Príspevky užívateľa

Kiler vzala ten kyblík co už tam nejspíše předtím přinesla Sayera a šla dolů pro vodu. Nevěděla jak to nabrat takže nahoru přinesla jen půlku. Snad to bude stačit. Kiler položila vodu na zem a šla k Theo. "Neboj, o žádné vlče nepřijdeš." uklidňovala ji. "Bude to v pořádku. Uvidíš. Z obou vyrostou silní vlci." řekla Kiler a klidně se usmála. Ráda by je očistila, ale byli ještě trochu od krve a Kiler by jim kvůli tomu mohla ublížit. Musela se jen koukat. Snad budou v pořádku.

Kiler se oklepala ještě jednou a vzala kořist co ulovili na druhém břehu řeky. "Pojď musíme to odnést." řekla a veselé pohlédla na Dione. Nakonec ta voda není tak strašná, Pomyslela si. Museli vzít ještě ten zbytek co ulovili hned na začátku. Obě dvě byly promočené až na kost a Kiler vypadala jako by tři týdny nejedla. Bez té načechrané srsti byla velmi hubená. Vzala ještě jednoho zajíce a víc už se jí do tlamy nevešlo.

Kiler nespala vůbec tvrdě. Vzbudilo ji jen lehké trhnutí štěňat nebo jejich matky. Proto se vzbudila když Theo zašeptala na Sayeru. "Děje se něco?" zeptala se rozespale. Zívla si a protáhla se. "Je něco špatně?" zeptala se a pohlédla na štěňata. Vypadala v pořádku, ale to Kiler nemohla poznat. Pohlédla na Sayeru a potom na Theo. Asi se něco stalo, Pomyslela si.

Kiler pozorovala Dione jak letí a jak dopadla do vody. Bleskurychle skočila za ní. Chytila ji za kůži na krku a provedla skrze zuby. "Snaž se plavat! A drž hlavu nad vodou." řekla a už s ní plavala ke břehu. Proud je sice odnášel dál a dál a nakonec se Kiler dotkla tlapkami země a začala se škrábat ven. Pustila Dione a podívala se jestli ještě má tu veverku. Vypadalo to že jo, ale Kiler si nebyla jistá a tak jen zhluboka oddechovala. "To bylo něco viď? Ale plavala jsi opravdu dobře." pochválila ji Kiler aby z toho Dione neměla špatný pocit. Kiler se oklepala aby ze sebe dostala tu vodu. Byla ale ráda, že jsou všichni v pořádku a, že si dneska nakonec i zaplavala. Náhodou to byla dobrá zkušenost, Pomyslela si.

Kiler napjatě pozorovala co se před ní právě odehrávalo. Viděla Theo jak se svíjí v bolestech a v zápětí viděla i její novorozené vlče. Je tak roztomilé! Pomyslela si Kiler. Potom přišla řada na další. Snad se vše podaří. Prosím Velká Lovecká smečko pomozte jí! Modlila se Kiler v duchu. A její prosby byli vyslyšeny vlčata byla obě v pořádku a jedno mělo dokonce i křídla! "Ta jsou roztomilá." řekla Kiler a vzala zajíce. Přinesla ho k Theo a přitiskla ji čumák na rameno. "Zvládla jsi to! Gratuluji." zašeptala. Potom se otočila na druhou vlčici. "Ahoj, já jsem Kiler." řekla a usmála se. "Nepotřebuješ něco Theo?" zeptala se i když se už před tím ptala Sayera.

Kiler nevedela kam přesně by šla, ale mohly se jít podívat k močálům. Tam ještě Kiler nikdy nebyla. Nebo celkem daleko odsud byla poušť a Kiler nevěděla jak to na takové pouští vypadá. "No je tu hodně míst kde jsem nebyla, ale mám pár návrhů. Kousek odtud jsou močály, sice nevím jestli to je bezpečné, ale jistě je to zajímavé. Dále bychom mohli zkusit jít do pouště. Procházela jsem jednou kolem, ale nebyla jsem úplně na poušti. Jenom je to trochu dál. Taky jsem slyšela že tu je ledovec, ale je to taky daleko a nemyslím si, že je dobré chodit na ledovec." řekla všechny svoje návrhy a čekala který si nátěry vybere. Při Kiler to byla poušť, protože by tam bylo teplo a mohli by se tam vyspat.

"Můžeme se zkusit podívat tady k jezeru. Je to tam dost zajímavé." řekla Kiler a pohlédla na Avable. Její představa dne byla velmi dobrá. Počkala až Avable dojí a přemýšlela co jiného by mohli dělat u jezera. "Umíš plavat? Mohli by jsme si totiž dát závod kdo první přeplave to jezero." napadlo ji. Kiler byla hodně soutěživá a tohle ji přišlo jako dobrý nápad. "Nebo alespoň nějaký závod ať si trochu protáhneme svaly." řekla nakonec kdyby se Avable její nápad nelíbil.

Kiler neměla tušení jak tu řeku přejít, ale nějak to jít muselo. Vzala zajíce a veverku do tlamy a šla k řece. Našla to místo kde přecházeli před tím a začala couvat. "Vezmi to co uneseš a prostě skoč." řekla a rozběhla se. Zajíc a veverka ji viseli z tlamy a houpali se že strany na stranu. Hbitě se odrazila a ležela vzduchem. Dopadla zadníma tlaplama do vody, ale rychle se vyškrábala na břeh. "Je tam ještě něco?" zeptala se a odložila úlovek co přenesla přes řeku.

Kiler se plahočila kolem hor. Pamatovala si, že je to tu krásně a navíc cítila pach Theo. Nešla ji zajíce a chtěla vědět jak se jí daří. Cítila její pach a šla po stopě. Potom se trochu viděsila. Byl tam i jiný pach! Nějaká vlčice. Možná to byla její pomoc ale Kiler si nebyla jistá. Snad je Theo v pořádku, Pomyslela si zoufale. Doufala, že se jí i jejím štěňátkum nic nestalo. To by Kiler mrzelo. Hodně mrzelo. Došla až k malé jeskyňce. Uviděla tam na zemi ležet Theo a vedle ní nějakou vlčici. Pustila zajíce na zem a vyrazila j Theo. "Co se to děje?!" zeptala se vyděšeně a pohlédla na novou vlčici. "Ona snad..." Kiler to ani nedořekla. Jenom zoufalé doufala, že její kamarádka se kterou se znala pouze pár dnů, bude v pořádku.

Kiler se postavila a rozhlédla se po okolí. "Brzy bude tma. Zvládneš sama dojít do té svoji jeskyně nebo tak? Já už budu muset jít ještě něco ulovit." řekla omluvně Kiler. Opravdu by měla něco ulovit když teď všechno svoje jídlo dala Theo. "Pokud chceš zítra tě někde najdu podle pachu ano?" řekla nakonec a začala se loučit. Jistě ji zítra najde. Musí.

Kiler byla překvapená jak rychle ji Dione našla. "Teda dobrý! Byla jsi rychlá!" pochválila ji Kiler. "Možná už by jsme měli jít. Odnést kořist a přejít řeku ne?" zeptala se a vylezla že spíš keře. Možná už ji její smečka shání. To by Kiler měla problém. Zvedla se a vzala kořist k řece. Počkala na Dione. Přeskočit to nebude jenom tak. Ještě k tomu s kořistí, pomyslela si Kiler. Doufala, že Dione její smečka povýší když tak dobře lovila.

"Nemusíš pro mě nic dělat, ráda pomůžu. I až se vlčata narodí." řekla Kiler a posadila se. Ona má moc ráda vlčata a ráda s nimi pomůže. Už jen pro svůj dobrý pocit. "Jak dlouho asi zbývá do porodu?" zeptala se zvědavě. Moc ráda by tam byla. Sice Theo neznala moc dlouho, ale k březím vlčím měla obrovskou úctu. I k těm co už vlčata měla. "Vím že se neznámé tak dlouho, ale pokud budeš něco potřebovat řekni. Ráda pomůžu." řekla přátelsky. Opravdu by ráda pomohla. Kiler byla moc ráda že už to není ta zlá Kiler co všem jen ubližovala. Teď měla šanci pomoct a třeba i zachránit pár životů a tím by odčinila část svých hříchů. "Můžu si s tebou jen povídat pokud chceš." řekla klidně.

Kiler přemýšlela jak na to vlastně přišla, že je Dione v kamenech. "No hlavně jsem zahlédla pohyb a b tu nejsilnější tvůj pach." řekla a usmála se. Musela se jít schovat. Rychle utíkala co nejdál a částo se vracela aby ji zmátla. Teď už ji nejspíše nezbýval čas a musela se rychle schovat. Skočila do křoví a byla tam ukrytá. Musela počkat na Dione. Teď jí to ztížila ještě více. To by ji zajímalo za jak dlouho jí Dione najde. Po téhle hře bych už měla jít možná někam lovit nebo tak, napadlo Kiler. Teď však musela být úplně zticha.

Kiler šla po pachové stopě a už to i pro ni bylo obtížnější. Musela se pořád zastavovat aby neztratila stopu. Šla s čumákem stále u země a došla až ke břehu řeky. Tam byl pach Dione snad všude! Kiler očichala každý strom a každý kámen a musela se i jednou vrátit, protože stopu ztratila. Tohle se Dione teda povedlo! Pomyslela si Kiler s dál hledala. Trvalo asi 5 minut než došla k místu kde byl pach nejsilnější. I tak pořád nevěděla kde je. Nahlédla pod keř a potom šla ke dvěma malým kamenům. Mezi nimi zachytila pohyb. "Asi tě mám Dione! Ale dalo mi to zabrat." řekla Kiler a pohlédla na malou díru mezi kameny. Opravdu tam byla Dione. "Chceš se ještě schovávat nebo teď budeš hledat mě?" zeptala se raději Kiler.

Kiler sledovala jak Stadleymu přestává jiskřit srst a napadlo ji, že už to bude bezpečné. Zívla si a tlapkou se ho dotkla. Nedostala žádný šok ani nic podobného tak se k němu přitulila. Trošku ho očistila od té vody a položila si hlavu na jeho záda. Začala usínat. Přemýšlela jestli to bude v tomhle městě taky tak zajímavé jak kdysi když ona byl divoká a žila ve městě. Stadley už nejspíše spal a tak Kiler nic nebránilo usnout. "Až přestane pršet půjdeme do toho města... řekla Kiler v polospánku a usnula.