Príspevky užívateľa

"Vracím se z lovu." odvětila Kiler. Prohlédla si tu vlčici. Vypadala, že čeká štěňata! To Kiler celkem překvapilo, ale stále si nebyla jistá. "Vypadáš hladově. Dáš si?"zeptala se Kiler když zaslechla jak vlčici kručí v břichu. Vzala zajíce a přinesla jí ho blíž. "A mimochodem, já jsem Kiler. Jak se jmenuješ ty?" zeptala se a snažila se znít co nejvíce přátelsky. Musí nějak zjistit jestli ta vlčice čeká štěňata. Musela být však opatrná a tak zavětřila jestli neucítí nějakou kořist.

"No za lidmi chodit není úplně dobrý nápad. Někteří jsou zlí, ale jiní chodí se svými psy na provázku a taky jim nasazují různé srsti. Stejně myslím, že tady zadní lidé nejsou." řekla a vzpomněla si jak jednou potkala nějakého malého psa v růžové srsti, která určitě nebyla jeho. Ale potom se musela zamyslet co vlastně město je. "No ano. Nejspíše jo. Možná to je spíš velký tábor, protože oni si tam staví speciální doupata. Já jsem kolem pouze procházela, ale jednou jsem v jednom městě žila." řekla Kiler a vzpomněla si jak byla ještě malá a se Starým Štístkem vyhrabávala jídlo z popelnic. "Možná by jsme tam mohli jít, ale nevím jestli tam není nějaká smečka." řekla Kiler zamyšleně. Taky by se tam ráda podívala, ale teď když prší to nebyl nejlepší nápad. "Možná až přestane pršet." řekla a pohlédla ven. Možná tak za hodinu by mohlo přestat pršet nebo by to alespoň mohlo být méně intenzivní. Na Stadleyho poznámku ohledně uši dolů raději ani nic neříkala jenom se usmála. U některých to vtipné vypadalo to byla pravda. "Lidi myslím nemají 6 prstů. Teda možná někteří. Já jsem žádného takového nepotkala." řekla Kiler a zamyslela se. Ona vlastně potkala jen lidi kteří se jí dotýkali jenom když něco provedla nebo když ji chtěli odvést na zápasy. "A obří plechovky od lidí jsou jakoby ty příšery. Teda jen jeden typ příšer. Jsou i příšery dlouhé, které jezdí opravdu rychle a nebo jsem jednou zahlédla obrovskou vysokou příšeru. Nevím co dělala, ale jistě ji ovládali lidé." vysvětlila Kiler. "Do toho města půjdeme až přestane pršet, ale jen na chvíli." zopakovala Kiler.

Kiler na schovku hrála naposledy když byla úplně malé štěně takže ji tenhle návrh opravdu nadchnul. Bylo to sice zvláštní jelikož Kiler byla už skoro dospělá, ale to jí snad nebrání hrát si se štěnětem na schovávanou ne? "To je skvělý nápad! Budeš se schovávat první nebo mám já?" řekla Kiler. Alespoň si procvičí čich. Kiler se opravdu někdy chovala jako malé štěně a ani v nejmenším jí to nevadilo. Byla šťastná, že si může i na chvilku odpočinout od neustálého hledání jídla a boje o přežití. "Ale budeme si muset dávat pozor aby jsme náhodou nenarazili na někoho komu by se naše hra nelíbila." řekla Kiler svoje myšlenky nahlas.

Kiler chápala, že Stadley nerozumí něčemu co povídala tak se rychle dala do vysvětlování. "No, lidí jsou stvoření bez srsti a bez ocasu. Mají taky malá vtipná ouška. Chodí pouze po zadních tlapkách a někdy to vypadá, že se za to, že nemají srst stydí a tak si na sebe dávají různé barevné srsti. Někdy jsou ty srsti větší jiný mají pestré barvy a jindy jsou velmi krátké a pokrývají jim jen malou část těla. Taky lidé ovládají různé příšery. I tady kdysi lidé byli. Nejspíše v tom městě co je tady opuštěné. Byl jsi tam už?" vysvětlila Kiler ve zkratce. Jen nevěděla jestli už Stadley byl v tom městě nebo ne. Ona sama kolem něj jen procházela. "Psi. No to jsou něco jako vlci. Akorát že slouží lidem a můžou být jinak velcí nebo jinak barevní než vlci. Já sama jsem kříženec psa. Někteří psi můžou mít uši nahoru a jiní dolů. Potkala jsem i psy kteří neměli ocas a nebo byli malí jako zajíci. Díky tomu že jsem z poloviny pes mám taky šest prstů podívej." řekla Kiler a zvedla svoji přední tlapku a roztáhla prsty. Šlo hezky vidět, že má o jeden prst navíc. "No té magii každý vlk nejspíše říká jinak. Já žádnou magii nemám." řekla, ale pak už nastražila uši aby slyšela o Stadleyho magii. Jezdit místo běhu! Kiler nejraději běhala, nedokázala si představit, že by jezdila. "Jak jako jezdit? Viděla jsem jezdit obří plechovky od lidí, ale ty mají velká černá kola která se točí. Ty na sobě nic takového nemáš! To je zvláštní." řekla a zamyslela se. Možná má Stadley někde ukrytá kola. Nebo se mu vždy packy změní na kola. Poslouchala ale dál. Rána? Mohl to být blesk, ale to bylo nereálné. Nebo to bylo součástí jeho magie. To bylo podle Kiler nejpravděpodobnější.

Kiler se právě vracela z lovu a s sebou nesla menšího zajíce. Cestou na tuhle pastvinu vyděsila stádo srn, ale už neměla hlad a raději si šla někde schovat toho zajíce. I když každá možnost lovu je důležitá no Kiler však neviděla důvod proč by se měla snažit ulovit srnu když má plné břicho.
Po chvíli cesty uviděla nějakého vlka. Podle pachu to byla spíše vlčice. Z dálky neviděla přesně detaily. Teď zůstávala otázka. Má za tou vlčici jít nebo ji má obejít a hledět si svého? Kiler byla poslední dobou až moc přátelská a tak šla vlčici alespoň pozdravit. Všimla si, že je vlčice trošku tlustější než normální vlci, ale nesoudila ji podle toho jak vypadá. Položila zajíce na zem. "Ehem ahoj. Co tady děláš takhle sama?" zeptala se a snažila se vypadat přátelsky.

Kiler ráda lovila a když uviděla Dione s další veverkou musela ji pochválit. "Ty jo. Dobrý!" řekla a položila zajíce na zem. "Budeme ještě lovit nebo chceš dělat něco jinýho?" Zeptala se Kiler i když to byla celkem blbost. Co jiného by měli dělat než lovit? No Kiler se s chutí pustila do svého zajíce a brzy ho celého sežrala. Teď už neměla ani trochu hlad a mohla lovit kořist i jen tak do zásoby.

"Já si myslím, že smečky jsou fajn. Sama jsem kdysi v jedné byla." řekla Kiler a začala povídání o sobě. "No dobrá, ale nelekni se. To co jsem kdysi udělala nebylo správný a taky za to částečně nemůžu." varovala ho pro jistotu. "No narodila jsem se u lidí. Od tama jsem se ztratila a byla jsem chvíli toulavá. Potom mě chytil jeden člověk a nutil mě do zabíjení jiných psů. Musela jsem ho poslechnout jinak by mě zbil. Rychle jsem z tama utekla, protože jsem tam nebyla vůbec spokojená. Dostala jsem se do jedné smečky, ale tu brzy zničili lidé. Dlouho jsem cestovala až jsem se dostala sem do Norestu." dořekla ve zkratce svůj příběh a doufala, že tím Stadleyho moc neviděsila. Raději neřekla nic o své alergii ani o tom, že že začátku se jí vlastně líbilo zabíjet jiná vlky. To však raději neříkala vůbec nikomu. "A co ty? Co třeba tvoje magie?" zeptala se na konec.

Kiler pozorovala jak Dione mizí někde ve křoví za veverkou. Taky musela něco ulovit. Rozběhla se tedy za vůní zajíce. Nebyl vůbec daleko. Stačilo hit pár kroků a Kiler ho už měla na dohled. Nebyl nijak extra velký, ale to jí neodradilo. Přikrčila se a pomalu šla směrem k zajíci. Nejspíše šla moc rychle a zajíc si ji všimnul. Vyrazil, ale Kiler ta ním. Běžela jak nejrychleji mohla a naštěstí zajíc o něco zakopnul a Kiler ho doběhla. Neměla ani čas skákat do vzduchu a zajíce přišpendlila k zemi. Zakousla ho a odnesla ho na místo kde naposledy viděla Dione.

"Ano, myslím, že to zvládneme... Nějak." řekla Kiler a taky zavětřila. Kořisti tu bylo hodně. No je to logické, protože na druhém břehu už všechno viděsily. Kiler ani neřekla nic na Dionino překvapení, ale soustředila se na to která kořist je lepší a která je blíže. Nejblíže byl nejspíš zajíc nebo ty dvě veverky kvůli kterým Dione malém spadla do řeky. Potom se Kiler začala hodně smát. Jen očkem zahlédla jak se Dione točí do kolečka a smát se začala až když spadla. Z toho smíchu se Kiler přetočila na záda. "Dávej si pozor kam šlapeš! Ale je to v pořádku mě už se to taky několikrát stalo." přiznala se smíchem Kiler. "Budeš lovit první nebo mám nejít něco já?"zeptala se a zvedla se. Oklepala se aby ze sebe setřásla všechnu špínu.

Kiler se musela zamyslet. Chtěla by do nějaké smečky? "Asi ano. Do nějaké smečky bych chtěla, ale nevím do které. Zatím se mi nejvíce líbí Ignis, ale nadchnul mě i Nihil." řekla Kiler a musela se znovu zamyslet. Pohlédla raději ven jestli ještě prší. Pršelo. Kiler se znovu podívala na Stadleyho. "Pokud chceš řeknu něco o sobě já." řekla Kiler a usmála se. Sice Kiler moc ráda o své minulosti nemluvila, ale věřila, že Stadley to pochopí. I když by se mohl začít bát, být v noře s někým kdo v minulosti nemilosrdně zabíjel psy. "Sice takovýhle styl čištění není zrovna pohodlný a nechutná to zrovna nejlíp, ale funguje to to je hlavní."řekla Kiler a začala se dal čistit. Snad brzy přestane pršet.

Kiler se trochu zasmála tomu jak Dione křičela že letí. Když dopadla na břeh, Kiler ji rychle popadla za kůži na krku. Dalo ji celkem zabrat ji vytáhnout, protože Kiler byla skoro stejně velká jako Dione. "No vidíš! Zvládla jsi to!" Vykřikla Kiler radostně a začala vesele poskakovat. Teď mohli jít lovit. Zatímco na druhém břehu už buď vše ulovili nebo spíše vyplašili, tady šla kořist cítit mnohem více. Kiler zavětřila a ucítila toho celkem dost. "Ještě se budeme muset dostat zpět." Řekla Kiler a podívala se do vody. "Ale teď půjdeme lovit." Pokračovala a nadšeně zavrtěla ocasem.

Kiler stála na druhém břehu a čekala na Dione. Pozorovala ní a šlo vidět, že váhá. Kiler byla připravena skočit za ní avšak Dione se nejspíše rozhodla skočit. Kiler uhnula kousek na bok aby ji udělala místo. Viděla Dione jak běží co nejrychleji uměla. Kiler napnula všechny svaly a zadržela dech. Pozorovala Dione jak skáče a jakoby se pro ni zastavil čas. Bála se, že Dione nechytí a ona se utopí. Kiler by to potom brala jako svoji vinu a neodpustila by si to. Konec konců byl to její nápad. Viděla jak Dione letí vzduchem. Jistě do zvládne. Musí!

"Ano Katnisse jsem potkala. Ale nejsem ze smečky." Řekla Kiler trochu smutně a dal si čistila srst. Jednu tlapku už měla čistou tak přešla na druhou. "No dobře. Pokud chceš řekni mi něco o sobě." Řekla Kiler a zavrtěla ocasem. "Co děláš tady v Norestu a proč nemáš rodiče?" Zeptala se. "No čistím si srst od té špíny. Ty jsi to nikdy nedělal?" Zeptala se Kiler a dala nechápavě hlavu na stranu. To je zvláštní. Myslela si, že každý vlk si někdy čistil srst tímhle způsobem. Ona to brala už jako samozřejmost. Hned se však uklidnila, protože do teď nevěděla, že existují vlci s magií nebo s křídly takže tohle bylo pro ni vlastně úplně v pořádku.

"Ano to je pravda. Každý se má co učit." Řekla Kiler se zamyšleným výrazem ve tváři. Teď však aby neměli hlad museli něco ulovit. Tedy Kiler musela... Dione si mohla jít klidně domů do svého tábora a dát si něco co ulovila smečka. To však Kiler nemohla. Sice se jí líbilo, že nemusí nikoho poslouchat, ale přece jenom jí chyběl pocit toho, že smečka ji ochrání a když se jí nedaří lovit,může jít za smečkou kde je vždy co jíst. Už si však zvyklá. "No možná se přes řeku někde dostaneme. Umíš plavat?" Zeptala se Kiler rychle a seběhla dolů ke břehu řeky. Museli jít někde kde je jeden břeh nejblíže ke druhému břehu. Kiler našla to správné místo. Přikrčila se a prudce se odrazila. Dopadla do vody avšak začala rychle hrabat tlapami a dostala se na druhý břeh. Oklepala se a zavolala na Dione: "Pojď, to zvládneš! Kdyžtak tě chytím."

"Děkuju, ale mám ještě co zlepšovat." Řekla Kiler a vzpomněla si na život ve smečce. Bylo to skvělé, ale věřila, že to mohlo být ještě lepší. Někde kde by nikomu nevadilo, že je napůl pes. "Chceš jít ještě lovit? Sice nevím jestli tady ještě něco bude, ale zkusit to můžeme." Řekla Kiler a automaticky zvedla čumák k nebi. Necítila nic. Možná jen drobné myšky, ale ty byli nejspíše někde skryté. Možná něco cítí Dione. Kiler však necitila nic a tak počkala jestli si Dione něčeho nevšimne.