Príspevky užívateľa

Kiler byla ráda, že si Avable lehla vedle ní. Až Avable usnula Kiler se zvedla a položila si hlavu na Avable. Spokojeně usínala na jejích zádech. Probudila se když už byla tma, ale jedna věc byla jinak - Kiler byla na úplně jiném místě než když usínala! Ani Avable s ní nebyla. Kiler to nechápala, ale potom ji napadlo co by to mohlo být. Mnoho vlků jí říkalo o náměsíčnosti a o tom, že chodí ze spaní. Kiler nikdy náměsíčná nebyla, ale to neznamenalo, že teď nemohla být náměsíčná. Docela ji to vyděsilo a začala panikařit. Musí se nějak vrátit. Nemohla jít daleko, protože tady byl cítit pach sobů a velmi slabý pach Avable. Tady jistě lovili ty soby. Ve tmě to, ale bylo všechno jiné a tak musela jít zpět po svém pachu. Pomalu šla s čumákem u země a velmi často zatáčela. Proč tak často kličkovala? Už si nemohla vzpomenout co se jí zdálo. Kiler doufala, že Avable ještě spí a nevšimla si, že je Kiler pryč. A pokud už si toho všimla tak snad ji hledá taky podle pachu. Kiler smutně vzhlédla k nebi a začala výt.

Kiler pomohla Avable zahrabat soba. Aby to nebylo tak nápadné, žačala skákat po hlíně aby ji udusala. Slunce se blížilo k západu a světla už moc nebylo. Avable by nejspíše pořád něco dělala, ale Kiler už by nejspíše spala nebo tak něco. "No, já už bych šla spát nebo alespoň odpočívat, ale co chceš dělat ty." řekla Kiler s úsměvem a plácla sebou na zem. Převalila se na záda a nejspíše to vypadalo hodně vtipně. Kiler si užívala odpočinek s plným bříškem. Byl příjemný chládek. Kiler jen tak přemýšlela co by mohli dělat, ale došla k závěru, že není dobrý nápad dělat něco s plným břichem. Své myšlenky řekla i nahlas: "Pokud chceš něco dělat Avable, tak není dobrý nápad dělat to s plným břichem." řekla a usmála se. Naznačila Avable aby si lehla za ní aby odpočívali spolu.

Avable měla pravdu. Museli ho někde zahrabat. Nebo minimálně schovat. "No máš pravdu, ale kde chceš tohle schovat?!" zeptala se se smíchem. "Musíme to zahrabat alespoň částečně. Stejně to všichni mrchožrouti najdou." řekla Kiler a dala se do hrabání. Kousek od místa kde spali byla měkká země takže to tam šlo vyhrabat celkem snadno. Kiler hrabalo co to šlo, ale její tlapka to moc nezvládala. Pokaždé když hrábla projela ní ostrá bolest. Nepřestávala však hrabat. Vyhrabala díru do které by se vešla tak půlka toho mláděte. Potom Kiler už nemohla. Podívala se na Avable a pohledem ji poprosila ať to za ni dodělá. Kiler si lehla na bok a vyhřívala se na sluníčku. Bylo celkem pěkně, ale Kiler cítila ve vzduchu déšť. No snad ještě nezačne pršet. Kiler se tak moc dlouho nepřežrala. Myslela si, že snad praskne. Měla by někam jít aby jí to sedlo. Kiler se ale nemohla ani hnout. Čekala než bude díra hotová aby tam mohla dotáhnout zbytky sobího mláděte.

Kiler spokojeně stála nad mrtvým mládětem. Pozorovala Avable jak si prohlíží soba zevnitř. "Ty, Avable, myslím, že zevnitř bude stejný jako srna." řekla a zasmála se. K dyž však Avable ochutnala maso, Kiler se začaly sbíhat sliny. Zakousla se tedy do přední nohy. Ucítila teplou krev a utrhla si velký kus. Chutnalo to opravdu výtečně. Možná i lépe než zajíc. Ovšem bylo to rozhodně lepší než srna. Tohle maso bylo jemné a šťavnaté, zatímco srnčí maso bylo tuhé a suché. Kiler si ukousla ještě více a spokojeně přežvykovala. Když dojedla kousek přední nohy, přešla k břichu. Avable už ho stihla rozpárat a tak neměla Kiler moc práce aby se dostala k žebrům. to byla Kilerina nejoblíbenější část. Žebra byla měkká a dala se snadno překousnout. Navíc na nich bylo i dost masa. Kousala tedy žebra a ani si nevšímala co dělá Avable. Kost křupaly a Kiler spokojeně jedla. Po chvíli už byla plná a tak jen olizovala zbytky masa a krve.

Hned jak Avable odběhla, Kiler šla na druhou stranu. Skryla se tam a všichni soby běželi přímo k ní. Počkala až bude mládě nejblíže a pak vyskočila a začala štěkat. Mládě se zastavilo a běželo na druhou stranu rovnou k Avable. Ta už ho nejspíše hnala k místu kde přespali a tak se Kiler plnou rychlostí rozběhla aby je doběhla. Běžela a ani nevnímala bolest svoji tlapky a to, že za sebou nechává krvavou stopu. Utíkala jako s větrem o závod než doběhla k Avable. Ta už do mláděte strčila a ono malém spadlo. Teď přišla Kilerina chvíle. Domluvené místo už se blížilo tak musela jednat rychle. Zakousla se mu do zadní nohy a nepustila. Mládě zasténalo. Doufala, že Avable udělá to samé. Potom zaslechla prasknutí. Zlomila mu nohu! Teď se mohla pustit. Mládě už šlo pomaleji a silné kulhalo. "Je na čase to skončit." Řekla Kiler a předběhla mládě. Skočila mu na záda a ono spadlo na zem. Rychle se otočila a zakousla se mu do krku. Místo kde jo mohou bezpečně sežrat bylo pouze metr od nich tak neměla na co čekat. Stáhla silněji a ucítila teplou krev. Mládě se ještě trochu hýbalo, ale už se nebránilo. Kiler ho chytila a táhla ho. Mezi keře. "Snad ti nevadí, že jsem ho zabila já." Řekla Kiler omluvně.

Kiler pozorovala ta zvířata když jí Avable říkala plán. Ano dávalo to smysl, jenže to mládě bylo prostředí stáda a to byl problém. Museli je nejdřív rozehnat. Své myšlenky pak řekla Kiler i nahlas. "No musíme je nejdříve rozehnat. To mládě není úplně na kraji a to může být problém. Jedna z nás půjde na stranu kam všichni nejspíše poběží a ta druhá půjde přesně z té druhé strany a tam na ně začne štěkat. Až to mládě bude dost blízko že co je skrytá, oddělíme ho a odeženeme pryč od stáda. Musíme mu nějak zranit nohy to máš pravdu. A potom už bude fungovat tvoje část plánu." Řekla Kiler a otočila se na Avable. "Chceš je rozehnat ty nebo mám já?" Zeptala se.

"No kousek odtud, když jsem se tady procházela, jsem cítila zvláštní pach. Možná to byli ti soby, ale muselo jich být hodně. Budeme muset spolupracovat a najít nějaké mladé pokud říkáš, že je velký jak kůň." Řekla Kiler a naznačila ocasem aby ji Avable následovala. Šla směrem k Planině Nikdenic, ale neměla v plánu jít až tam. Musely najít nějaké soby aby měli co dělat. Jistě by se měli zaměřit na nějaké mládě, ale pokud by tam nebylo, museli by najít nějakého slabšího jedince. Kiler cestou trochu pokulhávala, protože ji ta tlapka celkem bolela, avšak nenechala se zastrašit. Nikdy soba nelovila, ale už lovila jelena a to nejspíše bude podobné. Postupovala dál až zničehonic ztuhla. Byl to ten pach. A byl čerstvý! "Mám stopu." Zašeptala Kiler a začala se plížit. Vlezla pod malý keř a potom vykoukla. Bylo tam několik menších keříků kde by se dobře skrylo. Ale taky tam bylo stádo nějakých velkých zvířat. "Soby." Zašeptala a udiveně pozorovala ta velká stvoření. Jak na ně mají zaútočit?

"No dobře tak já si ho sním sama." Řekla Kiler a spokojeně dojídala poslední kusy zajíce. Když dojedla, rozhlédla se kolem sebe. Možná tady budou ti soby. Kiler soby ještě nikdy neviděla a tak nevěděla jak jsou velcí, ale když tudy procházela zachytila zvláštní pach který nejspíše patřil těm sobům. Zvedla se a pokusila se chodit. Tlapka ji sice bolela, ale mohla v pořádku chodit. Navíc ji její hrdost nepovolila projevit bolest, takže na tlapku normálně šlapala, ale trochu kulhala. "Pojď za mnou, pokusíme se chytit soba co ty na to?" Zeptala se Kiler a po chvilce dodala: "Ehem... A nevíš jak vlastně sob vypadá?"

"Dneska? Dneska nic v plánu nemám, ale můžeme se tu přijít a třeba potkáme i ty soby nebo tak něco." Řekla Kiler a zakousla se do zajíce. Ten hon za to stál, protože ten zajíc chutnal vážně dobře. "Nechceš taky?" Zeptala se Kiler Avable. "Tenhle chutná obzvlášť chutně. Nejspíše protože jsem se za ním tak hnala." Řekla Kiler a spokojeně se zasmála. Zkouška si ještě sousto a potom si začala čistit tlapku.

"Moji minulost ani rozebírat nemusíš." Odvětila Kiler a zasmála se. "Kdysi jsem byla taky ve smečce, ale nemohli jsme opustit území smečky. To vy můžete? Můžete lovit i mimo své území?" Zeptala se Kiler překvapeně. Nikdy by ji nenapadlo, že by mohla lovit mimo území. Teď byla tulák a mohla si dělat co chce a to jí vyhovovalo nejvíce. Slunce už svým světlem zalilo téměř celé hory a svítilo jí na kožíšek. Byla spokojená, ale zase jí začali zářit oči červeným světlem. "Ahh. Už zase." Řekla a sklopila zrak.

Kiler už si pochutnávala na zajíci když přišla Avable. Vypadala velmi vtipně, protože měla nejspíše něco v tlamě. Tak se Kiler mírně zasmála. Potom Avable vyplivla dva hraboše a už vypadala zase normálně. Potom jí však řekla, že ji viděla jak se žene za zajícem a Kiler to moc potěšilo. Zavrtěla ocasem a zahřálo ji u srdíčka. Byla ráda, že to Avable viděla. "No jo nebylo snadný ho chytit." Řekla Kiler avšak všimla si, že Avablein výraz se změnil. Její pohled se upíral nejspíše na Kilerinu tlapku. Její otázka to hned potvrdila. "No... Jak jsem běžela za tím zajícem. Tak jsem si zlomila dráp." Řekla Kiler a olizla si tlapku aby šlo pro e vidět, že si zlomila ten prostřední. "Ale tak snad to bude v pohodě." Dodala a posunula tlapku z kaluže krve a mírně zapištěla.

Kiler probudil až křik Avable. Rychlé vyskočila na nohy a uviděla Avable běžet k lesu. Nejdřív se chtěla rozběhnout, no potom si uvědomila, že Avable ska nejspíše na lov aby potom nesnesla Kiler. Při téhle myšlence se Kiler zasmála. Už dlouho neběhala a tak si řekla, že půjde prohnat nějakého zajíce. Šla klidně a pomalu, vzápětí ztuhla. Před ní byl zajíc. Přikrčila se k zemi, ale zajíc si ji nevšímal. S takovou si ani nezaběhá! Schválně vyrazila trošku dřív aby zajíce vyplašila a povedlo se. Zajíc uháněl loukou a Kiler za ním. Postupně zrychlovala až běžela plnou rychlostí. Uháněla jak vítr, uši stažené k hlavě aby ji nebrzdily návaly větru. Jazyk vyplazený a pohled upřený jen na zajíce. Byl rychlý! Možná ho Kiler nechytí a tohle byla jen ztráta času. Pomalu jí docházely síly. Utíkala dál, ale postupně zpomalovala. Potom si však všimla, že zajíc už taky zpomaluje tak Kiler posbírala zbytky svých sil. A zajíce doběhla. Odrazila se a podkopla mu nohy. Zajíc v té rychlosti spadl a Kiler rychle zabrzdila. Narazila však na kámen a do tlapky jí vjela ostrá bolest. Na poslední chvíli popadla zajíce a zabila ho. Vzala ho do tlamy a kulhala zpátky. Alespoň byl ten zajíc pěkně vypasený! Pustila ho před sebe a podívala se na svoji tlapku. Vylomila si dráp. Bolelo to jako kdyby se jí do tlapky zakousnul sám Pes Krve. Krev jí tekla kolem tlapky, ale Kiler si spokojeně pochutnávala na zajícovi. Párkrát si tlapku oblízla, ale nerozhodilo ji to. Už zažila i horší věci. Spokojeně čekala na Avable až se vrátí a v duchu doufala, že Avable viděla jak běžela.

"Já vím, že jsem se neměla takhle plížit, jenže kdyby jsi něco lovila jistě by ti to uteklo." Řekla omluvně Kiler. "No taky mě trošku zajímala tvoje reakce." Řekla Kiler a ušklíbla se. Teď už však vrhala světlo ze svých očí silněji než kdy jindy a sama nevěděla proč zrovna teď. Všude kolem nich to teď zářilo červenou barvou. "No... Ty oči. Vlastně ani nevím proč to tak je. Stává se mi to jen občas, ale opravdu nevím co to znamená. Možná je to nějaký smysl nebo tak." Řekla a pokusila se zakrýt si oči aby už přestaly zářit a však nic se nedělo. "Pokud ti to nevadí, budeme muset počkat než to přestane." Řekla a lehla si blíže k místu kde před tím ležela Avable."Teď bychom mohli jít spát co myslíš?" Zeptala se Kiler.

Kiler ležela přitisknutá k zemi a pozorovala Avable. Věděla, že Avable na ní chce zaútočit a tak jen čekala jestli to udělá. Po chvíli pozorování se Avable odhodlala a vyskočila po Kiler. Ta se však ani nehnula a když dopadla tvrdě na záda, Avable si nejspíše uvědomila kdo je a vypadala překvapeně. "Ehem. Ne, nešpehuju. Jenom mi bylo divné, že odcházíš pryč." Řekla Kiler, ale její oči nepřestaly zářit. "Promiň jestli jsem tě vyděsila." Řekla Kiler a vysoukala se zespod Avable. "Myslela jsem, že jdeš třeba lovit nebo tak, tak mě napadlo, že bych ti mohla pomoct." Řekla a omluvně sklopila zrak na zem. "Nechtěla jsem tě vyděsit. No spíš... Prostě jsem nechtěla být sama." Řekla Kiler nakonec a pohlédla smutně dozadu. Jistě ji teď vyžene. Kiler to nemyslela zle. Jenom jí nenapadlo, že se Avable tak vyděsí.

Už se začínalo rozednívat, ale ještě bylo poměrně šero a Kiler zářili oči červeně. Někdy se jí to tak stane, ani neví proč. Avable nejspíš chtěla spát, ale bylo to zvláštní, jakoby byla nervózní. Možná ucítila Kilerin pach. Kiler ji obešla kolem dokola a zastavila se v křoví před ní. Oči jí stále zářili a nejspíše to bylo děsivé. Avable ji musela slyšet, protože pod jejími tlapkami praskaly větvičky. Nejspíše šly skrze to křoví vidět její zářící oči. Avable byla sotva metr před Kiler a tak Kiler už jen čekala co Avable udělá.