Príspevky užívateľa

"No dobře tak já si ho sním sama." Řekla Kiler a spokojeně dojídala poslední kusy zajíce. Když dojedla, rozhlédla se kolem sebe. Možná tady budou ti soby. Kiler soby ještě nikdy neviděla a tak nevěděla jak jsou velcí, ale když tudy procházela zachytila zvláštní pach který nejspíše patřil těm sobům. Zvedla se a pokusila se chodit. Tlapka ji sice bolela, ale mohla v pořádku chodit. Navíc ji její hrdost nepovolila projevit bolest, takže na tlapku normálně šlapala, ale trochu kulhala. "Pojď za mnou, pokusíme se chytit soba co ty na to?" Zeptala se Kiler a po chvilce dodala: "Ehem... A nevíš jak vlastně sob vypadá?"

"Dneska? Dneska nic v plánu nemám, ale můžeme se tu přijít a třeba potkáme i ty soby nebo tak něco." Řekla Kiler a zakousla se do zajíce. Ten hon za to stál, protože ten zajíc chutnal vážně dobře. "Nechceš taky?" Zeptala se Kiler Avable. "Tenhle chutná obzvlášť chutně. Nejspíše protože jsem se za ním tak hnala." Řekla Kiler a spokojeně se zasmála. Zkouška si ještě sousto a potom si začala čistit tlapku.

"Moji minulost ani rozebírat nemusíš." Odvětila Kiler a zasmála se. "Kdysi jsem byla taky ve smečce, ale nemohli jsme opustit území smečky. To vy můžete? Můžete lovit i mimo své území?" Zeptala se Kiler překvapeně. Nikdy by ji nenapadlo, že by mohla lovit mimo území. Teď byla tulák a mohla si dělat co chce a to jí vyhovovalo nejvíce. Slunce už svým světlem zalilo téměř celé hory a svítilo jí na kožíšek. Byla spokojená, ale zase jí začali zářit oči červeným světlem. "Ahh. Už zase." Řekla a sklopila zrak.

Kiler už si pochutnávala na zajíci když přišla Avable. Vypadala velmi vtipně, protože měla nejspíše něco v tlamě. Tak se Kiler mírně zasmála. Potom Avable vyplivla dva hraboše a už vypadala zase normálně. Potom jí však řekla, že ji viděla jak se žene za zajícem a Kiler to moc potěšilo. Zavrtěla ocasem a zahřálo ji u srdíčka. Byla ráda, že to Avable viděla. "No jo nebylo snadný ho chytit." Řekla Kiler avšak všimla si, že Avablein výraz se změnil. Její pohled se upíral nejspíše na Kilerinu tlapku. Její otázka to hned potvrdila. "No... Jak jsem běžela za tím zajícem. Tak jsem si zlomila dráp." Řekla Kiler a olizla si tlapku aby šlo pro e vidět, že si zlomila ten prostřední. "Ale tak snad to bude v pohodě." Dodala a posunula tlapku z kaluže krve a mírně zapištěla.

Kiler probudil až křik Avable. Rychlé vyskočila na nohy a uviděla Avable běžet k lesu. Nejdřív se chtěla rozběhnout, no potom si uvědomila, že Avable ska nejspíše na lov aby potom nesnesla Kiler. Při téhle myšlence se Kiler zasmála. Už dlouho neběhala a tak si řekla, že půjde prohnat nějakého zajíce. Šla klidně a pomalu, vzápětí ztuhla. Před ní byl zajíc. Přikrčila se k zemi, ale zajíc si ji nevšímal. S takovou si ani nezaběhá! Schválně vyrazila trošku dřív aby zajíce vyplašila a povedlo se. Zajíc uháněl loukou a Kiler za ním. Postupně zrychlovala až běžela plnou rychlostí. Uháněla jak vítr, uši stažené k hlavě aby ji nebrzdily návaly větru. Jazyk vyplazený a pohled upřený jen na zajíce. Byl rychlý! Možná ho Kiler nechytí a tohle byla jen ztráta času. Pomalu jí docházely síly. Utíkala dál, ale postupně zpomalovala. Potom si však všimla, že zajíc už taky zpomaluje tak Kiler posbírala zbytky svých sil. A zajíce doběhla. Odrazila se a podkopla mu nohy. Zajíc v té rychlosti spadl a Kiler rychle zabrzdila. Narazila však na kámen a do tlapky jí vjela ostrá bolest. Na poslední chvíli popadla zajíce a zabila ho. Vzala ho do tlamy a kulhala zpátky. Alespoň byl ten zajíc pěkně vypasený! Pustila ho před sebe a podívala se na svoji tlapku. Vylomila si dráp. Bolelo to jako kdyby se jí do tlapky zakousnul sám Pes Krve. Krev jí tekla kolem tlapky, ale Kiler si spokojeně pochutnávala na zajícovi. Párkrát si tlapku oblízla, ale nerozhodilo ji to. Už zažila i horší věci. Spokojeně čekala na Avable až se vrátí a v duchu doufala, že Avable viděla jak běžela.

"Já vím, že jsem se neměla takhle plížit, jenže kdyby jsi něco lovila jistě by ti to uteklo." Řekla omluvně Kiler. "No taky mě trošku zajímala tvoje reakce." Řekla Kiler a ušklíbla se. Teď už však vrhala světlo ze svých očí silněji než kdy jindy a sama nevěděla proč zrovna teď. Všude kolem nich to teď zářilo červenou barvou. "No... Ty oči. Vlastně ani nevím proč to tak je. Stává se mi to jen občas, ale opravdu nevím co to znamená. Možná je to nějaký smysl nebo tak." Řekla a pokusila se zakrýt si oči aby už přestaly zářit a však nic se nedělo. "Pokud ti to nevadí, budeme muset počkat než to přestane." Řekla a lehla si blíže k místu kde před tím ležela Avable."Teď bychom mohli jít spát co myslíš?" Zeptala se Kiler.

Kiler ležela přitisknutá k zemi a pozorovala Avable. Věděla, že Avable na ní chce zaútočit a tak jen čekala jestli to udělá. Po chvíli pozorování se Avable odhodlala a vyskočila po Kiler. Ta se však ani nehnula a když dopadla tvrdě na záda, Avable si nejspíše uvědomila kdo je a vypadala překvapeně. "Ehem. Ne, nešpehuju. Jenom mi bylo divné, že odcházíš pryč." Řekla Kiler, ale její oči nepřestaly zářit. "Promiň jestli jsem tě vyděsila." Řekla Kiler a vysoukala se zespod Avable. "Myslela jsem, že jdeš třeba lovit nebo tak, tak mě napadlo, že bych ti mohla pomoct." Řekla a omluvně sklopila zrak na zem. "Nechtěla jsem tě vyděsit. No spíš... Prostě jsem nechtěla být sama." Řekla Kiler nakonec a pohlédla smutně dozadu. Jistě ji teď vyžene. Kiler to nemyslela zle. Jenom jí nenapadlo, že se Avable tak vyděsí.

Už se začínalo rozednívat, ale ještě bylo poměrně šero a Kiler zářili oči červeně. Někdy se jí to tak stane, ani neví proč. Avable nejspíš chtěla spát, ale bylo to zvláštní, jakoby byla nervózní. Možná ucítila Kilerin pach. Kiler ji obešla kolem dokola a zastavila se v křoví před ní. Oči jí stále zářili a nejspíše to bylo děsivé. Avable ji musela slyšet, protože pod jejími tlapkami praskaly větvičky. Nejspíše šly skrze to křoví vidět její zářící oči. Avable byla sotva metr před Kiler a tak Kiler už jen čekala co Avable udělá.

Kiler cítila jak se k ní Avable přitulila a cítila se velmi spokojeně. Už ani nespala, protože ji probudilo Avableino hltání. Jistě měla velký hlad. Po chvíli však Avable někam odešla. Kiler rychle zvedla hlavu a rozhlédla se. Cítila jen pachovou stopu Avable a zbytek jídla co jí tam nechala. Zvedla se a rychle zhltla obě myši. Potom se pustila do králíků a když byla najezená šla po pachové stopě Avable tak aby ji Avable neucítila. Zajímalo ji kam se vydala. Šla jen chvíli a už Avable zahlédla. Neviděla ale co dělá pouze si všimla pohybu jejího kožíšku. Zkontrolovala si, že ji nevidí a pozorovala ji.

Kiler seděla a čekala až se vrátí Avable. Po chvíli přišla s velkým králíkem v tlamě. Prý tam má ještě další tak se Kiler rozběhla a doběhla k její pachové stopě. Šla po ní až došla k králičí noře. Uvnitř byl plno mladých mrtvých králíků a všude byl pach Avable. Jistě odtud měla tu králici. Kiler se tedy vměstnala do té nory a vytáhla dva králíčky ven. Díky jejím předkům se jí v noře moc dobře pohybovalo a když se otáčela musela zaklonit hlavu. Vzala ty dva králíky a šla zpět ke svým myškám. Doufala, že jim je nikdo nevzal, ale byla noc tak to bylo velmi nepravděpodobné. Došla až k domluvenému místu a položila vše na hromadu. Vždyť celou noc nespala! Jistě se brzy rozední a ona pak bude unavená. No co už měla dělat. Lehla si a na chvíli zavřela oči avšak brzy usnula. Ani ji nenapadlo, že by ji Avable mohla zase vyděsit.

"No jo, vlastně." Řekla Kiler a rychle se postavila. "Půjdu ti pomoct něco ulovit. Přeci nechci aby jsi mě sežrala." Řekla Kiler a hlasitě se zasmála. "Promiň, některé moje vtipy nejsou normální." Řekla a zvedla čumák k nebi. Musí někde najít něco k jídlu. Nejlépe i pro sebe. Pomalu pokračovala vpřed a ještě se ohlédla na Avable. "Půjdu něco najít můžeš jít se mnou nebo se zkus podívat jinam. Kdyžtak se potkáme zase tady." Řekla a ani nečekala na odpověď a zachytila pach myšky. Pomalu klusala dokud nebyl pach silnější. Muselo jich tady být více! Přitiskla se k zemi a plížila se. Pohlédla mezi keříky a byli tam asi tři myšky. Všechny si ji nevšimly až do poslední chvilky. Kiler se bez jediného zvuku odrazila a vyskočila na myšky. Jednou tlapkou promáčklá k zemi jednu myšku a druhou chytila do tlamy. Třetí ji však utekla. Obě myšky zabila a vrátila se zpátky na místo kde se poprvé potkala s Avable.

"Jak jako musel? Teda já jsem taky musela, protože jinak by mě můj pán hodně zbil, ale nechápu proč by jsi musel ty?." Řekla Kiler udiveně a pohlédla na Magmu. Tohle opravdu nepochopila. To se snad Magma někomu bránil? Nebo o tom jen nechtěl mluvit a lhal jí? Ne, tyhle myšlenky musela Kiler hned zahnat, protože Magma byl jistě slušný vlk. Ale tohle opravdu nepochopila. Byla však ráda, že si s ním může popovídat.

"Páni." Vydechla Kiler. "To jsi to v životě musela mít fakt těžký viď? Vím jaký to je když tě nikdo nemá rád jen proto, že jsi jiná. Ale jinak vypadáš jako fajn vlčice. Sice vím, že asi nevypadám zrovna nejpřátelštější, ale jsem jako ty. Taky za to nemůžu. A ty moje jizvy... No ty jsem si udělala sama." Řekla Kiler a znovu pohlédla na hvězdy. "Udělala jsem si je když zemřel Xerro. Jediný pes, kterému jsem neublížila. Prostě jsem to nezvládla, ale už vím, že tohle mi nepomůže. Tak se snažím si najít kamarády a někoho komu bych neublížila tak jako Xerrovi. Když už jsme u těch kamarádů... Budeme kamarádky?" Řekla Kiler a posadila se. "Jsme si celkem podobné, každá má nějakou vadu která ji znepříjemňuje život tak si myslím, že by jsme si rozuměli." Dořekla to a zasmála se. "Když mě poznáš uvidíš, že nejsem tak zlá jak vypadám." Řekla Kiler a po chvilce dodala: "A ty jistě taky nebudeš zlá, viď?"

Když Avable začala mluvit o sobě Kiler se usadila, lehla si na zem pohodlněji a odpočívala. "Nemyslím si, že mi pokazíš večer nebo noc. Jak tedy chceš. Já začnu, ale potom to řekneš ty!" Řekla Kiler a přátelsky dloubla do Avable. "No tak jak začít. Narodila jsem se u lidí a brzy si mě vzala jedna holka. Nechovala se ke mě moc dobře a jsem se od ní jednou ztratila." Řekla Kiler s upranym pohledem na hvězdy. "Potom jsem byla toulavá. Jenže ne na dlouho. Chytil mě totiž Hall - můj pán. Chtěl po mě abych mu sehnala peníze tím, že jsem zabíjela jiné psy. Tam jsem přišla na velmi zvláštní věc. Byla jsem tam snad nejmenší, avšak vždy jsem vyhrála. Bylo to, protože mám speciální alergii - na psí nebo vlčí krev." Řekla Kiler, ale hned dodala: "Ne na tu svoji, ale na cizí. Proto když někoho kousnu a ucítíme jeho krev nebo mu budu chtít vyčistit zranění, prostě se neovládnu a než to skončí zabiju všechno v okolí. Zatím jsem našla jen jednoho psa, který mě dokázal uklidnit. Ten však zemřel na zápasech. Potom jsem se rozhodla odejít. Bylo to snadné a brzy už jsem byla v jedné smečce. Nestojí to ani za řeč, neměli mě tam rádi. Tuhle smečku zničili lidé a já jsem utekla a dostala se sem - do Norestu." Dotekla celou svou minulost a doufala, že ji tím moc nevyděsila. "Já vlastně nejsem čistokrevný vlk, ale každopádně teď říkej ty!" Řekla a přátelsky se usmála.

Kiler byla moc ráda, že ji Matery přinesla rybu. Měla ryby moc ráda a tak se rychle pustila do jídla. Nejdříve sežrala svoji část králíka a potom se pustila do ryby. Dávala si pozor na malé kosti. Ryba byla skvělá. Chutnala moc dobře a měla měkké maso. Jak Kiler zbožňovala ryby! "Ty Matery? Jak jsi se vůbec dostala do Norestu? Já zatím v žádné smečce nejsem." Zeptala se a zároveň pozdě odpověděla na její otázku.