Príspevky užívateľa

Kiler následovala Katnisse. Jistě toho věděla více než Kiler. Pomalu šla, ale pak ucítila kořist. Hodně kořisti. Automaticky se přikrčila k zemi. Doufala, že si jí kořist ještě nevšimla. Přiblížila se blíže a viděla, že to jsou dva zajíci. Musela je ulovit oba dva, ale mohla se spolehnout na Katnisse, že ona se pokusí chytit toho druhého. Naznačila jí ať jí, že ona chytí toho který je k nim blíž a že Katnisse chytí toho co je dál. Když už byl zajíc na dosah, Kiler se odrazila a dopadla přímo na něj. Rychle ho zabila a počkala jestli něco chytí i Katnisse.

"Aha to potom chápu. A když ty jsi že smečky, neměla by jsi pro ně něco ulovit?" Zeptala se Kiler s úsměvem. "Pokud chceš ráda ti pomůžu s lovem." Řekla a nasála lesní vůně jestli neucítí nějakou snadnou kořist. Cítila nějaké bobule, ptáky, nějaké malé myšky a možná i zajíce. "Nějaká kořist tu jistě bude." Řekla a postavila se. Jistě ráda pomůže s lovem. Kiler ráda loví, ale v lese nelovila tak často. Trochu se bála, že by narazila do stromu. Musela to vždy udělat tak, že se za žádným zvířetem nehnala, ale ulovila ho na místě. Lovit v lese bylo těžké.

Kiler si všimla, že Katnisse její zvláštnost trochu viděsila. "Neboj, pokusím se tě nekousnout." Řekla Kiler a taky se zasmála. Byla ráda, že to Katnisse vzala takhle v pohodě. Byla taky ráda, že pochopila i její názor na smečku. Potom však poslouchala co Katnisse řekla o svojí magii. "Takže ty svoji magii neovládáš?" Zeptala se překvapeně. "A nikdy by mě nenapadlo, že tady bude tolik vlků co mají nějakou magii. Tam odkud jsem já nikdo žádnou magii neměl." Řekla Kiler překvapeně. "Ale já taky vlastně neumím svoji alergii úplně ovládat. Většinou mi to pomáhá v boji, ale někdy je to na škodu."

"No, alergii mám na krev cizích vlků a psů. Prostě když někoho kousnu a ucítíme jeho krev, tak se neovládnu a snažím se zabít všechny kolem sebe." Řekla Kiler a nervózně zahrabala tlapkou do země. "A děkuju. Ještě mi nikdo neřekl, že mám hezké jméno." Řekla potěšeně Kiler. Potom se však musela zamyslet. "Kdysi jsem v jedné smečce byla, ale jen krátce a většina vlků mě odsuzovala, protože jsem napůl pes. Asi bych někdy do nějaké smečky chtěla, ale zatím si budu užívat volnost." Řekla Kiler zamyšleně. "A jak funguje tvoje magie?" Zeptala se na konec.

"No já nejspíše žádnou magii nemám." Řekla Kiler a po chvilce rychle dodala: "Ale mám zvláštní alergii." Řekla a zasmála se. "Jak funguje tvoje magie? A taky tvůj ocas je velmi zajímavý a pěkný." Řekla Kiler a zavrtěla svým ocasem. "Ty máš alespoň něco. Já mám jenom hromadu jizev, špatnou minulost a divnou alergii." Řekla Kiler smutně, ale po chvilce se zasmála. "A taky skvělej život." Dodala se smíchem.

"Ano já jsem tulačka." Řekla Kiler a usmála se. "Z jaké smečky ty jsi? Už jsem potkala jednoho vlka ze smečky. Jmenoval se Magma." Řekla Kiler a vzpomněla si na Magmu. Byl to hodný vlk. "Myslím, že byl z Ignijské smečky nebo tak nějak." Dodala po chvilce. Zajímalo ji kolik ještě smeček tady je. "A tvůj ocas? To je taky nějaká magie?" Zeptala se Kiler s pohledem upřeným na ocas Katnisse.

"Ehem... Ahoj. Já jsem Kiler. Moc mě těší Katnisse." Řekla trochu stydlivě Kiler. Měla sice ráda nové vlky, ale nikdy nebyla v seznamování nejlepší a taky se vždy trochu styděla. "Katnisse, ty asi nejsi tulák, že?" Zeptala se Kiler. Většinou potkávala tuláky, ale ráda se naučí pachy různých smeček co tady žijí. Nejvíce ji však udivovalo, že vlci z těhhle smeček mohli i mimo území svoji smečky. Když kdysi byla ve smečce ona, nikdo nesměl odejít z území pokud mu to alfa nepovolil. Další zvláštní věc v Norestu bylo to, že mnoho vlků i zvířat odsud vypadali tak nějak jinak. Třeba měli křídla nebo zvláštní schopnosti. Kiler nic takového neuměla teda až na její podivnou alergii. "Většinou tady potkávám pouze tuláky." Řekla po chvilce přemýšlení.

Kiler se zase jen tak procházela. Její tlapka už byla celkem v pořádku, ale někdy ji její ulomený dráp trochu bolel. Ona však nikdy nedávala najevo bolest. Teda se o to alespoň pokoušela. Poslouchala uklidňující zvuky lesa. V korunách stromů zpívali ptáčci a všude to vonělo kořistí. Že by si něco ulovila? Kiler zvedla čenich je korunám stromů a zavětřila. Necítila nic co by mohlo být blízko, teda až na pach nějakého vlka. Spíše vlčice. Jenže tenhle pach byl jiný. Byl zvláštní, nebyl jako pach většiny vlků co doposud potkala. Teda až na Magmu. Ten měl podobný pach jako tenhle vlk. Možná to je tím, že je z nějaké smečky! Další smečkový vlk. Mohla by za ním přijít, ale co kdyby omylem překročila hranici území nějaké smečky? Musela zapřemýšlet. Porozhlédl a se kolem a očichala pár stromů. Tohle žádné území nebylo. Znovu zvedla čenich ke korunám stromů aby znovu zachytila ten pach. Povedlo se a tak jen pomalu klusala směrem odkud ten pach šel. Třeba si ji vlk všimne dříve než si ona všimne jeho.

Kiler byla ráda, že si Avable lehla vedle ní. Až Avable usnula Kiler se zvedla a položila si hlavu na Avable. Spokojeně usínala na jejích zádech. Probudila se když už byla tma, ale jedna věc byla jinak - Kiler byla na úplně jiném místě než když usínala! Ani Avable s ní nebyla. Kiler to nechápala, ale potom ji napadlo co by to mohlo být. Mnoho vlků jí říkalo o náměsíčnosti a o tom, že chodí ze spaní. Kiler nikdy náměsíčná nebyla, ale to neznamenalo, že teď nemohla být náměsíčná. Docela ji to vyděsilo a začala panikařit. Musí se nějak vrátit. Nemohla jít daleko, protože tady byl cítit pach sobů a velmi slabý pach Avable. Tady jistě lovili ty soby. Ve tmě to, ale bylo všechno jiné a tak musela jít zpět po svém pachu. Pomalu šla s čumákem u země a velmi často zatáčela. Proč tak často kličkovala? Už si nemohla vzpomenout co se jí zdálo. Kiler doufala, že Avable ještě spí a nevšimla si, že je Kiler pryč. A pokud už si toho všimla tak snad ji hledá taky podle pachu. Kiler smutně vzhlédla k nebi a začala výt.

Kiler pomohla Avable zahrabat soba. Aby to nebylo tak nápadné, žačala skákat po hlíně aby ji udusala. Slunce se blížilo k západu a světla už moc nebylo. Avable by nejspíše pořád něco dělala, ale Kiler už by nejspíše spala nebo tak něco. "No, já už bych šla spát nebo alespoň odpočívat, ale co chceš dělat ty." řekla Kiler s úsměvem a plácla sebou na zem. Převalila se na záda a nejspíše to vypadalo hodně vtipně. Kiler si užívala odpočinek s plným bříškem. Byl příjemný chládek. Kiler jen tak přemýšlela co by mohli dělat, ale došla k závěru, že není dobrý nápad dělat něco s plným břichem. Své myšlenky řekla i nahlas: "Pokud chceš něco dělat Avable, tak není dobrý nápad dělat to s plným břichem." řekla a usmála se. Naznačila Avable aby si lehla za ní aby odpočívali spolu.

Avable měla pravdu. Museli ho někde zahrabat. Nebo minimálně schovat. "No máš pravdu, ale kde chceš tohle schovat?!" zeptala se se smíchem. "Musíme to zahrabat alespoň částečně. Stejně to všichni mrchožrouti najdou." řekla Kiler a dala se do hrabání. Kousek od místa kde spali byla měkká země takže to tam šlo vyhrabat celkem snadno. Kiler hrabalo co to šlo, ale její tlapka to moc nezvládala. Pokaždé když hrábla projela ní ostrá bolest. Nepřestávala však hrabat. Vyhrabala díru do které by se vešla tak půlka toho mláděte. Potom Kiler už nemohla. Podívala se na Avable a pohledem ji poprosila ať to za ni dodělá. Kiler si lehla na bok a vyhřívala se na sluníčku. Bylo celkem pěkně, ale Kiler cítila ve vzduchu déšť. No snad ještě nezačne pršet. Kiler se tak moc dlouho nepřežrala. Myslela si, že snad praskne. Měla by někam jít aby jí to sedlo. Kiler se ale nemohla ani hnout. Čekala než bude díra hotová aby tam mohla dotáhnout zbytky sobího mláděte.

Kiler spokojeně stála nad mrtvým mládětem. Pozorovala Avable jak si prohlíží soba zevnitř. "Ty, Avable, myslím, že zevnitř bude stejný jako srna." řekla a zasmála se. K dyž však Avable ochutnala maso, Kiler se začaly sbíhat sliny. Zakousla se tedy do přední nohy. Ucítila teplou krev a utrhla si velký kus. Chutnalo to opravdu výtečně. Možná i lépe než zajíc. Ovšem bylo to rozhodně lepší než srna. Tohle maso bylo jemné a šťavnaté, zatímco srnčí maso bylo tuhé a suché. Kiler si ukousla ještě více a spokojeně přežvykovala. Když dojedla kousek přední nohy, přešla k břichu. Avable už ho stihla rozpárat a tak neměla Kiler moc práce aby se dostala k žebrům. to byla Kilerina nejoblíbenější část. Žebra byla měkká a dala se snadno překousnout. Navíc na nich bylo i dost masa. Kousala tedy žebra a ani si nevšímala co dělá Avable. Kost křupaly a Kiler spokojeně jedla. Po chvíli už byla plná a tak jen olizovala zbytky masa a krve.

Hned jak Avable odběhla, Kiler šla na druhou stranu. Skryla se tam a všichni soby běželi přímo k ní. Počkala až bude mládě nejblíže a pak vyskočila a začala štěkat. Mládě se zastavilo a běželo na druhou stranu rovnou k Avable. Ta už ho nejspíše hnala k místu kde přespali a tak se Kiler plnou rychlostí rozběhla aby je doběhla. Běžela a ani nevnímala bolest svoji tlapky a to, že za sebou nechává krvavou stopu. Utíkala jako s větrem o závod než doběhla k Avable. Ta už do mláděte strčila a ono malém spadlo. Teď přišla Kilerina chvíle. Domluvené místo už se blížilo tak musela jednat rychle. Zakousla se mu do zadní nohy a nepustila. Mládě zasténalo. Doufala, že Avable udělá to samé. Potom zaslechla prasknutí. Zlomila mu nohu! Teď se mohla pustit. Mládě už šlo pomaleji a silné kulhalo. "Je na čase to skončit." Řekla Kiler a předběhla mládě. Skočila mu na záda a ono spadlo na zem. Rychle se otočila a zakousla se mu do krku. Místo kde jo mohou bezpečně sežrat bylo pouze metr od nich tak neměla na co čekat. Stáhla silněji a ucítila teplou krev. Mládě se ještě trochu hýbalo, ale už se nebránilo. Kiler ho chytila a táhla ho. Mezi keře. "Snad ti nevadí, že jsem ho zabila já." Řekla Kiler omluvně.

Kiler pozorovala ta zvířata když jí Avable říkala plán. Ano dávalo to smysl, jenže to mládě bylo prostředí stáda a to byl problém. Museli je nejdřív rozehnat. Své myšlenky pak řekla Kiler i nahlas. "No musíme je nejdříve rozehnat. To mládě není úplně na kraji a to může být problém. Jedna z nás půjde na stranu kam všichni nejspíše poběží a ta druhá půjde přesně z té druhé strany a tam na ně začne štěkat. Až to mládě bude dost blízko že co je skrytá, oddělíme ho a odeženeme pryč od stáda. Musíme mu nějak zranit nohy to máš pravdu. A potom už bude fungovat tvoje část plánu." Řekla Kiler a otočila se na Avable. "Chceš je rozehnat ty nebo mám já?" Zeptala se.

"No kousek odtud, když jsem se tady procházela, jsem cítila zvláštní pach. Možná to byli ti soby, ale muselo jich být hodně. Budeme muset spolupracovat a najít nějaké mladé pokud říkáš, že je velký jak kůň." Řekla Kiler a naznačila ocasem aby ji Avable následovala. Šla směrem k Planině Nikdenic, ale neměla v plánu jít až tam. Musely najít nějaké soby aby měli co dělat. Jistě by se měli zaměřit na nějaké mládě, ale pokud by tam nebylo, museli by najít nějakého slabšího jedince. Kiler cestou trochu pokulhávala, protože ji ta tlapka celkem bolela, avšak nenechala se zastrašit. Nikdy soba nelovila, ale už lovila jelena a to nejspíše bude podobné. Postupovala dál až zničehonic ztuhla. Byl to ten pach. A byl čerstvý! "Mám stopu." Zašeptala Kiler a začala se plížit. Vlezla pod malý keř a potom vykoukla. Bylo tam několik menších keříků kde by se dobře skrylo. Ale taky tam bylo stádo nějakých velkých zvířat. "Soby." Zašeptala a udiveně pozorovala ta velká stvoření. Jak na ně mají zaútočit?