Príspevky užívateľa

Kiler cítila jak se k ní Avable přitulila a cítila se velmi spokojeně. Už ani nespala, protože ji probudilo Avableino hltání. Jistě měla velký hlad. Po chvíli však Avable někam odešla. Kiler rychle zvedla hlavu a rozhlédla se. Cítila jen pachovou stopu Avable a zbytek jídla co jí tam nechala. Zvedla se a rychle zhltla obě myši. Potom se pustila do králíků a když byla najezená šla po pachové stopě Avable tak aby ji Avable neucítila. Zajímalo ji kam se vydala. Šla jen chvíli a už Avable zahlédla. Neviděla ale co dělá pouze si všimla pohybu jejího kožíšku. Zkontrolovala si, že ji nevidí a pozorovala ji.

Kiler seděla a čekala až se vrátí Avable. Po chvíli přišla s velkým králíkem v tlamě. Prý tam má ještě další tak se Kiler rozběhla a doběhla k její pachové stopě. Šla po ní až došla k králičí noře. Uvnitř byl plno mladých mrtvých králíků a všude byl pach Avable. Jistě odtud měla tu králici. Kiler se tedy vměstnala do té nory a vytáhla dva králíčky ven. Díky jejím předkům se jí v noře moc dobře pohybovalo a když se otáčela musela zaklonit hlavu. Vzala ty dva králíky a šla zpět ke svým myškám. Doufala, že jim je nikdo nevzal, ale byla noc tak to bylo velmi nepravděpodobné. Došla až k domluvenému místu a položila vše na hromadu. Vždyť celou noc nespala! Jistě se brzy rozední a ona pak bude unavená. No co už měla dělat. Lehla si a na chvíli zavřela oči avšak brzy usnula. Ani ji nenapadlo, že by ji Avable mohla zase vyděsit.

"No jo, vlastně." Řekla Kiler a rychle se postavila. "Půjdu ti pomoct něco ulovit. Přeci nechci aby jsi mě sežrala." Řekla Kiler a hlasitě se zasmála. "Promiň, některé moje vtipy nejsou normální." Řekla a zvedla čumák k nebi. Musí někde najít něco k jídlu. Nejlépe i pro sebe. Pomalu pokračovala vpřed a ještě se ohlédla na Avable. "Půjdu něco najít můžeš jít se mnou nebo se zkus podívat jinam. Kdyžtak se potkáme zase tady." Řekla a ani nečekala na odpověď a zachytila pach myšky. Pomalu klusala dokud nebyl pach silnější. Muselo jich tady být více! Přitiskla se k zemi a plížila se. Pohlédla mezi keříky a byli tam asi tři myšky. Všechny si ji nevšimly až do poslední chvilky. Kiler se bez jediného zvuku odrazila a vyskočila na myšky. Jednou tlapkou promáčklá k zemi jednu myšku a druhou chytila do tlamy. Třetí ji však utekla. Obě myšky zabila a vrátila se zpátky na místo kde se poprvé potkala s Avable.

"Jak jako musel? Teda já jsem taky musela, protože jinak by mě můj pán hodně zbil, ale nechápu proč by jsi musel ty?." Řekla Kiler udiveně a pohlédla na Magmu. Tohle opravdu nepochopila. To se snad Magma někomu bránil? Nebo o tom jen nechtěl mluvit a lhal jí? Ne, tyhle myšlenky musela Kiler hned zahnat, protože Magma byl jistě slušný vlk. Ale tohle opravdu nepochopila. Byla však ráda, že si s ním může popovídat.

"Páni." Vydechla Kiler. "To jsi to v životě musela mít fakt těžký viď? Vím jaký to je když tě nikdo nemá rád jen proto, že jsi jiná. Ale jinak vypadáš jako fajn vlčice. Sice vím, že asi nevypadám zrovna nejpřátelštější, ale jsem jako ty. Taky za to nemůžu. A ty moje jizvy... No ty jsem si udělala sama." Řekla Kiler a znovu pohlédla na hvězdy. "Udělala jsem si je když zemřel Xerro. Jediný pes, kterému jsem neublížila. Prostě jsem to nezvládla, ale už vím, že tohle mi nepomůže. Tak se snažím si najít kamarády a někoho komu bych neublížila tak jako Xerrovi. Když už jsme u těch kamarádů... Budeme kamarádky?" Řekla Kiler a posadila se. "Jsme si celkem podobné, každá má nějakou vadu která ji znepříjemňuje život tak si myslím, že by jsme si rozuměli." Dořekla to a zasmála se. "Když mě poznáš uvidíš, že nejsem tak zlá jak vypadám." Řekla Kiler a po chvilce dodala: "A ty jistě taky nebudeš zlá, viď?"

Když Avable začala mluvit o sobě Kiler se usadila, lehla si na zem pohodlněji a odpočívala. "Nemyslím si, že mi pokazíš večer nebo noc. Jak tedy chceš. Já začnu, ale potom to řekneš ty!" Řekla Kiler a přátelsky dloubla do Avable. "No tak jak začít. Narodila jsem se u lidí a brzy si mě vzala jedna holka. Nechovala se ke mě moc dobře a jsem se od ní jednou ztratila." Řekla Kiler s upranym pohledem na hvězdy. "Potom jsem byla toulavá. Jenže ne na dlouho. Chytil mě totiž Hall - můj pán. Chtěl po mě abych mu sehnala peníze tím, že jsem zabíjela jiné psy. Tam jsem přišla na velmi zvláštní věc. Byla jsem tam snad nejmenší, avšak vždy jsem vyhrála. Bylo to, protože mám speciální alergii - na psí nebo vlčí krev." Řekla Kiler, ale hned dodala: "Ne na tu svoji, ale na cizí. Proto když někoho kousnu a ucítíme jeho krev nebo mu budu chtít vyčistit zranění, prostě se neovládnu a než to skončí zabiju všechno v okolí. Zatím jsem našla jen jednoho psa, který mě dokázal uklidnit. Ten však zemřel na zápasech. Potom jsem se rozhodla odejít. Bylo to snadné a brzy už jsem byla v jedné smečce. Nestojí to ani za řeč, neměli mě tam rádi. Tuhle smečku zničili lidé a já jsem utekla a dostala se sem - do Norestu." Dotekla celou svou minulost a doufala, že ji tím moc nevyděsila. "Já vlastně nejsem čistokrevný vlk, ale každopádně teď říkej ty!" Řekla a přátelsky se usmála.

Kiler byla moc ráda, že ji Matery přinesla rybu. Měla ryby moc ráda a tak se rychle pustila do jídla. Nejdříve sežrala svoji část králíka a potom se pustila do ryby. Dávala si pozor na malé kosti. Ryba byla skvělá. Chutnala moc dobře a měla měkké maso. Jak Kiler zbožňovala ryby! "Ty Matery? Jak jsi se vůbec dostala do Norestu? Já zatím v žádné smečce nejsem." Zeptala se a zároveň pozdě odpověděla na její otázku.

Kiler počkala než Avable skončí. Šlo však poznat, že se nejspíše bojí a taky byla velmi opatrná. Když začala konverzaci tvářila se pořád přátelsky až to bylo trošku zvláštní. Její jméno bylo Avable. Zajímavé. Potom už však Kiler musela odpovědět tak začala. "No nechodím sem často a spíš jsem si sem přišla vyprázdnit hlavu, možná trošku zalovit. Vím, že jsme nejspíše nezačali moc dobře, ale prostě jsem se tě lekla. Ležela jsem tady strašně hloupě a vůbec jsem nevnímala okolí." Řekla Kiler a snažila se zachránit situaci. "Odkud jsi Avable? Nejspíše nebudeš čistokrevný vlk že?" Řekla a postavila se. Oproti Avable byla Kiler strašně malá avšak nedala najevo strach. Měla přeci svoji alergii takže i kdyby si Avable troufla jí něco udělat mohla ji zabít velmi rychle. Proč vůbec Kiler myslela na to, že by ji Avable chtěla ublížit? Musela na to přestat myslet tak se oklepala. "Jak jsi se sem vůbec dostala Avable? A pokud chceš můžeš mi říct něco z tvojí minulosti. Ráda totiž něco poslouchám." Řekla Kiler vesele. "Potom ti můžu říct i něco o sobě, ale bojím se, že by tě ti vyděsilo." Řekla Kiler a trochu se zastyděla. Lehla si znovu na zem, tentokrát ne na záda a čekala co jí Avable poví.

Fenka se ke Kiler začala přibližovat. Tím, že Kiler byla na půl pes poznala, že si ji chce očichat. Nevypadala nebezpečně. Teda ne tak nebezpečně jako Kiler. Musela udělat nějaký přátelský krok. Začala vrtět ocasem a přátelsky vyplazila jazyk. Zůstala sedět a čekala jestli si ji ta fenka očichá. V duchu však byla Kiler připravena rychle zaútočit nebo utéct. Nevěděla jestli ji může věřit.

"V pořádku. Půjdu za tebou." Řekla Kiler ale rychle zavolala na Matery. "Počkej! Dám ti kousek svýho králíka pokud chceš." Vykřikla a rychle si utrhla obě zadní nohy králíka a zbytek posunula k Matery. "Já už stejně nemám tolik hlad." Řekla a začala ukusovat kousky ze svojí části králíka. Jeho tepla krev byla všude na zemi, na Kileriných tlapkách a na tlamě. Oblízla se a znovu se zakousla do teplého masa. Chuť čerstvého úlovku byla ta nejlepší chuť vůbec. Přišlo jí, že tenhle králík byl obzvláště chutný a tlustý. "Jo a k tomu, že jsem ho chytila rychle. Podívej se jak je tlustý, vždyť ten by ani neutekl!" Řekla a zasmála se. Dále však pokračovala v jídle a kostí jí křupaly v tlamě. "Dlouho jsme se neviděli tak se můžeš na něco zeptat." Řekla Kiler s plnou tlamou.

Ke Kiler se přiblížil nějaký vlk. Byla tma akiler byla tak zabraná do přemýšlení a koukání na hvězdy, že si ho v té tmě ani nevšimla. Dokonce ho ani necítila! Kdyby byl ten vlk nepřátelský mohla by být mrtvá. Vždyť tady ležela na zádech! Stačilo by aby někdo přišel a rozpáral ji celý břicho! Kiler si toho vlka všimla až když promluvil. "AAAAA" vykřikla Kiler a rychle vyskočila. Byla celá naježená a vystrašeně koukala na toho vlka. S vyděšenýma očima si toho vlka prohlížela. Byla to vlčice, možná napůl pes. Pořád stála zježená, připravená té vlčici roztrhnout hrdlo pokud by se o něco pokusila. Ta vlčice však nevypadala nepřátelsky a Kiler před ní vypadala jak úplný blázen. "Co - cože?! Já... No... Co tady děláš?" Řekla Kiler a snažila se uklidnit. Posadila se a začala se upravovat. Začala si olizovat zježenou srst na zádech tak, aby to vypadalo či nejvíce přirozeně. Ani nevěděla co ta vlčice řekla a doufala, že ji moc nevyděsila. "Ptala si se na něco?" Zeptala když si uhladila srst na zádech. "Já jsem Kiler." Řekla a hned ji došlo jak její jméno znělo příšerně s chováním, které předvedla. Navíc teď vlčice jistě viděla i její jizvy takže Kiler vypadala jako vrah a zabiják. "Ehem... Neboj neublížím ti." Řekla a pokusila se i úsměv i když to teď vypadalo, že ji chce zabít a sežrat k večeři, ale byla v šoku takže nic lepšího nevymyslela. Navíc byla naštvaná sama na sebe jak mohla tak hloupě ležet. Vždyť to je chyba začátečníků. Doufala, že ta vlčice teď neuteče, protože to by Kiler mrzelo.

Kiler se jen tak procházela po téhle louce. Mírně foukali ale všude bylo ticho protože byla noc. V uších ji zněly uklidňující noční zvuky a mírný vánek ji čechral srst na zádech. Měla ráda noční procházky a ještě více ji lákal noční lov. Už to bylo dávno kdy se svojí bývalou smečkou byla na nočním lovu. Připomnělo jí to její smečku. Byla s nimi velmi krátce, avšak chyběli jí. Vše zničili lidé. Lidé si nakráčeli do jejich území a vše zničili. Lidé chytili členy její smečky a ti kteří utekli byli bůhví kde. Kiler už si nevspomínala jak se všichni jmenovali. Teď však může najít novou smečku kde ji budou mít rádi takovou jaká je. Její bývalá smečka ji chtěla vyhnat potom co omylem zaútočila na jednu matku. Byla tam teprve měsíc. Kiler na to nemyslela a už by se k nim nejspíše ani nevrátila. Neměli ji rádi, ale chyběla ji společnost jiných vlků. Lehla si a převalila se na záda. Pozorovala třpytivou noční oblohu.

Kiler byla ráda, že si může povídat s někým kdo je že smečky. Tenhle vlk byl navíc velmi milý. "Myslím, že ve tvojí smečce bych přežila." Řekla Kiler s úsměvem. Psů i polovlků Kiler zabila hodně to byla pravda. Nerada myslela na to jak nemilosrdně zabíjela ostatní jen aby ji pochválil její pán. Kvůli svojí alergii malém zabila svoji nejlepší kamarádku a navíc ty psy měl někdo rád, měli svoje sny a plány a ona je zabila. Jen tak. Sice na to nerada myslela, ale byla to dobrá zkušenost. "Pokud chceš, můžu ti o tom povyprávět. Protože psů jsem zabila myslím celkem dost." Řekla se zamyšleným výrazem ve tváři a však v zápětí se usmála. Magma byl jistě hodný vlk, ale v tom případě koho zabil on? "Magmo, když říkáš, že ve tvojí smečce každý někoho zabil, koho si zabil ty? Vypadáš jako moc milý vlk." Řekla Kiler a lehla si vedle Magmy.

Kiler se posadila vedle Magmy. "Myslím, že nikdo z tvojí smečky by mě nezabil a kdyby se o to pokusil tak budu bojovat do poslední kapky krve." Řekla Kiler spokojená, že i když jí její alergie někdy znepříjemňovala život, někdy to byla výhoda. Tenhle vlk však vypadal velmi přátelsky i když je z jiné smečky. "Vím, že teď nejsme na území vaší smečky, dávám si na tohle pozor. Kdysi jsem v jedné smečce byla takže vim, že nikdo nemá ráda cizí vlky na svém území." Řekla s úsměvem. "Chodíš sem často sledovat východ Slunce?" Zeptala se.

Kiler se rozhodla, že se půjde projít do hor. Bylo brzy ráno a mohla by vidět malebný východ Slunce.
Procházela se tak horami když uviděla nějakého vlka. Má ho jít pozdravit? Rozhodla se, že za ním půjde. Než však přišla blíž, zastavila se. Ten vlk měl taky křídla! To už je další vlk s křídly. Více než křídla ji však překvapil jeho pach. "To je zvláštní." řekla si pro sebe. Potom se zamyslela: "Cestou sem jsem míjela hranice nějaké smečky, třeba je z té smečky!" přišla k němu blíž a pozdravila. "Ahoj já jsem Kiler, ty jsi z nějaké smečky? zeptala se slušně. "Já jsem tulačka." řekla a pousmála se.