Príspevky užívateľa

Avable byla v pořádku. Kiler zaslechla její vytí a tak si položila hlavu na packy a čekala než Avable přijde. Jistě šla po jejím pachu. Pozorovala hvězdy a přemýšlela jestli to jsou duše mrtvých psů a vlků. Nebo jestli tam sídlí Velká Lovecká smečka a hvězdy jsou jejich kořist nebo jejich lovci. Bylo příjemné tak odpočívat jelikož už byla klidná a věděla, že Avable je v pořádku a že se vrací zpět ke Kiler. Lehký větřík jí čechral kožíšek a její packa ji ještě trochu bolela. Krev jí naštěstí netekla takže to nebylo tak strašné. Musí počkat a nesmí usnout.

Kiler ještě nikdy nebyla na poušti. Tak šla kolem řeky a pozorovala poušť. Než narazila na velký příkop. No spíše to bylo jezero. Vyprahlé jezero. Vypadalo zajímavě a byla tam popraskaná země. Všude kolem to však bylo velmi pěkné a dokonce cítila i drobnou kořist. Kdyby tady běžela za nějakým pouštním zajícem hodně by se za ní prášilo. Kiler jen tak přecházela po vyschlém dní jezera a užívala si příjemné teplo. Už byl večer takže nebyla ani zima ani horko. Dalo by se říct, že byl ideální čas na lov. Kiler se však lovit nechtělo a tak se jen procházela.

"Jasně, že ji půjdeme ulovit!" Řekla Kiler radostně a pomalu šla za pachem. Když už byl pach dost blízko, skryla se v keři. Opatrně vykoukla aby se ujistila, že tam ta srna je. "Já to obejdu na druhou stranu a z tama ji zaženu rovnou k tobě a ty ji zabiješ." Zašeptala Kiler a opatrně šla kolem srny. Doufala, že je Katnisse připravena. Vyběhla z křoví a srna šla přesně tam kam měla jít. Kiler srnu kousla do nohy a potom jí vyskočila na záda aby už nemohla utéct.

Kiler utrhla zadní nohy zajíce a podala je Katnisse. Ona sama se pustila do svojí části. Chutnalo to moc dobře. Trvalo déle než vůbec něco snědla a ještě k tomu ji i kousek zbyl. Vzala teda ten svůj zbytek a dala ho Katnisse. "Jen si dej, já už nemůžu." Řekla a začala se čistit. Počkala až Katnisse dojí a začala čichat. Cítila další zajíce, ale nic většího. Pomalu pokračovala dál až ucítila nějakou větší kořist. Možná to byla srna. Bylo by to dobrý kdyby to byla srna. Počkala na Katnisse jestli i ona ji cítí a taky chtěla aby ji z větší části ulovila ona aby si ji mohla vzít pro svoji smečku.

Kiler byla trochu překvapená, že si ten úlovek Katnisse nevzala, ale zase Kiler nevěděla jaká situace by mohla nastat kdyby Katnisse řekla, že si to vzala od tulačky. "Dobře, to je v pohodě. Ale aspoň se se mnou najez. Dala bych ti kousek z mého úlovku aby jsi měla sílu na další lov." Řekla Kiler, ale hned dodala: "Teda pokud se to ve vaší smečce může. Nerada bych abys kvůli mě měla problémy. Když nad tím přemýšlím, mohli by jsme spolu chytit něco většího. Jsou tady srny?"

Kiler se snažila vystopovat vlastní cestu. Pořád kličkovala a nevěděla kudy přesně má jít. Potom zaslechla vytí. Byla to Avable! Kiler doufala, že se jí nic nestalo. Nevěděla však Judy má jít a tak dále kličkovala zpět po svém pachu.
Když se jí však povedlo dojít na místo kde usnula, Avable tam nebyla! Kiler začala panikařit. Mohlo se jí něco stát nebo snad šla Kiler hledat? Její pach byl pořád čerstvý takže možná se šla najíst. Kiler tedy šla po pachu Avable až došla k místu kde si zakopali soba. Kousek byl odkrytý a byli tam pohozené kosti. Jistě se tady Avable najedla. Když nad tím Kiler tak přemýšlela, měla hlad a tak se taky najedla. Utrhla si kus masa z břicha soba a rychle ho sežrala. Potom vzala zbytky a znovu je zahrabala. Avableina stopa vedla přímo k té stopě od Kiler. Museli se tedy minout. Něco Kiler říkalo, že není dobrý nápad teď již po té stopě, protože Avable mohla už být tam kde přespali. Vydala se tedy zpátky kde usnula. Když tam došla, lehla si na zem a čekala na Avable. Pro jistotu ještě hlasitě zavyla. Snad to Avable slyšela.

Kiler počkala než k ní přišla Katnisse se zajícem. "Dobrý úlovek." Řekla spokojeně Kiler. "To je dobrý, že jsi ho chytila." Teď bude Katnisse nejspíše muset odnést svůj úlovek její smečce. Kiler nevěděla jestli si má svůj úlovek sežrat nebo dat Katnisse. "Ty teď ten úlovek musíš odnést smečce ne?" Zeptala se aby se ujistila. Svůj úlovek pak posunula ke Katnisse. "Pokud chceš můžeš ho vzít pro smečku, já stejně nemám hlad." Řekla a usmála se.

Kiler následovala Katnisse. Jistě toho věděla více než Kiler. Pomalu šla, ale pak ucítila kořist. Hodně kořisti. Automaticky se přikrčila k zemi. Doufala, že si jí kořist ještě nevšimla. Přiblížila se blíže a viděla, že to jsou dva zajíci. Musela je ulovit oba dva, ale mohla se spolehnout na Katnisse, že ona se pokusí chytit toho druhého. Naznačila jí ať jí, že ona chytí toho který je k nim blíž a že Katnisse chytí toho co je dál. Když už byl zajíc na dosah, Kiler se odrazila a dopadla přímo na něj. Rychle ho zabila a počkala jestli něco chytí i Katnisse.

"Aha to potom chápu. A když ty jsi že smečky, neměla by jsi pro ně něco ulovit?" Zeptala se Kiler s úsměvem. "Pokud chceš ráda ti pomůžu s lovem." Řekla a nasála lesní vůně jestli neucítí nějakou snadnou kořist. Cítila nějaké bobule, ptáky, nějaké malé myšky a možná i zajíce. "Nějaká kořist tu jistě bude." Řekla a postavila se. Jistě ráda pomůže s lovem. Kiler ráda loví, ale v lese nelovila tak často. Trochu se bála, že by narazila do stromu. Musela to vždy udělat tak, že se za žádným zvířetem nehnala, ale ulovila ho na místě. Lovit v lese bylo těžké.

Kiler si všimla, že Katnisse její zvláštnost trochu viděsila. "Neboj, pokusím se tě nekousnout." Řekla Kiler a taky se zasmála. Byla ráda, že to Katnisse vzala takhle v pohodě. Byla taky ráda, že pochopila i její názor na smečku. Potom však poslouchala co Katnisse řekla o svojí magii. "Takže ty svoji magii neovládáš?" Zeptala se překvapeně. "A nikdy by mě nenapadlo, že tady bude tolik vlků co mají nějakou magii. Tam odkud jsem já nikdo žádnou magii neměl." Řekla Kiler překvapeně. "Ale já taky vlastně neumím svoji alergii úplně ovládat. Většinou mi to pomáhá v boji, ale někdy je to na škodu."

"No, alergii mám na krev cizích vlků a psů. Prostě když někoho kousnu a ucítíme jeho krev, tak se neovládnu a snažím se zabít všechny kolem sebe." Řekla Kiler a nervózně zahrabala tlapkou do země. "A děkuju. Ještě mi nikdo neřekl, že mám hezké jméno." Řekla potěšeně Kiler. Potom se však musela zamyslet. "Kdysi jsem v jedné smečce byla, ale jen krátce a většina vlků mě odsuzovala, protože jsem napůl pes. Asi bych někdy do nějaké smečky chtěla, ale zatím si budu užívat volnost." Řekla Kiler zamyšleně. "A jak funguje tvoje magie?" Zeptala se na konec.

"No já nejspíše žádnou magii nemám." Řekla Kiler a po chvilce rychle dodala: "Ale mám zvláštní alergii." Řekla a zasmála se. "Jak funguje tvoje magie? A taky tvůj ocas je velmi zajímavý a pěkný." Řekla Kiler a zavrtěla svým ocasem. "Ty máš alespoň něco. Já mám jenom hromadu jizev, špatnou minulost a divnou alergii." Řekla Kiler smutně, ale po chvilce se zasmála. "A taky skvělej život." Dodala se smíchem.

"Ano já jsem tulačka." Řekla Kiler a usmála se. "Z jaké smečky ty jsi? Už jsem potkala jednoho vlka ze smečky. Jmenoval se Magma." Řekla Kiler a vzpomněla si na Magmu. Byl to hodný vlk. "Myslím, že byl z Ignijské smečky nebo tak nějak." Dodala po chvilce. Zajímalo ji kolik ještě smeček tady je. "A tvůj ocas? To je taky nějaká magie?" Zeptala se Kiler s pohledem upřeným na ocas Katnisse.

"Ehem... Ahoj. Já jsem Kiler. Moc mě těší Katnisse." Řekla trochu stydlivě Kiler. Měla sice ráda nové vlky, ale nikdy nebyla v seznamování nejlepší a taky se vždy trochu styděla. "Katnisse, ty asi nejsi tulák, že?" Zeptala se Kiler. Většinou potkávala tuláky, ale ráda se naučí pachy různých smeček co tady žijí. Nejvíce ji však udivovalo, že vlci z těhhle smeček mohli i mimo území svoji smečky. Když kdysi byla ve smečce ona, nikdo nesměl odejít z území pokud mu to alfa nepovolil. Další zvláštní věc v Norestu bylo to, že mnoho vlků i zvířat odsud vypadali tak nějak jinak. Třeba měli křídla nebo zvláštní schopnosti. Kiler nic takového neuměla teda až na její podivnou alergii. "Většinou tady potkávám pouze tuláky." Řekla po chvilce přemýšlení.

Kiler se zase jen tak procházela. Její tlapka už byla celkem v pořádku, ale někdy ji její ulomený dráp trochu bolel. Ona však nikdy nedávala najevo bolest. Teda se o to alespoň pokoušela. Poslouchala uklidňující zvuky lesa. V korunách stromů zpívali ptáčci a všude to vonělo kořistí. Že by si něco ulovila? Kiler zvedla čenich je korunám stromů a zavětřila. Necítila nic co by mohlo být blízko, teda až na pach nějakého vlka. Spíše vlčice. Jenže tenhle pach byl jiný. Byl zvláštní, nebyl jako pach většiny vlků co doposud potkala. Teda až na Magmu. Ten měl podobný pach jako tenhle vlk. Možná to je tím, že je z nějaké smečky! Další smečkový vlk. Mohla by za ním přijít, ale co kdyby omylem překročila hranici území nějaké smečky? Musela zapřemýšlet. Porozhlédl a se kolem a očichala pár stromů. Tohle žádné území nebylo. Znovu zvedla čenich ke korunám stromů aby znovu zachytila ten pach. Povedlo se a tak jen pomalu klusala směrem odkud ten pach šel. Třeba si ji vlk všimne dříve než si ona všimne jeho.