Príspevky užívateľa

"Takže v různých smečkách mají jiné pojmenování pro alfu? To je zajímavý. Když jsem byla ve smečce, byla u nás ještě jedna smečka a tam měli stejně jako my alfu." řekla Kiler a vzpomněla si na druhou smečku. "No nevím jestli by někdo chtěl mít ve smečce vlka jako já, navíc když ani nejsem čistokrevný vlk." Kiler byla ráda, že v ni Katnisse tak věřila. "Jaké to je být na půl pes?" zopakovala Kiler Katnissina slova. "Záleží na tom jak vyrůstáš a jak se cítíš. Já jsem vyrůstala většinou se psy, ale když jsem pak byla ve vlčí smečce pochopila jsem co je pro mě lepší. Jakožto napůl pes jsem hlavně menší a to celkem o hodně. Taky mám na předních tlapkách o jeden prst navíc." řekla Kiler a zasmála se. zvedla jednu přední tlapku aby se Katnisse mohla podívat. "Taky to možná má co dočinění s mojí alergií a s tím, že nemám žádnou magii. Ale nijak mi to neškodí." řekla Kiler a dále pokračovala v cestě.

Ano lidé jsou zvláštní. S tím Kiler souhlasila. "Panovníka? Nemyslíš tím Alfu?" tohle Kiler zarazilo. Nejspíše by nezvládla říkat někomu králi. Znělo to tak... Zvláštně. "Zatím se mi ze všech smeček nejvíce zamlouvá Ignis, ale Nihil taky nezní špatně." řekla Kiler nakonec. Bála se, že kvůli její minulosti by ji nikde nepřijali, protože kdo by ve smečce chtěl mít napůl psa, který by je mohl zabít aniž by chtěl? Své obavy řekla i nahlas: "Myslím, že mě stejně nikam nevezmou. Mohla bych někomu ublížit bez toho abych chtěla." řekla Kiler a zahleděla se do země. "Pokud chceš ptej se mě na něco, baví mě odpovídat." řekla Kiler přátelsky a zavrtěla ocasem. "Zatím jsem se ptala hlavně já tak ti dám taky prostor."

"No ano, měla jsem smečku, ale lidé ji zničili. Sice mě tam neměli moc rádi, ale stejně mi trochu chybí." Řekla Kiler. Kiler je smečkový vlk, ale teď ji vyhovovalo být sama. Možná by se mohla k někomu přidat, ale nevěděla ke komu. "Asi bych se k někomu přidala, ale nevím ke komu. Kolik tu je smeček?" Kiler potěšilo, že vypadala jako smečkový vlk i když to bylo dávno co lovila se smečkou.

"V pohodě. Můžeme se jen procházet." Řekla Kiler a vyrazila. "Pokud chceš můžeš se na něco zeptat, ale klidně se zeptám já. Jaký to je být ve smečce? Dlouho jsem v žádné nebyla." Řekla Kiler a zavrtěla ocasem. Vzpomněla si jak byla ona ve smečce a musela dodržovat pravidla. Teď si mohla dělat co chce a to se jí líbilo. Stejně jí však chyběl ten pocit že se může spolehnout na smečku, tady se musela spolehnout jen sama na sebe. Zaujala ji však Igniska smečka a možná se pokusí tam přidat. Ještě však není úplně rozhodnutá a tak zatím zůstane tulák.

Kiler celou dobu ležela a zaujatě pospíchala Matery. "Moji smečku taky zničili lidé." Řekla zamyšleně Kiler. Zvedla se a šla si namočit packy do řeky. Voda byla chladná a příjemně jí zchladila tlapky, které až do teď měla skryté pod sebou v srsti a tak jí bylo trochu horko. Napila se a oblízla se. Potom ale ztuhla a zahleděla se do vody. Proplula tam ryba a Kiler rychle vyskočila a dopadla těsně vedle ní. Rychle se otočila a za chvíli se zvedla s rybou v tlamě. Byla to dlouhá ryba, možná losos. Kiler milovala lososy! Přišla k Matery a dala jí kousek. "Ochutnej, tihle jsou nejlepší." Řekla a položila rybu před Matery.

Kiler se podívala kam Katnisse ukazovala. Byly tam keříky. "Jo to by šlo." Řekla spokojeně a vzala srnu za zadní nohu a začala ji táhnout k tomu místu. Dotáhla ji tam a pokusila se jí i trošku zahrabat. "Tak co budeme dělat teď? Budeme se jen tak procházet nebo zkusíme ještě něco ulovit?" Zeptala se vesele. Byla ráda, že Katnisse nevadilo, že je tulačka. Aspoň měla dobrou kamarádku. Ale jednu věc chtěla Kiler zkusit. Chtěla by se podívat do její smečky. Chtěla by jim hlavně pomoct lovit.

"Děkuju. Jsem ráda, že se to podařilo. Teď budeš mít dostatek jídla pro smečku." Řekla Kiler a zavrtěla svým ocasem. Nejspíše bude potřeba to odtáhnout do tábora, ale Kiler tam s Katnisse nemohla. Teda možná. "Asi budeš potřebovat pomoct to odtáhnout do vašeho tábora co? Nejspíše nesmím vkročit na vaše území, tak ti to potom pomůžu odtáhnout alespoň ke hranicím." Řekla Kiler a zamyslela se. Kde takovýhle úlovek ukryjí? Možná už lovit nebudou, ale nemůžou to jen tak někde nechat. Jistě by si to přivlastnil někdo jiný. "Kam ten úlovek ukryjeme?" Zeptala se rychle.

Kiler poslouchala Materyino dramatické vyprávění. "Co se stalo s tvojí smečkou?" Zeptala se napjatá Kiler a v očích jí tančily jiskřičky. "A... Jasně. Můj tábor. No problém je, že já nemám žádnej tábor." Řekla Kiler a zasmála se. "Spím kde se mi zachce a lovit se dá snad všude. Ty nejde máš tábor Matery? A dorekni mi to s tou smečkou prosím." Kiler žadonila jako malé vlče a rychle se stočila do klubíčka a založila si packy pod sebe. "Můžeš klidně do detailu ráda si to poslechnu. A když budeš chtít, řeknu ti jak jsem se já dostala do Norestu." Řekla Kiler a usmála se. Nastražila uši a čekala než Matery něco řekne.

Avable byla v pořádku. Kiler zaslechla její vytí a tak si položila hlavu na packy a čekala než Avable přijde. Jistě šla po jejím pachu. Pozorovala hvězdy a přemýšlela jestli to jsou duše mrtvých psů a vlků. Nebo jestli tam sídlí Velká Lovecká smečka a hvězdy jsou jejich kořist nebo jejich lovci. Bylo příjemné tak odpočívat jelikož už byla klidná a věděla, že Avable je v pořádku a že se vrací zpět ke Kiler. Lehký větřík jí čechral kožíšek a její packa ji ještě trochu bolela. Krev jí naštěstí netekla takže to nebylo tak strašné. Musí počkat a nesmí usnout.

Kiler ještě nikdy nebyla na poušti. Tak šla kolem řeky a pozorovala poušť. Než narazila na velký příkop. No spíše to bylo jezero. Vyprahlé jezero. Vypadalo zajímavě a byla tam popraskaná země. Všude kolem to však bylo velmi pěkné a dokonce cítila i drobnou kořist. Kdyby tady běžela za nějakým pouštním zajícem hodně by se za ní prášilo. Kiler jen tak přecházela po vyschlém dní jezera a užívala si příjemné teplo. Už byl večer takže nebyla ani zima ani horko. Dalo by se říct, že byl ideální čas na lov. Kiler se však lovit nechtělo a tak se jen procházela.

"Jasně, že ji půjdeme ulovit!" Řekla Kiler radostně a pomalu šla za pachem. Když už byl pach dost blízko, skryla se v keři. Opatrně vykoukla aby se ujistila, že tam ta srna je. "Já to obejdu na druhou stranu a z tama ji zaženu rovnou k tobě a ty ji zabiješ." Zašeptala Kiler a opatrně šla kolem srny. Doufala, že je Katnisse připravena. Vyběhla z křoví a srna šla přesně tam kam měla jít. Kiler srnu kousla do nohy a potom jí vyskočila na záda aby už nemohla utéct.

Kiler utrhla zadní nohy zajíce a podala je Katnisse. Ona sama se pustila do svojí části. Chutnalo to moc dobře. Trvalo déle než vůbec něco snědla a ještě k tomu ji i kousek zbyl. Vzala teda ten svůj zbytek a dala ho Katnisse. "Jen si dej, já už nemůžu." Řekla a začala se čistit. Počkala až Katnisse dojí a začala čichat. Cítila další zajíce, ale nic většího. Pomalu pokračovala dál až ucítila nějakou větší kořist. Možná to byla srna. Bylo by to dobrý kdyby to byla srna. Počkala na Katnisse jestli i ona ji cítí a taky chtěla aby ji z větší části ulovila ona aby si ji mohla vzít pro svoji smečku.

Kiler byla trochu překvapená, že si ten úlovek Katnisse nevzala, ale zase Kiler nevěděla jaká situace by mohla nastat kdyby Katnisse řekla, že si to vzala od tulačky. "Dobře, to je v pohodě. Ale aspoň se se mnou najez. Dala bych ti kousek z mého úlovku aby jsi měla sílu na další lov." Řekla Kiler, ale hned dodala: "Teda pokud se to ve vaší smečce může. Nerada bych abys kvůli mě měla problémy. Když nad tím přemýšlím, mohli by jsme spolu chytit něco většího. Jsou tady srny?"

Kiler se snažila vystopovat vlastní cestu. Pořád kličkovala a nevěděla kudy přesně má jít. Potom zaslechla vytí. Byla to Avable! Kiler doufala, že se jí nic nestalo. Nevěděla však Judy má jít a tak dále kličkovala zpět po svém pachu.
Když se jí však povedlo dojít na místo kde usnula, Avable tam nebyla! Kiler začala panikařit. Mohlo se jí něco stát nebo snad šla Kiler hledat? Její pach byl pořád čerstvý takže možná se šla najíst. Kiler tedy šla po pachu Avable až došla k místu kde si zakopali soba. Kousek byl odkrytý a byli tam pohozené kosti. Jistě se tady Avable najedla. Když nad tím Kiler tak přemýšlela, měla hlad a tak se taky najedla. Utrhla si kus masa z břicha soba a rychle ho sežrala. Potom vzala zbytky a znovu je zahrabala. Avableina stopa vedla přímo k té stopě od Kiler. Museli se tedy minout. Něco Kiler říkalo, že není dobrý nápad teď již po té stopě, protože Avable mohla už být tam kde přespali. Vydala se tedy zpátky kde usnula. Když tam došla, lehla si na zem a čekala na Avable. Pro jistotu ještě hlasitě zavyla. Snad to Avable slyšela.

Kiler počkala než k ní přišla Katnisse se zajícem. "Dobrý úlovek." Řekla spokojeně Kiler. "To je dobrý, že jsi ho chytila." Teď bude Katnisse nejspíše muset odnést svůj úlovek její smečce. Kiler nevěděla jestli si má svůj úlovek sežrat nebo dat Katnisse. "Ty teď ten úlovek musíš odnést smečce ne?" Zeptala se aby se ujistila. Svůj úlovek pak posunula ke Katnisse. "Pokud chceš můžeš ho vzít pro smečku, já stejně nemám hlad." Řekla a usmála se.