Príspevky užívateľa

Tohle Kiler opravdu nečekala. "To mě mrzí. Pokud chceš můžu ti někdy pomáhat." řekla vesele. "Pokud budu mít zrovna čas klidně ti se vším pomůžu." řekla a zavrtěla ocasem. Co tak potřebuje těhotná vlčice? Nejlogičtější je, že by asi neměla pořád stát. Napadlo Kiler. "Jak ti můžu pomoct? Na začátek si pojď někde lehnout." řekla Kiler a začala hledat místo kde si mohou lehnout. Někde kde bude bezpečno. Našla trošku vyšší trávu tak skočila do středu a vyšlapal tam kolečko. "Pojď tady." zavolala na Theo.

Kiler vyskočila že spíš kmene. "Ale byla to sranda mě hledat ne?" zeptala se se smíchem. Když Dione už utíkala pryč tak jenom zavolala: "Ale žádná magie!" to by totiž nebylo vůči Kiler fér, ale možná by byla zábava hledat něco co nevidíš. No možná by to byla zábava, ale nikdy bych ji nenašla, protože bych ji prostě neviděla. Pomyslela si. Jako obvykle si stoupla do poklony, zakryla si oči tlapkami a začala počítat. 1 2 3 4 6 ... a tak dále až došla k číslu 20. Potom se postavila a začala hledat stopu.

Kiler čekala ukrytá a přemýšlela za jak dlouho jí Dia najde. Udělala to schválně těžší a vypadalo to, že to funguje. Jednou jo zahlédla jak prošla těsně vedle Kiler s čumákem u země. Pokud si takhle procvičí čumák, bude brzo ten nejlepší stopař v celé jejich smečce. Kiler přemýšlela proč nehraje na schovku častěji, protože to je velmi užitečné a zároveň je to zábava. Pokusila se trochu nahlédnout ven ze svojí skrýše jestli ji nezahlédne. Kiler tu svoji stopu měla hodně blízko ke své skrýši takže by ji takhle mohla zahlédnout Dione.

Kilerina teorie se potvrdila."V tom případě, kde je tvůj druh aby pro tebe lovil?" zeptala se Kiler a rozhlédla se. Třeba byl právě na lovu. A nebo mohl někde zemřít. Kiler se rozhodla, že pro Theo něco uloví. "Počkej tady." řekla a vyrazila za pachem zajíce. Musela si pospíšit. Rychle se přikrčila a vyskočila do vzduchu. Očekávala, že jí zajíc uteče no však opak byl pravdou. Rychle ho chytila a zabila. Vzala ho do tlamy a odnesla Theo. "Dej si." řekla jenom a položila zajíce před ní.

Hned jak se Dione odběhla schovat, Kiler si stoupla do poklony a tlapkami si zakryla oči. A začala počítat. 1 2 3 4 6 7 8 10 . Kiler není člověk a tak její počítání nebylo dokonalé to však vůbec nevadilo. 11 12 13 14 15 17 18 19 . "Dvacet!" vykřikla Kiler a ještě pro jistotu řekla:"Už jdu!" a vyrazila. Čumák měla u země a pomalu postupovala. Pach Dione nebylo těžké zachytit a tak jen šla po pachu. Sice často zatáčela, ale nebylo to tak těžké. Po chvíli došla k jednomu křoví do kterého se nejspíše Dione pokoušela schovat, ale nebyla tam. Nebo? Kiler do křoví nakoukla a našla Dione. "Mám tě! Teď počítej ty!" vykřikla Kiler. A rychle odběhla. Dorazila k jednomu kamení a vyskočila na něj. Vedle něj byl padly kmen pod který by se dalo dobře schovat. Možná to i trochu zakryje její pach. Když už našla místečko, rychle utíkala ještě k nejrůznějším keřům a potom zalezla pod kmen. Pak už jen čekala.

Kiler sledovala jak Theo sežrala celého zajíce. A za chvíli už neměla žádný úlovek. Něco ulovím cestou. Pomyslela si. "Proč nezajdeš na lov když máš hlad?" zeptala se Kiler hloupě. Kiler by mohla pro Theo ještě něco chytit, protože vypadala, že má velký hlad. Cítila jen nějakého zajíce kousek od nich. Mohla by ho chytit a dát ho Theo. Kiler už neměla hlad a tak to pro ni nebyl problém.

Kiler si zívla. Už byla taky unavená. "Ano lidé mají velkou moc, ale magii myslím nemají. Já jsem taky neznala žádného vlka, který by magii měl, než jsem přišla do Norestu. Nevadí mi, že nemám magii." řekla a znovu si zívla. Mohli si na chvíli zdřímnout. "Jsem celkem unavená. Neprospíme se než přestane pršet?" zeptala se Stadleyho. Kiler se už musela protáhnout. Ležet dlouho v malé noře nebylo moc příjemné, ale přítomnost Stadleyho se jí líbila. Ale na chvíli jít spát mohli.

"Vracím se z lovu." odvětila Kiler. Prohlédla si tu vlčici. Vypadala, že čeká štěňata! To Kiler celkem překvapilo, ale stále si nebyla jistá. "Vypadáš hladově. Dáš si?"zeptala se Kiler když zaslechla jak vlčici kručí v břichu. Vzala zajíce a přinesla jí ho blíž. "A mimochodem, já jsem Kiler. Jak se jmenuješ ty?" zeptala se a snažila se znít co nejvíce přátelsky. Musí nějak zjistit jestli ta vlčice čeká štěňata. Musela být však opatrná a tak zavětřila jestli neucítí nějakou kořist.

"No za lidmi chodit není úplně dobrý nápad. Někteří jsou zlí, ale jiní chodí se svými psy na provázku a taky jim nasazují různé srsti. Stejně myslím, že tady zadní lidé nejsou." řekla a vzpomněla si jak jednou potkala nějakého malého psa v růžové srsti, která určitě nebyla jeho. Ale potom se musela zamyslet co vlastně město je. "No ano. Nejspíše jo. Možná to je spíš velký tábor, protože oni si tam staví speciální doupata. Já jsem kolem pouze procházela, ale jednou jsem v jednom městě žila." řekla Kiler a vzpomněla si jak byla ještě malá a se Starým Štístkem vyhrabávala jídlo z popelnic. "Možná by jsme tam mohli jít, ale nevím jestli tam není nějaká smečka." řekla Kiler zamyšleně. Taky by se tam ráda podívala, ale teď když prší to nebyl nejlepší nápad. "Možná až přestane pršet." řekla a pohlédla ven. Možná tak za hodinu by mohlo přestat pršet nebo by to alespoň mohlo být méně intenzivní. Na Stadleyho poznámku ohledně uši dolů raději ani nic neříkala jenom se usmála. U některých to vtipné vypadalo to byla pravda. "Lidi myslím nemají 6 prstů. Teda možná někteří. Já jsem žádného takového nepotkala." řekla Kiler a zamyslela se. Ona vlastně potkala jen lidi kteří se jí dotýkali jenom když něco provedla nebo když ji chtěli odvést na zápasy. "A obří plechovky od lidí jsou jakoby ty příšery. Teda jen jeden typ příšer. Jsou i příšery dlouhé, které jezdí opravdu rychle a nebo jsem jednou zahlédla obrovskou vysokou příšeru. Nevím co dělala, ale jistě ji ovládali lidé." vysvětlila Kiler. "Do toho města půjdeme až přestane pršet, ale jen na chvíli." zopakovala Kiler.

Kiler na schovku hrála naposledy když byla úplně malé štěně takže ji tenhle návrh opravdu nadchnul. Bylo to sice zvláštní jelikož Kiler byla už skoro dospělá, ale to jí snad nebrání hrát si se štěnětem na schovávanou ne? "To je skvělý nápad! Budeš se schovávat první nebo mám já?" řekla Kiler. Alespoň si procvičí čich. Kiler se opravdu někdy chovala jako malé štěně a ani v nejmenším jí to nevadilo. Byla šťastná, že si může i na chvilku odpočinout od neustálého hledání jídla a boje o přežití. "Ale budeme si muset dávat pozor aby jsme náhodou nenarazili na někoho komu by se naše hra nelíbila." řekla Kiler svoje myšlenky nahlas.

Kiler chápala, že Stadley nerozumí něčemu co povídala tak se rychle dala do vysvětlování. "No, lidí jsou stvoření bez srsti a bez ocasu. Mají taky malá vtipná ouška. Chodí pouze po zadních tlapkách a někdy to vypadá, že se za to, že nemají srst stydí a tak si na sebe dávají různé barevné srsti. Někdy jsou ty srsti větší jiný mají pestré barvy a jindy jsou velmi krátké a pokrývají jim jen malou část těla. Taky lidé ovládají různé příšery. I tady kdysi lidé byli. Nejspíše v tom městě co je tady opuštěné. Byl jsi tam už?" vysvětlila Kiler ve zkratce. Jen nevěděla jestli už Stadley byl v tom městě nebo ne. Ona sama kolem něj jen procházela. "Psi. No to jsou něco jako vlci. Akorát že slouží lidem a můžou být jinak velcí nebo jinak barevní než vlci. Já sama jsem kříženec psa. Někteří psi můžou mít uši nahoru a jiní dolů. Potkala jsem i psy kteří neměli ocas a nebo byli malí jako zajíci. Díky tomu že jsem z poloviny pes mám taky šest prstů podívej." řekla Kiler a zvedla svoji přední tlapku a roztáhla prsty. Šlo hezky vidět, že má o jeden prst navíc. "No té magii každý vlk nejspíše říká jinak. Já žádnou magii nemám." řekla, ale pak už nastražila uši aby slyšela o Stadleyho magii. Jezdit místo běhu! Kiler nejraději běhala, nedokázala si představit, že by jezdila. "Jak jako jezdit? Viděla jsem jezdit obří plechovky od lidí, ale ty mají velká černá kola která se točí. Ty na sobě nic takového nemáš! To je zvláštní." řekla a zamyslela se. Možná má Stadley někde ukrytá kola. Nebo se mu vždy packy změní na kola. Poslouchala ale dál. Rána? Mohl to být blesk, ale to bylo nereálné. Nebo to bylo součástí jeho magie. To bylo podle Kiler nejpravděpodobnější.

Kiler se právě vracela z lovu a s sebou nesla menšího zajíce. Cestou na tuhle pastvinu vyděsila stádo srn, ale už neměla hlad a raději si šla někde schovat toho zajíce. I když každá možnost lovu je důležitá no Kiler však neviděla důvod proč by se měla snažit ulovit srnu když má plné břicho.
Po chvíli cesty uviděla nějakého vlka. Podle pachu to byla spíše vlčice. Z dálky neviděla přesně detaily. Teď zůstávala otázka. Má za tou vlčici jít nebo ji má obejít a hledět si svého? Kiler byla poslední dobou až moc přátelská a tak šla vlčici alespoň pozdravit. Všimla si, že je vlčice trošku tlustější než normální vlci, ale nesoudila ji podle toho jak vypadá. Položila zajíce na zem. "Ehem ahoj. Co tady děláš takhle sama?" zeptala se a snažila se vypadat přátelsky.

Kiler ráda lovila a když uviděla Dione s další veverkou musela ji pochválit. "Ty jo. Dobrý!" řekla a položila zajíce na zem. "Budeme ještě lovit nebo chceš dělat něco jinýho?" Zeptala se Kiler i když to byla celkem blbost. Co jiného by měli dělat než lovit? No Kiler se s chutí pustila do svého zajíce a brzy ho celého sežrala. Teď už neměla ani trochu hlad a mohla lovit kořist i jen tak do zásoby.

"Já si myslím, že smečky jsou fajn. Sama jsem kdysi v jedné byla." řekla Kiler a začala povídání o sobě. "No dobrá, ale nelekni se. To co jsem kdysi udělala nebylo správný a taky za to částečně nemůžu." varovala ho pro jistotu. "No narodila jsem se u lidí. Od tama jsem se ztratila a byla jsem chvíli toulavá. Potom mě chytil jeden člověk a nutil mě do zabíjení jiných psů. Musela jsem ho poslechnout jinak by mě zbil. Rychle jsem z tama utekla, protože jsem tam nebyla vůbec spokojená. Dostala jsem se do jedné smečky, ale tu brzy zničili lidé. Dlouho jsem cestovala až jsem se dostala sem do Norestu." dořekla ve zkratce svůj příběh a doufala, že tím Stadleyho moc neviděsila. Raději neřekla nic o své alergii ani o tom, že že začátku se jí vlastně líbilo zabíjet jiná vlky. To však raději neříkala vůbec nikomu. "A co ty? Co třeba tvoje magie?" zeptala se na konec.

Kiler pozorovala jak Dione mizí někde ve křoví za veverkou. Taky musela něco ulovit. Rozběhla se tedy za vůní zajíce. Nebyl vůbec daleko. Stačilo hit pár kroků a Kiler ho už měla na dohled. Nebyl nijak extra velký, ale to jí neodradilo. Přikrčila se a pomalu šla směrem k zajíci. Nejspíše šla moc rychle a zajíc si ji všimnul. Vyrazil, ale Kiler ta ním. Běžela jak nejrychleji mohla a naštěstí zajíc o něco zakopnul a Kiler ho doběhla. Neměla ani čas skákat do vzduchu a zajíce přišpendlila k zemi. Zakousla ho a odnesla ho na místo kde naposledy viděla Dione.