Príspevky užívateľa

Kiler byla vyděšená. Co chtěla dělat s rozpáleným mečem? Vypálit si rány? To snad ne! Bude to hodně bolet. Nejspíše to však jinak nešlo. "Mám pohlídat vlčata?" zeptala se Kiler. Meč by na ně mohl omylem spadnout a to by jistě nikdo nechtěl.

Jak tak Kiler ležela už ji stihla uschnout půlka těla. "Upřímně, na soba teď nemám ani chuť." řekla Kiler se smíchem. "Zkusíme chytit nějakou rybu? Jsou chutnější než soby." řekla pohlédla do jezera. Jistě tam nějaké ryby byli. Z jejího přemýšlení ji vytrhlo Avableino zaszni chování. Nestihla ani zareagovat a už byla zase celá mokrá. Uši ji viseli dolů, obzvlášť její potrhané ucho a všechna srst byla mokrá. Kiler vypadala jako zmoklá krysa a do smíchu ji moc nebylo. Hodila vražedný pohled na Avable a po chvilce zírání nečekaně vyběhla. To máš za to! Pomyslela si se smíchem a zhodila Avable do vody. Potom začala sprintovat kolem do kolečka jako nějaké bláznivé štěně. Chvíli na souši, chvíli ve vodě. Vždy když byla u Avable tak vyskočila do vzduchu nebo ji přeskočila tak aby byla celá mokrá. Když toho nechala začala se smát tak jako nikdy jindy.

"Ani nevím proč se mi tam nechce jít. Nemám z toho dobrý pocit." řekla Kiler a pokrčila rameny. "Venku už to je celkem dobrý jenom ještě trochu prší. Tak počkáme." řekla a znovu si lehla na své místo. Musela se zamyslet nad další otázkou. "Já jsem kdysi ve městě žila a nechci ti kazit iluze, ale město není nijak moc zajímavé. Ale v prázdném městě jsem ještě nikdy nebyla. Jsou tam prostě velké stavby, většinou tam jsou plechovky s jídlem, ale počítám s tim, že tyhle už budou prázdné." zamyslela se Kiler. Bylo zvláštní si takhle zavzpomínat.

Kiler očistila vlčata Theo, protože je Theo teď krmila a moc na to neměla čas. Tak je Kiler očistila od hlíny a nějakých jiných nečistot aby byla krásně čistá. Jejich srst už byla rozkošně načechraná. "Mám jít něco ulovit třeba na později nebo tu zůstaneme spolu?" zeptala se Kiler vesele. Sice by ráda zůstala s vlčaty, ale pokud bude potřeba tak na lov určitě půjde.

Kiler se vzbudila hned po Stadleym. Venku ještě pršelo a byla tma. Déšť však nebyl tak silný a spíše jen mrholilo. No i tak by tam vlk promoknul až na kost. Ale ne v lese. Není moc dobrý nápad teď chodit do města. Můžeme tam jít hned ráno co ty na to?" zeptala se Kiler s úsměvem. Sama nevěděla proč nejít do města teď, ale něco jí říkalo, že to opravdu nebyl dobrý nápad. Vylezla ven z jejich nory a pohlédla na oblohu. Nešlo jasně vidět kde je měsíc, ale zahlédla slabé světlo měsíce a tak si odvodila, že tak za dvě hodiny bude světlo. To jsme opravdu spali celý den? Napadlo Kiler a zasmála se. Dlouho však na slabém dešti nezůstala a raději se rychle schovala zpět do provizorní nory. "Tak za dvě hodiny bude světlo a budeme moci vyrazit do města." řekla vesele.

Kiler už byla taky unavená z toho, že musela Theo pomáhat. Cesta byla dlouhá, ale Kiler ráda pomohla. Theo vypadala unaveně a tak si i kiler zalezla do jedné nory a odnesla tam i vlčata. "Můžeš si odpočinout Theo." řekla Kiler a udělala Theo místo. ješte musela počkat na Sayeru.

"Jsem ráda, že vám nic není. Ani jedné a ani vlčatům." oddechla si Kiler. "Měli by jsme, ale jít raději jinam. Ten medvěd se může vrátit." řekla Kiler a pohlédla na Theo. Kousek odtud je nějaká nora a vypadá to že tam byla už dávno nějaká smečka. Mohli by se skrýt tam.

Kiler pomalu docházel dech. Už se toho medvěda musela zbavit. Odbočila do prava mezi stromy. Byla už hodně daleko od jeskyně takže už vlčatům nehrozilo nebezpečí. Musela něco rychle vymyslet. Při běhu koutkem oka zahlédla velký padlý kmen stromu. Byla tam jen malá díra, takže by se tam mohla vlézt. Prudce se otočila a vlezla pod kmen stromu. Medvěd vypadal zmateně a tak tam Kiler chvíli zůstala. Srdce jí bušilo jak o závod a jen vystrašeně pozorovala medvěda.
...
Když medvěd odešel dostatečně daleko, Kiler vylezla zespod stromu. Ujistila se, že medvěd neodešel zpět k jeskyni. Odešla tedy zpět k jeskyni za vlčaty. Ještě než tam došla, uviděla Sayeru a Theo jak jsou u stromu. Theo byla očividně v bezvědomí a Sayera se o ni starala. Kde jsou vlčata!? Kiler stála jako opařená než si všimla, že jsou u Theo. Uklidnila se a došla k nim. "Medvěd by měl být dost daleko, ale radši bych šla někam jinam. Možna by se mohl vrátit." řekla a pohlédla na Sayeru. "Teda samozřejmě počkáme co na to řekne Theo." řekla a pohlédla na Sayeru.

Kiler pozorovala jak se Avable ponořila pod vodu. Nebyla tam moc dlouho a po chvilce se vynořila. "Já prohrávat umím! To ty se nauč vyhrávat a přitom si nenafukovat ego!" řekla Kiler a div nespadla z kamene tím jak se začala smát. "Klid to byl vtip." řekla a pohlédla na odplouvající Avable. Taky už by měla plavat zpět. Znovu vyskočila a dopadla co nejdál od kamene. Zbytek cesty už byl snadný, protože věděla jak moc si má šetřit síly.
...
Když doplavala, byla zase unavená a udýchaná. Lehla si vedle Avable do vody a skoro usnula. "Jsi fakt dobrá plavkyně!" pochválila ji Kiler.

Kiler se musela rozhodnout. Neveděla co to bylo, ale nemohla nechat vlčata samotná. Nebudou sama. Budou se Sayerou! pomyslela si rychle. "Já půjdu! Hlídej vlčata!" řekla Kiler a rychle vyrazila z jeskyně. Ještě stihla pohlédnout na ta malá bezmocná tělíčka. Velká Lovecká smečko, ochraňuj nás! Vyběhla a ucítila pach. Byla to Theo a ještě něco. V zápětí zaslechla řev. Medvěd!!! Musela být rychlá. Přiběhla k medvědovi a za ním uviděla Theo. Oběhla medvěda. Byla dost rychlá a musela si věřit. V sázce bylo příliš mnoho. "Hej ty koule chlupů! Chyť si mě!" zavolala na medvěda a když se ujistila že za ní běží, rozběhla se rychle pryč. Vedla ho pryč od jeskyně. Pryč od vlčat. Srdce jí bušilo jako o závod než ji konečně napadl plán! Rozběhla se k řece a namočila se. Tím zamaskuje svůj pach. Potom už jen utíkala tak aby ji medvěd viděl a vedla ho dál od jeskyně. Její plán se dařil. Teď ho musím nějak setřást!

Jakmile zaslechla teď vyrazila. Rozběhla se co mohla a skočila co nejdál do vody. Avable ale neběžela. Chce mě vyprovokovat. To se jí nepovede! Kiler dopadla daleko do vody a začala pádlovat tlapkami. Srst ji celkem nadnášela a plavalo se jí dobře. A navíc ji to nestalo ani tolik síly. Nemusela totiž na začátku hrabat tlapkami po dně. Dopadla totiž rovnou tam kde už nedosáhla. Sice se trochu ponořila ale rychle vyplavala nahoru. Šetřila sílu na konec aby tam vůbec doplavala. Avable byla kousek za ní. Musím přidat! Pomyslela si a zakopala zadníma nohama. Trošku jí to zrychlilo, ale Avable byla moc rychlá. Nejspíše je na vodu zvyklá. Avable ji předběhla. Kiler si nemohla všímat jejich pohledů, protože se soustředila aby se neutopila. Už přestávala cítit tlapky. Věděla jen že jde stále vpřed a že kope tlapkami. Nestíhala polykat a koukala jen vpřed. Cítila se jakoby ji už jen unášel vodní proud a táhl ji směrem ke kamenu. Směrem k cíli! Tlapky necítila už vůbec. A ještě k tomu ji Avable předběhla a pohledem se jí vysmívala! Tohle si nenechá líbit. Avable stejně byla první, ale jakmile se na Kiler provokativně podívala, Kiler zabrala vyskočila na kámen a vsi zbylou silou ji shodila zpět do vody. Pokud se pokusí vylézt rafnu po ní. A stejně neměla mě provokovat! Pomyslela si vítězoslavně Kiler. Vše samozřejmě myslela jen že srandy. Byla si vědoma toho že závod prohrála.

Kiler si taky dala kus srny a už se jen spokojeně olizovala. Na nabídku hlídání vlčat radostně přikývla. "Jasně že ti je prohlídáme! Jenom asi nebude od věci trochu zateplit jeskyni." řekla Kiler s úsměvem. Lehla si před vlčata aby jim nebyla zima. Jakmile Theo odešla, Kiler zaslechla strašnou ránu. Instinktivně se postavila, ale nemohla tam nechat vlčata.

Kiler byla překvapená, že Sayera ulovila celou srnu. To bude jídla! Pomyslela si nadšeně. Potom se znovu podívala na vlčata. Aww. Felix dělá první krůčky! Ti jsou zlatí! Poyslela si a uvědomila si jakou mají vlčátka moc. Stačí se na ně podívat a rozpustíte se roztomilostí! "Tak. Najíme se když nám Sayera něco opravdu velkého ulovila?" zeptala se a nepřímo pochválila Sayeru, že se o Theo a ji tak stará. Sice si kořist umím ulovit sama, ale nevadí.

Kiler pozorovala Avable jak loví lososa. Bylo to vtipné jelikož Avable měla opravdu zvláštní taktiku. Vypadalo to, že se utopí, ale ona se vždy na poslední chvíli vynořila a nadechla se. Jak si může toho lososa takhle zvláštně držet? Vždyť by stačilo jen chvíli počkat a rychle ho zakousnout až k ní připlave a ne se za ním honit a přimačkávat ho ke dnu! Pomyslela si Kiler a musela se nahlas zasmát. Nakonec však Avable přece jen rybu ulovila. "No trvalo ti to celkem dlouho." přiznala Kiler a musela se udržet aby se nezačala nahlas smát. Někdy ti pomůžu naučit se pořádně lovit ryby pokud chceš. Myslím, že tvoje taktika není moc efektivní. Ale teď ten závod! Začneme tady na souši. Odstartuješ to?" řekla Kiler a stoupla si dále od vody. Měla dobrou taktiku , ale i tak neměla moc šanci vyhrát. Avable byla celkem vodní pes a Kiler ani tak moc ne. Plavala jen několikrát a to vždy z donucení. I tak plavala celkem ráda.
Kiler napnula všechny svaly připravená závod vyhrát. Je to jen mezi námi. Já a Avable. Když nevyhraju budu zklamaná avšak alespoň si za závodím. Nikdy to nesmím vzdát předem! Opakovala si v hlavě Kiler stále dokolečka. Možná byla až moc soutěživá. Tolik se soustředila na závod, že ji ani nenapadlo co bude dělat když jí dojde dech uprostřed jezera. Možná si byla až moc jistá. Tenhle závod zkusím taky vyhrát. Zjistím jestli jsem tak dobrá plavkyně jako běžkyně. Ach Velká Lovecká smečko! Pomozte mi až mi dojde dech. Prosím!

Kiler vzbudila odcházející Sayera. Ještě se jí ale nechtělo vstávat a tak prostě ležela. Párkrát se přemístila aby se ji leželo lépe no ležela vždy blízko k vlčatům aby na ně měla dobrý výhled. Byli tak rozkošní. Felix a Calistrade. Pomyslela si při pohledu na ta malá tělíčka. Jsou k sežrání! Pomyslela si zatímco se rozplývala nad malými vlčátky. Sayera byla pryč celkem dlouho a tak Kiler napadlo jestli se jí třeba něco nestalo. Měla žízeň a tak se šla napít k jezeru nebo řece, nebo co to vlastně bylo. Chladná voda byla po náročném dni příjemná. Napadlo ji, že vezme i něco pro ostatní vlčice a tak ješte rychle zaběhla pro ten kyblík a přinesla vodu i do jeskyně.