tělo. Z tlamy jí kapaly sliny a tlapky měla celé od krve. Krev pomalu vytékala z ran od vlčice. Kiler se jen dívala na velkou kaluž krve a ona už se uvolňovala. Musím pryč! Než ji úplně zabiju. Pomyslela si však nejspíše už bylo pozdě. Začala couvat. Její výraz se pomalu měnil na zděšený výraz. Odešla od těla a lehla si na zem. Tlapky si dala na oči. Zůstanu dokud tohle neskončí. Čekala než to z ní vyprchá. Hlasy začaly pomalu ustávat a její mysl se rozjasnila. Nesmí ji nechat zemřít.

Kiler dopadla tvrdě na zem. Chvíli ležela avšak rychle se zvedla a zmateně se rozhlédla. Takovýhle útok čekala. Vlčice však začala utíkat pryč. "Mě neutečeš!" zařvala Kiler a rychle se rozběhla. Běžela tak, že necítila vůbec nohy. Její mysl byla úplně zatemněná a jediné co slyšela bylo Zabij! Běžela vlčici přímo za ocasem. Musela ji nějak zastavit. Ve své mysli zaslechla hlasy. Byli to hlasy několika vlků. Nechej ji! Nic neprovedla! Říkali hlasy. Jeden hlas však zněl hlasitěji. Zab ji! Udělej co chceš! Říkal hlas. Kiler došlo kdo to byl. Byli to sami bohové! Velká Lovecká smečka a pes krve! Jeho hlas zněl hlasitěji než hlasy Velké smečky. Kiler ho poslechla. Musela. Měl nad ní větší moc než Velká Lovecká smečka. Doběhla vedle vlčice. "Neutečeš!" zvrčela. Zpomalila a podkopla vlčici nohy. Měla pak větší šanci se do ní nějak zakousnout. Chytila ji za ocas. Zaslechla křupnutí a následně měla tlamu plnou krve. Zvýšila se jí produkce dopaminu v mozku. Navodilo jí to pocit štěstí. Zakousla se silněji a zaslechla další křupnutí a potom se pustila. Tedy nepustila... Ocas držela pořád v tlamě avšak vlčice byla dál než Kiler. Posadila se a pustila kus ocasu na zem. Šíleně se usmála a oblízla si krev z pysků. Teď jistě zažívá silnou agonii! Pomyslela si. Mysl měla pořád zatemněnou a teď už se začala úplně měnit. Badhalf Kiler přišla k vlčici a přitiskla jí krk k zemi. Teď zemře!

Zachytila pach. Byla to vlčice jen pár metrů od ní. Snažila se Kiler obejít. Najednou do Kiler vjel vztek. Tohohle budeš litovat! Pomyslela si a otočila se k vlčici. Z jejího hrdla se ozvalo silné zavrčení a z jizvy u oka jí tekla krev po tom co si do ní zaryla drápy. Jistě tu vlčici vyděsila. Obešla si ji do kolečka aby jí neutekla. "Co tady děláš?" procedila skrze zuby. Tvářila se nepřátelsky s šíleným úsměvem. Oči se jí pomalu měnili na sytě rudou a některé části srsti na černou. Začala za sebou nechávat černou stopu z černé skoro tekutiny. Kroužila okolo vlčice. Z ničeho nic na ni skočila a přišpendlila ji k zemi. "Tohohle budeš litovat!" řekla se šíleným výrazem ve tváři. Zakousla se jí do hrdla a pevně držela. Nechtěla ji zabít hned. Chtěla si s ní pohrát. Téměř okamžitě co ucítila krev se jí začernilo před očima. Jediné co věděla bylo, že ještě není Badhalf. Čekala jak se bude vlčice bránit.

Kiler šla po planině Nikdenic. Poslední dobou se necítila vůbec dobře. Chovala se zvláštně a moc toho ani nesnědla. Vždy když něco ulovila, roztrhala to na malé kousíčky. Nejspíše to byl vztek avšak Kiler věděla, že v tom bude i něco horšího. Dlouho neměla krev. Pořád se jí vracely vzpomínky na dobu na psích zápasech. Vzpomněla si jak nemilosrdně zabíjela jiné vlky a psi. Vzpomněla si na ohlušující řev lidí, jak na ni pokřikovali. Trhej! Trhej! Drž! Teď už ho dorazíš! Tahle slova jí pořád skákala do mysli. Zabij Kiler! Zab toho psa! Pokusila se utéct. Byla vystrašená i když neměla z čeho. Jediné co slyšela byla slova lidí. Už dlouho se takhle Kiler necítila. Toužila po vlčí krvi a zároveň se strašně bála. Co to se mnou sakra je?! Proč to dělám? Možná Badhalf... Kiler si vzpomněla jak se poprvé změnila na svoji zlou část - Badhalf Kiler. Nemohla se ovládnout. Bylo to v boji když žila se smečkou. Bylo na ní až moc krve a ani neví jak, stala se z ní velká černá vlčice. Kapala z ní černá skoro tekutina a oči měla úplně rudé. Její tělo jakoby ani neovládala ona. A zabila vlče. Nebyl tam nikdo kdo by ji udržel jelikož jako Badhalf Kiler má obrovskou sílu. Tohohle činu velmi litovala a tak od té doby už moc nebojovala. Nechtěla nikomu ublížit. Musím tohle nějak přečkat. Nesmím potkat jiného vlka. Ale co když pokud nedostanu vlčí krev tak už tohle šílenství nikdy neskončí? zeptala se sama sebe no více otázek si nepoložila, protože se zase ozvaly hlasy. Zabij Kiler! Zabij! Musel a si lehnout. Začala ji silně bolet hlava a všechny její jizvy. Položila si hlavu na zem a přes oči si dala tlapky. Hlasy jí zněly v celé hlavě a čím dál hlasitěji. Zaryla drápy do svojí hlavy. Jedním drápem se zaryla do svojí jizvy a tak hned jak ucítila ostrou bolest nechala toho. Co to se mnou poslední dobou je? Zeptala se sama sebe a začala jen tak chodit. Byla jako vlk bez duše, jako zombie co nemá co žrát, jako Kiler bez krve. Jako Kiler bez krve. Vyděšeně se rozhlédla. Zaslechla něco? Nebo už byla tak pomatená, že se lekla jen obyčejného ptáčka?

Kiler šla po planině. Doufala, že zahlédne nějakou kořist, místo toho však zahlédla vlka. "Ahoj. Jsi tady nová?" zeptala se přátelsky Kiler. "A mimochodem, já jsem Kiler." řekla a zavrtěla ocasem. Začala si tu vlčici očichávat. Nejspíše nebyla odsud. Musela přijít odjinud. Kiler přemýšlela co tady vlčice hledá. Možná stejně jako Kiler hledá místo nebo smečku kde by mohla žít. Jistě byla tulák. Asi je dobré tu žít když sem chodí tolik vlků, včetně mě. Pomyslela si Kiler a posadila se.