Príspevky užívateľa

"No já sama nevím, probudila jsem se tam, asi jsem byla náměsíčná. Nevím, ale promiň pokud tě to vystrašilo."řekla Kiler a přiblížila se blíž k Avable. Oklepala se zimou. Ano byla jí zima. Šla ještě blíž k Avable a přitulila se k ní. Avable byla větší než Kiler a taky měla hodně hustou srst takže když se k ní Kiler přitiskla, nebyla skoro vidět. Rychle usnula.
Ráno se vzbudila brzo, ale stále ležela aby nevzbudila Avable. Chtěla počkat než se vzbudí i ona, ale dlouho jí to nevydrželo. Slunce ještě ani nevyšlo a Kiler už se šla najíst. Když se najedla vzala trochu i pro Avable aby nemusela nikam chodit. Doufala, že Avable se rychle nají aby mohli jít se někam projít nebo tak.

Kiler se zasmála. "Mohli by jsme jít lovit." Řekla Kiler. Brzy ale začne pršet. Pokud chtějí lovit musejí si pospíšit. Kiler na čumák dopadla první kapka. "Bude pršet." Řekla Kiler a pohlédla k nebi. "Pokud chceme něco ulovit musíme hned. A myslím, že tvoje magie se může hodit. Používáš ji snad i při lovu ne?" Zeptala se Kiler a rychle zavětřila. Jistě tady poblíž byl zajíc. Možná i něco většího. Kiler by ulovila něco pro sebe a něco i pro Dione aby to mohla odnést smečce pokud se to smělo.

"Ale můžete se potkávat s jinými vlky z jiných smeček ne?" Zeptala se překvapeně. Nevěděla, že se nemůžou setkávat s jinými smečkami. "Jak jako věcí? Ty myslíš moje prsty co mám navíc?" Zeptala se pobaveně. Její tlapky působily zvláštně to Kiler věděla, ale málokdo si toho všimnul. Vždy to někomu řekla ona. Aby se Dione mohla podívat, zvedla Kiler přední tlapku a roztáhla prsty. "Na předních tlapkách jich mám šest a na zadních pět. A moje barvy. Neměla jsem je tak vždycky, jako štěně jsem byla jenom šedá." Řekla Kiler a položila tlapku na zem. " Já magii nemám, teda ne tak úplně." Řekla Kiler se zamýšleným výrazem.

"Vy se nepotkáváte se členy jiných smeček?" Zeptala se Kiler, avšak v zápětí musela ona odpovídat na otázky. "No jsem z místa daleko odtud. Hodně jsem cestovala ať jsem se dostala sem. Jsem tu pár týdnů, možná ani ne. A díky." Kiler překvapilo, že se někomu líbí její barva srsti jelikož skvrny na tlapkách vypadaly jako od krve. "A ty máš magii co? Takhle zmizet. Taky bych chtěla mít nějakou magii." Řekla Kiler a zasmála se. Zavrtěla ocasem a přátelsky vyplázla jazyk.

"Aha. Berou do smečky i tuláky?" Zeptala se Kiler. Opravdu jí to zajímalo, ale neměla tušení co dělat. Když překročí hranice, pokusili by se jí zabít. Je to složité. Chtěla se přidat do smečky, ale ne u všech smeček se jí líbila všechna pravidla. "Co ty víš o ostatních smečkách?" Zeptala se. Ptala se až moc otázek, ale nevadilo jí to. Byla ráda ve společnosti. "Asi mám moc otázek co?" Zeptala se omluvně. "Pokud chceš klidně se mě zeptej." Řekla Kiler a posadila se.

"Jak je to tam s postaveními? A mohou tam mít všechna postavení vlčata nebo to může jen alfa?" Zeptala se Kiler. Byla smečkový vlk a v Ignisu by nikomu nevadila její minulost možná by jí to pomohlo získat lepší postavení. Tomu však ani ona sama nevěřila. "Řekni mi jak to tam funguje prosím." Řekla Kiler a potom dodala. "Ráda bych se tam možná přidala." Zašeptala. Ještě si však nebyla jistá či chce jít zrovna do Ignisu.

"Vím, že Ignis je kousek. Řekla mi to jedna vlčice." Řekla Kiler a prohlížela si Dione. "Odkud máš ty jizvy? Porvala jsi se s někým nebo to bylo když tě měli přijmout do smečky?" Zeptala se Kiler. Věděla, že aby jste mohli do Igniské smečky museli jste někoho zabít. Čím víc se Kiler bavila s někým z Ignisu tím víc se jí Ignis líbil. Možná se tam někdy přidá... "Ignis je fajn smečka. Řekni jaký to tam je?" Zeptala se Kiler na konec.

Kiler sebou trhla když se jí malá vlčice ukázala. "Aha. Pokud vím tak tady je území Igniské smečky že? A mimochodem moje jméno je Kiler jak se jmenuješ ty?" Zeptala se Kiler. Moc ráda by se přidala k nějaké smečce, ale nevěděla k jaké. Zatím ji nejlíp zněl Ignis ale Nihil zněl taky dobře. Ona sama byla smečkový vlk a líbilo by se jí být zase v nějaké smečce. Zatím si vlčici prohlédla. Byla malá a také měla jizvy jako Kiler. Zajímalo ji kde k nim přišla, ale nejspíše to bylo při nějaké rvačce. Ne jak Kiler která si jizvy udělala sama.

Kiler tu malou vlčici stále pozorovala jenže ona pak zmizela! Kiler se postavila a rozhlédla se. Musela se zamyslet. Vlk nemůže jen tak zmizet, pokud... Pokud nemá zase nějakou zvláštní magii! Jasně. Když jsou tu vlci s křídly a magií jistě existuje i nějaká díky které může vlk zmizet. Zůstala však otázka - zmizela ta vlčice úplně na jiné místo nebo prostě jenom nejde vidět? Tohle Kiler zmátlo, ale taky jí to velmi zajímalo. Ona sama magii neměla a zatoužila nějakou mít. Potom se vedle ní ozval hlas. Takže ta vlčice tu musela být. Prudce se otočila, ale nic neviděla. Přesto se snažila chovat se normálně. "No, přišla jsem se sem napít a něco ulovit. Co tady děláš ty?" Řekla jen tak do vzduchu. Doufala, že tam ta vlčice je.

Kiler stále pozorovala vlčici. Čekala až si ji všimne ona. Vítr se otočil a ta vlčice jistě musela ucítit její pach. Kiler to nevadilo a dál vyčkávala. Byla to poměrně malá vlčice Angela problémy i s pitím. Že by to bylo ještě vlče? Kiler nebyla sice o nic větší než ta vlčice, ale taky ona byla křížená s malým psem. Sice byla z větší části vlk, ale něco ze psa v ní zůstalo. Kiler sice měla náladu na seznamování avšak styděla se jít se zeptat první. Musela tedy počkat. Třeba je ta vlčice taky křížená se psem a proto je malá. Podle pachu nešlo úplně určit jestli to je vlče nebo dospělí vlk, ale pomohlo to být i něco mezitím.

Kiler už delší dobu nelovila a měla hlad. Cestovala a čekala jestli neucítí nějakou kořist. Vypadalo to že bude pršet a tak si musela pospíšit pokud chtěla něco chytit. Ucítila pohyb. Byla to myš. Nejspíše se šla napít k té teče co tady teče. Kiler se přikrčila a hned v zápětí vyskočila a myš ulovila. Rychle ji zhltla a šla se napít. Hlad měla sice pořád, ale už ne takový. Potom však zahlédla vlka. Seděl tam blízko řeky. Kiler si uvědomovala, že je blízko území nějaké smečky a tak toho vlka taky jen pozorovala. Pravděpodobně to byla Igniská smečka, protože podobný pach cítila i z Magmy. Pomalu šla blíže, ale zastavila se a jen toho vlka pozorovala.

"No většinou po tom co psi bojovali je lidé chytili a uvázali na řetěz aby jim neutekli. Jen když byl pes opravdu dobrý, člověk měl hodně papírků a mohl koupit třeba i kostí nebo něco lepšího k jídlu. A jenom ti nejlepší nebyli na řetězu, ale byli v kotci - to je místo které je ohraničené drátěným plotem. Měli tam boudu a někdy i pořádný jídlo. Já jsem se tam taky dostala a naučila jsem se skákat přes ten plot. Taky jsem pak mohla krást jídlo a když se na to přišlo, Hall - to byl můj pán, mě zbil železnou tyčí. Proto ho všichni psi poslouchali. On by jim jinak ublížil. Už s Xerrem jsem plánovala útěk jenže když pak zemřel musela jsem utýct sama." Řekla Kiler. Nevěděla jak to má Katnisse vysvětlit, protože Katnisse tam nebyla a když nevěděla, že lidé mají taky polopsi, tak jistě nemohla vědět co jsou psi zápasy. To mohlo Kiler napadnout. "Ale ne všichni lidé jsou takový. Někteří mají psy normálně na zahradě,dávají jim jídlo, vodu a chodí s nimi ven. Jen lituju, že já jsem taky mohla mít takový život, ale ztratila jsem se od svých lidí když jsem byla štěně. Ale i tak jsem spokojená, že jsem tady." Řekla, aby si Katnisse nemyslela, že lidé dělají jen strašně věci, i když většina lidí zlá byla.

"No celkem často se stává, že člověku uteče pes a skříží se s vlkem. U mě to bylo podobně akorát že já jsem měla jíž v rodu vlky a ani nevím jestli jsem spíše vlk nebo pes, ale je hodně vlků co jsou také napůl psi. Jednoho dokonce lidé kříží schválně. Je to zvláštní, ale je jen málo rozdílů mezi psy a vlky takže pokud jsi polovlk nebo polopes tak jde jen o to jak se cítíš. Takže polopsi a polovlci nejsou tak vzácní." řekla Kiler s úsměvem. Nevěděla, že Katnisse neví o polopsech. Ona sama to brala už jako samozřejmost. "A psí zápasy. Jasně. Jde o to, že lidé si vycvičí psy nebo vlky na to aby se potom setkali a ti psi spolu bojují na život a na smrt. Když psi bojují, lidé je je povzbuzují a pokřikují po sobě a hádají se, který pes je silnější a který pes vyhraje. Když vyhraje ten na, kterého lidé více ukazovali, všichni si vzali papírky a odešli. Jiný den přišli znovu s jinými psy a znovu bojovali na život a na smrt." řekla Kiler a došlo jí jak kruté to vlastně bylo. Ona sama toho bývala součástí.

"No tam odkud jsem je hodně polopsů bez magie." Řekla Kiler a usmála se. "A k té mojí alergii. No, zjistila jsem to když jsem byla u lidí. Jediný co o tom vím je, že když příště ucítíme něčí krev tak mam pak potřebu ho zabít. Je to zvláštní, ale na jednoho psa to nefungovalo. Jmenoval se Xerro a byl to můj nejlepší kamarád, možná i něco víc." Řekla Kiler a usmála se. "Vždy když jsem byla s ním a měla jsem zrovna dejme tomu záchvat, on mě dokázal uklidnit bez toho aby mě držel pevné u země. Vždy jen přišel, olíznul mě a já jsem se zklidnila. Bohužel Xerro zemřel na psích zápasech a já jsem ho nestihla zachránit. Čekám než se objeví zase někdo takový jako byl Xerro." Řekla Kiler to co věděla. "Ale myslím, že jednou se to naučím ovládat a když bude potřeba tak se prostě neovládnu a budu tak moct bránit svoji budoucí smečku nebo kamarády. Teda hlavně v to doufám, protože když se neovládám bojuji velmi dobře a přijde mi, že jsem i silnější." Dořekla to Kiler. "Vypadáš, že se chceš ještě na něco zeptat. Klidně se ptej." Řekla Kiler a naklonila hlavu na stranu a přátelsky zavrtěla ocasem. Bavilo ji odpovídat na tyhle otázky.

Kiler byla ráda, že ji Katnisse takhle poslouchala. Vypadala, že je fascinována a to se Kiler líbilo. "Jsem ráda, že se ti to líbí. Pokud máš i jiné otázky klidně se ptej." Řekla Kiler a zavrtěla ocasem. Kiler se líbilo jen tak se procházet a odpovídat Katnisse na otázky. Strašně ráda by se podívala na území Nihilu, ale věděla, že to nesmí. I když, kdyby jim donesla kořist... Možná ani tak by to nefungovalo, ale možná by se k nim mohla přidat. Pokud Kiler ví, tak že smečky můžeš kdykoliv odejít takže by to nejspíše nebyl problém.